Pod Prespurkem kraj Dunaja
Pressburg, tak takhle bylo oznaceno mesto v dobach
rakousko- uherske monarchie, v dobe madarske Pozsony a Bratislavou
se stalo v roce 1919. Byvalo to treti a posleze druhe nejvetsi
mesto v cele nasi nekdejsi spolecne republice. Po osamostatneni
Slovenska je Bratislava jeho mestem hlavnim. Je to mesto zajimave,
tak trochu line ospale a v ruchu pomalejsi, ale na celkove krase
mu to neubira. Clovek by to zde mozna mohl nazvat i urcitym rysem
klidnejsiho charakteru, ale ani to neni nikterak na zavadu celkoveho
dojmu. Ja treba patrim mezi lidi a urcite nas malo neni, komu
takovyto mestsky dojem vyhovuje a libi se mu.
Jezdivala jsem sem pred mnoha lety hodne casto a z te doby jsem
mela mesto nejenom dobre prochozene, ale i dobre prosezene v ruznych
kavarnach a vinarnach. Uvedomovala jsem si uz tehdy jak je zchatrale,
protoze zchatralost byla pro vsechna mesta v byvalem rezimu vlastnosti
naprosto spolecnou a neodmyslitelnou a jen nase tehdejsi mladi
to tolik nevidelo. Ted jsem se sem vratila znovu a skoro jsem
neverila svym ocim. Naprosto uchvatne pusobi obnova stare historicke
casti mesta obycejny turista, ktery nevyhledava dalsi informace,
kolik to cele stalo, zda je to opravdu na odborne urovni a co
ja vim, co jeste dalsiho, si musi vystacit jen se svym subjektivnim
hodnocenim a to, alespon u mne bylo skrz naskrz priznive. Zhodnotit
to cele mohu slovenskou vetou: "Naozaj, celkom pekne!"
Podivejte se a take si to pak ohodnotte! Myslim si, ze budete
hodne spokojeni. Ted uz je to jen a jen na vas.
Zacnete Michalskou branou, ta tady zustala z puvodniho stredovekeho
opevneni v 13. stoleti. Za dalsich pet set roku byla prestavena
do baroka. Kdyz branou projdete, ocitnete se v ulici stejneho
jmena, a kdyz z tehle ulice odbocite vlevo do ulice Sedlarske,
zacinate se vlastne pohybovat po davnem zivem korzu, dnes znovu
objevenem. Nemohu si pro sebe ponechat urcitou zajimavost z korza,
ktere opravdu mivalo od nepameti v Bratislave velky spolecensky
vyznam a do toho i malicko primichane snobstvi, a ted se zda,
ze se to do sve puvodni ulohy i vcetne toho nepatrneho snobstvi
vraci a lide znovu zacinaji korzo pro odpocinek a povidani vyhledavat.
A ted ta zajimavost. Nejdulezitejsim mistem pro shledavani se,
kdysi davno na korze, byvaly obrovske hodiny pred hotelem Carlton,
na krizovatkach dnesnich namesti Rybneho a Hviezdoslavova. Kdo
se proste v nedeli nedostavil k hodinam, tak byl v lepsim pripade
nemocny, v tom hodne spatnem, uz nebyl mezi zivymi. A neda mi
to, abych neocitovala bratislavskou kamaradku, ktera ma pro korzo
ve svych vzpominkach take nostalgickou a trvalou slabost: "To
boli casy, ked sa tam vecer premleli davy l'udi a ak ste chceli
stretnut kamosku, alebo potencionalneho frajera, bolo len treba
prejst hore dolu Michalskou ulicou a urcite ste ich stretli."
Jestli tam stretla sveho Jana nevim, musim se ji zeptat.
A co, tolik prosluly Carlton? Opet se vratil do slavne doby sveho
vzniku a doufam, ze nyni uz trvale. U Carltonu jsem se musela
usmat pri vzpomince na muj davny a jediny den s noclehem v tomhle
hotelu v dobe jeho drsne zchatralosti kdy jsem si
k snidani objednala vejce do skla a pak jsem nevericne pozorovala
cisnika vychazejiciho velmi opatrne z kuchyne s dezertnim talirkem,
na kterem se koulela dve na mekko uvarena a oloupana vajicka.
Neupadla mu! Tak takovouto uroven to tam uz urcite nema, ani nahodou.
