Zemrel Jan Waldauf
Ve ctvrtek 8. zari 2011, v 15:20 hod., zemrel v torontske nemocnici
Princess Margaret ve veku 82 let, pozoruhodny sokol a stejne pozoruhodny
clovek. Vyhybal se pompe i velkym slovum a myslim, ze by si pral,
abychom byli stridmi i ve svem holdu jeho zivotu.
Strucna zivotopisna crta (jejiz je Jan autorem) v jeho zavazne
knize Sokol male dejiny velke myslenky rika:
Jan Waldauf, narozen 8. dubna 1929 v Novych Hradech. Od roku 1948
v exilu, od roku 1949 v Kanade. V Ceskoslovensku clen Telocvicne
jednoty Sokol Ceske Budejovice II., clen dorostoveho odboru Sokolske
zupy Husovy, cvicil na X. vsesokolskem sletu v roce 1938 a na
XI. sletu v roce 1948. V exilu vedouci zactva exilove sokolske
jednoty Ludwigsburg-Krabbenloch. V Kanade cinovnik Sokola Toronto,
Sokolske zupy Kanadske, Ustredi cs. sokolstva v zahranici, Kanadske
telocvicne federace a Poradniho sboru kanadske vlady pro telovychovu
a sport.
I tak se to da rict. I kdyz to skoro nic nerika ani o tom, co
Jan delal ani o tom, kdo jako clovek byl. Jan mel na priklad zcela
jiny pristup k odkazu sveho otce, take Jana, ktereho miloval a
obdivoval, nez k svemu vlastnimu. Bolelo ho, ze jeho otec je skoro
zapomenut. A bolelo pravem: Jan k svemu sokolovani prisel prostrednictvim
sveho otce, cloveka az do valky (a mimo sokolovani) skoro vsedniho.
Ale kdyz naciste obsadili zbytek Ceskoslovenska (uz tri dny po
obsazeni se Hitler a Himmler ptali K. H. Franka na ceske ilegalni
hnuti a nejvice je zajimalo chovani Sokolu), Jan otec nasel sama
sebe. Postavil se na odpor nemecke rozpinavosti. 3. zari 1939
byl zatcen, zbytek valky stravil v koncentracich - naposled v
Dachau - odkud se vratil s podlomenym zdravim 22. kvetna 1945
a nekolik roku pozdeji zemrel. Svou sebeobetovnou peci o spoluvezne
- hlavne v Dachau - kde mel zasluhu o zachranu mnoha lidskych
zivotu - si vyslouzil uctu a obdiv nejen Januv (viz clanek "Otec
sveho syna", Satellite, CzechFolks).
A tak si myslim, ze Jan ml. by mi- samozrejme pocitam s jeho svolenim
- dovolil, abych jeho zivot hodnotil nejak tak, jako on hodnotil
zivot a dilo sveho otce. Zacneme treba s obohacenim jeho popisu
vlastni kariery: Byl jednim z nejmladsich uprchliku. Do Kanady
priplul na lodi U.S.A.T LeRoy Etlinge, ktera pristala v
Halifaxu 23. dubna 1949, jako jeden ze 113 pasazeru, mezi nimiz
byla cetni krajane: Jiri Brandys, Jaroslav Kasanda, Lub. Kolibac,
David Kroulik, Standa Skala, Jan Marr, Jan Matejovic, Miroslav
Pouzar, Svatopluk Tomanek, Milan Vitek, Josef Cermak...(Jak se
ukazalo, nebyl to naklad k zahozeni). V Kanade Jan pracoval jako
zemedelsky delnik, drvostep, spediter a ucetni. V roku 1963 se
stal Comptrollorem u firmy Dunwoody and Company (kde byl
Jiri Corn partnerem a dr. Karel Jerabek pracoval jako spravce.
V roce 1975 presel k firme Mitsui&Co (Canada) Ltd.,
odkud odesel do penze jako vice-president. Za zminku stoji i to,
ze po leta zastaval funkci pokladnika Ceskeho a Slovenskeho sdruzeni
v Kanade i Kanadskeho fondu pro ceskoslovenske univerzity
Zminme se treba i o tom, ze byl hlavnim organizatorem skvelych
sletu Ustredi cs. sokolstva v zahranici ve svobodnem svete,
vcetne pamatnych sletu ve Vidni a v Curychu. Ten curyssky v cervenci
1976 zvlast chytne za srdce. Uz proto, ze byl spolecnym dilem
mnoha lidi, ale hlavne Jana Waldaufa a jeho zeny Vlasty, nacelnika
a nacelnice Ustredi.
Zpravodaj, casopis Cechu a Slovaku ve Svycarsku o tomto sletu
napsal, ze se ho zucastnily jednoty prakticky z celeho sveta:
jednoty sdruzene v Americke obci sokolske, australske, brazilske,
kanadske; nejvice vsak byly zastoupeny jednoty evropske: Basilej,
Baden, Curych, Solothurn, Lucern a Winterthur s pobockami v St.
