Zivy Betlem
Tri ohlednuti za vanocemi
Myslim si, ze cokoliv tvurciho kdokoliv z nas udela,
stoji za zaznamenani, treba i opozdene. Toz (jak rikaval T.G.
Masaryk), dovolte mi zaznamenat tri ohlednuti za vanocemi.
Zazpievajte si s nami vianocne koledy
Tento program Klubu Martina Razuse 18. prosince 2011 v Evanjelickom
a. v. slovenskom kostole sv. Pavla v Torontu prilakal nejen farniky,
ale i radu pratel Klubu Martina Razuse. V programu, vzorne rizenem
Katarinou Kozakovou, vystoupili, vedle pastora Ladislava Petra
Kozaka (a jeho dnes uz proslavene fujary), Brigity Hamvasove a
Very Kohoutove, ktere porad obohatily svymi recitacemi, Pavel
Frieder (housle), Jolanta Bieniek (housle), Andrej Pevny (varhany),
Ester Landreville (piano), Darina Frieder (zpev), Barunka, Elinka
a Julinka Frynta (zpev). Pavel Frieder a Jolanta Bieniek zahrali
skladby Georga Friedricha Handela, Georga Philippa Telemanna,
Johanna Sebastiana Bacha, Arcangella Corelliho a Tomasa Albioniho;
z vanocni hudby, kdy doprovazeli Ester, Barunku, Elinku a Julinku:
I'll be Home for Christmas, Chestnuts Roasting on an Open Fire,
Do-re-mi (Sound of Music), My Favorite Thing, Stedry vecer
nastal, Jak si krasne nevinatko a Tichou noc. Program
byl zakoncen obedem a spolecnym zpivanim koled v spolecenskem
sale kostela.
***
Zivy Betlem
Zatimco hudebni oslava vanoc v kostele sv. Pavla mela v podstate
profesionalni formu, v torontskem rimsko-katolickem kostele sv.
Vaclava to byla hrava zalezitost, kterou si deti rodicu chodicich
k sv. Vaclavu ridily (samozrejme byly dobre pripraveny) samy.
A byla to od zacatku radostna podivana. Zvlast, kdyz jste nemeli
poneti, co se bude dit (a bylo toho tolik, ze je docela mozne,
ze se mi to v mem odumirajicim mozku pomotalo). Pamatuji si to
tak, ze do kostelni lodi vstoupil s jednim ministrantem Otec Libor
Svorcik (podle velkoleposti zjevu by mohl byt Otec Svorcik i kardinalem).
A pred nim se vyrojili andilkove s kridly i bez kridel, ale i
kralove se skutecnymi zlatymi (nebo se mi to zdalo?) korunami,
vsichni s ohromnym elanem, a i potom, kdyz se pred oltarem usadili,
to bylo nakeho vrteni (poradu dali presny nazev: Zivy Betlem
- slovensky je to Betlehem). Deti predvedly, co se v Betleme delo,
kdyz do chleva, kde se Jezisek narodil, prisli tri kralove s dary.
A deti recitovaly a zpivaly koledy a vrtely se a pobihaly kolem.
A urcite to tak muselo byt, ponevadz - jak nam to deti u sv. Vaclava
predvedly - to bylo vesele a radostne i nad ocekavani ukaznene.
Pozadal jsem pani Zuzanu Slovakovou, aby o teto velice uspesne
akci neco napsala (vedel jsem totiz, ze se o toto vystoupeni nejvic
zaslouzila). Obratem e-mailu odpovedela:
Zivy Betlehem je hudobno-recitacne pasmo, ktore zachytava pribeh
narodenia maleho Jeziska v Betleheme.
Tradiciu Ziveho BETLEHEMA zacala Vierka Ticha, za co by sme jej
chceli Olin, ja a vsetci rodicia velmi podakovat. Zacinala s mensim
poctom deticiek, ktore boli prezlecene do kostymov a spievali
vianocne koledy, s doprovodom gitary (Olin Vanek) a flauty.
