Objedu Australii na invalidnim
voziku
Australie prirodni raj a cestovatelsky sen mnoha
z nas.
Cestovatelska rodina Marovych z Prerova je znama urcite po
celych Cechach. Cestovani za splnenim snu Jirky mladsiho zamestnava
celou rodinu na plny uvazek. Jednim z jeho nejvetsich snu
bylo poznat zemi na druhem konci sveta. A tak i diky soutezi,
kterou vyhlasil zpravodajsky portal iDNES v zari 2011, jiz
dnes muzeme rict, ze tenhle sen se stal skutecnosti.
Zpravodajsky portal iDNES vyhlasil v zari 2011 soutez na
tema: Mas svuj zivotni cil? Chces neceho dosahnout a chybi ti
podpora? Zapoj se a napis "Tvuj pribeh". Spln si svuj
sen a vyhraj 100 000 Kc!
Do teto souteze se mohli prihlasit mladi lide ve veku od 18 do
24 let, kteri si chteji splnit svuj zivotni sen, a to nejdele
do svych 25. narozenin. Odborna porota vybrala ze vsech prihlasek
100 semifinalistu, kteri na webovych strankach meli sanci predstavit
svuj pribeh a svuj sen. Jejich ukolem bylo ziskat takovou podporu
ctenaru, aby se dostali do padesatky prvnich soutezicich, kteri
tak ucinili prvni krok k vyhre. Pokud soutezici dodrzi pravidla
a podari se jim uskutecnit svuj sen, ziskavaji 100 000 Kc.
A tady je sen Jiriho Mary (20 let), ktery napsal svuj pribeh a
ziskal nejvetsi pocet hlasu 1529.
Objedu Australii na invalidnim voziku.
"Jako pro kazdeho vozickare je mym snem postavit se na
vlastni nohy. Diky nelecitelne progresivni svalove dystrofii uz
vim, ze je to nemozne. Svuj zivot stravim na invalidnim voziku,
ale chci si ho maximalne uzit. Venuji se cestovani, ktere je pro
me zivotnim elixirem. Pripravuji ruzne expedice po Ceske republice,
Evrope i za exotikou. Nektere z mych snu se uz uskutecnily a ja
o to vic touzim cestovat dal, plnit si sve sny a ostatni vlastnim
prikladem povzbuzovat.
Australie je mym zivotnim snem odjakziva. Rika se o ni, ze jsou
tady vsechny kontinenty na jednom miste. Muzu se podivat do pouste
i do tropickeho pralesa. Nabizi tolik ruznorodych prekvapeni,
co zadna jina zeme sveta. Turiste obvykle projedou jen kousek
tehle obrovske zeme, ja bych ji chtel objet rovnou celou, pekne
kolem dokola"
Do letadla smer Australie nastoupila cela rodina
Jirka a Jirka, maminka Alena a dcera Monika, 15. prosince v podvecer
ve Vidni a pres Svycarsko a Koreu pristali 17. prosince rano v
Sydney.
Nastesti zijeme v dobe, kdy internet zkracuje vzdalenosti, a tak
Marovi ze sve cesty mohli prubezne posilat zpravy i fotografie.
Uz z nich bylo patrne, ze to byla cesta plna zazitku, novych informaci
a novych pratelstvi.
A ted uz se muzete zaposlouchat do samotneho vypraveni.
"Hned prvni den jsme navstivili nejzajimavejsi mista
nejvetsiho australskeho mesta. Diky olympijskym hram zdejsi Operu
i Harbour bridge jiste kazdy zna. Na druhou nejvyssi stavbu jizni
polokoule jsme pochopitelne vystoupali, pohled shora si prece
nenechame ujit. Druhy den jsme vyrazili smerem na sever a pekne
zblizka jsme poznavali nektera z typickych australskych zvirat.