Gallen a v Thurgau. Cvicilo pres 800 sokolu a sokolek (podle Nasich
hlasu vsech cvicicich bylo 980 - pozn. autora) a slet shledlo
vice, nez 6000 divaku. Myslime si, ze zadna jina exilova organizace,
ba snad zadna jina organizace vubec by nedokazala ve sve rezii,
za sve penize, podporovana pouze nadsenim jednotlivcu, dokazat
podobne. Ludvik Rychtera popsal sve dojmy v krajanskem rozhlasovem
vysilani na stanici WXEN v Clevelandu v USA: Prozivame ovzdusi
slavnych prazskych sletu. Jasot do ochrapteni, smich a plac...v
ustech slano slzami, za nez se nestydim... sokolsky slet v nejkrasnejsim
slova smyslu. Frantisek Fiedler, SOS (Strucny oznamovatel
sokola parizskeho) napsal: Zasluhu o tento povzbuzujici
uspech ma... nacelnictvo Ustredi, bratr a sestra Waldaufovi, jehoz
dokonala organizace se doplnovala s organizaci curysskych.
(A neslo pouze o zasluhy nacelnicke: jak uvadi ve sve zprave Marie
Provaznikova, divci prostna ve spolecnem cviceni dorostencu
byla slozena Vlastou Waldaufovou).
Kapitolou pro sebe byl a zustava Sokolsky vestnik,
po soudu mnohych nejlepsi sokolsky casopis na svete. Jan ho redigoval
nekolik desitek (malem jsem napsal 'set') let. Zanik casopisu
(Jan uz nemohl a nikdo jiny nemel odvahu) byl pro mnoho sokolu
malem osobni tragedii. Ale k tomu doslo az mnoho let po padu komunismu
a obnove Sokola. Domnival jsem se, ze po padu komunismu bude Jan
Waldauf povolan do cela COS. Byl po mem soudu svym osudem
vyjimecne pripraven vdechnout do potacejici se organizace ducha
jejich zakladatelu a vlastni vernost sokolskym idealum. Nestalo
se tak. Tehdejsi vedeni COS dokonce odmitlo prijmout Cs. Sokol
v zahranici za sveho clena. Cinovnici obnoveneho Sokola ujistovali
zahranicni sokoly, ze jejich jednoty se urcite stanou nedilnou
soucasti COS a stanovy obnovene COS obsahovaly ustanoveni
o clenstvi zahranicnich sokolskych jednot, ale pak byli zahranicni
sokolove nejdrive pozadani, aby svuj vstup do COS o jeden nebo
dva roky odlozili, a o neco pozdeji se vybor obnovene COS
na svem zasedani 18. a 19. listopadu 1995 usnesl na zmene stanov,
ktera dosavadni ustanoveni o clenstvi zahranicnich jednot v
COS zrusila a tim moznost jejich clenstvi v COS vyloucila.
Jan, ktery vzdycky odmital i jen zminku o vhodnosti sve osoby
na funkci starosty, byl vyvojem v hnuti, kteremu dal tak velikou
cast sveho zivota, tezce, ale ne smrtelne zasazen. A kdyby byl
byval vtazen do zakalenych vod listopadove ceske sokolske organizace,
nasel by cas a silu napsat sve Dejiny velke myslenky?
Prvni dil Waldaufovy knihy Sokol male dejiny velke myslenky
vysel v roce 2007 v nakladatelstvi Atelier IM Luhacovice
(kde vysla cela rada exulantskych autoru a take druhy a treti
dil Waldaufovych dejin). Zabyval se historii sokolstvi od jeho
zalozeni 16. unora 1862 v Praze az do obdobi ceskoslovenskeho
Sokola v exilu. Druhy a treti dil (ktere vysly jako 24. a 25.
svazek Sokolske knihovny Ustredi ceskoslovenskeho sokolstva
v zahranici zaznamenavaji cinnost a zivot sokolskych zahranicnich
jednot a pokus o obnovu Sokola v Ceskoslovensku a obnovu Ceskoslovenske
obce sokolske po listopadu 1989. Zvlast pusobivy (jak ukazuje
horejsi citat uryvku ze zaznamu o curysskem sletu v roce 1976)
je popis sletu Ustredi Sokola v zahranici. Bylo jich sedm. V druhem
dilu najdeme reportaz o prvnim sletu ve Vidni v roce 1962, druhem
sletu v Montrealu v roce 1967 a o tretim sletu (opet ve Vidni)
v roce 1972. Treti dil zachycuje atmosferu ctvrteho sletu v Curychu
1976, pateho v Vidni (v poradi tretiho) v roce 1982, sesteho v
Curychu (v poradi druheho), a posledniho, sedmeho, sletu Ustredi
v roce 1990 v Parizi. Kdyby Jan Waldauf neudelal nic jineho, nez
ze sepsal tyto dejiny (celkem 1822 stran!) zaslouzil by si zlatou
medaili COS.
