V seste minute
Ve vareni spatruji docela zalibeni. Nemyslim tim takova
ta typicky dobra ceska, ale na pripravu narocna jidla jako jsou
napriklad spanelsti ptacci, veprova s knedlikem a zelim,
svickova a jina, svoji dost dlouhou pripravou podobna tem, uz
vyjmenovanym. Abych veci uvedla na pravou miru, tak samozrejme,
ze i tahle jidla obcas udelam, ale zadnou velikou radost pri nich
nemivam. Take si jidla delim na letni a zimni a pak clenum sve
rodiny, touzicim treba v dubnu po svickove nebo veprove sdeluji
s naprostym chladem, ze to ted nelze, nebot neni zima a tak
sem tato jidla nepatri. A docela to funguje. Zadny seznam zimnich
a letnich jidel jsem nikdy nemusela nikomu predkladat a tak to
vlastne jde i tak trochu osvindlovat. U spanelskych ptacku jsem
dost dlouho nevedela pravy duvod, proc po tehle dobre krmi netouzi
muj vnuk Simon, ktery tohle jidlo prakticky nikdy nevyzadoval.
Zjisteni, ke kteremu doslo, az kdyz vyrostl z chlapecka na
poradneho kluka, bylo uzasne. "Ja jsem si vzdy, babicko,
myslel, ze jsou to opravdovi, nachytani ptacci a proto jsem to
nechtel". No, tak ted uz vice rozumu nabral a tak by si je
i casto s chuti dal, ale musi respektovat rocni obdobi a
tak je take moc casto nema.
"Jis jitrnice?" ptam se jednou jako prvni, Simona. Lakonicka
odpoved je kratka a kladna. Mrknu na hodiny, otevru troubu, zapnu
prislusny knoflik a vlozim dovnitr pekacek s jitrnicemi.
Simon zapne v stejny okamzik prislusny knoflik u televize,
kde bezi hokejove utkani. Mam na neho vztek, chtela jsem se ho
na neco zeptat a trochu si s nim popovidat, ale uz je prikovan
k obrazovce a nevnima nic kolem sebe. Nejradeji bych ho prirazila
na mantinel. Jdu doskrabat brambory a uz si ho nevsimam.
"Babicko, v seste minute dej varit brambory" ozve
se od televize. Neverim svym usim. "Jak v seste minute?"
"Tomu ty asi nerozumis, proste v seste minute prvni
tretiny, abych to mohl snist o prestavce, ted je ctvrta minuta".
Chyta me amok, jednak z faktu, ze mi nekdo bude narizovat,
v kolikate minute mam dat varit brambory a jednak, ze se
bude moje vareni podrizovat nejake hokejove tretine a nasledne
prestavce. Znovu bych ho nejradeji bodycekovala.
A jeste si o mne mysli, ze nevim, ze se hokej hraje ve trech tretinach
po dvaceti minutach cisteho casu! A zasnene se od trouby zahledim
a zavzpominam si, jak v prelidnenem obyvaku jsme vsichni
upinali zrak do tehdy jeste male televizni obrazovky a nervozne
sledovali, zda Jozef Golonka prekona prazdnou sovetskou branku.
"A je to tam, branka!" Rval tehdy cely obyvak. Pak se
opet vtahnu do soucasnosti, a i pres nevyrcene vyhrady - uposlechnu
a presne v seste minute dam varit brambory. Jsem rozcilena,
premyslim, jak bych si vedla pri samostatnych najezdech proti
Simonovi a trochu se i nepritomne usmivam a tak si ani nepovsimnu,
ze mi mezitim praskly v troube jitrnice a jejich obsah zaplnuje
zapekaci pekac kdyz si toho konecne povsimnu, je uz pekac
plny jitrnicove beztvare hmoty, tvar maji uz jen kousky spejli,
kterymi byly uzavreny.
V okamziku, kdy sirena oznamuje konec prvni tretiny, ho volam
k jidlu a pristrkuji mu talir s jitrnicovou hmotou,
silne nedovarenymi bramborami a jeste kelimek s horcici.
"Ty brambory jsou pekne tvrdy" "No, a co ma bejt?
Hokej je taky tvrda hra" ja na to a je mi to uplne fuk. "Ja
bych si k tomu dal radeji chleba" "Tak to ani nahodou,
jen si ty hokejove brambory uzij, rozmackej si je vidlickou".
Divam se, jak je zacina rozmackavat. "Az bude priste treba
fotbal, tak je dam varit take v seste minute a pak uz je
nebudes muset mackat vubec." cimz mu davam jasne najevo,
ze moc dobre vim, ze v pripade systemu vareni brambor fotbalovych
tak zvane do prestavky, by trval var hodne dlouho. "Cemu
se usmivas?" slysim najednou. "Ale to nic, jen si tak
predstavuji, jak by ty brambory musely byt rozmasirovany, kdyby
se varily az do konce prvni pule - byla by to ta nejjemnejsi kase."
Pak se na neho zahledim. Uz domackal vidlickou vsechny hokejove
brambory a zira na mne s viditelnym zajmem a prekvapenim.
Usmeju se na neho "Holecku, ja toho o fotbale a hokeji vim
urcite vic, nez ty toho vis o vareni brambor. Vis treba, kolikati
jsme byli v roce 1969 v hokeji, na mistrovstvi sveta?
No, vidis, mlcis. Reknu ti to, treti, meli jsme bronz, a dvakrat
jsme tehdy porazili Rusaky 2:0 a 4:3, coz bylo nade vse a navic
neco nebyvaleho. Jarda Holik, co hral tehdy za nas, si dokonce
na dresu nejakou leukoplasti prelepil rudou hvezdu. Mozna, ze
je to ted s tim vasim fandenim lepsi, my jsme to tehdy brali
hodne politicky obsadili nas, tak jim to alespon namlatme
v hokeji. Jejich trener byl nejakej Tarasov, takovej mohutnej
chlap a ten celej zapas drzel miniaturni sesitek a neustale si
vsechno zapisoval. Kdyz tehdy od nas dostali tu nakladacku, tak
se v Praze objevilo mnoho vselijakych napisu, ovsem vrcholem
vseho byl napis na expresnim vlaku, ktery tehdy spojoval Milovice
s Moskvou "Tarasove pis, az prijedes na Sibir!"
A Simone, kdyz se strilelo na jejich prazdnou branku, tak jsme
byli tak nervozni, ze to ani nejde slovy popsat. Vsichni jsme
vlastne ten puk do jejich brany v duchu postrkovali. Jo, chlapecku,
to jsou zase moje zazitkove vzpominky a ty si myslis, ze ja toho
o sportu moc nevim!"
Zase jsem viditelne v jeho ocich stoupla a dnes to bylo hodne
vysoko! Usmivam se na neho a sladce mu oznamuji: "Na pristi
tyden ti nachytam nejake ptacky a udelam ti je s ryzi a brusinkovym
kompotem."
Jana Fafejtova - Praha