Dal jsme pokracovali na nejvychodnejsi misto Australie Cape Byron
s krasnym bilym majakem a jeste uzasnejsimi plazemi. Dokonce jsme
se koupali v mori. Je to pro nas neobvykle, vetsinou se jen zeneme
za zazitky, ale tady neslo odolat. Dalsi den jsme si pro velke
nadseni koupacku zopakovali. Velmi zajimava byla i prochazka po
tretim nejvetsim meste Australie Brisbane a meli jsme dokonce
ceskeho pruvodce Honzu.
Navstivili jsme nejvyznamnejsi mesto na severovychode - Cairns.
Bydleli jsme u australske rodiny primo doma. Jen jsme vyridili
jeden vanocni pozdrav a rodina nas vzala za sve. Hned nas ubytovali.
Ochutnali jsme jejich jidlo, australske pivo i vanocni pudink.
Odtud jsme se vydali k Velkemu barierovemu utesu, pak do nejstarsiho
tropickeho pralesa sveta, k domorodcum a na motyli farmu. Pak
uz nas cekal dlouhy prejezd vnitrozemim, pres rudy stred Australie.
Ale nebylo to jen tak jednoduche, obcas jsme se docela zapotili.
Napriklad jsme zapadli autem do baziny a ani za pomoci domorodcu
jsme se nemohli dostat ven. Taky jsme pichli leve zadni kolo a
byli v bezprostredni blizkosti pozaru australske buse. V Cairns
nas strasili cyklonem, ale tomu jsme unikli. S plnou silou vsak
zasahl prave v okoli Darvinu, kde byly obrovske povodne. Meli
jsme obavu, ze se vubec nedostaneme na zapadni pobrezi a budeme
muset jet zpatky na jih. Tim by se ovsem cela nase expedice s
cilem objet celou Australii kolem dokola stala neuspesnou. Nastesti
jsou Australane pilni jako vcelky a nase cesta mohla pokracovat
dal.
Presunuli jsme se asi o 1600 km na sever. Bez potizi jsme
projeli parky Katherine Gorge, Litchfield a Kakadu.
Rizikova povodnova oblast byla za nami, pevne jsme verili, ze
pocasi bude cim dal vlidnejsi a velka horka se postupne zmeni
v prijatelne leto (ve dne bylo 38 °C, v noci 28 °C).
Navstivili jsme jedno z nejkrasnejsich mist Australie zvane Bungle
Bungle = skaly pripominajici vceli uly. Meli jsme v planu podivat
se na pohori shora. Po nekolika neuspesnych pokusech sehnat volne
letadlo prisla velka bourka, ale nakonec se vse podarilo.
Odmenou nam byl jeden z nejkrasnejsich vyhledu. Zazitkem byl take
pohled na nadherne baobaby v oblasti Kimberly.
Koupani s delfiny
V polovine nasi cesty jsme se dostali k zapadnimu pobrezi,
kde jsme si uzivali koupani v Indickem oceanu a pozorovali
nadherny podvodni svet. Pri snorchlovani jsme spatrili zelvu a
chobotnici.
Meli jsme cas prozkoumat Zraloci zatoku, podivat se na Skebli
plaz a v prirodnim akvariu si nechali vysvetlit vsechny duvody,
ktere vedly k zarazeni Sharks bay na Listinu chranenych pamatek
UNESCO. Potom jsme projizdeli s otevrenou pusou pobrezi Narodniho
parku Kalbarri. Cestou do hlavniho mesta Zapadni Australie, Perthu,
jsme projeli nekolik narodnich parku, videli les tisice skalnich
sloupu v Pinnacles, setkali se s klokany a koalami. Zazitky
neberou konce..prosli jsme se mezi obrimi eukalypty, na ktere
se da i vylezt, koupali se s delfiny, pozorujeme pobrezni
scenerie
Ze zapadni casti Australie jsme prejeli do mesta Ceduna a odtud
trajektem na Klokani ostrov. Prosli jsme se bilymi pisecnymi dunami,
zvanymi Mala Sahara a cestou k Melbourne jsme se mohli kochat
nadhernymi skalnimi utvary. Ve meste jsme navstivili muzeum, kde
nas zaujala 23 kilogramova hrouda zlata. Navstivili jsme take
slavny tenisovy turnaj, kde pred nasimi zraky vyhral Tomas Berdych
a ve ctyrhre Radek Stepanek.
