Zrychleny tep dejin
Pri likvidovani hromady papiru, ktera se za leta v mem byte usidlila,
jsem prisel na kopii clanku, ktery jsem spachal o sve navsteve
v rodne zemi v lete 1994. Ten rok mel neco do sebe. Cvicil jsem
na sokolskem sletu, zucastnil se kongresu SVU, tridni schuzky
ve Slanem, navstivil svou rodinu ve Skurach. Byl to take rok,
kdy se vzpominalo osmdesateho vyroci zacatku prvni svetove valky,
rok, kdy Batuv obuvnicky koncern oslavil 150. vyroci sveho vzniku
a Tomas Bata, ml. svou osmdesatku. A take jsem dostal od mladeho
prazskeho pritele, advokata Bohumila Hubalka, ktery byl - jako
student - v listopadu 1989 zmlacen na Narodni tride darek, knizku
Vladimira Hanzela (v roce 1989 osobniho tajemnika Vaclava Havla),
"Zrychleny tep dejin". Knizka ma byt skoro presny prepis
jednani mezi delegaci Obcanskeho fora a predstaviteli moci, komunisticke
vlady a strany. Pri cetbe jsem valil oci. Vybral jsem si pro
svuj shora zmineny clanek nekolik citatu ze schuze, konane 5.
prosince 1989 v uradu predsednictva vlady, jiz se zucastnili,
mimo jine, vedle Vaclava Havla a ministerskeho predsedy Ladislava
Adamce, Petr Pithart (pozdejsi predseda vlady CR), scenarista
Jiri Krizan a autor knizky, hudebni publicista Vladimir Hanzel.
Pri schuzi se zastupci fora snazili presvedcit tehdejsiho komunistickeho
ministerskeho predsedu, aby prebudoval vladu a zustal jejim predsedou.
Pak jsem knizku bud nekomu pujcil nebo ji nekam zasantrocil, coz
se mi skoro podarilo i s kopii citatu z knizky.
Hanzelovu knizku mi pripomnela vzpominka na Vaclava Havla, usporadana
pred vanoci Zuzanou Hahnovou, pri niz byl promitan film The
Velvet Revolution, za ucasti reziserky, Fern Levitt. O udalostech
koncem roku 1989 (krome uspokojeni z konce komunistickeho rezimu)
jsem toho nikdy moc nevedel a z toho, co jsem vedel, jsem hodne
zapomnel. Aktivita prezidenta Vaclava Havla pri jeho torontske
navsteve v unoru 1990 mne v lusteni sametove rovnice nepomohla.
Ve filmu Fern Levittove jsem vyjevene pozoroval, jak se clenove
Havlovy vlady predstavovali odstupujicimu prezidentu Husakovi
(ja se ve sve jednoduchosti domnival, ze Husak predstavoval vladu
zla, proti niz se narod pozdvihl (alespon studenti to udelali)
a tyrana smetl. A pak jsem ve filmu videl Vaclava Havla prisahat
vernost socialistickemu Ceskoslovensku (ackoliv politologove
a historici delaji rozdil mezi komunismem a socialismem, komuniste
a krajni pravice je zamenuji). Takze zacinam pomaloucku chapat,
co se v me rodne zemi delo. Pomohly mi i zminene citaty z knihy
Zrychleny tep dejin, o ktere - jak jsem cetnymi dotazy
zjistil - prakticky nikdo nevi:
Hanzel: Mame to chapat, ze vy nebudete....?
Adamec: Ne, nebudu (placnuti dlani do stolu)
Havel: Vy nebudete ministerskym predsedou?
Adamec (rezolutne): Ne!!!
Hanzel: To bylo tim receno.
Havel: No, to ovsem jsme nepochopili, aspon ja teda.
Adamec: Tak to musite pochopit.
Havel: Vy jste to pochopili?
Krizan a Hanzel: Ano.
Havel: Ja jsem to nepochopil. To meni ovsem celou situaci.
Adamec: No tak se neda nic delat. Zijeme ve zmenach.
Havel: Ano...
***
Havel: ....My jsme se domnivali, ze vladu budete prestavovat vy.
Adamec: Ne.
***
Havel: My bychom to aspon ....s panem premierem jsme se domlouvali
na formulaci, ze my jsme predlozili sve navrhy na prestaveni vlady.
Panu premierovi se zdalo, ze s temito lidmi a s takto strukturovanou
vladou nemuze pracovat a proto podal demisi. Je to tak?
Adamec: Ano.
Pithart: Vzdyt ja jsem se vas ptal, jestli jsou to urcita jmena
nebo pocet lidi.
Adamec: Ne, ja neuhnu od toho - podminky, ktere vy davate, jsou
pro mne neprijatelne. (Bouchnuti kavovym salkem do stolu).
Hanzel: Pane predsedo, v cem jsou neprijatelne?
Adamec: Ve vsem.
Havel: Ve vsem?
Adamec: Ve vsem.
Havel: Ve vsem?
Adamec: I v lidech, i v systemu. Predseda vlady musi mit pravo
si vladu sestavit podle svych predstav. Nemuze delat vladu podle
toho, jake jsou natlaky. To nejde. At to dela nekdo jiny, kdo
to bude tolerovat. Ja to bohuzel tolerovat nemohu.
