A jak to cele vzniklo? Zdejsi pozemek patril kdysi k tem nejmene lukrativnim, dlouhodobe zde byla skladka a z lodi, ktere priplouvaly po Vltave, se tady prekladala a skladovala sanytrova sul. Pozdeji tady vznikla i vuni nevabna kozeluzna a v urcite dobe i kaznice. Presto tento pozemek, zvany Na Rejdisti, rozprostreny na levem brehu Vltavy pri zapadnim usti do ulice Kaprovy, v roce 1873 od mesta kupuje tehdejsi prvni penezni ustav, Ceska sporitelna. Pro oslavy sveho padesatileteho vyroci zde planuje postavit polyfunkcni kulturni budovu. Ceska sporitelna byla mezi prvnimi, kdo dokonale rozpoznala budouci hodnotu stavebniho mista s kulisou Prazskeho Hradu a zeleni zahrad kolem slechtickych palacu na zapade a protejsim brehem Vltavy pripravenym k zastaveni.
Vznik polyfunkcni budovy vyvolaval obdiv a zaroven i obavy, zda neco takoveho bude vubec mozne realizovat. Evropa totiz v teto dobe takove budovy nemela. Polyfunkcnost byla dana nekolika oblastmi: koncertni cinnosti, vytvarnym umenim v podobe galerii a muzejnim uchovavanim sbirek. Opravdu nic jednoducheho. V roce 1874 bylo osloveno celkem pet ceskych a pet rakouskych architektu. Nakonec porota, kterou tvorily vyznamne osobnosti zadny z odevzdanych navrhu neprijala a doporucila, aby cesti architekti Zitek a Schulz dale pokracovali na jednom navrhu spolecne ten se take nakonec stal navrhem viteznym. Navrh budovy situovali hlavnim vstupem do tehdy jeste neexistujiciho namesti a nikoli k Vltave. Podarilo se jim tim hmotnost budouci stavby optimalne propojit s prostorem, coz se pozdeji mnohokrat potvrdilo pri zastavbe budouciho namesti. Prijeti projektu ponekud zkalila skutecnost, ze dalsi dva z ceskych uchazecu architekti Ullmann a Barvitius se proti vysledku poroty tvrde ohradili kritikou zverejnenou v novinach.
Jeste k osobnostem viteznych architektu Zitka a Schulze nikdy se nepodarilo prokazat, ktery z nich mel hlavni podil na Rudolfinu. Vi se pouze, ze to byl Zitek, ktery ke spolecne spolupraci o mnoho roku mladsiho Schulze vyzval. Lze dokladovat, ze v dobe pocatku spolecne prace to byl Zitek, ktery mel za sebou uz nemalou radu velmi vzacnych a vyznamnych staveb. Ze byli pratele i v osobnich zivotech je patrne ze vzajemne korespondence. Hodne mile pusobi Zitkovo oznameni Schulzovi o narozeni druheho syna z roku 1888: "Dostali jsme dnes casne z rana statneho klucika." A ze pod stavebni plany podepisoval v plne duvere jeden druheho, nebylo tez zadnym tajemstvim.
Stavba zapocala v cervnu 1876 a byla planovana na ctyri roky. Nakonec se prodlouzila na osm, nebot nejvetsim stavebnim problemem bylo jeji zalozeni, kdy nekolik stoleti provozovana skladka a sanytr s pronikanim spodni vody, udelaly sve. Predpokladany rozpocet stavby pet set tisic zlatych se nakonec vysplhal na cele dva miliony. Cisar byl pozadan o souhlas, aby budova nesla jmeno Rudolfinum po korunnim princi a predpokladanem naslednikovi trunu. Budova toto oznaceni dostala, i kdyz sam korunni princ se otevreni osobne nezucastnil. 7. unora 1885 byla budova otevrena slavnostnim koncertem, na kterem krome narodni hymny zaznela i dila Beethovena, Bacha, Mendelssohna, Dvoraka. Verejnosti se timto dnem otevrela uzasna kulturni, spolecenska a narodni hodnota.
