Gen. konsul Richard Krpace a manzele Batovi v Batove muzeu v Torontu. Foto z roku 2007
Sonja Bata
Kratce pred Vanoci roku 2011 jsem mel cest udelat
rozhovor se Sonjou Bata. Clanek, ktery nasleduje, je ditetem onoho
rozhovoru.
Pribeh zivota Sonji Wettsteinove a Tomase Bati je jednou z nejpeknejsich
pohadek druhe poloviny dvacateho a prvnich roku dvacateho prvniho
stoleti, jednou z nejpodivuhodnejsich verzi davneho pribehu o
chlapci a devceti, kteri se setkali (boy meets girl) kratce pred
vypuknutim druhe svetove valky. Tomas, pekny urostly mlady muz,
syn moravskeho sevce (v devate generaci), ktery si troufl zalozit
podnik, jemuz bylo dano stat se nejvetsim rodinnym obchodnim
mocnarstvim na svete (4700 prodejen a 60 tovaren na boty v triceti
zemich). Sonja, jiskriva puvabna studentka architektury z historicke
svycarske rodiny. Ta rodina byla ve svycarskych dejinach vpravde
historicka "nezadala si s zadnou". Jednomu z
jejich davnych predku z otcovy strany (byl tehdy starostou Bernu)
se na konferenci, ktera v roce 1648 vyustila v Mir Westfalsky
podarilo presvedcit Habsburky, aby uznali nezavislost Svycarska
(Svycarsko se prohlasilo nezavislym statem mnohem drive, ale Habsburkove
to odmitali prijmout jako historickou skutecnost a kdo je
muze vinit?); jeji otec, George Wettstein, mlady pravnik na zkusene
v Parizi, pracoval pro obhajce zidovskeho dustojnika francouzske
armady Alberta Dreyfuse, nespravedlive odsouzeneho vojenskym soudem
pro velezradu k degradaci a k dozivotnimu vyhnanstvi; pozdeji
clankem o vymene veznu urychlil rozsireni agendy Cerveneho
krize v oblasti ochrany valecnych zajatcu; a v roce 1943 zalozil
ve svem meste Rotary Club. Sonjin tatinek a jeji manzel
"se lisili skoro ve vsem, ale oba byli vizionari, oba chteli
zmenit svet".
To prvni setkani s romanci nic spolecneho nemelo: Sonjin tatinek,
prosluly advokat, zastupoval zajmy Batovy rodiny ve svete, a kdykoliv
nekdo z Batovy rodiny prijel do Svycar, bydlel u jejich rodicu.
Jednou, par let pred valkou (to Sonja byla velmi mladicka), Tomas
(tehdy take hodne mlady) prijel na jednani se Sonjinym tatinkem
(ale pani, kteri prijeli na jednani s tatinkem tehdy Sonju moc
nezajimali), a ponevadz vedle domu Sonjinych rodicu bylo pekne
sankovani, rozhodl se, ze si zasankuje. A vyklopil se. A Sonja
ho oprasovala a pri tom oprasovani si uvedomila, ze ten pekny
mlady muz, ktereho oprasuje, je ten mlady pan, ktery prijel na
jednani s tatinkem. Ale opravdu se poznali az po valce, kdy Tomas
prijel z Kanady, kam presidlil se skupinou zamestnancu z materskeho
podniku ve Zline na jare v roce 1939 a polozil zaklady k vybudovani
prumysloveho strediska v ontarijske Batawe. Vzali se v roce 1946.
Usidlili se v Torontu, a tak zacala podivuhodna odysea cesko-svycarske
emigrantske dvojice v zemi, kterou si Tomas vyvolil, ponevadz
v jeho ocich se v Kanade prolina kulturni dedictvi Evropy a drava
podnikavost Spojenych statu.
Zacatky nebyly lehke. V roce 1946 vetsina Evropy i Asie se jen
pomalu vzpamatovavala ze zpustoseni druhou svetovou valkou; cs.
