Penzisti se mladym smeji,
ze uz makat nemuseji
Bylo to osklive, zaseptal jsem
Eve do ouska; Eva to pozdeji rekapitulovala jako trapny moment;
Mervyn to zhodnotil jako okamzik pravdy a nakazal mi, at to zapisu
do analu naseho klubu Cicero - coz cinim, a nerad.
To, co zpusobilo troji rozdilnou reakci, byla chvilicka behem
oslavy na pocest vstupu do duchodu Alana Dougala, ktereho v klubu
Cicero volame Al.
Alan odpracoval v dulni firme INCO 30 let na ruznych vlivnych
pozicich, a ted sedesatnik, koncil praci touto slavnosti s kamarady
v kavarne Books&Beans. Pozvanych byly dva tucty kamaradu s
manzelkami, vsichni se zname, jedlo se a pilo.
Alan se do penze tesil par let; mluvil o casu penze jako o vstupu
do manzelstvi s velikou oslavou, nasledujicimi libankami se svobodou
bez prace. A ted to zacinalo, ty libanky, Alan zaril. Byl rozkrojen
dort. Alan dostaval male darky a velke rady; bylo to hezounke,
jako svatba, jen nevesta a druzicky chybely.
Do te lenive sytosti a pohody vhodil zapalnou bombu Jim tim, ze
potrasl Alanovi rukou a rekl: "Od tohoto dne, kamarade, muzes
byt blbejsi nez jsi byl kdykoliv predtim." "Co to rikas,
Jime?" zablekotal Alan do zkoprneleho ticha.
"Rikam, ze neznam duchodce, ktery by byl chytrejsi nez byl
jako zamestnanec," rekl Jim a pustil Alanovou pravici a ukrocil
z fronty gratulantu, ale euforie pohasla, mnozi z klubu jsou tez
duchodci.
Vykrocil jsem ke stolku, kde sedl Jim, a optal jsem se, co to
bylo? "Jsi duchodce?" optal se Jim na neco co vi, ze
nejsem, a dodal: "Jak muzes velebit kamaradovi cas penze,
kdyz sam se do penze nehrnes, i kdyz mas 65 let?" Lide jsou
ruzni a maji rozmanite predstavy, rekl jsem vahave, a Jim nedal
pokoj a optal se, at jmenuji nekoho, kdo v penzi zije lip nez
zil drive, kdyz pracoval?" Mlcel jsem a Jim to pojal co odpoved
a rekl: "Neznas nikoho, komu by penze prospela." Odesel
jsem od Jima do houfku kolem Alana a poseptal jsem Alovi do ucha,
ze Jim prebral piti, a ze to tak nemyslel, co rekl.
Alan se usmal, a rekl nahlas, ze Jim bude prodavat pojisteni az
do smrti smrtouci, a ze mu tu stedrou penzi z INCA beztak zavidi...
Na cestu domu Eva vzala Jima do auta, ze ho zaveze domu, protoze
ma vratke nohy, a v aute Jim dal plisnil duchodce jaci jsou lazari.
Jim si totiz mysli, ze v pristi dekade pujdou penzijni fondy do
bankrotu na celem svete, prvni v Evrope, a ze duchodci budou kvicet
jak pichnute podsvince, az se jim zacnou penze kratit; anebo znehodnocovat
inflaci, jak se ted stane v Recku, pak v Italii, Spanelsku a Irsku,
protoze na penze nejsou penize. "A nebudou!" vykrikl
na zadnim sedadle auta, "je nas na to, lidi v duchodovem
veku, moc." Kdyz jsem Jimovi pomahal z auta a doprovodil
ho ke dverim do domu, obratil se na mne a rekl: "Duchodcu
je moc, a penez neni dost na duchody..." zamumlal a zavrel
za sebou dvere.
Eva se na Jima zlobila, a rekla, ze takove poznamky nemusel rikat
a kazit Alanovi jeho detinskou radost z penze.
"Detinskou radost?" opakoval jsem jeji slova, a Eva
rekla, ze ovsem detinskou, a dodala, ze z jejich vrstevnic taky
nezna zenske, ktere by v penzi vypadaly o vlasek stastnejsi a
veselejsi nez byvavaly.
