Pohreb Frantiska Stepana
Mili pratele,
vcera, 13. 1. 2012 ve 13.20 hodin se v male obradni sini strasnickeho
krematoria konal pohreb Frantiska Stepana. Smutecni recnice jmenem
rodiny podekovala asi 40 pritomnym za jejich ucast a pripomnela,
ze pan Stepan zemrel ve veku nedozitych 95 let. Nic vic nerekla.
Myslim vsak, ze je to skoda. Kdyz jsem se o tom zminil pozustale
dceri Stepance, tak jen poznamenala: "Malokdo dnes vi, kolika
lidem tata pomohl."
Mezi tech nekolik malo ale urcite patri organizace "Hidden
Child Praha", ktera v roce 1997 udelila panu Stepanovi cestne
clenstvi za ochranu zidovskych deti behem druhe svetove valky.
Kdyz valka skoncila, chtel pan Stepan dal pomahat a venoval se
obnove republiky. Jak to ale dopadlo, o tom viz nize vzpominka,
sepsana (shodou okolnosti) presne 7 let prede dnem jeho pohrbu.
Kdyz v unoru 1948 zacala v Ceskoslovensku vlada jedne strany,
prineslo to velke zmeny nejen do politiky, ale i do soukromi lidi.
Vitezny Unor, v tisku i skolnich ucebnicich proklamovany jako
vitezstvi pracujiciho lidu, prinesl mnoho osobnich tragedii. Ne
kazdy pracujici totiz probihajici politicke zmeny vital. A tak
jakoby mavnutim proutku byl nejeden bezuhonny clovek nahle povazovan
za gaunera. Mnozi z tech, kdo odmitli podridit se rezimu, byli
rezimem donuceni podrobit se represim. Nekteri nepoddajni byli
popraveni, jini zemreli v dusledku vyslechu v komunistickych veznicich.
Vetsina pronasledovanych v tech veznicich prozila sva nejlepsi
leta. Tady je pribeh jednoho z nich.
Jak byste se citili, kdyby o vas noviny napsali: Podvodnik,
intrikan, koristnik? Prave tak se vyjadril redaktor Bohuslav
Vavra, kdyz v Komentari tydne charakterizoval F. S., souzeneho
Okresnim soudem v Decine za zlociny sabotaze, podvodu, zpronevery
a cerneho obchodu. Vic nez vyjadreni novinare vsak triatricetiletemu
F. S. vadil rozsudek, ktery soudni tribunal vynesl 14. ledna 1950:
osm let tezkeho zalare a penezity trest 250.000,- Kcs, a to navzdory
tomu, ze obvineni ze sabotaze byl F. S. zprosten.
F. S. se vsak citil nevinny, a tak se pochopitelne odvolal. Odvolal
se ale i prokurator. A vysledek? Dne 7. dubna 1950 vynasi Krajsky
soud v Usti nad Labem trest jeste prisnejsi: sedmnact let tezkeho
zalare, penezity trest beze zmeny. A novinari jasali: "Jeste
pronikaveji nez pred soudem prvni stolice tu vynikla prava tvar
obzalovanych, kteri se domnivali, ze mohou koristit na ukor naroda.
Preliceni se toci hlavne kolem F. S., ktery byl hlavou cele skupiny
a jejim dusevnim vudcem. Jak z puvodniho rizeni, tak z vypovedi
svedku i pripisu ruznych uradu a instituci vyslo najevo, ze F.
S. byl koristnikem uz v dobach okupace, kdy se spolcoval pro svuj
osobni prospech s Nemci, a zustal jim i po revoluci. Byl prilis
chytry, nez aby nepochopil, ze v nynejsi situaci se neuplatni
jako tovarnik, a nasadil si proto masku socialisty. Tak se mu
podarilo ziskat duveru strany a zneuzit ji k tomu, aby masem a
uhlim zkorumpoval zamestnance."
