Navrat na hlavni stranu

Vychodoslovensky Shakespeare a Severomoravsky horor
Nejen ceskym a slovenskym filmem je clovek na Torontskem mezinarodnim filmovem festivalu ziv. Obzvlaste, kdyz vloni ani zadny cesky nebo slovensky film na festivalu nebyl. Letos zde byl pouze jeden cesky a slovensky. Pri tom si nemyslim, ze by ceske filmy byly horsi nez ty, ktere jsem zatim videl ze stredni ci vychodni Evropy.
Na festivalu jsou skvela dila od svetovych mistru jako film Melancholie od danskeho rezisera Lars von Triera, ktery jsem vsak jiz videl v Praze nebo nemecky 3D dokument o baletu od Wim Wenderse Pina. Neni nic noveho, ze Polsko ma na festivalu filmy v koprodukci s Francii a Nemeckem. Malgoska Szumowska prijela s filmem Elles o novinarce, ktera pise clanek o dvou studentkach prostitutkach. Novinarku hraje Juliette Binoche, coz by mohla byt zaruka uspechu. Kontrast jejiho burzoazniho zivota, kdy manzel je zasnouben s mobilnim telefonem a reality zivota divek by se mohl zdat zajimavy, ale vyzniva spis jako cervena knihovna.
Svym zpusobem muzeme podobne hodnotit i rusky film Obrazky za soumraku od Angeliny Nikonove. Jedna se o mladou zenu ze strednich vrstev, ktera ma milence, pracuje jako statni urednice a stara se o problemove deti. Bizardni okamzik, kdy se ji ulomi podpatek z ni udela nekoho jineho. Najednou je v ulicich mesta zranitelna. Nemuze se pohybovat. Dva mladici ji ukradnou kabelku s doklady, penezi a mobilem. Behem par minut se z uspesne zeny stane zena vypadajici jako stopujici poskytovatelka erotickych sluzeb bez jakychkoliv prav a bez jakekoliv ochrany. V tento okamzik by divak ocekaval, ze najde pomoc v zakone, ale policajti, kteri ji zastavi ji znasilni. Od toho okamziku se vse odehrava v soumraku. Nelze se dobrat prava. Jeji dalsi zajem se soustredi na zkorumpovanou policii. Jestlize divak ocekava nejaky souboj se zlocinem, pomstu, myli se. Obet je nadale obeti a dokonce citi jakesi masochisticke poteseni z teto role.
Asi nejzajimavejsi byl film ruskeho rezisera Andreje Zvjaginceva Jelena, ktery ziskal zvlastni cenu poroty na festivalu v Cannes. Jelena a Vladimir jsou starnouci manzele. Vladimir ma z predchoziho manzelstvi dceru Katu, Jelena syna s rodinou. Po Vladimirove infarktu se Jelena rozhodne, ze by Kata mela navstivit otce. Setkani se natolik vydari, ze Vladimir se rozhodne zmenit posledni vuli v jeji prospech. Tomu se Jelena snazi za kazdou cenu zabranit. V tento okamzik mizi jakakoliv etika. Zlo vitezi. Jelena a jeji deti ziskaji temer vse. Ziji v blahobytu, ale jejich zivot je stejne prazdny. Nyni ziji spolecne, sleduji lepsi televizi, jeji vnuci maji lepsi videohry. Otazkou je na jak dlouho. Trestem za zlo je peklo, v kterem se rodina nachazi.
Nutno rici, ze film Martina Sulika Cikan je zcela odlisny. Pokud bych ho mel s necim srovnat, tak je to s legendarnim filmem Alexandara Petroviçe Nakupci peri. Scenarista Marek Lescak vsak jde jeste dal. Velice nenasilne vytvoril variaci na Shakespearova Hamleta. Vrah Adamova otce Zigo si vezme za manzelku jeho matku. Otec se mu vsak stale zjevuje. Vidime zde souboj zla s dobrem. Princip dobra predstavuje katolicky knez.
Film klade tolik otazek, ze bychom mohli s Martinem Sulikem a Markem Lescakem sedet a rozmlouvat cele hodiny. Zde je alespon cast z nich.
ABE: Film bezel zde v Torontu, pred tim na festivalu v Karlovych Varech, videli ho i divaci na Slovensku. Lisily se nejak jejich reakce?
MS: Nemyslim si, ze by byl nejaky rozdil. Zde v publiku byli lide, kteri rozumeji problematice Romu, protoze s nimi tady pracuji. Lide zde maji vsak vetsi odstup od tematu. Nedotyka se jich tolik vnitrne. Jakysi odstup jim dovoluje mnohe veci pochopit lepe, nez kdyz jsou v tom ponoreni.
ABE: Kde byl film natocen?