Jo, a u Carltonu jsou na rohu stale hodiny. Sice uz ne ty puvodni,
ale jsou! Takze v sobotu v sest u hodin?
A kdyz se uz zminuji o Carltonu, upozornim vas jeste na dalsi
budovy v jeho blizkem sousedstvi, ktere byste si meli prohlednout.
Jednak je to Slovenske narodni divadlo z roku 1920 postavene v
duchu videnske architektury. A pak je to puvodni republikova budova
slouzici jako sidlo pro dnesni nemale slovenske hudebni teleso,
kterym je Slovenska filharmonie. Blizko Dunaje je z 80. let 20.
stoleti postaveno nove, dalsi moderni divadlo, takze v soucasne
dobe jsou v provozu divadla obe a maji mezi sebou rozdelen repertoar
oper a baletu.
Korzem dojdete k Hlavnemu namestiu, to misto si cele vychutnejte
v klidu a sednete si k tomu na lavicku, takova moznost tady je.
Namesti vevodi Rolandova fontana a opravdu to tam na vas dychne
starou dobou. A doprejte si zde silnou kavicku a nejaky dobry
sladky a tak trosicku madarsky se tvarici zakusek, treba "dobosku",
pan hlavny vas urcite rad obslouzi.
Co by kamenem dohodil je odtud Primacialni palac, ktery ma velmi
zajimavou historii. Na svem pocatku to byl jen dum, ve kterem
zacal sidlit arcibiskup ostrihomsky, nebot rezidenci v Ostrihomi
ovladal turecky pasa. Pak nasledovalo nekolik stavebnich uprav
domu, v 15. stoleti uprava goticka a pak az do 18. stoleti rada
dalsich. Presto doslo nakonec k rozhodnuti dum zborit a na jeho
miste postavit novy palac. To se stalo podle navrhu rakouskeho
architekta Hefele. Za vlady cisare Josefa II. se arcibiskupstvi
vratilo zpet do Ostrihomi. V zrcadlove sini palace byly podepisovany
historicky nesmirne dulezite dokumenty, napriklad v roce 1805
Bratislavsky mir mezi Napoleonem a cisarem rakouskym Frantiskem
I. V roce 1903 mesto od cirkve palac koupilo a pri naslednych
opravach zde byly objeveny, v omitce ukryte, historicky cenne
gobeliny. Soud rozhodnul, ze gobeliny zustanou mestu. Dnes v tomto
neoklasicistnim palaci ma sve pracovni sidlo bratislavsky primator.
A chcete vedet, kde sidli pan prezident? Take v hezkem palaci,
mozna vystizneji receno v rokokovem letohradku z 18. stoleti,
postavenem architektem Grassalkovichem a tak se sidlo i dnes nazyva
Grasalkovicov palac.
Z cirkevnich pamatek objevte katedralu sv. Martina, nejvetsi cirkevni
stavbu ve meste, ktera je proslula korunovaci opravdu mnoha a
mnoha kralu a kraloven. 25. cervna 1741 zde byla korunovana i
Marie Terezie. O korunovacich se ale moc rado nemluvi a ja se
tomu ani nedivim, protoze korunovane hlavy nikdy nepochazely ze
slovenskeho naroda. A pokud nekdo z uherske vrchnosti byl zdejsimu
lidu blizky, tak pak jedine kral Matyas Korvin, po slovensky nazyvany
casteji Matej a dokonce "Spravedlivy". Dukazy o tom
zda byl spravedlivy i ke svym manzelkam se nedochovaly. Kazdopadne
s prvni zenou zadne potomky nemel, totez se opakovalo i s druhou
zenou pochazejici z italske Neapole. A tak si nakonec kral Matej
Korvin asi zcela dobrovolne a s chuti opatril levobocka
s jakousi mestanskou damou. A bylo to vyresene, jakepak s tim
ciraty.