vlada, ovladana komunisty, znarodnovala Batovy podniky v Ceskoslovensku;
soudni spor o vlastnictvi Batovych podniku ve svete, vedeny v
nekolika zemich mezi Tomasem a jeho maminkou na jedne strane a
nevlastnim bratrem zakladatele Batovy firmy, Janem Batou, na druhe
strane, se teprve naplno rozbihal. Tomas byl stastny, ze vedle
sebe mel zenu tak unikatnich vlastnosti, jakou byla Sonja, ktera
plne sdilela jeho sen dobudovat Batovu vyrobni a prodejni sit
svetove a v Kanade vytvorit novou organizaci kolem batavskeho
strediska. Byla si vedoma, jak mnoho jejimu manzelovi zalezelo
na tom, aby byl hodnym nasledovnikem sveho otce. Ackoliv sveho
otce ztratil v roce 1932 pri letecke nehode, kdy mu bylo 17 let,
casto na nej myslel a videl v nem vzor pro svuj zivot, "jednou
z jeho starosti (jak to Sonja v nekterem interview formulovala)
bylo, aby sveho otce nezklamal". Ztotoznil se i s jeho ideou
zodpovedneho kapitalizmu. Pri oslave 100. vyroci zalozeni Batovy
obuvnicke organizace v Praze v kvetnu 1994, se Tomas prihlasil
k odkazu sveho otce (preklad z anglickeho textu): "Sluzba
je samotnym zivotem obchodu. Ekonomicky vykon je dulezity
bez neho nemuzeme prezit, ale neni jedinou zodpovednosti dnesniho
obchodniho deni. Skutecnym ukolem obchodni cinnosti je odevzdat
sluzbu vyrobou a prodejem produktu, ktere uspokojuji potreby a
pozadavky spolecnosti a soucasne byt spolu s komunitou a
vladnimi organy organizaci pecujici o blaho obcanu."
(Touto pasazi bylo predznamenano i zahajeni serie prednasek, nesoucich
Tomasovo jmeno, o Zodpovednem kapitalismu, organizovane spolecne
Schulich School of Business, York University v Torontu a Univerzitou
Tomase Bati ve Zline, v Art Gallery of Ontario 19. unora 2010).
Tomas a Batova rodina videla obchod a podnikani jako verejny zavazek
prispivat vytvorenim hospodarskeho rozvoje k blahobytu lidstva
na celem svete.
Jako clenka reditelske rady a viceprezidentka Bata Shoe Company
Sonja byla integralni partnerkou ve vsech Tomasovych vyznamnych
rozhodnutich. Jejich kancelare sousedily a Tomas moudre spolehal
na Sonjinu mimoradnou inteligenci (v dobe, kdy zeny nebyly obecne
povazovany za dostatecne pokrocile ve svem vyvoji, aby muzi brali
jejich ekonomicke nazory vazne), ale i na jeji profesionalni expertizu,
jeji fascinaci obuvi vcetne historie vyvoje bot v ruznych zemich
a take na jeji porozumeni vlivu zapadni prumyslove vyroby (vcetne
vyroby Batovych zavodu) na lokalni vyrobu. Neco, v cem klicila
idea budouciho muzea obuvi.
Tomasuv pristup k podnikani (kapitalista se socialnim svedomim)
byl jednou z pricin (byl take mlady, pekny, mel hezke chovani),
proc Sonja v Tomasovi nasla zalibeni (krasne slovo s biblickou
ozvenou). Od mladi obdivovala lidi, jejichz zivot mel ucel, a
Tomas chtel vylepsit svet. Jeji instinkt pro modni premeny a nemale
podnikatelske nadani byly pro jejich spolecny cil uskutecnit sen
Tomasova otce obout kazdeho muze, zenu a dite na svete
nemalym prinosem. Ackoliv cely spolecny zivot delali spolecna
obchodni rozhodnuti (a Tomas sve napady, myslenky a reseni problemu
zkousel na Sonje), jejich manzelstvi slavne pretrvalo (Tomas to
prisuzoval tomu, ze nemisili lasku s obchodem). A spolu prozili
okamziky tak velkolepe, jakym bylo ku prikladu triumfalni privitani
ve Zline po padu komunizmu.
Oba meli silne socialni vedomi, Sonja byla a je presvedcena, ze
obcane demokratickych zemi maji mravni povinnost dat sve talenty
a cas do sluzeb svych komunit a ackoliv jeji uspechy v obchodni
sfere jsou pozoruhodne (zasedala vedle Bata Shoe Company
ve spravni rade spolecnosti tak vyznamnych jako Alcan
Aluminum Limited, Canada Trust a Canadian Commercial Corporation),
ponekud blednou ve srovnani s vysledky jeji cinnosti lidumilne.