Marne se F. S., v te dobe jiz ctrnact mesicu ve vysetrovaci vazbe,
snazil vysvetlit, ze nic nekoristil. Z vezeni ma vzpominku na
cely zivot. Vypravi: "Proces byl vlastne politicky, i kdyz
byl maskovan jako trestni... Nasledkem telesneho i dusevniho vycerpani
v dusledku represivnich opatreni po uteku veznu z jineho tabora,
a to Barbora, vyhlasily bezpecnostni slozky jako kolektivni trest
pro vsechny vezne na Jachymovsku povinnost pracovat mimo hlavni
smenu jeste ctyri hodiny. V te dobe jsem pracoval na sachte Bratrstvi
nocni smenu. Pred ni jsem musel jeste s druhymi vezni odpracovat
ctyri hodiny na vykladce vagonu na vlecce. Pri nocni smene se
mi stal vinou unavy uraz. Utrpel jsem dvoji zlomeninu prave nohy
pod sachetni kleci. Byl jsem prevezen do karlovarske nemocnice,
kde mi nohu zachranil vezen-lekar doktor Klar z Krnova. Nasledky
mam ale dodnes."
Po sedmi dlouhych letech byl F. S. nakonec 28. ledna 1956 podminene
propusten. Pohanu z nej ovsem propusteni nesmylo. Dlouha leta
vezneni se na zivotnich osudech politickych veznu casto podepsala
i jinak. Prvni manzelka pana F. S. se s nim v dobe, kdy byl v
jachymovskem vezeni, nechala rozvest. Psal se rok 1950...
Svetlejsi chvilky pro politicke vezne z 50. let nastaly az v dobe
tzv. Prazskeho jara v roce 1968. Ceskoslovenska justice
zacala prehodnocovat i pripad pana F. S. Tentokrat se vec dostala
na stul Nejvyssiho soudu. A ten 1. rijna 1968 shledal, ze doslo
k poruseni zakona v neprospech F. S., a rozsudky krajskeho i okresniho
soudu zrusil. V rozsudku, ktery ma 34 stran, se podrobne popisuje,
jak nedolozene byly udajne zlociny F. S. a jak nesmyslne pozadavky
na nej byly kladeny: "Soudy neprihledly ani k tomu, ze pri
rizeni trech zavodu sloucenych do jednoho podniku nemohl obvineny
F. S. osobne veskere prace a kontrolu kazdeho pracovnika v zavodech
zajistovat... Soudy nevzaly v uvahu ani skutecnost, ze pri rizeni
tak velkeho podniku... existovalo riziko podnikani." Nejvyssi
soud prikazal okresnimu prokuratorovi v Decine, aby "vec
v potrebnem rozsahu dosetril". Jenze prokurator si to ulehcil
tim, ze prosetreni prikazal Verejne bezpecnosti. A vysetrovatel
zjistil, ze vsechny zalovane zlociny jsou uz promlcene, a tudiz
trestni stihani je nepripustne. Proto 14. listopadu 1969 trestni
stihani proti dvaapadesatiletemu F. S. zastavil.
Ministerstvo spravedlnosti pak 4. kvetna 1971 priznalo F. S. za
sedm let nespravedliveho vezneni 105.940,- Kcs.
Po roce 1989 se situace vyrazne zmenila. Lide nespravedlive vezneni
z politickych nebo nabozenskych duvodu byli podle zakona o soudnich
rehabilitacich plne rehabilitovani a bylo jim priznano mnoho hmotnych
vyhod. Ne tak panu F. S., tehdy jiz dvaasedmdesatiletemu.
V jeho pripade totiz doslo k zruseni nezakonnych rozsudku na zaklade
obecnych predpisu, a ne podle predpisu rehabilitacnich. A rehabilitacni
zakon se navic nevztahuje na kriminalni zlociny, za nez byl v
roce 1950 odsouzen F. S. Nepomohlo ani to, ze Nejvyssi soud v
roce 1968 uznal, ze rozsudek vyneseny nad F. S. je spise pomnikem
sve doby nez svedectvim o skutecnem profilu a cinech cloveka nepohodlneho
komunistickemu rezimu. A tak se F. S. dlouha leta nemohl domoci
toho, co demokraticky rezim priznal vsem politickym veznum a co
i jemu pravem nalezelo. Ale tak uz to nekdy v pravnim svete chodi,
ze litera prevazi nad duchem zakona...
Pan F. S. si trapil hlavu dalsich vice nez deset let, az prisel
na to, ze by se zakon o soudni rehabilitaci na nej prece jen vztahovat
mohl. Vzdyt byl trestne stihan i za sabotaz, trebaze kvuli ni
nebyl odsouzen. (Na sabotaz se zakon o soudni rehabilitaci vztahuje.)