Na pamatku slavnostnich korunovacnich ceremonialu je zde pry
ulozena i kopie pozlacene svatostepanske kralovske koruny
puvodni original byl pry ze zlata o vaze tri set kilogramu a o
prumeru skoro dvou metru, zdobil chramovou vez. Kdo vsak nevidel,
neuveri! A ja jsem nevidela, jenom slysela, takze neverim. A protoze
svatostepanska koruna patri mezi hlavni symboly statnosti Madarska,
tak si myslim, ze zadny original tohoto klenotu uz v tomto slovenskem
domu davno neni. K nejhezcim mistum interieru domu patri barokni
kaple sv. Jana, vyzdobena plastikami vyznamneho videnskeho barokniho
umelce Donnera. Dalsim jeho obdivuhodnym dilem v katedrale je
socha sv. Martina na koni. Za dalsi zhlednuti urcite stoji i tak
zvany Modry kostelik, zasveceny svate Alzbete a kostel frantiskanu,
ktery proslul take velikou zajimavosti, ve 13. stoleti se v nem
pasovalo na rytire. A ze jich tu poklekavalo! Ja si z mych dob
dobre pamatuji na zdejsi dokonalou vinarnu i s zivou cikanskou
muzikou.
Nez vam ukazu cestu na Bratislavsky hrad, musim vam jeste povedet
o jedne mile malickosti, ktera je v ulickach mesta k videni. Najdete
si krizovatku Rybarska brana, Panska a Laurinska doufam,
ze to mam spravne - a tam uvidite, jak z kanalu vyleza hodne divna
postavicka a drze pokukuje po vsech okolnich lidech. Nebojte se,
je z litiny a je vytvorena hlavne pro pobaveni kolemjdoucich.
Urcite je to jedno z nejfotografovanejsich mist. Mesto ma takovychto
postavicek vic, ale napad vytvorit postavicku soukajici se z kanalu
a pojmenovat ji "Cumilem," je jedinecny.
Veci k hlubsimu zamysleni je naopak busta vynikajiciho, uz bohuzel
nezijiciho slovenskeho herce, Julia Satinskeho. K zamysleni neni
busta jako takova, ale Satinsky jako clovek a to clovek, ktery
dokazal lidem dodavat odvahu a dobrou naladu a to i v tech spatnych
dobach kulturniho utisku. Vzdy tvrdil "Na nasej ulici je
sloboda" a tento napis si lze precist i u jeho busty v Dunajske
ulici.
Vylet na hrad si nechte na dopoledne a vecer venujte posezeni
v nektere z mnoha predzahradek u nepreberneho mnozstvi restauraci.
Je totiz leto, je teplo, mestem se jen malicko trepeta vlahy vetrik
a nema ani silu zhasinat svicky zapalene na jidelnich stolcich.
Zivot se prenesl na nekolik letnich mesicu do ulic a ma se v nich
dobre. O jidle, ktere si objednate, asi nelze jednoznacne prohlasit,
ze ma charakter ryze slovenske kuchyne snad az na halusky
nebo strapacky a nebo lokse, coz jsou takove tenke bramborove
placky, ktere se prikusuji, treba k pecene huse jinak je
to vydarena kombinace nekolika kuchyni, slovenske, madarske, ceske
a trochu rakouske a to od kazde ruzne velky kousek, ale jen toho
nejlepsiho. A i jmenovane halusky to zde nemaji tak uplne jednoduche
a tvrde musi bojovat o svuj status slovenske originality a puvodnosti.
Na halusky si totiz delaji narok i Madari a jini. Slovaci o sobe
tvrdi, ze jsou skrz naskrz mirumilovny narod, u hajeni prava na
halusky to tak uplne neplati. A jeste to neplati u jejich zatim
vitezneho boje o pravou slovenskou bryndzu. Za ochutnani stoji
i nektere dalsi, moc dobre a ryze slovenske syry, predevsim ostiepok
a korbacik, ktery ovsem musi byt poctive vyrobeny z ovciho mleka
a nasledne spleteny do copanku vyhradne rucne. Dneska jsem vratila
v nasi prazske samosce zpet do regalu kelimek bryndzy vyrobene
v Polsku jsem prece solidarni!
Urcite zde stale plati "Kto vino popija, chorobu zabija."
