V Modre zatoce blaznivych
andelu
Tentokrat u prepazky letecke spolecnosti Air Transat
stanul cely nas maly rodinny klan ... ctyri dospeli a dve deticky.
V zavazadle urceneho do karga jsem mel tenisovou raketu
a pozadal, aby bylo oznaceno FRAGILE, coz ta dobra duse v uniforme
Air Transatu udelala v nekolikanasobnem provedeni.
"Ale nevim, nektere kufry jsou tezke," pripomnela mi
moje obavy.
Kdyz jsme se usadili ke kave v jednom z obcerstvovacich mist,
napadlo me osobne si overit, co jsem se telefonicky dozvedel o
moznosti vzit si tenisovou raketu na palubu. Vratil jsem se k
prepazce spolecnosti a bylo mi sdeleno: "Mozne to je, vzit
si na palubu tu raketu, delsi o par centimetru nez dovoleno (69x51
cm), ale jen v pripade, ze to bude jedine zavazadlo, ktere
si na palubu vezmete."
"Ale objem rakety je pouze zlomkem objemu daneho meznimi
rozmery, ktere jsou mi znamy. Kdyz ji polozim do prostoru nad
hlavou, nezabere vlastne prakticky zadne misto!" namitnul
jsem. Dalsi diskuse ale nemela cenu. A tak jsem se pak jen v ohromeni
u rentgenove kontroly, stejne jako na palube letadla, dival na
zavazadla mnohdy presahujici udavane mezni rozmery, jak je cestujici
vlaci ulickou a mnohdy s namahou pozvedaji do prostor nad sedadly.
Tolik tedy o zacatku vyletu. Dokonala lekce nelogicnosti. Ale
uz jsem si za svuj celkem dlouhy zivot, musel zvyknout na ledacos.
V miste (originalniho nazvu Blue Bay Los Angeles Locos) jsme
byli pred tremi roky, shledali jej zcela podle nasich naroku a
zalib a vydali se tam tedy opet, posileni tentokrat nasim synem
a nejnovejsim prirustkem do rodiny, vnuckou.
Pristali jsme jen s nekolikaminutovym zpozdenim v Manzanillu,
museli nechat vystoupit cestujici do Puerto Vallarty, aby se podrobili
pasovym formalitam a teprve po nich jsme vystoupili k pasove kontrole
i my. Bez cekani se to neobeslo, ale po chvili, snad kvuli roztomilosti
a prilisne energii vnoucka a hlavne necele dva roky stare vnucky,
ocitli jsme se prednostne u pasoveho urednika. Byl to velmi mily
a pohledny mladik. Nevim, zda si toho take vsimla moje zena. Nic
mi o tom nerekla.
Cesta do vybraneho resortu z letiste v Manzanillu trva hodinu.
Vyjeli jsme za rychleho stmivani a vetsinu cesty pak nas mikrobus
uhanel za tmy, rizeny s absolutni suverenitou, takze bylo nemyslitelne,
abych jeho ridici v cili nedal tuzer (o jeho vysi se vazeny ctenar
muze jen dohadovat).
Uz ve Vancouveru jsem pozadal o pokoje na jiste strane objektu,
kam jsme se pri posledni navsteve presunuli kvuli ramusu uprostred
komplexu. Bylo nam ochotne vyhoveno a byli jsme radi, nemaje potuchy
o blizoucke budoucnosti.
Ulozili jsme si veci a vysli, abychom jeste dostali krmi, ktera
je soucasti onoho ujednani all-inclusive (vse, ceho jednomu
libo, v cene je obsazeno). Ackoli uz bylo pozde, mohli jsme se
jeste dokonale nasytit a ja pak se synem navstivit jeden z baru.
Oproti minule navsteve na pulte stal seznam napoju k dostani (krome
tech, ktere tam ten vecer uvedeny nebyly, ale k dostani samozrejme
na pozadani byly), coz dava jednomu moznost vcelku dobre registrovaneho
pruzkumu nabidky. (Mohu doporucit napoj Brandy Alexander).