Jan Waldauf byl soucasne jednoduchy i slozity clovek. Zahledeny
do sveho ukolu, i kdyz laskavy a skoro hravy, dovedl vladnout
pevnou rukou a tvrde zasahnout, kdyz se mu zdalo, ze se deje neco
nepatricneho (jedna z torontskych sester se mi sverila, ze se
v mladsim veku se ho bala.) Ponevadz sam byl v kazdem smeru ukazneny
(nekouril, nepil, cvicil, pochodoval, lyzoval a drel - v zamestnani,
a jeste vic v Sokole), instinktivne ocekaval - alespon v mladsich
letech - totez od druhych. Mel dve velke lasky: rodinu a Sokol.
Vetsinou se skvele snasely, uz proto, ze Vlasta byla rovnez od
mladi sokolkou a spolu slavili triumfy na sletech v cele rade
zemi. Ale pochopitelne obcas - v pozdejsich letech - Janovo vasnive
soustredeni na sokolstvo, jemuz obetoval nejen skoro vsechen svuj
cas, ale i penize, vyvolal mezi obema laskami urcite napeti. Vztah
zdaleka ne tak dramaticky, jak ho ve svem slavnem dvojversi popsal
Jiri Wolker: Proc muz tu na svete vzdycky dve lasky ma/ proc
jednu zabiji a na druhou umira? Ale pro Jana i Vlastu to byla
zkouska, kterou museli projit. A obstali.
Jan byl mirny, pokojny clovek, ktery se vyhybal sporum. Mel k
nim primo fysicky odpor. Kdyz v jedne krajanske organizaci nekolik
lidi zacalo monopolizovat skoro vsechen cas ne prave vybiravymi
utoky na cleny, kteri nesdileli jejich ideologicke ladeni, Jan
se s nimi nepral. Proste prestal na schuze chodit. Nezucastnil
se primo ani dvou soudnich bitek (Kirschbaumuv pripad a pripad
definice uprchlictvi) v nichz rada jeho pratel (i organizaci)
byla zalovana o milionove castky. A mel pravdu - v pripade prohry
by financne ohrozil svoji rodinu. Prijal - se vzacnou noblesou,
i kdyz s pocitem horkosti - i rozhodnuti vyboru obnovene COS v
listopadu 1995, jimz byla zrusena dosavadni ustanoveni o clenstvi
zahranicnich jednot v COS a tim vyloucena moznost jejich clenstvi
v COS. Co neprijal, byla verolomnost a mravni otrlost nekterych
sokolskych funkcionaru v obnovene COS, ktere pranyroval (ale zase
s neuveritelnou noblesou) v korespondenci s prateli, v poddani
COS i v tisku. Nejtvrdsi boj svedl o svuj zivot. Ten boj mu byl
vyhlasen necekane: pred mene nez dvema roky na sibrinkach v Toronte,
kde ciperne roztacel Barbaru Sherriffovou. Najednou jako by ztratil
schopnost mluvit. V nemocnici zjistili, ze mel slabou mozkovou
mrtvici a rakovinu na trech mistech: na mozku, na plicich, v brise.
Diagnoza nebyla dobra. O par dni pozdeji mi rekl, ze je vyrovnan
s tim, ze tuhle bitvu nemuze vyhrat. A rikal to tak klidne, jako
by mluvil o pocasi. Jen jeho oci ztratily lesk. Pri posledni prochazce
v High Parku jsme sli kolem kvetinoveho zahonu, ozareneho odpolednim
sluncem. Jan se zastavil a rekl, tak nejak teskne, jako by se
loucil: "To je krasa!"
Jan dal velkou cast sveho zivota Sokolu. Ale zbyla mu energie
i na cinnost mene viditelnou, mene historickou. Myslim, ze mi
v pameti nejdele zustane Jan dirigujici pred msi dopravu u kostela
sv. Vaclava v Torontu, ci v Novem divadle, Jan organizujici programy
pro schuzky torontskeho klubu senioru, Jan vedouci kolem dusicek
skupinku Sokolu po torontskych hrbitovech - kazdy rok jsme navstivili
hroby nekolika Sokolu, kteri nas o par kosmickych vterin predesli
na druhy breh. Vcera se k nim pripojil dalsi, snad nejvetsi, Sokol
sve generace.
Pohrebni bohosluzby se konaly v kostele sv. Vaclava v sobotu 10.
zari 2011. Rev. Libor Svorcik, vylovil presvedceni, ze smrti
se zivot nekonci, ale pouze pozemska pout.
Rodine zemreleho Jana Waldaufa vyslovujeme uprimnou soustrast.
Josef Cermak
Vlasta a Jan Waldaufovi