Satellite oslavil 20 let
V noci ze soboty na nedeli jsem dlouho nesel spat. Jako ve filmu
jsem si prehraval cely vecer. Znovu a znovu a pak jeste jednou
z pasku, presneji receno z digitalniho magnetofonu, jsem si vse
prehraval. Naposledy Satellite neco podobneho usporadal pred patnacti
lety. Pri patem vyroci. Tehdy se konal vecer v legendarni hospode
U Vlasticky. Tentokrat Satellite dostal tolik krasnych
darku, kvetin, vina, zkratka vseho, co jsme necekali.
Napad usporadat oslavu k 20. vyroci se zrodil nekdy letos na jare.
Puvodne jsem to chtel spojit s vydanim knizky Retez blaznu,
ktera mela vyjit na podzim. Nakonec se vydani knizky trochu
opozdilo, ale kdyz uz jsme s timto vydanim cekali tricet let,
tak jeste nejaky ten mesicek vydrzime. Navic kniha pro odrustajici
deti Kral na oslu je v predvanocni dobe pro nakladatelstvi
Eman dulezitejsi nez moje kolaz z sedesatych, sedmdesatych a osmdesatych
let. Alespon zbude nejaky cas na to knizku predstavit.
Jan Hanko
Pomalu, jak se vecer blizil, objevovaly se obrysy programu, ale
do posledniho okamziku jsem netusil, jak vse probehne. Pri tom
bylo krasne, ze se vsichni behem vecera snazili odvest to nejlepsi.
Nekdo prinesl kvetiny, nekdo zas dobre vino, i sampanske se objevilo
mezi dary. Nechybelo cukrovi, strudl i kolace. Marketa Resovska
a Nova vize pripravily o Satellitu pekny program
a dokonce behem vecera kameraman z vysilani natocil nekolik novych
zaberu.
Zuzka Znasikova
Ale postupne. Kdyz kratce pred sedmou hodinou byl sal stale skoro
prazdny, pouze ucinkujici jeste probirali posledni zmeny, mel
jsem pocit, ze techto zmen nebude zapotrebi, protoze nebude divaku.
V sedm vecer vsak prece jen zacali proudit prvni navstevnici a
sal se zacal pomalu plnit. Nastala opacna situace. Ted zde byli
divaci, ale chybel ten, ktery mel vecer zahajovat - houslista
Jan Hanko. Kdyz uz jsme se rozhodli pro celovecerni improvizaci,
najednou se mistr smycce objevil. Behem chvilky si procvicil zmrzle
prsty, natrel smycec kalafunou a vecer zacal zcela uvolnene; a
ja spolecne se Zuzkou Znasikovou, ktera perfektne uvadela cely
vecer, jsem mohl privitat hosty.
Pred tim byl velkou pomoci otec Libor Svorcik, ktery nam nejen
poskytl pohostinstvi haly kostela sv. Vaclava, ale pomahal nam
s upravou mistnosti pred zahajenim i s uklidem po skonceni programu,
ackoliv mel druhy den rano bohosluzby.
Dr. Cermak, A. Brezina a prof M. Schonberg
Dalsi duchovnim, ktery se vecera zucastnil byl Reverend Ladislav
Kozak. Nejenze zahral skvele na dve fujary, ale klepl hrebicek
na hlavicku, kdyz hovoril o Satellitu jako o mensinovych novinach.
Po delsim case jsem videl pratele, s kterymi jsem se dlouha leta
stykal v Ceskoslovenskem baptistickem sboru.
Rev Ladislav Kozak
Byl pritomen i predseda Masarykova ustavu Frantisek Jecmen s manzelkou
a tak jsem zavzpominal na zacatky sve exilove novinarske cinnost
a pripomnel, ze to neni tak neobvykle, kdyz redaktor jednech novin
zacne vydavat jine noviny. Od roku 1786 pracoval v Schönfeldskych
cisarskych kralovskych postovnich novinach Vaclav Matej
Kramerius, ale jiz 1. cervence 1789 zalozil svoje vlastni Krameriovy
c. k. vlastenecke noviny.