MS: Film se tocil na vychodnim Slovensku v Richnave u Krompachu pobliz Spisske Nove Vsi. S Markem Lescakem jsme prosli okolo dvaceti az triceti osad a sbirali jsme material. Chteli jsme poznat lidi. Mnohe pribehy, ktere jsme slyseli se dostaly do scenare. Chteli jsme tocit pod Tatrami. Tam je krasna osada, ale nakonec jsme si zvolili misto, kde jsou podobne socialni problemy jako v nasem pribehu. Rada z tech lidi nepoznala praci, nikdy nepracovala a ztratila viru, ze by nekdy se mohla zivit vlastnima rukama. Generace jejich rodicu vymira. Je tam vsak i skupina mladych lidi, kteri pracovali v zahranici v Shefieldu v Anglii, vratili se do osady a znovu tam ziji.
ABE: Jak bylo obtizne natacet s neherci?
MS: Velmi jsem se toho obaval, ale nakonec se ukazalo, ze vsechny ty obavy byly zbytecne. My jsme udelali poctivy konkurs. Nakonec jsme si uvedomili, ze se musime soustredit na oblast vychodniho Slovenska, kvuli jazyku. Chteli jsme film udelat v romstine a ta ma hodne nareci. Na jihu Slovenska jsou napriklad madarska. My jsme si vybrali ten, ktery je v okoli Kezmaroku a Spisske Nove Vsi. Museli jsme si proto vybrat herce, kteri v tomto dialektu umi improvizovat.
ABE: Rozumeli jste jim v romstine?
MS: Pochytil jsem zakladni slova, ale meli jsme vedle sebe prekladatelku pani Helenu Akimovou, ktera scenar prelozila do romstiny a ktera byla po celou dobu s nami pri nataceni. Hodnotila nejen spravnou vyslovnost, ale i vnitrni pravdivost jednotlivych situaci.
ABE: Jak bylo tezke, aby herci byli prirozeni?
MS: To byl nejmensi problem. Nedalo se na ne tlacit, oni si zachovali svoji prirozenost. Bylo zajimave, ze nemeli ctizadost neco dokazat. Chteli pravdive vypovidat o sve situaci. Vetsina z nich ruzne situace znala ze sveho zivota, protoze oni chodili krast drevo. Poznaji problemy s policii. Mnohe z tech situaci meli zazite. Chteli je pouze zrekonstruovat. To jsme potrebovali a do toho jsme vkladali dialogy, ktere jsme potrebovali.
ABE: Princip dobra zastupoval mistni farar, princip zla otcim Zigo; byli to rovnez neherci?
MS: Farare hral madarsky herec Atila Mokos. Na jeho vykonu jsem si vazil toho, ze se mu podarilo splynout s romskymi neherci. Vypadal jako kdyby tam mezi nimi zil. Je to velmi poctivy herec, studoval tu postavu a pred natacenim se byl podivat na miste. Ziga hraje Miroslav Gulyas. Emigroval z Kosic do Parize, kde pracuje jako zdravotnik a ma tam zaroven amatersky divadelni soubor. Nikdy vsak pred kamerou v takhle dulezite roli nestal. Takze je to filmovy neherec. Oba dva meli dar empatie, vcitit se do jednotlivych postav a pochopit situaci. Oba maji jine povahy nez ty postavy, ktere hrali.
ABE: Detske hlavni role?
MS: Janko Mizigar, ktery hral hlavni postavu, Zoltan Hangurbadzo a Martinka Kotlarova jsou deti, ktere jsou z trochu jineho prostredi. Oni jsou z Krizove Vsi a tam je velmi dobre pastoracni centrum. Jsou tam lide, kteri se jim venuji. Jsou to deti, ktere maji trochu odstup od te problematiky, ale dovedou ji reflektovat a zaroven jsou dostatecne citlive aby to prozivaly. Paradoxne z toho Janka se stal na konci nataceni, tak dobry herec, ze informaci, kterou jsem mu predal neprebiral mechanicky, ale nechal si ji projit hlavou a pak teprve reagoval.
ABE: Znamena to, ze jsou i vysledky urcite prace s Romy
MS: Je to ohromne ruznorode. Romum se venuji ruzni lide, nekteri s nimi hraji divadlo, jini se venuji tanci. To jsou napriklad manzele Akimovi, kteri nepatri do cirkve. Ve Snine je sestricka Stella Maristotova, ktera s Romy dela divadlo a pri tom deti motivuje, aby chodily do skoly a aby se vzdelavaly. Pro cirkev v romskych osadach je velky prostor. Nutne je dodat, ze zde pusobi ruzne denominace. V Herlanoch je Frantiska Ondrasikova, manzelka evangelickeho farare, ktera se venuje systematicky Romum uz pres deset let a nutno rici, ze vsichni nam pomohli dostat se do romskych komunit.

ABE: Jsou skutecne romske osady, tak prehustene?