K celkove vyzdobe Rudolfina je treba uvest tez nekolik zakladnich, alespon skromnych poznamek. Na vyzdobe interieru a exterieru se podileli jak cesti tak cizi umelci. Urcita revnivost v tomto smeru zde panovala a dokonce vyustila k jakemusi bojkotovani, kdy cesti umelci odmitli ucast na vyzdobe Dvorany a tak jsou steny tohoto impozantniho prostoru dodnes bez malirske vyzdoby.
Strop koncertniho salu a kuloary jsou pojednany pompejanskou a renesancni groteskou od videnskeho umelce P. Isella. Vlastni interier je pomerne skromny na umeleckou figuralni vyzdobu. Do koncertniho salu byly osazeny mistrovske varhany, ktere ve Frankfurtu nad Mohanem postavil M. W. Sauer. Velmi bohatou je vyzdoba exterieru budovy, na ktere se podileli umelci cesti, rakousti a nemecti. Veliky podil odvedl znamenity cesky sochar Bohuslav Schnirch, jemuz vdecime za dve giganticke sfingy strezici postranni vchod od Vltavy, dve sousosi obrovitych lvu u kocaroveho vjezdu a dve sochy zdobici stresni atiku budovy. Monumentalni schodiste na dnesnim Palachove namesti zdobi dve plastiky sedicich zen, z nich jedna predstavuje hudbu svetskou a druha cirkevni jsou dilem sochare Antonina Wagnera. Neni mozne se podrobneji nezminit o vyzdobe strechy budovy. Atiku zdobi celkem tricet dva soch, kdy na jizni strane ztelesnuji hudebni umelce a na strane severni umelce vytvarne. Take stresni vyzdoba s hlavnim podilem deseti plastik od ceskych socharu do znacne miry roztrpcila nemeckou a rakouskou kulturni spolecnost a ta se zacala k budove chovat dost prezirave.
K vyzdobe strechy patri jeste jakasi legenda, kterou chci pripomenout. A kterou urcite hodne lidi zna z Weilovy prozy "Na strese je Mendelssohn." V dobe nemeckeho podruci si na budove Rudolfina nesmirne zakladal Reinhard Heydrich zastupujici rissky protektor protektoratu Cech a Moravy a cele ho hodlal vyuzit pro nemecke kulturni zajmy. Tradovalo se, ze chtel z balustrady nechat odstranit plastiku skladatele zidovskeho puvodu Mendelssohna. Sochy vsak nemely zadna oznaceni a tak misto Mendelssohna byl pry odstranen Richard Wagner. Pravda to ve skutecnosti asi nebyla, protoze Wagner, nacisty uznavany skladatel, na strese ve skutecnosti nikdy zvecnen nebyl. Socha Mendelssohna ano. Je umistena na vychodni strane balustrady smerem k Umelecko prumyslovemu muzeu. Po leve ruce ma Roberta Schumanna, po prave ruce Maria von Webera a Josepha Haydna. Uplny jih balustrady do namesti je zdoben plastikami Bacha, Beethovena, Mozarta a Handla. Z tradovaneho pribehu vznikla zrejme inspirace k napsani Weilovy novely.
Hekticky rok 1918 prinesl pro budovu vyznamnou funkcni zmenu, nebot se stala sidlem tehdejsiho nove vznikleho parlamentu. Rozhodnuti vedlo ke znacnym upravam jejiho interieru, predevsim v casti vystavni, kde vestavenim stavebnich pricek vznikly potrebne kancelare, jidelny, kluby. Take koncertni sal nebyl usetren zmen. Odstraneny byly varhany a jejich misto zaujala tribuna. Teprve v letech 1940 a 1941 byli vyzvani architekti E. Engel a B. Kozak aby uvedli Rudolfinum do stavu, ktery by slouzil puvodnimu ucelu. Soustredili se predevsim na jizni cast a podarilo se jim rehabilitovat koncertni sal. V teto dobe vznika diky Engelovi dalsi mensi koncertni sal, dnesni Sukova sin. Druha svetova valka ceskou kulturu v Rudolfinu umlcuje.
