Jmena na torontskych budovach
a programech
Mozna, ze je v tom i trochu sovinismu. A neco pychy, ze nositele
tech jmen jsou ze stejneho hnizda jako ja. Ale jestlize ano, pak
ten sovinizmus i pycha jsou u mne docela nevybojne a krotke odrudy
onech dost pochybnych emoci. Jde spis o pocit, ktery citime, kdyz
se setkame s necim mile znamym, treba jako kdyz prijdete na navstevu
a hostitelka pred vas polozi talir se skubankami ano, to
mi uz nekolikrat udelala vzacna zena a navic intektual, Eva Mesticova
- (ktere milujete a ktere jste uz hrozne dlouho nejedli), prakticky
neviditelnymi pod zavejemi maku smiseneho s cukrem. Neco jako
vune davneho ztraceneho domova...
Ta jmena nenajdete jen na budovach a na programech. V jednom z
prednich predmesti Toronta, zvanem Scarborough, najdete dokonce
"mesto" (town) nesouci jedno (dokonce z tech nejslavnejsich)
takove jmeno: Masaryktown. Masaryktown mestem opravdu neni. Je
to krasny soukromy park s restauraci a kancelaremi (poslednich
nekolik let vzorne spravovany manzelskou dvojici, Ivou a Frantiskem
Jecmenovymi), vlastneny (jak skoro vsichni torontsti krajane vi)
krajanskou charitativni organizaci Masaryk Memorial Institute
Inc. S Masarykovym jmenem se setkame i na ulici Cowan Ave., kde
byvala Masarykova hala a dnes je spolecensky dum pro etnicke skupiny,
ale budova je dosud oznacena jmenem prvniho ceskoslovenskeho prezidenta,
i kdyz do nedavna (a snad dosud) spatne hlaskovanym. Na Torontske
univerzite (v Robarts Library) najdete prednaskovou sin a knihovnu
Franka Josefa Scheybala, vytvorenou z daru jeho matky, Vlasty
Scheybalove a jeji jmeno a jmeno jejiho manzela, Ing. Frantiska
Scheybala, na deskach s jmeny vyznamnych darcu v nekolika torontskych
nemocnicich. Na Torontske univerzite v Munkove centru je pekna
sin Karla Buzka, stezejni postavy pri zakladani celokanadske organizace
Cechu, Slovaku a Podkarpatskych Rusinu na kongresu konanem 24.
a 25. cervna 1939 v Torontu, na kterem Buzek byl zvolen generalnim
tajemnikem. Puvodni jmeno teto organizace, National Alliance
of Slovaks, Czechs and Carpathian Ruthenians, proslo radou
zmen, nez se ustalilo na dnesnim Czech and Slovak Association
of Canada (Ceske a Slovenske sdruzeni v Kanade). Buzek rovnez
hral vudci roli pri jejim budovani behem druhe svetove valky
(jeho cesta se slovenskym predstavitelem Peterem Klimkem napric
Kanadou je nejpeknejsi legendou historie ceskych a slovenskych
pristehovalcu v Kanade), kdy mela 91 odbocek a 6,500 clenu, zaslouzil
se o rozhodnuti kanadske vlady ze dne 10. dubna 1941, jimz ceskoslovensti
obcane byli uznani za prislusniky spojenecke zeme a tim osvobozeni
od ruznych valecnych omezeni, kterym podlehali prislusnici jinych
narodnosti, jichz zeme byly okupovany nacisty. Jeho praci se dostalo
uznani i tim, ze byl jmenovan reditelem Canadian Relief Fund.
To echo domova citite, kdyz mijite rimskokatolicky kostel sv.
Vaclava, Slovensky evanjelicky kostol augsburskeho vyznania sv.
Pavla, Slovensky grecko-katolicky kostol sv. Marie, a donedavna
Ceskoslovensky baptisticky kostel; nebo na krizovatce dvou
slavnych ulic ve stredu Toronta jednu z nejznamnejsich a nejelegantnejsich
torontskych budov Bata Shoe Museum, duchovni dite hlavne
Sonji Bata, s niz ceska torontska televize Nova vize prinesla
na pokracovani fascinujici rozhovor (zaznamenany i v krajanskych
novinach Satellite a CzechFolks). I kdyz dnes neuvidite
skoro v kazdem kanadskem meste prodejnu s obuvi nesouci jmeno
Bata, jak tomu bylo po desitky let v minulem stoleti, Batovo muzeum
obuvi statisicum navstevniku ci jen kolemjdoucich pripomene, ze
cesky svec (v sedme generaci u verpanku), Tomas Bata, si dal za
ukol obout svet a malem se mu to (a jeho synovi rovnez Tomasovi
a nevlastnimu bratru Janovi) podarilo: na vrcholu sveho uspechu
firma Bata zamestnavala 71,000 lidi a vyrabela ctvrt miliardy
paru obuvi rocne.