MS: Problemem je, ze se romske problemy zvetsuji a vetsinova spolecnost ma pocit, ze kdyz je soustredi na jedno misto, ze se tim vyresi problem. Nikdo si neuvedomuje, ze se tim ten problem jen zvetsuje. Totez se deje ted v Cechach - Varnsdorf, Rumburk. Tim je zaroven daleko obtiznejsi pro ne sehnat praci. Mizi manuelni prace a pokud se nebudou Romove vzdelavat, je to pro ne velice tezke. Je to prace, ktera je na nekolik desetileti a musi to byt koncepcni prace.
Marka Lescaka jsem se zeptal, kde cerpal inspiraci pro scenar.
ML: Puvodne melo jit o pribeh patnactileteho chlapce, ktery se do tohoto gheta narodi. Plati zde jine zakony, jina pravidla nez ve vetsinove spolecnosti. Inspiraci byla Koudelkova fotografie. Nejprve jsme chteli udelat rekonstrukci. Pak jsme se nechali inspirovat Hamletem. Vzali jsme z toho pouze ten zakladni ramec. Kdyz jsme zacali jezdit po tech osadach, tak nas realita prevalcovala.
ABE: Jak bylo tezke udelat dialogy pro film?
ML: Dialogy byly odposlouchane, ale muselo se jit presne podle scenare a podle prekladu. Nemohlo se improvizovat.
ABE: Neexistovala zavist mezi jednotlivymi skupinami Romu?
ML: My jsme vedeli, ze pokud chceme film dokoncit, musime do toho zaangazovat vsechny skupiny z vesnice. Vesnice byla rozdelena na deset skupin a kazda tam mela nejake misto. Chteli jsme, aby kazda rodina mela behem nataceni aspon nejaky prijem. Dulezite bylo, ze nam duverovali.
ABE: Jaka byla reakce Romu na film?
ML: Reakce byla ruzna. Nekteri meli radost, ze se vidi ve filmu, nekteri meli radost z toho, ze soused je smesny. Nekteri pochopili pribeh. Co bylo krasne, ze osada lezi nad vesnici, kde ziji bili. Malokdy jedna skupina o druhe povi neco pekneho, ale najednou pri te premiere se stretli. Zatancovali si pri cikanske hudbe a rozesli se v miru.
Ceskym filmem, ktery byl na festivalu zastoupen byla severoamericka premiera filmu Tomase Lunaka Alois Nebel.
Tomas Lunak k tomu rika: "Jmeno Nebel muze cesky znamenat mlha, ale kdyz se to cte pozpatku je to Leben nebo-li zivot. Jedna se o komixovou trilogii Jaroslava Rudise a Jaromira 99, ktera zacala vychazet v roce 2003. Film je adaptaci tohoto komixu. Producent Pavel Strnad oslovil autory, jestli by nechteli tento komix adaptovat na film. Teprve pozdeji mne oslovil, abych se zhostil ukolu. Pri hledani zpusobu, jak to udelat se mela puvodne pouzit klasicka animace. Vzpomnel jsem si na film Richarda Linklatera Walking Life, ktery pouzil rotoskopickou technologii. Udelali jsme tedy test, ktery nas presvedcil, ze takto je mozne udelat cely film. Je to stara technologie z roku 1915. Nejprve jsme natocili cely film a pak ho okenko po okenku prekreslili. Od zacatku jsme vedeli, ze se film bude prekreslovat, takze i nataceni bylo podrizeno tomuto zameru. Nemyslim si, ze by se tam neco ztracelo. Byla to dlouha prace, ktera nas stala pet let zivota. Nemyslim si, ze by nas tato technologie ovladala. Na filmu rucne pracovalo tricet animatoru v Cechach a v Nemecku na jednoduchych programech a jednoduchych pocitacich. Lidi maji dnes pocit, ze pocitace zvladnou vsechno, ale prave zde je za tim cilevedoma rucni prace. Pro nas pro vsechny to byl velky experiment. Dokonce jsme sli tak daleko, ze byli animatori, kteri byli urceni pro jednotlive postavy. Tezko mohu rici, jak tento pribeh pusobi na lidi zde v Kanade, je to pribeh stredni Evropy, kde se menily hranice. Animace je dobra pro vystizeni atmosfery doby. Vzali jsme si dobove fotografie Hlavniho nadrazi a nemuseli jsme delat rekonstrukci budovy z roku 1989. Cim divak o problematice vic vi, tim je mu film pochopitelne blizsi. Jedna se prakticky o dva dobove filmy. Situaci po roce 1945 jsme konsultovali v Cechach s lidmi z Ustavu pro soudobe dejiny. Meli jsme nahled do archivu. Rok 1989 si pamatuji. Tam jsme vychazeli spis z archivu Ceske televize. Oba pribehy se odehravaji v dobe, kdy skoncilo urcite zlo, ale nejak se nezmenili lide, kteri pokracovali bez reflexe, v tom, co se stalo. Ve filmu je nekolik rovin, ktere se mohou zdat banalni, ale zaroven mohou spolu s hudbou vzbudit emoce.

Ales Brezina - Toronto

Navrat na hlavni stranu