Australian Open
Na konci nasi cesty jsme jeste navstivili Tasmanii. Videli jsme
ve volne prirode jezuru, prochazeli se uzasnymi kapradinovymi
lesy kolem vodopadu, navstivili jsme byvalou veznici i Ohnivou
zatoku.
Pak uz jsme se trajektem vratili zpatky do Australie,
abychom ve zbytku casu procestovali oblast mezi Melbourne a Sydney,
kde nase expedice koncila...na stejnem miste, jako zacala."
Cesta skoncila, co vas ceka ted? Vsichni vasi priznivci se
urcite tesi na dalsi knihu i film z teto nejdelsi cesty.
V breznu a dubnu mame celou radu prednasek a pak uz se
vrhneme na tvorbu nove knihy a filmu, at muzeme nasim priznivcum
sdelit obvyklou formou dojmy z fantasticke cesty po Australii.
Muzete nam rict, kdo celou cestu naplanoval a jako dlouho to
trvalo?
Cesty planuje bezvyhradne a do nejmensich podrobnosti syn
Jirka. Australie byla diky sve rozlehlosti velmi narocna a pripravoval
ji bezmala tri mesice.
Zazitku mate hodne, urcite je hodne tezke vybrat jen jeden.
Presto, ktere misto vas nejvice nadchlo?
Nemam tuhle otazku rad, protoze krasa nasich cest spociva
v jejich pestrosti a neda se vybrat jedno nej. V pripade
Australie je to podobne, i kdyz priznavam, ze ja osobne jsem byl
u skalnich jehel Pinnacles uplne u vytrzeni.
Jake bylo vase setkani s klokany?
Klokanu neni v Australii tolik, jak jsme cekali. Videli
jsme mnoho prejetych, ale ne ze by jich mraky poskakovaly kolem
cest. Presto setkani v narodnich parcich v bezprostredni
blizkosti byl dalsi z vrcholu nasi cesty.
Pry se bojite vysek, takze do koruny obriho eukalyptu jste
nevysplhal?
Provokativni otazka, chapu. Na nasich internetovych strankach,
kde jsem popisoval prubeh cesty, odpoved neni. Neprozradim ani
ted. Budouci kniha musi mit nejaka prekvapeni. Po expedici Afrikou
jsme taky uspesne tajili, jak to bylo s kousnutim sestimetrovym
hadem. Pribeh se splhanim na sedmdesatimetrovy strom je tak dramaticky,
ze se neda popsat jednou vetou, pockejte si na knihu _
Ke Stedrovecerni veceri jste meli krokodyla? Je lepsi nez kapr?
Kapr je kapr. Mame ho doma jen jednou za rok na vanoce. Vloni
tedy ani jednou, o to vic nam bude chutnat priste. Ale jist krokodyla,
to je adrenalin.
Australie je nadherna, obrovska zeme s neomezenymi moznostmi.
Chtel byste zde zit?
Omlouvam se Australanum, ale nechtel. Byla to nadherna expedice
se spoustou zazitku, potkali jsme hodne lidi, ale doma jsme v Cesku.
Nedovedu si predstavit zivot bez rodiny a pratel.
Zdroj: www.jirkamara.cz
Konzultace: Jiri Mara
Zpracovala:
Dagmar Honsnejmanova, knihovnice
a kronikarka obce Mokre, Ceska republika www.obecmokre.cz/knihovna
V Mokrem 6.3.2012
Marovi