A tak 18. dubna 2002 pozadal tehdy jiz petaosmdesatilety F. S.
o vysloveni soudni rehabilitace a dale trpelive cekal. Jenze po
mnoha mesicich cekani Okresni soud v Decine dne 5. prosince 2002
jeho zadost zamitl. F. S., zvykly bojovat za sva prava po cely
zivot, se nevzdal ani ted a proti rozhodnuti podal stiznost. Ta
putovala, jak jinak nez ke Krajskemu soudu v Usti nad Labem
k soudu, od nejz pred dvaapadesati lety odchazel s vyhlidkou na
sedmnact let za mrizemi.
Historie se vsak neopakovala. Ustecky soud tentokrat dal F. S.
plne za pravdu a 20. brezna 2003 vydal usneseni, ze "F. S.
[je] ucasten soudni rehabilitace v souvislosti se zlocinem sabotaze".
Pro Ministerstvo spravedlnosti CR to byl konecne signal, aby panu
F. S. vyplatil dodatecne odskodneni. V zari 2003 mu ministersti
urednici priznali 126.832,- Kc, pak po dalsim prepocteni mu presne
o rok pozdeji pridali jeste 1.448,- Kc.
Soudni rehabilitace se dotkla i duchodu F. S. Ceska sprava socialniho
zabezpeceni mu v prosinci 2003 priznala priplatek k duchodu za
neopravnene vezneni 1.282,- Kc mesicne, a to zpetne od 1. cervence
1990, presne jak to umoznuje rehabilitacni zakon, takze F. S.
dostal i jednorazovy doplatek ve vysi 88.791,- Kc.
A se svou troskou do mlyna prisel i mestsky urad, ktery mel vyplatit
jednorazovou castku podle narizeni vlady c. 165/1997 Sb. Konecne
otevrel svou skromnou dlan a v cervnu 2003 priznal panu F. S.
7.500,- Kc a po opetovnem prepocteni mu v listopadu toho roku
doplatil jeste 1.875,- Kc.
Podtrzeno a secteno, vsechna tato odskodneni tvori slusnou castku.
Je to malo, ci hodne? Je to presne tolik, na kolik ceska justice
odhadla cenu sedmi let svobody, sedmi ztracenych let zivota. Zivota
mladeho a mimoradne schopneho cloveka. Co vsak ani demokraticky
rezim nedokaze po tom komunistickem napravit, jsou osobni a rodinne
tragedie. Nevrati zdravi, nevezme zpet bolest, at uz telesnou
nebo citovou, nespoji dohromady rozpadlou rodinu. Nahazet na nekoho
spinu a obvinit ho z nesmyslnych veci je celkem snadne. Dosahnout
pak pravniho ocisteni, primereneho hmotneho odskodneni a navraceni
ztraceneho je vsak nesnadne nebo dokonce nemozne. V pripade pana
F. S. to trvalo padesat ctyri let.
Ale i v te nejbidnejsi situaci se najdou svetle chvile. Pro pana
F. S. opet vysvitlo slunicko, kdyz se po navratu z vezeni shledal
se svou byvalou spolupracovnici, tri roky na to se vzali a v jejich
dvaactyriceti letech se jim narodila dcera Stepanka. Kdybyste
pana F. S. navstivili v jeho venkovskem domku, cistem a utulnem
jak klicka, privital by vas prosedively, dustojny a mimoradne
laskavy a uctivy muz, na nemz sice vek a leta utrpeni zanechaly
svuj otisk, nicmene nezlomily jeho ducha. Bojoval sve zivotni
bitvy a mnohe vybojoval. Jeste ted se svoji pani obcas navstevuje
sve svycarske pribuzne, a tak si alespon ve stari vynahrazuje
neco z toho, co mu nebylo doprano v letech mladi.
Jeden zivot, jeden osud. Kdybyste pana F. S. jen tak nahodou potkali
na ulici, mozna by vam ani neprislo na mysl, jaky pohnuty pribeh
v jeho pripade zivot napsal. Je to uz vsechno davno, mnohe zaval
cas. Presto by se nemelo zapomenout.
Zapsano 13. 1. 2005
Lubomir Müller