Lenka Novakova
Byl jsem rad, ze prisly i zastupkyne torontske pobocky CSSK v
cele s predsedkyni Radmilou Locherovou a Barunkou Sheriffovou,
herci z Noveho divadla, ackoliv den pred tim meli svou vlastni
oslavu. Pripomnel jsem take, ze ackoliv nejsem clenem Sokola,
byl to ottawsky Sokol, kde jsem pred triceti lety nasel zazemi.
Behem vecera jsem zahledl i Rosti Brankovskeho a Petra Munka,
kteri Satellite podporuji inzerci. Bez nich by bylo vydavani novin
obtizne. Zrovna tak by bylo obtizne bez Evy Mesticove, ktera pravidelne
dela korektury a kdyz chybi, hned je to na novinach znat. Spolu
s Hankou Balabanovou napekla pro vecer spoustu sladkosti, ktere
byly jako predkrm pro chlebicky od dalsiho naseho sponzora
Prague Food Emporium. Moje podekovani patri i lidem, kteri
pomahali u baru a uvadely hosty: manzelum Stelzovym a Ivanu Znasikovi,
Katerine Fisherove ta pomahala s pohostinstvim a se svetly. Byl
jsem rad, ze prisli i starsi odberatele, kteri mne vzdy podpori
vlidnym slovem. Pani Pelnarova, manzele Rydlovi, Milos Krajny
a dalsi.
Krome jiz zmineneho houslisty Jana Hanka, ktery navic dvakrat
doprovodil moji poezii a nekdy, jak ma ve zvyku, mne prekvapil
svou improvizaci, jsem byl nadsen tim, jak uchopil moje povidky
profesor Michal Schönberg. Pravda, v rozhovoru s Josefem
Cermakem se moc ke slovu nedostal, ale za to vynikl humor Josefa
Cermaka a jeho chvala na lidi male postavy, ke kterym se pocitame
my dva. Nezminil vsak skutecnost, ze my nesmime do psich jeskyni.
Byl jsem rad, ze jsem se ocitl ve spolecnosti dvou umeleckych
skvostu: jiz zemreleho filmare Jana Spaty, jehoz snimek Evangelici
ze Zeleznych hor mel neobvykly ohlas i mezi lidmi, kteri
do kostela moc nechodi, a skutecne neobycejne stesti jsem mel
pri vyberu programu v Lence Novakove. Tvrdi, ze na klavir pred
lidmi nehrala jiz dvacet let. Vitezka porty 86 byla naprosto suverenni
a dokonce uvedla i jednu svou vlastni skladbu. Ze znela perfektne,
o to se postaral i mistr zvuku Ivo Mejzr.
Tihle vsichni se postarali o zdar vecera, ale je nutne si uvedomit,
ze noviny nejsou dilem jednotlivce, ale zasluhu na tom maji ctenari,
inzerenti, dopisovatele, sponzori a totez plati i o sobotnim veceru.
Pokud byl uspesny, dekuji vsem, kteri se vecera zucastnili i tem,
kteri nas po leta podporovali.
Ales Brezina
***
Josef Cermak: Chvala Alese
Breziny
Muj vztah k Alesi Brezinovi ve vyvijel (a vlastne dosud vyviji)
hlemyzdi rychlosti. Zname se nejmene petadvacet let, jsme spolu
v pravidelnem styku (hlavne kvuli novinam) a porad si vykame.
Coz je nemala legrace, uz i proto, ze ja nabizim tykani lidskym
tvorum starsim 15 let a vetsinou ho prijmou. Nabidl jsem to i
Alesi Brezinovi a on to s moudrosti, kterou jsem u neho necekal,
neprijal. A jeho rozhodnuti bylo opravdu moudre. Dejme tomu, ze
ja bych mu poslal clanek pro Satellite a on ho strasne zvoral.
Kdybychom si tykali, neni vylouceno (i kdyz nepravdepodobno),
ze bych se do nej navezl vyrokem jako: "Ty troubo, cos to
udelal za hovadinu s mym clankem." Kdyz si s nekym vykate,
a jeste navic se vzajemne oslovujete prijmenim, tak to proste
nejde. K lidem, s kterymi si vykate, musite byt slusni.
