Navrat na hlavni stranu

Objedu Australii na invalidnim voziku
Australie ­ prirodni raj a cestovatelsky sen mnoha z nas.
Cestovatelska rodina Marovych z Prerova je znama urcite po celych Cechach. Cestovani za splnenim snu Jirky mladsiho zamestnava celou rodinu na plny uvazek. Jednim z jeho nejvetsich snu bylo poznat zemi na druhem konci sveta. A tak i diky soutezi, kterou vyhlasil zpravodajsky portal iDNES v zari 2011, jiz dnes muzeme rict, ze tenhle sen se stal skutecnosti.
Zpravodajsky portal iDNES vyhlasil v zari 2011 soutez na tema: Mas svuj zivotni cil? Chces neceho dosahnout a chybi ti podpora? Zapoj se a napis "Tvuj pribeh". Spln si svuj sen a vyhraj 100 000 Kc!
Do teto souteze se mohli prihlasit mladi lide ve veku od 18 do 24 let, kteri si chteji splnit svuj zivotni sen, a to nejdele do svych 25. narozenin. Odborna porota vybrala ze vsech prihlasek 100 semifinalistu, kteri na webovych strankach meli sanci predstavit svuj pribeh a svuj sen. Jejich ukolem bylo ziskat takovou podporu ctenaru, aby se dostali do padesatky prvnich soutezicich, kteri tak ucinili prvni krok k vyhre. Pokud soutezici dodrzi pravidla a podari se jim uskutecnit svuj sen, ziskavaji 100 000 Kc.
A tady je sen Jiriho Mary (20 let), ktery napsal svuj pribeh a ziskal nejvetsi pocet hlasu ­ 1529.
Objedu Australii na invalidnim voziku.
"Jako pro kazdeho vozickare je mym snem postavit se na vlastni nohy. Diky nelecitelne progresivni svalove dystrofii uz vim, ze je to nemozne. Svuj zivot stravim na invalidnim voziku, ale chci si ho maximalne uzit. Venuji se cestovani, ktere je pro me zivotnim elixirem. Pripravuji ruzne expedice po Ceske republice, Evrope i za exotikou. Nektere z mych snu se uz uskutecnily a ja o to vic touzim cestovat dal, plnit si sve sny a ostatni vlastnim prikladem povzbuzovat.
Australie je mym zivotnim snem odjakziva. Rika se o ni, ze jsou tady vsechny kontinenty na jednom miste. Muzu se podivat do pouste i do tropickeho pralesa. Nabizi tolik ruznorodych prekvapeni, co zadna jina zeme sveta. Turiste obvykle projedou jen kousek tehle obrovske zeme, ja bych ji chtel objet rovnou celou, pekne kolem dokola"
Do letadla smer Australie nastoupila cela rodina ­ Jirka a Jirka, maminka Alena a dcera Monika, 15. prosince v podvecer ve Vidni a pres Svycarsko a Koreu pristali 17. prosince rano v Sydney.
Nastesti zijeme v dobe, kdy internet zkracuje vzdalenosti, a tak Marovi ze sve cesty mohli prubezne posilat zpravy i fotografie. Uz z nich bylo patrne, ze to byla cesta plna zazitku, novych informaci a novych pratelstvi.
A ted uz se muzete zaposlouchat do samotneho vypraveni.
"Hned prvni den jsme navstivili nejzajimavejsi mista nejvetsiho australskeho mesta. Diky olympijskym hram zdejsi Operu i Harbour bridge jiste kazdy zna. Na druhou nejvyssi stavbu jizni polokoule jsme pochopitelne vystoupali, pohled shora si prece nenechame ujit. Druhy den jsme vyrazili smerem na sever a pekne zblizka jsme poznavali nektera z typickych australskych zvirat.
Dal jsme pokracovali na nejvychodnejsi misto Australie Cape Byron s krasnym bilym majakem a jeste uzasnejsimi plazemi. Dokonce jsme se koupali v mori. Je to pro nas neobvykle, vetsinou se jen zeneme za zazitky, ale tady neslo odolat. Dalsi den jsme si pro velke nadseni koupacku zopakovali. Velmi zajimava byla i prochazka po tretim nejvetsim meste Australie Brisbane a meli jsme dokonce ceskeho pruvodce Honzu.
Navstivili jsme nejvyznamnejsi mesto na severovychode - Cairns. Bydleli jsme u australske rodiny primo doma. Jen jsme vyridili jeden vanocni pozdrav a rodina nas vzala za sve. Hned nas ubytovali. Ochutnali jsme jejich jidlo, australske pivo i vanocni pudink. Odtud jsme se vydali k Velkemu barierovemu utesu, pak do nejstarsiho tropickeho pralesa sveta, k domorodcum a na motyli farmu. Pak uz nas cekal dlouhy prejezd vnitrozemim, pres rudy stred Australie.
Ale nebylo to jen tak jednoduche, obcas jsme se docela zapotili. Napriklad jsme zapadli autem do baziny a ani za pomoci domorodcu jsme se nemohli dostat ven. Taky jsme pichli leve zadni kolo a byli v bezprostredni blizkosti pozaru australske buse. V Cairns nas strasili cyklonem, ale tomu jsme unikli. S plnou silou vsak zasahl prave v okoli Darvinu, kde byly obrovske povodne. Meli jsme obavu, ze se vubec nedostaneme na zapadni pobrezi a budeme muset jet zpatky na jih. Tim by se ovsem cela nase expedice s cilem objet celou Australii kolem dokola stala neuspesnou. Nastesti jsou Australane pilni jako vcelky a nase cesta mohla pokracovat dal.
Presunuli jsme se asi o 1600 km na sever.  Bez potizi jsme projeli parky Katherine Gorge, Litchfield a Kakadu.
   