K tomu jsem nemohl nic rict a Eva pokracovala: "Mne pripada
cas penze pro zenskou ovsem lepsi nez pro muzskeho, jestlize ma
vnoucata. Jinak je ztracena jako kdejaky muzsky, co sedi a kouka
na televizi v sedm rano." Rekl jsem: "Chlapi to vnimaji
stejne, ale kupodivu az v penzi a nikoliv predtim, protoze by
se zamestnani drzeli zuby nehty." "Penze je stary humbuk,
rekla Eva, protoze slibuje nemozne... slibuje, ze si clovek uzije,
ale co? Hodne leku? Nejnovejsi transplantace kloubu?" Vsimla
sis, rekl jsem vesele, ze v Nemecku prodlouzili duchodovy vek
ze 65 na 67 let?" "Vsimla," rekla, "prekladam
dost dopisu z nemecke duchodove spravy. V Kanade se mluvi o prodlouzeni
do 69 let! Duchodci v Recku pobiraji duchod od 58 let ve vysi
93% sveho platu a brani se prodlouzeni duchodoveho veku na 63
let a delaji rotyku v ulicich Athen; a chteji penezni pujcky od
EU na sve duchody. Ovsem, nezajistili si prispevky na sve duchody
aspon minimalnim plozenim - deti jsou takova otrava! A stoji hodne
penez... ostatne, to si mysli vetsina Evropanu. I ti Nemci, co
maji prispet na recke duchody." "Tak vidis, penze a
penzisti jsou ekonomicky neudrzitelny humbuk a mladych neni dost,
aby ten humbuk financovali, tak se drz ve forme a nemysli na penzi."
K tomu neni co dodat, zavrcel jsem, leda, ze chces vsadit, ze
Recko pujde bankrot pred Dusickami - Recko ztrati euro a vrati
se ke sve inflacni drachme, prave kvuli neudrzitelnym penzim.
I kdyby vypalili Akropolis jako znameni sveho protestu. A to bude
'okamzik pravdy' pro Recko a celou Evropu, ba i cely svet.
Rosta Firla - Sudbury
***
Mily Rosto,
Jim ma naprosto pravdu. Vedecky je zjisteno, ze blbneme zhruba
od svych patnacti let. Nejakou dobu (asi do dvaceti) je IQ stabilni
a pak zacne klesat, a tak lidi v penzi ho maji nizsi nez pred
penzi. To je jeden z duvodu, proc do te penze odchazeji. Prestarli
penzisti v praci nebo-li cesky prdusi (zkratka z dvou slov pracujici
duchodci) byli postrachem v kazdem zamestnani. Byli neobycejne
aktivni, zalovali na podniku nadrizenym a jinak zneprijemnovali
praci nam mladsim, kteri jsme vetsinou za ne museli sichticku
odmakat.
V Nemecku se chodi do starobniho duchodu jako v Kanade v 65 letech,
ale lide zde mohou jit do duchodu drive a za kazdy mesic se odpocitava
0,3 % (podobne jako v Kanade u CPP, nikoliv OAS). Ted, jak je
to s tim zvysovanim penze. Zvysovani penze v Nemecku zacne az
v roce 2012 a bude trvat 24 let, cili do roku 2036. Kazdy rok
se prida k duchodovemu veku mesic. Vek 67 let bude tedy platit
pro lidi, kteri se narodili v roce 1964. Duchodci si nesmeji k
starobnimu duchodu privydelat vice nez 400 eur mesicne. Vse lze
nalezt v brozure Duchody v Ceske republice a ve Spolkove republice
Nemecko.
Vychazi se z predpokladu, ze clovek bude zit dele a jeho vek se
bude donekonecna nebo aspon do roku 2036 prodluzovat. Skutecnosti
je, ze tomu tak nemusi byt. Deti maji dnes mene pohybu, horsi
stravu, nici si nervovou soustavu ruznymi zarizenimi, nadmernym
hlukem atd. Neni tedy duvod, ze by zily dele a ke vsemu, ze nebudou
ve ctyricitce vypadat jako Bondyho Invalidni sourozenci.
Duchodci jsou tedy pouzivani jako levna pracovni sila, zatimco
mladi lide jsou v depresi, protoze nemohou sehnat zamestnani.
Alan se asi jako zamestnanec dulni spolecnosti vic namakal nez
Jim jako pojistovak, proto ten rozdilny pristup. (Zde jsem byl
upozornen Rostou Firlou, ze Alan se toho mnoho jako odborovy predak
nenafaral.) Take se pamatuji na mnohe duchodce, kteri skoncili
v zamestnani a zacali dobrovolne pracovat v nejake dobrocinne
organizaci. Vetsinou to byla katastrofa.
Lide totiz chodi do penze, protoze uz maji mene sil a maji do
ni jit pokud mozno co nejdrive, aby se mohli venovat dulezitejsim
vecem nez shaneni kusu zvance. Treba starostem o vnoucata, jak
rika moudre tva zena, nebo umeni, literature, cestovani a take
maji po sobe uklidit. To jest vytvorit si urcite vztahy, venovat
se lidem, zamyslet se nad vecnosti, vyrovnat se s tim, ze jsme
smrtelni, vyjasnit si svuj vztah s Bohem.
Pokud jdeme do penze pozde, pak je to to behani po nemocnicich,
ci cekani na transplantaci. Do penze se ma jit, pokud clovek neni
jeste zcela senilni, aby tu svobodu, kterou mu penze dava mohl
vnimat.
Ales Brezina