Take si nejsme povahou prilis podobni. Ja jsem povaha hrava a
dost nevazna. Ales je vazny a kazatelsky a podle nazoru mnohych
dovede byt ironicky a skodoliby - jestlize je tomu tak, pak myslim,
ze v poslednich letech (mozna vlivem sve pani, velmi uspesne malirky,
Marie Gabankove) znacne zlaskavel.
Nemohu prisahat, kdy jsme se prvne sesli (do petaosmdesati to
s pameti jeste jde, pak to jde rychle s kopce), ale myslim si,
ze to bylo brzy po jeho prijezdu do Kanady. Ponevadz jsem obcas
(ja delam vsechno obcas, jen na zivu jsem furt - to rozhodne neni
ceske slovo, ale zni tak rozhodne, ze jsem po nem skocil) prispival
do Noveho domova, setkal jsem se i s jeho tehdy novym redaktorem,
Alesem Brezinou. V te dobe Masaryktownu kraloval dr. Karel Jerabek,
vyrazna a zajimava postava exilu po komunistickem puci. Po jeho
odchodu zezlo prevzal Jan Travnicek, jiny clen stejne exulantske
vlny jako dr. Jerabek, ale muz velmi rozdilneho temperamentu.
Hlavne nemel rad, kdyz se mu odmlouvalo. A Jan Travnicek vyzval
Alese Brezinu, aby se nastehoval na Masaryktown. Ales byl toho
nazoru, ze v nasem case muze noviny pomoci vselijakych masinek
(moje terminologie) delat kdekoliv a tam kde bydlel, byl spokojen.
Tehdy jsem si rekl, ze tenhle clovek, ktery byl pripraven riskovat
zamestnani, ktere mel rad, v zemi, v ktere byl novackem, je nekdo,
koho bych mohl respektovat. Ales riskoval a o zamestnani prisel.
A tak se v Torontu zrodily nove noviny, Satellite.
Zacatky nebyly lehke. Pamatuji se, ze i ja jsem Alesovi pujcil
par dolaru, ktere mi do halire (muzete dolary vracet v halirich?)
vratil.
Josef Cermak
***
Pozdrav ceskeho velvyslance
Karla Zebrakovskeho ctenarum Satellitu
Jsem rad, ze mohu vyuzit
teto prilezitosti k blahoprani Satelitu, ktery si nachazi
cestu ke ctenarum v Kanade i v zahranici jiz dvacet let.
V tomto pripade vidim ke gratulaci nekolik duvodu. Prvni
je nasnade: je jim ucta k usili, ktere je ukryto ve dvaceti letech
publikacni cinnosti. Kazdy, kdo se nekdy samostatne pokusil vydavat
noviny, muze potvrdit, ze nejde pouze o shromazdovani informaci,
ale o cely soubor cinnosti, z nichz kazda je svym zpusobem
nezbytna pro chvili, kdy budete drzet vytisk novin v rukach.
Za dulezitou pritom povazuji formulaci "drzet v rukach":
Satellit se samozrejme vyviji a jeho elektronickou podobu naleznete
na internetu, ale on nadale voli onu tezsi cestu tisteneho ctrnactideniku,
ktera je zaroven i holdem klasicke novinarske praci.
Dulezite pro mne je, ze fakticky blahopreji kolegialni instituci.
Staci vzit do ruky nektere z poslednich cisel a zjistite,
ze velkou cast obsahu tvori informace a sluzby pro vsechny krajany.
I kdybych nesouhlasil se vsim, co je v novinach uvedeno,
ale jeden z jejich cilu - pomoci komunikaci mezi krajany
a vseobecne mezi vsemi, komu zalezi na Ceske republice je
jednoznacne bodem, ktery nas spojuje.
Me blahoprani a podekovani proto patri vsem, kdo se na vydavani
Satelitu v uplynulych dvaceti letech podileli a predevsim
vydavateli a sefredaktorovi panu A. Brezinovi.
Zaroven jsem rad, ze se jubileum Satellitu castecne kryje i s obdobim,
ktere je vlastne nejtradicnejsim rocnim obdobim pro blahoprani.
Proto jej vyuzivam, abych jmenem Velvyslanectvi Ceske republiky
pozdravil vsechny krajany v Kanade, popral jim stastne a
spokojene Vanoce a samozrejme vsechno nejlepsi do roku 2012.