Z filmu: M. Sulika Cigan
Festival skoncil o tri dny
pozdeji
Dusan Hanak mi kdysi rekl: "Nechci delat moderni filmy,
chci delat lidske filmy." O ceskem filmu Alois
Nebel, ktery byl na Torontskem mezinarodnim filmovem festivalu,
jsme psali minule. To jsem jeste netusil, ze tento film byl
nominovan na Oskara v kategorii zahranicnich filmu za CR. Po pravde
receno, nemyslim si, ze by to byl nejlepsi cesky film za tento
rok. Asi bych dal prece jen prednost filmum Nevinnost, Odchazeni
nebo Habermannuv mlyn. Nevim, jestli se Slovensko rozhodne
nominovat Sulikuv film Cikan, ale rozhodne patril k lepsim
filmum z vychodni Evropy.
Filmy z Ruska nebo z Polska byly eroticky presponovane, jedinou
vyjimkou byl film Pawla Pawlikowskeho Zena o pate. Jak
jsme jiz zvykli, polske filmy pocinaje Kieslowskeho Trilogii
barev (Modra, Bila a Cervena), se odehravaji v Parizi. Pawlikowski
se sice narodil v Polsku, ale od ctrnacti let zije prevazne v
Anglii. Pro nas je zajimave, ze debutoval s dokumentem Vaclav
Havel.
Zena o pate je pribeh cizince Toma (Americana), ktery se octne
v cizim meste (v Parizi), kde je nezadouci (ma tam byvalou manzelku
a dceru), ale kdykoliv se objevi hrozi mu, ze bude, prestoze je
nevinny, chycen policii. Snad proto, ze nema odpocinku, usne v
mestskem autobusu a probudi se okraden na konecne. Ma pouze pas.
Ten da zastavou v levnem hotelu, kde ho nechaji zadarmo spat.
Jako literat se seznami na vecirku se starsi zenou rovnez cizinkou
Margit (rumunsko-madarsko-rakousko-zidovskeho puvodu), ji vsak
konkuruje krasna mlada servirka v hotelu Ania (Polka milujici
basnika Cypriana Norwida), ktera zacina dominovat. Kdyz Tom lasku
opetuje a zda se, ze se vse zacne obracet k lepsimu, dostane vyderacsky
dopis, protoze Ania je manzelkou arabskeho majitele hotelu. Tom
hodi vyderacske dopisy do kose, coz je vsak prukazny material
pri obvineni z vrazdy, protoze vyderac je v hotelu zavrazden.
Tom se brani, ze v dobe vrazdy byl u Margit a uda adresu, jeji
jmeno a ze tam byl v pet odpoledne. Alibi vsak neplati, protoze
Margit jiz davno neexistuje a byt na zminene adrese je jiz dvacet
let prazdny V zapeti je vsak propusten, protoze vrahem vyderace
je majitel hotelu. Tom je znovu vypusten do ciziho sveta, ale
tentokrat jiz zbaveneho vsech preludu, zbaveneho Margit i Anji
a opet se snazi dostat do ztracene rodiny, kde mala dcera unika
neznamo kam, jeste jednou je obvinen z unosu. Dite se najde, opet
zbytecna paranoia. Triaosmdesatiminutovy film ma neuveritelne
mnozstvi zvratu, deje, reality i absurdity. Neni ani produktem
vychodoevropske, ani ciste francouzske ci zapadoevropske kinematografie.
V patrani po ceskych korenech me Michal Prochazka upozornil na
italsky film Ostrovy, kde v hlavni roli hraje Ivan Franek.
Jestlize nektery film by odpovidal prave etickemu naroku lidskosti,
byl to tento film. Pribeh vychodoevropskych emigrantu v Italii,
kdy otec povalec (mluvi cesky s italskym prizvukem) a namezdni
delnik syn (mluvi pouze s otcem cesky, jinak italsky) se octne
na italskem ostrove bez prostredku. Dostane se do rodiny katolickeho
kneze, o ktereho se stara. Knez se zas stara o neme devce, ktera
ma zajem jen o vcely. Jedna s o trojici osamelych lidi (ostrovy),
ktere nemohou existovat bez sebe, ale sblizovani je nad miru obtizne.
Pri promitani na velke platno vadi trochu digitalni technika,
ale prave tento film byl dukazem toho, ze se da udelat levny a
kvalitni film.
Poslednim filmem, ktery jsem chtel navstivit byl film s Milosem
Formanem Milovany. Nechaval jsem si ho na zaver festivalu,
ale byl beznadejne vyprodany, takze snad nekdy v kine. Misto toho
ve vedlejsim sale davali australsky Snowtown. I kdyz obsah
filmu nerikal mnoho, tak samotny film byl asi to nejhorsi, co
jsem na festivalu a mozna za tech tricet let na vsech festivalech
videl. Myslim si, ze jsem za celou tu dobu jeste nikdy z filmu
neodesel. Tentokrat ano. Obavam se, ze nekde ziska i nejake oceneni.
Nasili, sadismus, sexualni zneuzivani deti, nesrozumitelny australsky
slang jsou pruvodnimi jevy filmu. Jedine, co muze omlouvat tvurce
takove sracky, ze se jedna o jakousi rekonstrukci skutecneho pribehu.
To vsak neomlouva vedeni festivalu, ze tento film zde uvedlo.
Prestoze jsem mel skutecne zkazeny dojem z celeho festivalu presto
jsem se odvazil jeste jednou do kina a to tri dny po skonceni
festivalu. V TIFF Bell Light Box na 350 King St. v Torontu davali
zrestaurovany film Henri-Georges Clouzota Mzda strachu z
roku 1955 s Yves Montandem. V detstvi jsem cetl nejprve knizku
od Georges Arnauda Mzda za strach. Kdykoliv jsem ji otevrel,
musel jsem ji docist do konce. Kazdou zimu jsme jezdili na hory
do evangelicke chaty v Herlikovicich. Meli tam dva filmy Hrabe
Monte Christo a Mzda strachu. Dva skvosty. Po kazde,
kdyz jsem videl Mzdu strachu dokazal jsem cely film sledovat
se zatajenym dechem a maloktery film si pamatuji tak dokonale
jako tento. Prvni polovina je jakasi komedie z jizni Ameriky,
ktera se v druhe pulce meni v drama dvou posadek vezouci nitroglycerin
a v zaveru film konci tragedii. Neskutecne vykony hercu a zaroven
napeti, skvela kamera, strih. Zkratka mel jsem pocit, ze festival
skoncil o tri dny pozdeji a pokud byste tento film chteli videt,
budou ho hrat nekolikrat behem tohoto podzimu na zminenem miste
v TIFF Bell Light Box.
Ales Brezina