Jeji prace v charitativnich organizacich v oborech vzdelani, zdravotnictvi
a zivotniho prostredi ma sotva obdobu. Zastavala funkce predsedkyne
National Design Council, kde jeji prinos Kanade byl zvlast
vyznamny, ponevadz se zaslouzila o rozsireni sortimentu materialu
ve vyrobe produktu (napriklad do te doby se ve vyrobe nabytku
pouzivalo dubove drevo), predsedkyne a cestne predsedkyne World
Wildlife Fund Canada (organizace, ktera vzdycky mela specialni
koutek v jejim srdci), predsedkyne Governor's Council, North
York General Hospital, The Council for Business and the Arts Canada,
zakladajici predsedkyne Bata Shoe Museum v Torontu, predsedkyne
organizace Junior Achievement (v teto organizaci dosud
zastava funkci cestne predsedkyne pro Evropu (mimoradne se pro
tuto organizaci exponovala v Rusku, kde Junior Achievement
ma pul milionu clenu), zastavala funkci clenky spravni rady
Art Gallery of Ontario a vyznamne funkce v Shastri Indo-Canadian
Institute (organizace zalozena tehdejsim kanadskym guvernerem
Rolandem Michenerem pro vymenu profesoru mezi Indii a Kanadou),
Council for Canadian Unity, Canadian Club of Toronto
a Girl Guides World Finance Committee, je zakladajici clenkou
Toronto French School a byla Governor of York University.
A take je cestnym kapitanem kanadskeho namornictva (pokrtila jednu
lod) a clenkou spravni rady Royal Military College v Kingstonu.
Jeji zajem o veci vojenske ma koreny v jejim rodnem Svycarsku,
kde mladi lide povazuji za povinnost (v demokracii obcane maji
nejen prava, ale take povinnosti) slouzit v armade, i kdyz
jejich zeme neplanuje valecna tazeni ani neocekava prepadeni (i
Hitler respektoval jeji neutralitu), ale hraje roli strazkyne
poradku v zemi a zachrankyne zivotu i majetku v oblastech ohrozenych
prirodnimi katastrofami. Imponuje ji vychovny system Royal
Military College, nejen pro zduraznovani pojmu cti, ale i
pro vymenu roli (studenti se uci jeden den rozkazy davat, a druhy
den prijimat). Sonja vidi z vojenskeho, ale take z hospodarskeho
hlediska obrovsky vyznam Arktidy, kudy v budoucnosti mozna
povede nejdulezitejsi obchodni cesta na tomto kontinente.
Zaber jejich zajmu si uvedomite, kdyz se rozhovori o skolstvi
(videla ho zblizka na vsech kontinentech). Domniva se, ze slabosti
vzdelavaciho systemu vsude na svete je nedostatek pozornosti zakladnim
ekonomickym potrebam. Videla hlavne v zemich donedavna komunistickych,
ale nejen komunistickych - pasivnost mladych lidi ve vytvareni
vlastnich osudu. Prilis casto spolehaji na vladu, ze jim zamestnani
opatri, misto aby se divali kolem sebe a hledali prilezitosti
pro uplatneni svych talentu a sve energie. Po jejim soudu pracovnich
prilezitosti bude v budoucnosti ubyvat a iniciativa jednotlivcu
ve vytvareni vlastni hospodarske zakladny bude tim dulezitejsi.
Sonja videla svet z mnoha uhlu. Svet chudych, kteri meli co delat,
aby nejak propluli zivotem, i svet bohatych a mocnych. Na svych
cestach se setkala s prezidenty a predstaviteli statu a posbirala
skoro vsechny pocty, ktere svet muze nabidnout. Mezi nimi: Officer
of the Order of Canada, Shoe Person of the Year (1985), Woman
of the Year (North York Chamber of Commerce), McClure International
Service Award, Canadian Business Hall of Fame, CESO Award for
International Development, B?Nai B?rith Humanitarian Award, Silver
Medal of the United Nations Environmental Programme. A sedm
nebo osm cestnych doktoratu od kanadskych a americkych univerzit
(Sonja si poctem nebyla jista a take se s usmevem zminila, ze
jeden znamy ji dal na vedomi, ze on ma skutecny doktorat).
Co sama ve sve praci povazuje za nejdulezitejsi? Zasevat seminka,
pecovat o ne, aby vzklicila a uchytila se a pak dat prilezitost
jinym. Jednim z jejich nejuspesnejsich rozsevacskych pocinu byla
uz zminena organizace Junior Achievement, ktera ji dela
velkou radost. A aby si nekdo nemyslel, ze dusevni zahradnicka
prace je vzdycky snadna, pripomene vam, ze je casto nesnadne rozsevat
seminka i ve vlastni rodine.