Ozvenu domova jsem tento tyden pocitil nekolikrat. Prvne 3. dubna
na slavnostnim koncertu orchestru The National Ballet of Canada
v Koerner Hall (uz dlouho se chystam vypatrat, jde-li o slavnou
hodoninskou rodinu, jiz TGM navstevoval v jeji pozdejsi rezidenci
v Jicine, ktera po Mnichove nasla domov ve Vancouveru, rozlustila
zahadu pouzitelnosti aljasske borovice, vybudovala jeden z nejvetsich
drevarskych podniku na kontinente a podelila sbirkami a milionovymi
dary hlavne University of British Columbia). V tistenem
programu koncertu najdete jmeno Tomas Schramek (je uveden jako
hostujici ucitel a kouc) a mezi reprezentanty divaku a darcu jmeno
Milan Schramek). Tomas Schramek, slovensky tanecnik, se stal clenem
National Ballet of Canada v r. 1969 a v roce 1973 byl jmenovan
Principal dancer. Vystoupil v hlavnich rolich v Labutim
jezeru, Louskacku, Romeo a Julie, Don Quichote a Manon.
V tistenem programu je z inscenace kazdeho baletu, hudebne reprezentovaneho
v slavnostnim koncertu, uverejnena jedna fotografie, mezi nimi
i fotografie Xiao Nan Yu a Jiriho Jelinka v scene z Onegina. Jelinkovo
jmeno uvidime i ve vizualnim doprovodu vypraveni, jimz predni
kanadsky herec, Colm Feore, jednotliva cisla uvadel. Jelinek se
stal clenem kanadske baletni spolecnosti (jako Principal dancer)
v roce 2010 a sklidil hodne potlesku prave jako Onegin v Crankove
baletu stejneho jmena.
Den na to se mi do rukou dostaly programy na pristi sezonu (2012
2013) Toronto Symphony Orchestra a Canadian Opera
Company. V programu opery jsem zahledl jen jedno ceske jmeno.
Ale je to jmeno, ktere vyda. 29. ledna a 2., 8.,14., 17., 20.,
a 23. unora 2013 Jiri Belohlavek ridi inscenaci Wagnerovy opery
Tristan und Isolde (hlavni role zpivaji Ben Heppner a Melanie
Diener), kterou spolu s Jenufou a Rusalkou - dirigoval v
Glyndebourne Opera. Belohlavek mel (a dosud ma) mimoradne
zajimavy zivot: narodil se v roce 1946 do rodiny advokata a soudce.
V mladi studoval cello u Milose Sadla, graduoval na Prazske konzervatori
a Akademii umeni. Od roku 1977 do roku 1989 byl hlavnim dirigentem
Prazskeho symfonickeho orchestru. V r. 1990 se stal hlavnim dirigentem
Ceske filharmonie, ale o rok pozdeji orchestr odhlasoval, aby
hlavnim dirigentem byl ustanoven Gerd Albrecht. Belohlavek rezignoval
(v roce 1992) a zalozil Prazskou komorni filharmonii, kterou ridil
na jejim prvnim vystoupeni na BBC Proms v roce 2004. Od
roku 1995 pusobi jako dirigent BBC Symphony Orchestra,
kde konci v r. 2012, kdy se vraci do Prahy jako hlavni dirigent
Ceske filharmonie. V roce 1998 byl jmenovan hlavnim hostujicim
dirigentem opery Narodniho divadla a predsedou Mezinarodniho
hudebniho festivalu na Prazskem jaru. V Kanade hostoval
casto i za komunistickeho rezimu. Poslednich osm let se
pohostinsky venoval USA: 17. prosince 2004 dirigoval v Metropolitan
Opera Katu Kabanovou, v lednu a unoru 2007 Jenufu
a v unoru a breznu 2009 Evzena Onegina a Rusalku.
Letos, 23. brezna, se mu podaril husarsky kousek (mohou svetovi
dirigenti husarit?): v krasne renovovane sini Ceskeho narodniho
domu na Manhattanu (vejde se tam 300 divaku) ridil Prazskou
komorni filharmonii. Belohlavek svou torontskou navstevu doplni
dirigovanim (13., 15. a 16. unora) v Roy Thomson Hall Morawetzovy
Sinfoniety for Strings a Beethovenovy Devate symfonie
vrcholici Odou na radost (Oskar Morawetz se zda byt v dobre
spolecnosti), se solisty a The Toronto Mendelssohn Choir.
V programu Toronto Symphony Orcherstra se sejdeme s
dalsimi jmeny: 20. a 21. brezna 2013 Sir Andrew Davis diriguje
(vedle Ravelovy Rapsodie espagnole a Lalovy Symphonie
espagnole) Dvorakovu Symfonii c. 8, povazovanou spolu
s 6. a 7. za nejlepsi z jeho deviti symfonickych skladeb. Hudebni
kruh milych jmen se uzavre 17. a 18. dubna, kdy Peter Oundjian
diriguje Smetanovu Mou vlast, doprovazenou vizualnimi zabery.
Ma vlast je nejen mnohymi povazovana za nejvice ceske hudebni
dilo, ale je pametihodna i necim, co patri do kazdodenniho beethovenovskeho
folkloru, ale o cem je zridka zminka v pripade Bedricha Smetany:
ze uplne ohluchl. V noci 19. rijna 1874, uprostred komponovani
Vysehradu, prvni z sesti hudebnich basni tvoricich cyklus Ma
vlast, ztratil sluch. Vysehrad a ostatnich pet hudebnich basni
vytvoril v mrtvem tichu. Ejhle hudebni skladatel...ejhle clovek!
Josef Cermak