Nad resortem se klenula temna noc zdobena hvezdami a mesicem
na jeho zapocate ceste k uplnku. Tanecni predstaveni (show) uz
skoncilo a misto tonulo v klidu a miru.
Rano byl nad oceanem mlzny opar, po kratkem case se rozplynul
a tu jsem si vzpomnel na internetovou predpoved pro ten nas cas
tady, ktera souhlasila dokonale.
Resort bez okolnich vysokych hotelu z jedne i druhe strany tvori
stavby tripatrove v mexickem stylu s tremi sty pokoji, kazdy
s balkonem a vyhledem na Pacifik. Kdosi mi v prubehu pobytu sdelil,
ze resort je spis letity nez mlady a ja velmi ocenoval jeho reseni.
Nikde jsem zatim, za svych pobytu v Mexiku, nevidel kupr. bazeny
tak dokonale resene, nejen pro dospele navstevniky (a z vody dostupnych
napojovych stanic), ale pamatovano je tady i na deti, coz jsme
opet tentokrat velmi ocenili. Krome brouzdaliste je tu jeste bazen
s vetsi hloubkou, ale i jeho hladina saha decku tak po prsicka.
Znovu jsme podnikli vyjizdku lodici zatokou v dzungli, podarilo
se nam spatrit dva male krokodyly a asi tri pekne zbarvene ptaky.
Stromy lemujici lodni trasu ziji z nespocetnych korenu zapustenych
do vody. Lodivod nemel vic nez jeden motor, ani padla pro posadku,
coz tedy z hlediska selhani motoru bylo by v Kanade zcela nemozne.
Nebyly nam vydany ani zachranne vesty. Zodpovedni asi vedeli,
ze vylet je zcela bezpecny. (Mane jsem si pripomnel scenku s tenisovou
raketou). A lodivod v jednu chvili, divaje se na nasi snachu,
blondynu, rekl: "Nebyli jste tady uz jednou ... asi pred
tremi roky?" Mel pravdu a jeho pamet mne docela fascinovala.
Ja si ho taky pamatoval, jenze on je jeden a stale stejny u kormidla
clunu, ale od te doby hostil v nem nespocet zajemcu o takovou
projizdku!
Po cely den, na ruznych mistech v ruzny cas, je moznost nasytit
se dokonalou krmi... a tu jsem v duchu nejednou ocenil ty schopnosti
kucharu, kteri to vse den co den pripravuji ... (niceho takoveho
se mi doma nedostavalo pred odletem a nebude se mi dostavat ani
po pristani ve Vancouveru) stejne jako moznosti navstevnika nespocetnymi
napoji dostat se bud do raze a nebo mirumilovneho stavu smireni
se vsim, do stavu filosofickeho a to pak po presunuti se na plaz
s blazenym pocitem lezet na slunci, vbehnout obcas do oceanu,
osvezeny se vratit, nic nedelat, cist si knihu. (Vyplati se privezt
si cetbu zajimavou pro toho, kdo se na cetbu dokaze soustredit
na plazi nebo u bazenu v trvalem slunce svitu. Jinak literaturu
krajne zabavneho charakteru, kuprikladu Haskova Svejka).
Ale, jak se zda, neni dokonaleho raje na zemi! Po par dnech pobytu
stehovali jsme se opet, devastovani (tedy presne, moje zena vice
nez moje malickost) skupinou Rusu a Madaru (pry zde v okoli cosi
filmovali) a pronajali si v resortu moznost ramuseni davno po
pulnoci. Do naseho pokoje nedaleko mista toho deni pronikala desiva
hudba, tedy zvuky, pripominajici upornou delostrelbu ve zlych
valecnych dobach. Intenzita neuveritelne vysoka. Sesel jsem do
recepce, pohovoril s vojakem zde na ochranu resortu, ten jen kyval
s pochopenim hlavou, ale nehnul se s mista, pak se zastupcem manazera
konajicim nocni sluzbu; byl plny pochopeni, nabidnul nam prestehovani
do klidnejsiho mista. Prijali jsme, ac bylo primo proti strojovne,
ale co je hluk strojovny proti hluku jakehosi bum-bum-bum
techno-paskvilu? (Predesleho vecera jsem na stejnem miste videl
pohlednou divku, clenku te skupiny, velice krasna byla a inteligentniho
vzhledu. Kdyz jsem se ale te hlucne noci, vypravil na misto deni,
kde pri nasi minule navsteve k nicemu podobnemu nedoslo, ke svemu
rozcarovani jsem ji uvidel v hlucnem spolecenstvi).