Napriklad Bata Shoe Museum. Sonja zacala boty po svete
sbirat uz v ctyricatych letech a v sedmdesatych letech prostory,
kde se boty skladovaly, byly preplnene. Reseni? Muzeum obuvi.
A proc ne Bata Shoe Museum? Sonja mela fusku svoji rodinu
presvedcit, ze to je jak budoucnost denne dokazuje
fantasticky napad. Ale Sonja se snadno nevzdava a diky jeji schopnosti
vyhravat i prohrane bitvy, je Toronto o jeden sperk bohatsi. Napadlo
mi, jak obrovska to musela byt prace: najit pozemek v samem stredu
Toronta, zajistit financovani nejen na zakoupeni pozemku a stavbu
budovy, ale nakup bot prakticky vsech dob a v desitkach zemi,
a chod muzea ne na mesic, ne na rok, ale na desetileti. Bata
Shoe Museum (navrzene proslulou firmou Moriyama&Teshima)
bylo slavnostne otevreno v roce 1995. Ridi je Bata Shoe Museum
Foundation zalozena v roce 1979. Oficialni ucel muzea? Letak
muzea ho popisuje takto: "The Bata Shoe Museum Collection
zkouma, do jake miry boty, vic nez kterykoliv jiny osobni predmet,
zrcadli zpusob zivota, kulturu a zvyky lidi, kteri je nosili."
Sonja nevidi muzeum ciste jako majetek jeji rodiny. V jakesi mysticke
forme toto muzeum patri vsem, kdo se zaslouzili o jeho vybudovani
a jeho kazdodenni beh (dlouha leta jednou dobrovolnou pruvodkyni
byla Hana Pelnarova), vsem, kteri prichazeji, aby se poucili nebo
potesili touto skvelou sbirkou predmetu prozaicky nezbytnych (nepochybne
pomahaly vyhrat valecne bitvy i zapasy v kopane ci hokeji, ale
i baletni souteze), ale i dovrsujicich krasu zenske nohy ve vecne
hre Evy s Adamem.
Sonja (a v tom byl jejim mentorem Tomas) odmita zit v minulosti:
kazdy z nas prohral i vyhral par bitev, kazdy z nas poznal bolest
i radost, stesti i zoufalstvi. To krasne a dobre v nas preziva,
to osklive a nedobre nezmenime. Minulost nezmenime, a jestlize
se do ni vracime, plytvame energii i casem. A vzdycky je neco
pred nami, novy cil, dalsi moznost zasit seminko a pomahat mu
klicit. Velka vetsina pokud se toho dozije po osmdesatce
uz nema energii na dalsi vyboje. To ovsem neplati o Sonje. Urcila
si jeste jeden ukol. Odkoupila od Batovy spolecnosti kolem Batawy
1600 akru pudy, kde planuje vybudovat prumyslove a rezidencni
stredisko. Dlouho se zdalo, ze problemy jako treba prisun vody
projekt znemozni. Ale oblastni i mestske urady ji vysly vstric,
Sonja dala dohromady planovaci tym a mezi pracovnimi navstevami
v torontskem muzeu a cestami do Evropy nebo do Indie dava tvar
svemu mozna nejvetsimu projektu.
Sonjinou predstavou stesti (vedle toho krehkeho, osobniho, romantickeho
stesti, o kterem napsal Adolf Heyduk v roce 1879 (Deduv odkaz),
ze je "muska jenom zlata") je byt uzitecna, planovat
nove projekty, vylepsovat svoje okoli, pomahat lidem. Miluje
prirodu ("priroda je zazrak"), tisickrat pri pohledu
na nocni nebe pocitila, jak nepatrny je kazdy z nas tvari v tvar
vesmiru, ale veri ("nabozenstvi je nejintimnejsi osobni zalezitosti
kazdeho cloveka"), ze v nadhere vesmiru a v tajemstvi zivota
je skryt ucel nad nase chapani (v teto filozofii je v dobre spolecnosti:
Einstein, Churchill). Vsichni mame povinnost slouzit zivotu, chranit
nasi planetu a nikdy se nepoddat. Nadherny clovek, Sonja Bata.
Majetek a jmeno Batovy rodiny jiste pomohly. Ale ta tvurci jiskra
je Sonjina. Stejne jako zivotni filozofie. Stejne jako stalost
cile. Malem jsem zapomnel dodat, ze Sonja a Tomas vychovali tri
deti (Sonja: "Meli jsme pomoc"). V roce 2001 predali
vedeni Batovych podniku synovi Tomasi Jirimu (Thomas George).
Josef Cermak - Toronto