11.11.11.11
Letosni 11. listopad byl zvlast zajimavy. K trem jedenactkam vyroci
formalniho konce 1. svetove valky v 11 hodin 11. 11. v roce 1918
pribyla letos ctvrta (to se stane jen jednou za sto let). Pise
se rok 2011 a tim se udajne dostalo 11. hodine 11. listopadu 2011
zvlastni dulezitosti. Melo to byt datum prakticky zarucujici uspech
vsemu, co jste v ten den delali, at uz jste uzavirali miliardovou
transakci nebo hrali hokej (stredni utocnik Toronto Maple Leafs
Philippe Dupuis je presvedcen, ze kdyby 11. listopadu Toronto
hralo, urcite by byval skoroval (byla by to byvala jeho prvni
branka za Toronto). Take jsme videli v ruznych mistech po svete,
hlavne v Asii, dvojice lidi (tu a tam i stejneho pohlavi) slibovat
si lasku az za hrob. Odvazni lide, kteri se nedali svest z cesty
statistickymi prekazkami: tuhle jsem v televizi slysel - pravdepodobne
si to uplne presne nepamatuji - ze v Hollywoodu pred svatebni
cestou vstupuje do manzelstvi jen asi 25% "svatebcanu"
a jen asi polovine z nich manzelstvi vydrzi cely jeden rok.
Ale o tom vlastne nechci psat. Uz asi padesat roku 11. listopadu
pred jedenactou hodinou ranni si vyhledam misto pred torontskou
starou radnici. Skoro vsude ve svete si v tom okamziku lide pripominaji
nejen konec prvni svetove valky, ale i obeti vsech valek, ktere
tuto udajne posledni valku nasledovaly, vzdaji hold vsem, kteri
v tech valkach bojovali na obou stranach barikady a zamysli se
nad absurdnosti zaminek (uneseni Heleny, zastreleni naslednika
trunu...) casto pochodujicich pri prehlidkach jako duvody vyvrazdeni
desitek milionu lidi a zpustoseni svetadilu. Do teto listopadove
tradice jsem se zamiloval brzy po prichodu do Kanady. A teprve
ted si zacinam uvedomovat proc. V mem podvedomi se prolinaji
(i kdyz na ceske strane legie tvorili zbehove z rakousko-uherske
armady a Kanadane bojovali za materske imperium) obeti ceskoslovenskych
legii (hlavne v Rusku) se ztratami kanadskych jednotek ve Francii.
Kanadske ztraty byly brutalni - ve skvelem zivotopisu Josepha
Schulleho Laurier The First Canadian jsem nasel tento
popis situace v roce 1915 (preklad): Na konci kvetna dvanact
tisic Kanadanu bylo zabito, zraneno nebo byli nezvestni v oblacich
plynu a kraterech po granatech v St. Julien, Festubert a Givenchy.
Prapor Princezny Patricie, prvni prapor v linii, byl temer vyhlazen.
I kdyz to ani netusili, i Kanadane se zaslouzili o zrod Ceskoslovenska.
Vidim pred ocima fotografii skupiny Bohemian Detachment of
the 223rd Battalion, Canadian Expeditionary Force, ktery vznikl
brzy po zacatku prvni svetove valky a tedy nekolik let pred vznikem
ceskoslovenskeho statu. A jeste jine fotografie vidim pred ocima:
stovky ceskoslovenskych legionaru z Ruska pochodujicich Winnipegem
v cervnu 1920 na ceste domu; fotografie Kanadanu ceskeho a slovenskeho
puvodu z velkych mest i z mist jako Iron Springs nebo Fort William,
v uniformach kanadske armady, kteri se dobrovolne prihlasili do
armady na zacatku druhe svetove valky. Vzpominam na 11. listopady
poslednich padesati let, kdy mezi pochodujicimi veterany pred
starou torontskou radnici jsem zahledl i tvare pratel, nejcasteji
vojaku z druhe svetove valky na vychodni fronte, Vladimira Dufka,
bratri Kytlu a Josefa Hynka, ale take Pavla Skoka a Tibora Gregora
a - myslim - i Frantiska Tesare, Rudolfa Sadlone a zakladatele
kanadske obce legionarske, italskeho legionare, Vaclava Perinu.
Uzvsichni svlekli uniformy, uz vsichni se (s vyjimkou Josefa Hynka,
ktery tak nadherne popsal ceskoslovenske legie v prvni svetove
valce a Frantiska Tesare, ktery z Nigerie psal neuveritelne milostne
dopisy sve budouci zene v CSR) vytratili do noci. V Kanade - pokud
vim - vedle Josefa Hynka a Frantiska Tesare ziji jeste dva krajane,
kteri bojovali v druhe svetove valce, Josef Svaton a Karel Wolf.
Vsem ctyrem byl loni tehdejsim generalnim konzulem Ceske republiky
v Torontu, Richardem Krpacem predan Zasluzny kriz ministra obrany
CR.
Na letosni listopadovou vzpominku se mi moc nechtelo: unava dlouheho
zivota a silny studeny vitr radily zustat doma. Ale pak jsem na
CNN slysel, ze prumerne 16 (ale mohlo to byt i 18) americkych
veteranu spacha denne sebevrazdu. Jak bych mohl nejit?
Zdalo se mi, ze letosni vzpominky se zucastnilo vic lidi nez jina
leta. Foukal silny studeny vitr a odnasel projevy, pisne, recitace,
orchestralni hudbu pryc od ztichleho zastupu, takze vetsina tech,
kteri nestali v blizkosti ucinkujicich, byla odkazana na svoji
predstavivost, coz pro pravidelne navstevniky nebylo nesnadne.
Program, vcetne projevu (letos to byl torontsky starosta Rob Ford),
se rok od roku meni jen malo. Ani proste (a snad proto tak pusobive)
verse In Flanders Field , kde rostou vlci maky nechybely.
Jen ti veterani byli jini nez pred dvaceti lety. Jen hrstka tech,
kteri bojovali v nejvetsi (zatim) valce lidske historie, pochodovala
studenou Kralovninou ulici. A nikdo z nasich.
Josef Cermak