Podzimni April
Nemohu rici, ze bych nemel rad prvni dubnovy den. Pravda, nekdy
se tim testovala tolerance vyucujicich. Oblibeny zert zaku byl,
ze nekdo zaklepal a dotycny ucitel sel ke dverim, za kterymi nikdo
nebyl a vtipalek vykrikl magicke slovo: "April!" Nekdy
to vyucujici presel, jakoby se nic nestalo. Jindy se pomstil neocekavanou
pisemkou. Vyucujici, ktery si chtel udrzet autoritu to resil tak,
ze se postaral o delikventovu snizenou znamku z mravu.
Ale i v radiu se zertovalo. Obcas se odvysilala 1. dubna nejaka
zprava, ktera se v zapeti dementovala. V sedesatych letech, kdyz
se delaly prvni pokusy se stereofonnim vysilanim, ktere spocivaly
v tom, ze si posluchac mel dat televizi do praveho rohu obyvaku
a rozhlasovy prijimac do leveho rohu, cimz mela byt vyvolana iluze,
ze bytem projela motorka nebo vlak, tak nekdo prisel s podobnym
zertem. Nebylo zapotrebi prestavovat nabytek. Stacilo si sehnat
dva hrnce. Jeden mensi trilitrovy, druhy vetsi petilitrovy a postavit
je na radio na bok, aby dna svirala uhel triceti stupnu, coz bylo
obzvlaste dulezite. Nyni se musela dat zidle do vzdalenosti 2
metru a 35 centimetru od prijimace a posadit se zady k prijimaci.
Pak pustili pisnicku. Stereo bylo dokonale. Slyseli jsme ho behem
teto hodinove seance vsichni. Radost nam zkazila posledni veta
v programu. Prave jste se stali obeti nejapneho apriloveho zertu.
V druhe polovine osmdesatych let, kdy se v Praze znicila rada
pamatek, vcetne nadrazi Praha-Tesnov, prinesla Mlada fronta clanek,
ze nyni je na rade nevyhovujici budova Narodniho muzea. Bylo to
pochopitelne 1. dubna. Clanek byl tak dobre napsany, ze prestoze
to vyslo v ne prilis verohodny den, vzbudil rozhorceni Prazanu.
Priznam se, ze i ja jsem si nebyl jisty, jestli je to pravda nebo
aprilovy zert. Tehdy se totiz v novinach mnoho nezertovalo. Tentokrat
se sice sprymovalo, ale svazacke vedeni tohoto deniku, ktere nemelo
smysl pro humor, se pry vyporadalo se srandistou po svem.
Jenze doba pokrocila a my zijeme tak trochu jinak a jinde. Mame
totiz 1. duben po cely rok. Aprilove pocasi neni jen vysadou obdobi
na zacatku jara. Pouze to magicke sluvko "April!", kterym
se vynulovala predchozi zprava zmizelo. Dovidame se o jadernych
zbranich v Iraku, coz opravnovalo k valce v teto zemi, nebo o
tom, ze v Kosovu bylo mezi 10 000 a 500 000 mrtvych Albancu. Ve
skutecnosti se jednalo o cislo podstatne nizsi.
Zustanme v teto male zemi, ale na druhem brehu. Minuly tyden 6.
rijna 2011 se objevila temer ve vsech srbskych mediich zprava,
ze Nobelovu cenu za literaturu ziskal spisovatel Dobrica Cosic.
Zpravu prevzala i seriozni rozhlasova stanice B92 a list Guardian.
Ve skutecnosti letosni cenu za literaturu dostal malo znamy svedsky
basnik Tomas Tranströmer. Tak trochu modrozluta akce Narod
sobe. Cosic je byvaly komunista, policejni agent a nyni patri
k prednim nacionalistum. Tento neaprilovy zertik udelala skupina
belehradskych vytvarniku.
Proc vlastne tohle pisu? Minule jsem dostal celkem zajimavy clanek
podepsany Milanem Lasicou. Tak jak to byva, byla tam rada veci,
ktere se mi libily. Pripadalo mi to trochu pesimisticke na humoristu.
Trochu uzkoprse, kdyz si stezuje na cizince v Bratislave, ale
na druhou stranu popisoval radu veci, ktere i mne vadi. Otiskl
jsem ho i s tim, ze jsem to nedostal osobne, ale od nekoho e-mailem.
V zapeti jsem dostal internetovy odkaz, kde se hovorilo o Pseudolasicovi.
Nikde jsem nevidel, ze by se ohradil sam Milan Lasica.
Mohu se utesovat tim, ze nektere Pavlovy epistoly nejsou od apostola
Pavla ci ze hudba k mnoha filmum nepochazi ode mne, ale od meho
jmenovce Alese Breziny. Kdyz bych chtel najit nejakou vymluvu,
tak si ji najdu. Druha vec je se jednoduse omluvit, coz cinim.
Denne dostavam stovky ruznych e-mailu, v minulosti jsem dostal
radu falzifikatu, obzvlaste venovanych islamu. Zatim se mi darilo
se temto vecem vyvarovat, ale prosim ctenare, kteri posilaji elektronickou
postou nejake zajimavosti, aby si overili, zda jsou prave a zaroven
bych vas prosil, abyste tento druh informaci neposilali na hlavni
postovni schranky, ale na moji osobni e-mail: ales@zpravy.org.
Ales Brezina