Rizikova povodnova oblast byla za nami, pevne jsme verili, ze pocasi bude cim dal vlidnejsi a velka horka se postupne zmeni v prijatelne leto (ve dne bylo 38 °C, v noci 28 °C).
Navstivili jsme jedno z nejkrasnejsich mist Australie zvane Bungle Bungle = skaly pripominajici vceli uly. Meli jsme v planu podivat se na pohori shora. Po nekolika neuspesnych pokusech sehnat volne letadlo prisla velka bourka, ale nakonec se vse podarilo. Odmenou nam byl jeden z nejkrasnejsich vyhledu. Zazitkem byl take pohled na nadherne baobaby v oblasti Kimberly.

Koupani s delfiny


V polovine nasi cesty jsme se dostali k zapadnimu pobrezi, kde jsme si uzivali koupani v Indickem oceanu a pozorovali nadherny podvodni svet. Pri snorchlovani jsme spatrili zelvu a chobotnici.
Meli jsme cas prozkoumat Zraloci zatoku, podivat se na Skebli plaz a v prirodnim akvariu si nechali vysvetlit vsechny duvody, ktere vedly k zarazeni Sharks bay na Listinu chranenych pamatek UNESCO. Potom jsme projizdeli s otevrenou pusou pobrezi Narodniho parku Kalbarri. Cestou do hlavniho mesta Zapadni Australie, Perthu, jsme projeli nekolik narodnich parku, videli les tisice skalnich sloupu v Pinnacles, setkali se s klokany a koalami. Zazitky neberou konce..prosli jsme se mezi obrimi eukalypty, na ktere se da i vylezt, koupali se s delfiny, pozorujeme pobrezni scenerie
Ze zapadni casti Australie jsme prejeli do mesta Ceduna a odtud trajektem na Klokani ostrov. Prosli jsme se bilymi pisecnymi dunami, zvanymi Mala Sahara a cestou k Melbourne jsme se mohli kochat nadhernymi skalnimi utvary. Ve meste jsme navstivili muzeum, kde nas zaujala 23 kilogramova hrouda zlata. Navstivili jsme take slavny tenisovy turnaj, kde pred nasimi zraky vyhral Tomas Berdych a ve ctyrhre Radek Stepanek.

Australian Open


Na konci nasi cesty jsme jeste navstivili Tasmanii. Videli jsme ve volne prirode jezuru, prochazeli se uzasnymi kapradinovymi lesy kolem vodopadu, navstivili jsme byvalou veznici i Ohnivou zatoku.
Pak uz jsme se trajektem vratili zpatky do Australie, abychom ve zbytku casu procestovali oblast mezi Melbourne a Sydney, kde nase expedice koncila...na stejnem miste, jako zacala."
Cesta skoncila, co vas ceka ted? Vsichni vasi priznivci se urcite tesi na dalsi knihu i film z teto nejdelsi cesty.
V breznu a dubnu mame celou radu prednasek a pak uz se vrhneme na tvorbu nove knihy a filmu, at muzeme nasim priznivcum sdelit obvyklou formou dojmy z fantasticke cesty po Australii.
Muzete nam rict, kdo celou cestu naplanoval a jako dlouho to trvalo?
Cesty planuje bezvyhradne a do nejmensich podrobnosti syn Jirka. Australie byla diky sve rozlehlosti velmi narocna a pripravoval ji bezmala tri mesice.
Zazitku mate hodne, urcite je hodne tezke vybrat jen jeden. Presto, ktere misto vas nejvice nadchlo?
Nemam tuhle otazku rad, protoze krasa nasich cest spociva v jejich pestrosti a neda se vybrat jedno nej. V pripade Australie je to podobne, i kdyz priznavam, ze ja osobne jsem byl u skalnich jehel Pinnacles uplne u vytrzeni.
Jake bylo vase setkani s klokany?
Klokanu neni v Australii tolik, jak jsme cekali. Videli jsme mnoho prejetych, ale ne ze by jich mraky poskakovaly kolem cest. Presto setkani v narodnich parcich v bezprostredni blizkosti byl dalsi z vrcholu nasi cesty.
Pry se bojite vysek, takze do koruny obriho eukalyptu jste nevysplhal?
Provokativni otazka, chapu. Na nasich internetovych strankach, kde jsem popisoval prubeh cesty, odpoved neni. Neprozradim ani ted. Budouci kniha musi mit nejaka prekvapeni. Po expedici Afrikou jsme taky uspesne tajili, jak to bylo s kousnutim sestimetrovym hadem. Pribeh se splhanim na sedmdesatimetrovy strom je tak dramaticky, ze se neda popsat jednou vetou, pockejte si na knihu _
Ke Stedrovecerni veceri jste meli krokodyla? Je lepsi nez kapr?
Kapr je kapr. Mame ho doma jen jednou za rok na vanoce. Vloni tedy ani jednou, o to vic nam bude chutnat priste. Ale jist krokodyla, to je adrenalin.
Australie je nadherna, obrovska zeme s neomezenymi moznostmi. Chtel byste zde zit?
Omlouvam se Australanum, ale nechtel. Byla to nadherna expedice se spoustou zazitku, potkali jsme hodne lidi, ale doma jsme v Cesku. Nedovedu si predstavit zivot bez rodiny a pratel.
Zdroj: www.jirkamara.cz
Konzultace: Jiri Mara
Zpracovala:
Dagmar Honsnejmanova, knihovnice a kronikarka obce Mokre, Ceska republika www.obecmokre.cz/knihovna
V Mokrem 6.3.2012

Marovi

Navrat na hlavni stranu