Jak se Noe podruhe opil
Noe vstal o neco drive nez jindy. Byl rozhodnut vydat
se na cestu. Modre svetlo televizni obrazovky nahrazovalo modrou
oblohu nad jeho hlavou, kterou uz davno nevidel. Vsechny barvy
tu byly jasne, ale nemely odstiny. Zvykl si na ne. Tohle byl dum,
do ktereho vstoupil, aby se pokusil nalezt odpoved na otazku,
kterou nevyslovil. Davno predtim se prestal ptat. Takovy je uz
zivot. Nedostavame-li odpovedi, prestavame vyslovovat otazky.
Opravdu neni odpoved na otazku, proc vstoupil do tohoto domu?
Opravdu neni mozne nalezt smysl tohoto kroku? "Snad jsem
chtel zachranit tvorstvo, a proto jsem vzal s sebou rodinu a zvirata,"
mumlal si pro sebe Noe. Na barevne obrazovce se objevil ptak.
Byla to holubice. Znameni, ze muze vyjit. Na svetelne tabuli se
objevil napis, ze radioaktivita opadla. Nezajimalo ho to, vysel
by stejne. Pomalu ztracel pamet. Byl uz ctyricaty den v modulu.
Vedel o katastrofe a dovedl odhadnout nasledky. Vedel o ni davno
pred tim, nez si lide uvedomovali nebezpeci. Pripravoval se na
ni. Leta stavel tenhle modul.
V okamziku, kdy radioaktivita dosahla urcite vysky, vstoupil
do modulu. Vzal s sebou rodinu a par zvirat, spis na pokusy nez
k zachrane. Jeho pracovna byla ve vezi modulu oddelena od ostatnich
casti. Tak se stalo, ze smrtici davka zareni nepronikla k nemu,
ale zasahla celou jeho rodinu. Vse bylo mrtve, jen on ve sve pracovne
zil. Vzpomnel si na pribeh, ktery slysel v detstvi: K mestu se
blizil mor. Kdyz se to dovedel slechtic z nedalekeho hradu, nechal
nanosit zasoby potravin a zvedl padaci most. Morova rana skutecne
prisla a mnoho lidi ve meste zemrelo. Ti, kteri prezili, chodili
pred hrad a hlasnymi troubami volali, ze mor odesel. Padaci most
vsak nikdo nespoustel, vsichni uvnitr hradeb byli mrtvi.
Noe zustal sam uprostred modulu. Bylo na nem, aby spustil padaci
most. Na obrazovce krouzila holubice. Zmackl knoflik a vystoupil
z modulu na spalenou travu. Mela hnedou barvu. Byla to stejna
hned, jakou znal z obrazovky. Vydal se na cestu. Tezko se orientoval.
Po nekolika hodinach bloudeni prisel opet k modulu, jenze z druhe
strany. Znovu se vydal na cestu. Jeho oci privykly te hnedi a
zacaly rozlisovat odstiny. Vsiml si, ze jednim smerem trava tmavne
a na obzoru je temer cerna. Opacnym smerem od modulu je trava
stale svetlejsi. Dostavala zlutozelenou barvu. Po nekolika hodinach
cesty se zlutozelena zmenila na svezi zelen. Najednou uvidel holubici.
Byla to zrejme ta, co znal z obrazovky. Pak uvidel mesto. Zamiril
k nemu. Bylo to mesto, z ktereho pred casem vysel. Mesto bylo
vazne jako je vazne kazde mesto, ktere prezije katastrofu. Potkaval
lidi, kteri k sobe byli nezvykle slusni. Nektere z nich dokonce
poznaval, ale nikdo se s nim nezdravil. Lide k nemu byli zdvorili
a chladni. Chovali se k nemu jako k cizinci, ktery prichazi nevhod.
Chtel jim rici, aby ho prijali mezi sebe, ze je na tom mozna hur
nez oni. Ale znami ho mijeli. Sel mezi polorozborenymi domy k
mistu, kde bydlel. Jeho dum tam vsak nestal. Byl zboren, ale nebyly
to ruiny po katastrofe. Byly mnohem cerstvejsi. Zeptal se muze,
ktery sel kolem, proc byl zboren tento dum.
Konecne vyslovil otazku, konecne dostal odpoved: "To byl
dum cloveka, ktery nas uvrhl do tohoto nestesti." Zustal
jako opareny. Pak sklonil hlavu a odesel. Na druhem konci mesta
zasel do krcmy. Prestoze tam bylo sero, uvidel se v zrcadle, ktere
viselo nad vycepnim pultem. Spatril tvar, ktera byla o dvacet
let starsi nez on. Ta tvar mu nic nerikala, jen oci ho ustrasene
pozorovaly. Byl zachranen pred lidmi, ale byl tu sam se sebou.
Byl tu Noe, ktery chtel zachranit tvorstvo. Byl to Noe, ktery
si porucil sklenici a pak druhou. Noe, ktery prezil morovou ranu.
Noe ve zruinovanem meste se svou zruinovanou dusi. Nemusel se
bat davu, ktery si nevsimal opileho dedy, protoze mel dost svych
starosti.
Ales Brezina
(Plzen-Bory, samovazba, cervenec 1979)
Z knihy Retez blaznu, ktera vyjde 1. dubna 2012
www.eman.evangnet.cz