Vina jsou znamenita jak sucha tak mirne nasladla a sekt je zde
take hodne castym pitim. Pivu se tez holduje, jen se sem jeste
nedostal cesky zvyk, ze kdyz uz opravdu dalsi nechcete, tak na
pullitr proste polozite ruku. Takze se vas tady pan hlavny opakovane
pta, zda si jeste date dalsi tyhle otazky se uz v Cechach
nekladou, tam to vymluvne znaci ruka na pullitru. Ale to sem muze
take dorazit, neni na tom nic sloziteho. Pije se samozrejme i
tvrdy alkohol svetovych znacek a rekla bych, ze alespon v Bratislave
je skoro na vymreni kdysi oblibene piti borovicky. Libi se mi,
ze "borovicka" je spolecnym mezinarodnim vyrazem jak
v Cechach, tak na Slovensku a zni to hodne libozvucne, urcite
lepe nez "jalovcova." A nevim, co si mam myslet o jedne
takove zazite nesmyslne predstave, ze Cech, i kdyz ma v kapse
jen par korun, tak se tvari a chova jako miliardar a Slovak se
chova zcela opacne. Na miste je vsak i jine zdani a tim je, ze
Slovak je urcite vic naklonen ke kladnemu pohlizeni na svuj bezny
zivot, nez je tomu v Cechach. Slovak byva urcite vzdy vic nad
veci, v Cechach se jde hned demonstrovat.
Vyspete se do ruzova, nabidek pro nacechrani polstare pod hlavu
ma mesto habadej. A pak vzhuru na hrad. Rika se, ze kopec, na
kterem stoji, byl lidmi osidlen uz v pozdni dobe kamenne, pozdeji
tudy pry vedla hranice rimske rise Limes Romanus. Cele to tady
pocalo kdysi davno slovanskym opevnenim, za uherske rise v 11.
stoleti prestavenem na romanskou pevnost, 15. stoleti provedlo
prestavbu na gotiku, 16. stoleti na renesanci a v 17. stoleti
se zde vylouplo baroko Dnesni podobu vtiskla hradu Marie Terezie,
ktera tady pocala budovat rozsahlou rezidenci pro sveho zete.
Mnohem mensi zajem o rezidenci vsak projevoval jeji syn a nastupce
Josef II. a tak rezidence zacala zakonite chatrat. Veskere stavebni
pociny nakonec znicil pozar v roce 1818. Nova zachrana hradu pocala
az ve stoleti dvacatem.
Nez se k hradu vysplhate, musite zdolat opravdu hodne velky kopec
a tak je dobre se na tohle nelehke stoupani i radne pripravit.
Takova moznost se nabizi hned v nekolika hospodach a to v prvni,
spise jen pivnici, na upati kopce a pak druhe, ktera nabizi i
cisniky v jednotnem slavnostnejsim obleceni. Neni take mozne,
na zacatku kopcoviteho splhani, nevsimnout si architektury zde
stojiciho domu, jehoz stitova stena je nevericne uzoucka. Jde
o velice stary dum a zda se, ze je temer nemozne, aby se do tak
uzouckeho domu veslo muzeum historickych hodin z doby 17. az 19.
stoleti. Ale je tomu tak. Navic, nelze tak zcela vyloucit, ze
nezacnete cekat, zda se nejvyssi stitove okno neotevre a neobjevi
se v nem staricky hodinar, aby vam oznamil, kolik je prave hodin,
alespon mne se to zde tak jevilo.
Konecne stojite u hradu a obdivujete jeho nevsedni mohutnost.
Cela architektura je celkem skromna, ctyri kridla uprostred s
dvorcem a ctyri nevysoke veze, pravidelne rozmistene v rozich
strechy. Mohutnost celku a jeho pohledova blizkost pusobi opravdu
monumentalne. Je videt, ze obnova stale pokracuje, o cemz svedci
ne zcela pristupny vnitrni dvorec a mnozstvi vselijakeho navezeneho
stavebniho materialu. Predni nadvori hradu je uz skoro ve sperkove
uprave, muzete si zde posedet na lavicce anebo jen tak odpocinkove
bloumat pohledem jak na hrad, tak do udoli Dunaje. V jaru 2010
na nadvori pribyla nova vyzdoba, osmimetrova plastika vzpinajiciho
se kone s jezdcem Svatoplukem, kralem starych Slovaku. Vytvoreni
a umisteni sochy na hradebnim nadvori vyvolalo a stale vyvolava
nejruznejsi spory a to nejenom mezi umelci, politiky, historiky
ale i obycejnymi slovenskymi lidmi. Kun s jezdcem je naprosto
neprehlednutelny, nelze ho minout, nekolikrat jsem ho obesla,
ale pospeste si, treba tam dlouho nebude, spory jsou zrejme vetsi
nez socha sama.
