Vzdyt letat je snadne!
(K 70. narozeninam Milana Kroupy)
Muj otec jezdil na sluzebni cesty, obcas to bylo i na Slovensko.
Nekdy do Kosic, jindy do Bratislavy. Nekdy jel Slovenskou strelou,
ktera tam byla asi za ctyri a pul hodiny, podobne jako Pendolino
dnes. Nekdy vsak i letel letadlem. Pak nam privezl odskodne: auto
na klicek nebo tenisak. Moje sestra dostala zas smaltovane modre
nadobicko pro panenky. Nebylo to obycejne nadobicko, ale presna
napodobenina velkych hrncu, poklicek a panvicek.
Dulezitejsi bylo ale jeho vypraveni o tom, jak to vsechno vypada
z velke vysky. Tehdy letala letadla asi kilometr nad zemi, tak
jsme se dovedeli, ze male domy jsou jako krabicky od sirek, ale
ty vetsi jsou jako krabicky od svicek. Jednou letel do Bratislavy
a letadlo pokracovalo dal smer Tatry, ale nedoletelo.
Otec pak vypravel, ze si pamatuje dobre kapitana letadla i nektere
cestujici, kteri leteli s nim. V nas to vzbudilo respekt, ale
nikoliv strach z letani. Nevim, jak se s timto traumatem vyporadal
muj otec. K staru jiz nikam neletal.
Chodil jsem do nedelni skoly; zatimco ostatni deti mely volno,
ja pochodoval pres cele Vrsovice do Charkovske ulice, kde byla
modlitebna. Obcas jsem se tak dostal k cernym fondum, protoze
jsem usetril 30 haleru za tramvaj. Na tom by nebylo nic zajimaveho,
kdyby tam nahodou neucil pan Rejthar. Ten v rychlosti zvladnul
biblickou latku a pak jiz vypravel sve zkusenosti valecneho pilota
313. perute. Kdyz mu v sedesatych letech vratili uniformu a pozvali
ho na tribunu, odmitl to, ze s komunistama nikam sedet nepujde
a uniformu ze necha presit na mysliveckou, aby mel neco kloudneho
do lesa. Tehdy vypravel o pomerancich, ktere se valeji v Palestine
jako brambory a ja jsem tuto ideologickou diverzi predaval dal
svym spoluzakum, protoze tehdy bylo kilo pomerancu za 14 korun.
Prvni skutecny pribeh s letanim probehl v pate tride. Misto skolniho
vyletu mela letet pata de nad Prahou. Kdyz jsme dorazili
na letiste, pani ucitelka zjistila, ze ma 26 zaku a do letadla
ze se vejde 26 pasazeru. Jenze zapomnelo se na jedno misto pro
vyucujiciho a deti nemohly letet bez dozoru. Hledal se tedy dobrovolnik,
ktery by letel s nejakou jinou skolou. Zacalo se u tech nejlepsich
zaku, ale nikdo z tech splhounu tuto zkousku ohnem nechtel podstoupit.
Nakonec jsem se jako dite, ktere travilo drahny cas na ulici misto
nad ukoly prihlasil, ze absolvuji let samostatne. Po nastupu do
letadla prisel nejaky pan s navrhem, ze si on sedne k oknu a ja
ze bych mohl sedet v ulicce a tak jsem z toho okenka pres nej
moc nevidel. Navic let s nasi tridou zamiril nad Vrsovice, kam
jsme chodili do skoly, zatimco muj let nekam nad CKD do Vysocan.
Ale stejnak jsem nad tim vyzral ja, protoze v letadle, v kterem
letela nase trida se spoluzak Plihal pozvracel a slo to jako retezova
reakce. Zatimco ja jsem z letadla vylezl v plne pohode a zdravy
jako rybicka.
Na dalsi let jsem cekal do sve dospelosti. Presneji receno do
sedmnacti, kdyz jsem dostal k narozeninam letenku Karlovy Vary-Praha.
Let trval asi pul hodinu, ale cesta na letiste a z letiste dele
nez jsem to pozdeji zmakl na kole.
V dlouhych dobach leteckeho pustu a sneni jsem se sel obcas podivat
na letiste. Jindy jsem pozoroval pobliz obchodniho domu Kotva
lidi, kteri s kufrem mirili ke zvlastnim autobusum, aby leteli
bud do Ostravy nebo do Montrealu. Pak jsem se seznamil s jednou
letuskou a ta podobne jako stary Rejthar vypravela o dalekych
krajich. O tom je vsak jeden pribeh v me knizce, ktera ma vyjit
snad jiz v dubnu.
A pak jsem jednoho dne sednul do letadla a odletel za more. Od
te doby letam nekolikrat za rok, ale stale mi letani nezevsednelo.
Presto letet malym letadlem jen tak kilometr nad zemi a jen tak
pro radost a pro poteseni, to je prece jen neco jineho. Vybudovat
takove male letiste je totiz zazrak, jak napsal Josef Cermak v
lonskem 13. cisle Satellitu. To se podarilo Milanu Kroupovi. Stare
letiste z druhe svetove valky v Edenvale videl Milan Kroupa poprve
v roce 2003. Toto letiste koupil a prebudoval, dnes ma tri rozjezdove
plochy, znamenitou restauraci a ctyri rady modernich hangaru.
Milan Kroupa je schopnym podnikatelem a majitelem United Cleaning
Services, United Services de Nettoyage a Kleenway International
Inc. Vlastni nejen letiste, kam se doufam jednou vypravim
na kole, ale je v soucasne dobe asi jednim z nejvetsich sponzoru
krajanskych akci, podporuje stedre televizi Novou vizi i
nase noviny a radi se tak mezi ty, kteri umoznuji, ze krajansky
zivot a nase noviny stale existuji. Vzpomenme jen z minulosti
treba Tomase Batu, Ladislava Myslivce, Josefa Pichlika a Prazske
uzenarstvi, Jerry Formanka, Petra Polacka nebo ze soucasnosti
Rosti Brankovskeho, cestovni kancelare ci ruzne restaurace. Ti
vsichni umoznuji, ze Satellite muze jiz pres dvacet let vychazet.
Milan Kroupa oslavuje dnes, kdyz tento clanek pisi, 21. unora
2012, sve sedmdesate narozeniny a my mu prejeme, aby se mu splnily
jeho sny a tech ma jiste hodne. Jeden se mu uz splnil - letani
a jak napsal v sedesatych letech cesky kultovni spisovatel Ivan
Vyskocil Vzdyt letat je snadne!
Ales Brezina