Terezin
Nevim, kde na zebricku pozornosti venovane ceskym bydlistim je
Terezin. V Torontu rozhodne na velmi prednim miste. Letos se terezinskymi
zidovskymi detmi zabyval program Slovanskeho departmentu Torontske
univerzity 8. listopadu 2011, organizovany profesorkou Veronikou
Ambrozovou. Z pozvanek jsem mel dojem, ze jde o vzpominku na Kristallnacht
(9. - 10. listopadu 1938, noc zbesileho nacistickeho niceni zidovskych
domovu, obchodu a synagog), ale datum te noci bylo pouze podnetem
pro vzpominku na zidovske deti v terezinskem ghetu, ktere uz potom
nikdy neuvideli motyla. Ten vers je citatem z nadherne basne
Pavla Friedmana nazvane Motyl, jedne z nejsmutnejsich,
ktere znam,v niz Friedman popisuje posledniho motyla, ktery Terezin
opustil:
Ten posledni ten zcela posledni
tak syte horce oslnive zluty
snad kdyby slunce slzou zazvonilo o bily kamen
takova zlut...
A o kousek dal:
na sedmy tyden uz tu ziji-
pampelisky tu na mne volaj
i bila vetev v dvore kastanu
motyla jsem tu nevidel
ten tenkrat byl posledni...
Letosni vzpominka na Departmentu slovanskych jazyku a literatur
byla zahajena uradujicim vedoucim oddeleni Maximem Tarnawskym.
Pak vystoupila Lenka Lichtenberg, prazska rodacka, ktera studovala
hlas na prazske hudebni konzervatori a ziskala akademicke tituly
na University of B.C. a na York University, a vystoupila v programech
Yiddish a kantorske hudby na festivalech a v divadlech
25 zemi. Jedno z alb, ktera ji letos vyjdou, nese nazev (v prekladu):
Pisne pro dychajici zdi, a je souborem liturgickych pisni,
nahranych v ceskych a moravskych synagogach. Lenka Lichtenberg
zasvetila svoji soucasnou karieru zidovske hudbe k ucteni pamatky
sve matky, ktera sve detstvi stravila a prezila v Terezine. Na
tomto programu jsme ji slyseli nejprve v Zalmu 121: Esa Einai
(I Will Lift My Eyes), Dremlen Feygl (Holocaust Song from
Vilna) a podruhe, v El Male Rachamim (Prayer for theDead).
Mezi jejimi dvema vystoupenimi predstavil Ivan Kalmar, zastupce
vedouciho Departmentu antropologie, ucinkujici: Yuri Dojc,
kanadsky fotograf slovenskeho puvodu, znamy svymi portrety kanadskych
vojaku druhe svetove valky a projekty jako Americke sny,
promitl svuj dokumentarni film Last Folio, bolestnych zaberu
slovenskych zidovskych obeti nacismu, zvukoveho zaznamu casti
antisemitske reci prezidenta Slovenskeho statu, v niz se Tiso
vychlouba slovenskymi zakony, jimiz byla dlazdena cesta do Terezina
a Osvetimi. Na tu rec jsem si vzpomnel, kdyz jsem se na Torontskem
filmovem festivalu evropske unie jen par dni pozdeji dival na
cesky film Protektor a zvlast na okamzik, kdy rozhlasovy
reporter Emil Verbata ma precist odsouzeni muzu, kteri zavrazdili
Reinharda Heydricha, podekovat Gestapu za zatykani, tyrani a popravovani
ceskych lidi a prisahat vernost Hitlerovi. Emil - hlavne proto,
ze jeho zena byla zidovka - v rozporu se svym presvedcenim - kolaboroval
s nacisty, ale v okamziku (ve skoro stejnem zivotnim okamziku,
ve kterem Tiso svuj osud spojil s Hitlerovym), kdy se mel ztotoznit
s rezimem, ktery znasilnil jeho domov, na rozdil od Tisa, odmitnutim,
podepsal vlastni rozsudek smrti.
Jednim z pametihodnych okamziku vecera byl text Jiriho Weila Zalozpev
pro 77,297 (pocet Zidu deportovanych nacisty z Protektoratu
Cechy a Morava), kterou v anglickem prekladu Davida Lightfoota
s hlubokym pochopenim textu precetla herecka, romanopisec, zpevacka,
vizualni umelkyne a rozhlasova pracovnice, Marilyn Lightstone.
Program uzavrela uradujici reditelka jednoho ze sponzoru vecera,
Centra pro evropska, ruska a evropsko - asijska studia,
Anna Korteweg.
Program byl jednim z rady vzpominkovych programu, venovanych tem,
kteri v Terezine nikdy neuvideli jineho motyla. Byla to
tato basen - anebo snad spis kniha I Never Saw Another Butterfly,
ktera inspirovala kanadskou houslistku, skladatelku a zpevacku
Ruth Emmet Fazal, aby zkomponovala Oratorio Terezin, skladbu,
v niz smisila basne z knihy I Never Saw Another Butterfly
s pasazemi z bible. Oratorio Terezin melo premieru v Torontu
1. listopadu 2003 a zatim nejslavnejsi prestaveni v newyorske
Carnegie Hall 8. unora 2007, na nemz ucinkoval padesaticlenny
orchestr a zpivalo vic nez 150 zpevaku.
O tom, jak Oratorio Terezin vznikalo a o jeho vitezne ceste
svetem byl natocen film I WILL NOT DIE. Temi slovy konci
jina basen, napsana v Terezine, ktera rovnez prezila. O tech basnich
a povidkach, uverejnenych v taborovem casopis Vedem, Vaclav
Havel napsal, ze jsou dustojnym pripomenutim hodnot, prekonavajicich
cas, smrt a zmar. Ve filmu se objevilo i nekolik byvalych
terezinskych veznu, mezi nimi John Freund (jehoz pozvani vdecim
za prilezitost film videt) a George Brady.
Jeste jedna vzpominkova oslava spada - jakkoliv neprimo - do ramce
doby, poznamenane obludnosti hakoveho krize, v tomto pripade vyznacujici
se hlavne tim, ze jde o deti, ktere Terezinu unikly. 26. kvetna
2006 se na Innis College v Torontu konal vzpominkovy vecer
k 100. narozeninam Nicholase Wintona, anglickeho maklere, kteremu
se - s pomoci ceskych instituci - v breznu 1939 podarilo z jiz
okupovane Prahy doslova unest stovky zidovskych deti. Mezi temi,
ktere unikly Terezinu, bud s Wintonem nebo jinymi cestami, jsou
dva nositele nejvyssiho kanadskeho vyznamenani, Peter Newman a
Joe Schlesinger, a vynikajici jednotlivci, jako Hana Gartnerova.
Vecer byl organizovan tehdejsim Generalnim konzulem Ceske republiky
v Torontu, Richardem Krpacem a Britskym generalnim konzulem v
Torontu.
Josef Cermak
***---