A kdyz uz jsem vas naladila nadpisem "Pod Prespurkem kraj
Dunaja" prohlednete si z vysky i tenhle veletok. Budete-li
mit stesti a svuj vylet podniknete v dobe, kdy mnoho dni neprsi,
bude jeho voda v krasne nazelenale barve, v opacnem pripade moc
oku tmavohneda barva lahodit nebude.
Dunaj ma v bratislavske casti celkem pet mostu. Starym mostem
je most jeste z doby Frantiska Josefa, pozdeji prejmenovany na
Stefanikuv a jeste jednou na most Cervenej armady. Pak, je zde
most "Pristavni" z let 1977 - 1985, na kterem je vedena
dalnice na Viden a Budapest. Po nem nasledovala stavba mostu "Lafranconi,"
kdy jsem se hodne dlouho nemohla dopatrat vzniku tak zvlastniho
pojmenovani. Konecne to vim a hned to budete vedet take, ale praci
to opravdu dalo nevsedni! "Lafranconi" pry pochazi ze
zkomoleneho jmena italskeho architekta Grazioso Enea Lanfranconi,
ktery zil a tvoril v dobe 19. stoleti. V roce 1870 prisel do zdejsiho
mesta, dnesni Bratislavy a zustalo zde po nem mnoho zajimavych
a prospesnych praci. Krome jineho mapoval dunajskou cestu, zil
v honosnem palaci na Sturove ulici a take zde pozdeji zemrel.
Kdyz jsem patrala po odhaleni nazvu mostu, stale jsem v tom ocekavala
nejake francouzske nebo italske tajemno a ono to tak nakonec opravdu
bylo.
A konecne v letech 2002-2005 most Apollo, ktery ma nesmirne zajimavou
historii sve vlastni montaze a premosteni Dunaje. Nosna konstrukce
mostu byla totiz smontovana na levem brehu Dunaje a pak nasledovalo
jeho otoceni pomoci zaplavenych silnych ricnich clunu.
Velmi zvlastni dominantu tvori Novy most, puvodne pojmenovany
most Slovenskeho narodniho povstani z let 1967-1972, ktery je
podepren jen jednim pylonem vysky pres osmdesat metru, v jehoz
horni casti je umistena restaurace a vyhledova plosina. Do jedne
nohy pylonu je vestaven vytah, takze se na kaficko a rozhlizeni
dostanete v uplnem pohodli, pokud pojede vytah. Tenhle dunajsky
most je nejblize hradu. Jeho vystavba osudove ovlivnila mnoho
ze zdejsiho koloritu.
Kdyz jsem do Bratislavy s nekolika tydenni pravidelnosti jezdivala,
nekdy v uplnem konci sedesatych roku, vubec jsem tehdy netusila,
neco z historie podhradi, pojmenovanem Vydrica, ktere uz v dobe
Pressburgu predstavovalo jednu z nejpestrejsich mestskych ctvrti,
ktere vubec kdy mesto melo. Ctvrt obyvali mlynari, lodnici, rybari,
remeslnici, umelci, zidovsti obchodnici a hodne "remeselnicky
lasky". Mestska cast trvala i v dobe casu Bratislavy, i kdyz
jeji socialni slozeni uz bylo jine.
V dobach mych pobytu uz Vydrica skoro nebyla. Mnoho puvodnich
domu, celych ulic, ulicek, strmych schodu k hradu a zidovska synagoga
bylo zbourano a cele podhradi pusobilo truchlivym a naprosto zanedbanym
dojmem obrovskeho rumiste. Drsne vybourane podhradi, to byla vlastne
dan novemu mostu. Skoda!?
Jeste dneska je u paty mostu docela problem najit spravnou cestu
nahoru k hradu proste moc ohleduplne to tehdejsi bourani
urcite nebylo. Ochotne vam tady poradi autobusaci, maji zde konecnou
stanici.
Tak to je tentokrat z Bratislavy vsechno, mohlo by to i pokracovat,
ale vseho ma byt s mirou. Prala bych si, abyste v tomhle meste
nasli uspokojeni. Libilo se take Marii Terezii, ktera ze sveho
uherskeho sidla tvrdila: "Kdybych nebyla tak zavalena statnickymi
povinnostmi, na operni predstaveni bych nejradeji jezdila do Prespurku."
No, vida!
Ing. Jana Fafejtova - Praha