Klasik v Divadle Za rohem
Toto kraticke pojednani, v zadnem pripade odbornou
recenzi, pisi jen na prani redaktora Satellitu, nebot si myslim,
ze ten, kdo se osobne inscenace divadelniho predstaveni zucastnil,
by o nem nemel psat. Ale pan redaktor ma jiny nazor a tak tedy
...
Za triceti ctyrlete a snad velmi uspesne existence (Cena Gratias
Agit) vancouverske divadlo uvedlo dila mnoha autoru, prevazne
tedy ceskych, ale i jinych. Nikdy vsak zadnou z her dramatika
snad nejslovutnejsiho divadelniho autora Williama Shakespeara.
Stalo se tak na samem zacatku prosince roku 2011.
Asi pred rokem, po letitem clenstvi jsem DZR opustil. Nekdy v
lete tohoto roku mne Nora Linhartova pozadala o spolupraci na
prekladu detske pohadky o Kohoutkovi a slepicce a kdyz
nase spoluprace skoncila, zeptala se: "Co si myslis o tom,
kdyz bych nasemu divadlu nabidla Shakespeara a ujala se rezie.
Bylo by to Zkroceni zle zeny."
"Pokud bys mi pridelila roli te zle zeny, tak jsem velmi
pro!" pravil jsem vtipne.
Soubor napad s uvedenim klasika odsouhlasil a ja nakonec, v nemalych
obavach, prijal jednu z mensich roli.
Naposledy jsem se zucastnil inscenace divadelni adaptace Hrabalovy
vyznamne knihy Obsluhoval jsem anglickeho krale. Je to
uz par let. Ale s Norou jsem nekolikrat spolupracoval, kuprikladu
pri uprave a zversovani Divci valky F. R. Cecha nebo v
dramatizaci povidek J. Marka, obe predstaveni rezirovala. Byla
to vzdy velmi prijemna a radostna spoluprace a tak jsem nakonec
s ucasti souhlasil. Vzdyt, konec koncu, co jineho znamenaji divadelni
prkna, nezli cely svet?
A tak pri dojizdeni na zkousky (v mem pripade jen nekolikrat)
jsem si znovu pripomnel, co priprava takove inscenace obsahuje.
Stejne tak ohromnou praci rezisera, v tomto pripade reziserky.
Ta musi vse nejen promyslet, zvolit zpusob, jakym myslenky autora
predat divakum, ale byt na kazde zkousce.
Tato hra by se asi nasim souborem sotva dala sehrat v prekladu
treba J. V. Sladka. Nas skript (rezijne tez zkraceny reziserkou)
je ale dilem soucasneho ceskeho Shakespearova prekladatele M.
Hilskeho, coz jsme tedy zvladli temer se stejnym usilim jako jine
scenare.
Milym prekvapenim a nadhernou odmenou za praci reziserky a vsech
ostatnich na produkci zucastnenych, byl velmi kladny ohlas obecenstva.
Vsechna tri predstaveni byla az na par sedadel vyprodana a divaci
se prijemne bavili, ale jen tak, jak se hodilo k teto sice usmevne,
ale i k zamysleni nabadajici komedii. Rekl bych, ze vice nez pri
fraskach pri nichz se obecenstvo neubrani hlasitym salvam smichu.
A tak, nepochybne diky rezii Nory Linhartove a snad i snaze, s
niz vsichni v inscenaci tim ci onim zpusobem zapojeni se na dile
podileli, vysledek byl ten, ze se znovu potvrdilo, ze klasik
toho ci onoho oboru neni takovym vehlasem ozdoben zbytecne. Ze
tento neuveritelne plodny autor ma i dnes, po tolika letech, co
rici dnesnimu divakovi. Mnohdy vice, nez ten ci onen autor soucasny.
To ovsem bylo tou nejbajecnejsi odmenou pro vsechny, kdoz se na
uvedeni jeho dila podileli.
Pri druhem predstaveni se, bohuzel, pri svem vystupu vazne zranil
kolega J. Tomas a v jeho roli jej zastoupil jiny z velmi talentovanych
clenu souboru, ac, pochopitelne, s textem v ruce. Nasledujici
Cast party stravil s nami Jaroslav na koleckove zidli.
Je to ale jeden z nejveselejsich kolegu, pochodujici to encyklopedie
mnoha vtipu vseho druhu a tak jeho natura mu nepochybne pomuze
k rychlejsi rekonvalescenci.
Mezi ohlasy divaku byl i ten, ze nase vancouverske divadlo snad
by ani nemuselo zvat, ac snad jen ojedinele, profesionalni herce
z Cech, nebot uroven divadla je dobra. To ale neni vse. Priprava
inscenace vyzaduje mnoho casu vsech zucastnenych a ten, jak se
zda, se dneska v tom sveta spechu, relativne pro mnohe zkracuje.
Obcasna ucast profesionalu mezi nami je samozrejme pro vyvoj a
ziskani zkusenost velmi uzitecna a prospesna a divadlo zrejme
bude v obcasnych pozvanich pokracovat. Stejne vsak, jak k tomu
uspech posledni inscenace pobidl, bude se snazit pridat do dlouhe
posloupnosti vlastnich inscenaci dalsi. Vancouversti divaci by
si to nejenom prali, ale snad by to i, jako dosud, ocenili.
Vladimir Cicha - Vancouver