Tam, kde neni draho
Ruku na srdce, o kterych mistech na teto planete muzete bez zavahani
tvrdit, ze tam neni draho? A kdyz uz to vyslovite, najde se dozajista
nekdo, kdo vam bude tvrdit opak. Ale verte nebo ne, existuje jedno
takove jedinecne misto, o kterem se v tomto punktu shodnou vsichni.
Vydame se za nim do Jizerskych hor, zvlastniho to pohori sousediciho
se samotnym Krakonosovym kralovstvim. Presto si tito horsti sourozenci
nejsou zrovna podobni. Zatimco Krkonosim dominuje centralni hreben
vetvici se do hrebenu vedlejsich s hlubokymi udolimi po stranach,
Jizerky tvori plocha hornatina s vyskou okolo deviti set metru
nad morem. A z ni vystupuji jen takove oble kopecky. Ten nejvyssi
v ceske casti hor je Smrk s kotou 1124 m n. m. Dnes se tu jiz
opet tyci rozhledna jako za casu predvalecnych.
Teren je tu tedy primo idealni pro jednu konkretni zimni kratochvili,
a sice pro takzvane bezkovani. Pod timto terminem se skryva jak
sportovni disciplina behu na lyzich, tak i zimni turistika. Jeho
akterum tu nehrozi laviny, jsou vsak casto vystaveni silnym studenym
vetrum, kterym pranic nebrani v jejich rozpinavosti. V zimne se
zdejsi centralni cast hor promeni v jeden obri stadion s bezeckymi
rondy, tangentami a radialami se strojove upravovanymi lyzarskymi
stopami pro klasickou i bruslarskou techniku. A v tech stopach
se specialne kmitavymi pohyby posunuji dopredu, nekdy take, selze-li
synchronizace, smerem dolu, stovky pestrobarevnych komickych postavicek.
Machaji hulkami, vykopavaji stihla, v predu zaoblena prkenka a
hlasite pritom funi. Syrovy mrazivy luft jim pronika do plic,
udajne posiluji sve zdravi s cilem byt krasnejsi, zdravejsi a
dozit se delsiho veku. Mozna i nesmrtelnosti. A take vyuzit nastradany
volny cas, pobavit se.
A jelikoz bezkovani je cinnost individualni a clovek jest tvor
spolecensky, dlouho v tom svem individualismu nevydrzi. Snaha
komunikovat ve stope jej vsak nemuze uspokojit, a tak se vselijak
druzi a na urcitych mistech i shlukuje. A i z tohoto spolecenskeho
duvodu vita na trase obcerstvovaci stanice zvane zimni kiosky,
kterych se tu nachazi hned nekolik. Funguji pres den jen par hodin
s nabidkou teplych napoju, piva a susenek. Oblibeny je samozrejme
osvedceny grog, ale take svarene vino a horky punc. Rozjareni
a spokojeni bezkari pak vyrazi dal na dalsi kolecko nadhernou
horskou prirodou, pripadne k dalsimu kiosku, a tak dale porad
dokola. Mezitim vyfoti par obrazku svych pratel na pozadi pohadkove
zimni scenerie, aby se doma, v zelenych nizinach, v pohodlnych
kreslech vytopenych obyvaku mohli nalezite pysnit a predvadet.
A urcite pritom nezapomenou na jeden extra kiosek jakoby z jineho
sveta. Najdete ho mezi Jizerkou a Smedavou na zacatku cesty zvane
Promenadni. Odtud i jeho nazev Promenada. Najdete ho i podle povesti,
jez ho provazi. Jen o nem lze totiz na sto procent tvrdit, ze
tu neni draho. Jen tady totiz plati, ze ceny si urcuje sam zakaznik.
A to je ta rarita, ktera neznale zaskoci, mnohe pobavi, ale lecktere
take usvedci ze spotrebitelske negramotnosti. To kdyz nedokazi
urcit cenu jednoducheho produktu, ktery kupuji. Mohou byt sice
na chvili rozcarovani vlastni neznalosti a poctarskou neschopnosti,
ale stezovat si na neprimerenou cenu rozhodne nemohou. A napovedet
jim muze, treba narazkou, ze je jsou z prilis lacineho kraje,
jen jiny zakaznik. Inu, stale se jen potvrzuje, ze setkani s nejakou
novou svobodou nas snadno dokaze rozhodit, a pro nekoho muze byt
i dosti neprijemne. Nuti nas totiz k rozhodovani, nuti nas prijmout
odpovednost.
Den se zatim nachylil, stiny ztmavly, a to spolu s vsudypritomnou
bilou vytvari zvlastni serotmu, ktera vse okolo zestejnuje, stopy
se ocim ztraci, terenni vlny zplosti a zavate stromy jsou jako
duchove vystupujici necekane blizko, nekdy az do cesty. Vsak take
posledni vyznavaci bezecke kratochvile se jiz vytratili, kiosky
osirely, ten tam je hlahol a smich okolo nich. Obsluha posbirala
odhozene kelimky, a tak jen poslapany snih a ocurana zakouti svedci
o cirkusu, ktery tu jeste pred par hodinami panoval. Ale to plati
jen do nejblizsiho snezeni, ktere vsechny tyto stopy civilizacniho
radeni milosrdne zakryje. A vse je pak zase panensky ciste a nevinne.
-©- m. petr foto: autor
leden 2012