***
Hanzel: Povazujeme to opravdu za nedorozumeni. Neberte to tak,
ze jsme vam prinesli, jak ma vlada vypadat.
Pithart (tise): Ne.
Hanzel: To jenom nase ochota, kdybyste nevedel treba v urcitem
resortu a pozadal nas o to, jestli nekoho muzeme dodat, tak jsme
schopni ho dodat.
***
Adamec: V tomto parlamente je dvaasedmdesat procent komunistu
a kde ja mam jistotu, ze mne zvoli? Po vcerejsku, kdyz jsem v
Moskve podepsal osmasedesaty rok. Kdo mne zvoli?
Havel: Kdyz dostanete nasim prostrednictvim podporu verejnosti
-
Adamec: Tam, prosim vas, oni budou volit, ne vy!
***
Havel: Ale parlament, budete-li mit sirokou podporu verejnosti,
zvoli spis vas, nez nekoho jineho. Nez nekoho, kdo vubec nebyl
v mocenskych strukturach.
***
Havel: Kdyz bude mit alternativu treba Adamec - Dubcek nebo ja
nevim kdo, tak zvoli vas prece.
Pithart: Ano.
Havel: A takovou alternativu my prece muzeme vytvorit.
***
Havel: Dobre, povazujete teda za realnou - ja mam pocit, ze reseni
s tim, ze vy byste byl prezidentem a Sacher predsedou vlady a
mel volnou ruku pracovat - to je mlady, dynamicky clovek, kterej
je navic nas kamarad. Je z Narodni fronty, ustredni tajemnik
lidove strany. Je to presne prusecik -
Adamec: Podivej se, pro mne je nejlepsi - ja vam to reknu uprimne
- zitra podepsat demisi a ahoj,
Pithart: To jiste, jiste.
Adamec (rozsafne): sednout si s vama na pivo, tam v senku U Sojku
a vypit si pivko -
Havel: Na rybarne.
Adamec: a diskutovat spolu. Budeme se bavit o literature, ja se
rad o ni bavim, o divadle, o cem chcete.
Havel: Ja chodim na Rybarnu.
Adamec: Ja nejsem debilek, abych se nemohl s vami bavit o techto
vecech. Ja dokonce to mam velice rad. My jsme se uz o ledacem
bavili. Cili pro mne je to nejkrasnejsi.
Havel: Ja uz to nemohu vydrzet v te vysoke politice, ja uz se
take tesim do sve hospody Na rybarne, ale zda se-
Adamec: Vidite. Cili mne o nic nejde. Jestli mate nekdo z vas
tady pocit, ze Adamcovi jde o kreslo nebo o stul, prosim vas,
jste na ohromnem omylu.
Evropa v prosinci 1989: i berlinska zed uz patrila historii, jen
Rumunsko jeste trimalo (i kdyz roztresene) dukladne roztrepany
praporec sovetskeho komunismu. Ti z nas (rozhodne ja), kteri odesli
po unoru a dej ve sve rodne zemi sledovali z ciziny, si obcas
predstavovali hrdinny boj na pomyslnych barikadach a slavne vitezstvi
po vyhrane bitve, ktera zacala porazkou me generace v unoru 1948.
Jak to opravdu vypadalo, napovidaji citaty z Hanzelovy knizky.
Havel byl ("na jedno obdobi") zvolen prezidentem ("rozhodne
se mu neda vytknout, ze by se v te dobe o prezidentstvi rval"),
prijel do Kanady, kde v unoru 1990 pronesl projev, ktery pro mne
vyznel jako pozvani k rozdeleni Ceskoslovenska (viz serii clanku
Josefa Klimy v Reflexu, a zvlast paty clanek v cisle z 11. cervna
1991), k nemuz doslo o necele dva roky pozdeji. Necekali jsme
(a ani si to neprali), ze se komuniste budou houpat na kandelabrech,
ale domnivali jsme se, ze budou souzeni predstavitele komunisticke
strany a jeji pochopove, kteri se nejvic provinili proti lidskosti
(to jsme ovsem nevedeli, ze Vaclav Havel nabizel komunistickemu
ministerskemu predsedovi Adamcovi nejvyssi urad v zemi).
At jakkoliv, to uz je vsecko davna minulost a nijak netouzim Havlove
pamatce ublizovat. Konec koncu rada lidi, kterych si vazim, mi
v rozhovoru o Havlove dedictvi: nepotrestane komunisticke zlociny
a rozdeleni Ceskoslovenska rekli, ze vsecko dobre dopadlo. I kdyby
tomu tak bylo, sveti vysledek zpusob, jakym byl dosazen - zapomenuti
obeti rezimu; rozhodnuti o rozdeleni statu, aniz by byl vzat
v potaz hlas jeho obcanu? Ale to je nezmenitelna minulost, a co
mne do ni vraci, je zvedavost - a take snad zadostivost pravdy:
jak to vlastne tehdy bylo? Vedeli na priklad studenti, kteri jako
Bohous Hubalek byli policii mlaceni na Narodni tride, ze nejviditelnejsi
predstavitel jejich hnuti nabizi komunistickemu ministerskemu
predsedovi prezidentsky stolec? Je to, co se tam tehdy delo skutecnosti
nebo jen divadelni hrou psanou dramatikem z absurdni skoly?
Josef Cermak