Posledni vecer pred odletem. Z pohodlneho lehatka se divam do
nekonecna temne oblohy, na kterou vysly hvezdy v doprovodu mesice,
temnymi skvrnami zpodobneleho do jakehosi stryce s kulatou hlavou,
hlediciho na maticku zemi. Za par hodin nas letoun vynese do dvanacti
kilometru a docela nic se tim nezkrati jeji vzdalenost od toho
usmevaveho stryce v uplnku.
Pripomnel jsem si nedavnou statistiku kdesi uvedenou: v dusledku
nekolika mordum turistu v Mexiku a za poslednich snad pet let
47,000 mrtvolam vseho druhu gangy zabitych, pry 68 procent nasincu,
turistu z Kanady a USA, zrevidovalo sve zamery vydat se do Mexika.
Snad doslo k te dvoji letosni zastavce naseho letounu prave z
tohoto duvodu. Nebot letecke spolecnosti maji jediny zajem ...
naplnit sva letadla. A tak se nase zpatecni cesta konala se zpozdenim
startu a se zastavkou v Puerto Vallarte, ac nakonec ve Vancouveru
jsme, diky snad povetrnosti ci vykonnym motorum letounu, byli
ve stejny cas, jaky jsme meli na letence.
Znacne po pulnoci, ale hlavne v uklidneni, ze dum nebyl vykraden,
kocka spokojena diky opatrovani pritelkyni, posta ulozena v pripravenem
kosiku, horka voda opet tekla, kdyz jsem otevrel hlavni privod,
ulehaje do postele me napadlo, jake asi zahy budou nasledky nedokonale
ochrany sve kuze nekolika kremy, ktere s sebou zena vzala. Pokud
budou nasledky neprijemne, uz jsem slysel, jak rekne: "Kdyby
ses radsi mazal kremem nez tema drinkama, po nichz ses pak polozil
na slunce jako pasa a na svou kuzi nijak nedbal!"
Nekdy se vyplati zapomenout na prikori, ktera manzelka po radu
let, tu malo, tu vice, svemu manzelovi zpusobuje. Jindy ale, v
navalu optimismu, takovy letity manzel ocekaval by vice s ochotou
prosazovanou peci a ochranu sve pokozky na mexickem slunci svou
milou choti. V dostupnych castech tela se o to vzdy muze postarat
sam. Na tech nedostupnych, jako jsou zada, nikoli.
Ted vzpominam na ten, zel kratky, pobyt v Modre zatoce
blaznivych andelu a to povetsinou v noci, kdy nemohu spat,
nebot cosi se prihodilo prave na mych, nedostatecne proti sile
slunce chranenych zadech.
Ale i tak, toto misto mohu vrele doporucit tem, kteri si ve svem
odpocinku a rekreaci nelibuji v betonovych monstrech ze vsech
stran obklopenych hotelu, ale v klidu dlouhatanske plaze, skveleho
jidla a nespoctu napoju pokud libo, dvakrat za tyden jakostnimu
povecereni v luxusni restauraci na kopci, z niz naskyta se nadherny
pohled na resort a zatoku Blue Bay. Pro ten pohled ale je treba
dostavit se pred setmenim ...
Zajimalo by me, proc v tom nazvu mista naleza se zminka o blaznech...
Vladimir Cicha - Vancouver