Asi pred piatimi rokmi sme stafetu od Vierky prebrali prave my
dvaja s Olinom a pridali sme ku koledam a kostymom aj detske basne,
ktore zachytavaju narodenie Jeziska. Spojenim tychto troch aspektov
vzniklo hudobno-recitacne pasmo, na ktorom sa podielaju vsetky
deti farnosti sv.Vaclava od veku 1-14 rokov.Velka vdaka tiez patri
vsetkym rodicom, ktori svoje deti pripravuju na skusky a napriek
velkym vzdialenostiam sa aj skusok zucastnuju a pomahaju vo vsetkom.
Cize nazvala by som to krasnou spolupracou vsetkych deti a rodicov
farnosti sv. Vaclava, za co patri velka vdaka hlavne otcovi Liborovi
Svorcikovi.
Mila pani Slovakova, povazuji si za cest psat o lidech, kteri
vsechny zasluhy svaluji na druhe: kdyz jsem zadal o informace
Otce Svorcika, prohlasil, ze o tom nic nevi a poslal mne za Vami.
A Vy zacatek teto krasne zalezitosti zrejme spravedlive svadite
na Vierku Tichou a o pokracovani se nezistne delite s Olinem Vankem
a s rodici. A ani ty nadherne neposedne deticky nejsou bez zasluh.
***
Hlaseni o stavu priprav na oslavu spolecnych
narozenin v roce 2014
V prosincovem cisle Satellitu jsem popsal, jak jsem s Martinem
Pribanem zacatkem minuleho mesice navstivil ceskoslovenskeho legionare
druhe svetove valky (bojoval u Dunkerque), plukovnika ve vysluzbe,
Frantiska Tesare, abychom mu pogratulovali k jeho 97. narozeninam.
Pri te prilezitosti jsem s panem plukovnikem dojednal, ze za tri
roky, v roce 2014, spolu oslavime jeho ste narozeniny a me devadesate
a to i tehdy, kdyz se toho nedozijeme. Zacatkem tohoto mesice
jsem od plukovnika Tesare dostal vzkaz, abych si prijel pro vanocni
cukrovi (zde nutno poznamenat, ze tu neslo o nejake obycejne vanocni
cukrovi, ale o cukrovi ze soukrome pekarny pana plukovnika, jehoz
sefpekarem (i jedinym pekarem) je pan plukovnik sam. Prirozene
pozvani tak vysokeho vojenskeho hodnostare neni snadne odmitnout,
i kdyz by mi to (kdyby pan plukovnik nebyl tak skvely kuchar-pekar
a naprosto okouzlujici spolecnik) moc velkou praci nedalo. Rozjel
jsem se za nim a ponevadz cestuji verejnymi dostavniky a pan plukovnik
bydli na dalekem severozapade Toronta, za pul hodiny jsem mel
dojem, ze uz brzy narazime na Hory Skaliste. Ale vsecko dobre
dopadlo, autobus dorazil do blizkosti pane plukovnikova sidla
v obstojnem case i stavu, pan plukovnik mne blahosklonne prijal
a nez jsem se nadal, objevily se prede mnou talire s vanocnim
cukrovim (elegantni linecke kolacky, vanilkove rohlicky, pracicky,
rumove koule), s bublaninou a jinymi dobrotami a vsecko to bylo
hrisne dobre a kdyz uz jsem nemohl, pan plukovnik mne vyzval,
abych ho doprovodil k male mistnosti ve zdi, v niz jsem uzrel
nekolik rad zavarenin (jahodova, broskvova, hruskova). A ja obdivoval
a jedl a travil, a kdyz uz bylo jasne, ze toho do sebe vic nedostanu,
pan plukovnik mne vybavil bohatou nadilkou. Nez jsem se vypravil
do nehostinneho sveta, na chvili jsme jeste usedli a porokovali
o svem stavu. Dosli jsme k zaveru, ze ackoliv to zarucit nemuzeme,
nevidime zadny duvod, abychom nevydali komunike, ze je docela
slusna moznost, ze se zacatku prosince 2014 dozijeme (pan plukovnik
urcite a ja mozna). Ale oslavovat se to bude (i kdyz ja se toho
nedockam), nebot pan plukovnik je pasak. Slava mu!
Josef Cermak