Kazdopadne dalsim existencnim meznikem je pad komunismu. Patek 17. listopadu 1989 pohnul dejinami Ceskoslovenska a s nimi i historii Rudolfina. Pod tehdejsim tlakem odborne verejnosti musela vlada na svem zasedani 15. listopadu zamitnout predlozenou, neprofesionalne pojatou rekonstrukci budovy a schvalit podminky zcela nove, s tim, ze bude dusledne respektovan puvodni projekt Zitka a Schulze. Nemozne se stalo skutecnosti. Behem tri mesicu vznikl novy projekt rekonstrukce, podle ktereho se ihned zacalo. Rekonstrukce byla nesmirne komplikovana, zvetsoval se suteren, pro umisteni novych spickovych technologii, o plnych tri sta procent s vytezenim asi deseti tisic kubiku zeminy. Byly restaurovany vsechny umelecke prvky z interieru a exterieru. Nove byly prestaveny varhany "na miru" Dvorakovy sine. Vse se povedlo a za necele dva roky Rudolfinum opet zazarilo ve sve plne nadhere predurcene Zitkem i Schulzem.
Tu budovu dobre znam, protoze jsem v ni byla vice nez dvanact roku zamestnana a nikdy me neomrzela a nikdy jsem na ni neprestala byt hrda. Takze budete-li v Praze, vejdete kolem sfing do patra, kde vas prijemne prekvapi historicka kavarna vetknuta za slavnostni Dvoranou. Doprejte si prohlidku vystavnich salu, do kterych vejdete z Dvorany, nadhernym dvouramennym schodistem. Pokuste se navstivit nektery z vecernich koncertu Ceske filharmonie a zaposlouchat se do neuveritelneho hracskeho umeni celeho orchestru a ocarovaneho zneni jednotlivych nastroju. Nezapomente se zahledet na fascinujici centralni lustr v Dvorakove sini. O prestavce korzujte v dokonalych sloupovych foyer, projdete kolem bufetu a pak se sklenkou sucheho sampanskeho vstupte do respiria orchestru a povsimnete si zde vystavenych bust vyznamnych dirigentu Ceske filharmonie, projdete dal a nakouknete do mistnosti dirigenta. Pomalu se vratte a pokukujte z oken na vznosnou siluetu Prazskeho Hradu. Samozrejme, ze nevynechejte prohlidku Kubelikovy sine, v patre balkonu, kde to na vas dychne dobou slavneho dirigenta Rafaela Kubelika. A budete-li mit moznost, zahledte se alespon pres sklo do prezidentskeho salonku s krasnym historickym nabytkem.
Na podeste hlavniho schodiste pred budovou svou pozornost venujte dvema uzasnym, umeleckym, mnohoramennym pylonum elektrickeho osvetleni. Vzpomente si, ze pri svem vzniku byvalo osvetleni plynove. Povsimnete si osamoceneho sloupu verejneho elektrickeho osvetleni u kocaroveho vjezdu je to bohate zdobeny kandelabr a patri mezi jedny z poslednich, ktere v Praze jeste zustaly z puvodnich, kdysi urcenych pro prvni plynove osvetleni mesta. Postujte si pak chvilku v kocarovem vjezdu a zavzpominejte na dobu, kdy sem, od deste a nepohody chraneneho prostoru, prijizdely kocary s navstevniky na vecerni koncerty.
Po prohlidce Rudolfina bude vasi povinnosti vypravet vsem pratelum a znamym, ze jste videli jedinecnou budovu a to jak s jejim architektonickym vyrazem, tak i narocnym remeslnym zpracovanim vsech detailu interieru a exterieru, budovu, ktera vyjde se cti pri srovnani s kteroukoli jinou historickou budovou v dalsich evropskych mestech. Nikdy nesmite opomenout rict, ze pri svem vzniku predbehla dobu o vice nez jedno stoleti a ze nejenom v Praze, ale v cele nasi republice je budovou svou krasou a vsim tim ostatnim zcela vyjimecnou.
Jana Fafejtova - Praha
***