Zapomenuty srpen 1976
Pokud se pripomina nejake vyroci v srpnu, je to vetsinou
21. srpen 1968, kdy vojska Varsavske smlouvy prekrocila hranice
Ceskoslovenska, aby zardousila pocatky demokratickeho vyvoje u
nas. Dalsi vzpominka muze byt na 21. srpen 1969, kdy to byla prave
tzv. CSLA (Ceskoslovenska lidova armada) spolu s policii, ktera
dodala vsem doutnajicim nadejim smrtici ranu. O tomto datu se
radeji nemluvi. Slysime o tom, ze je zapotrebi prohlasit komunistickou
stranu za zlocineckou organizaci, ale posvatne Ceskoslovenske
armady, ktera 41 let potlacovala lidska prava, se nikdo nedotkne.
Nekdo by mohl namitnout, ze je vyznamne datum 23. srpen 1939,
kdy Molotov s Ribbentropem podepsali smlouvu o deleni Evropy.
Tato smlouva dala Hitlerovi volne ruce pri utoku na Polsko. Dalsim
srpnovym vyrocim je 29. srpen 1944, kdy zacalo Slovenske narodni
povstani.
V Berline se letos 13. srpna vzpominalo padesate vyroci postaveni
Berlinske zdi, ale o srpnu 1976, na ktery si pamatuji velice mlhave,
se nikde nemluvi. Na srpen presne pred petatriceti lety bych si
ovsem nevzpomnel ani ja letos, kdyby se mi nedostala do rukou
kniha sedmadevadesatilete holandske autorky Hebe Kohlbrugge Dvakrat
dve je pet (Muj nevypocitatelny zivot od roku 1914) v prekladu
Moniky Zarske, kterou vydalo nakladatelstvi EMAN.
O udalosti vydala zpravu Evangelicka tiskova sluzba (Zapadni Nemecko).
Poskytuje jasny obraz o situaci: 18. srpna 1976 prijel farar
Oskar Brüsewitz (nar. 1929) na namesti mesta Zeitz pred
kostel. Vyvesil nekolik plakatu, postavil se pred ne, polil se
benzinem a zapalil, vznal se jako zivouci pochoden. Chodci, kteri
videli horiciho farare, byli zdeseni a otreseni. Objevila se policie.
Zamirila ke zdi, strhla plakaty, srolovala je a sklidila. Teprve
potom se starala o horiciho muze. Zemrel v nemocnici 22. srpna.
Jak bylo tehdy zvykem, farare Brüsewitze oznacily vychodonemecke
noviny Neues Deutschland a Neue Zeit za choromyslneho.
Tentokrat to vsak nebylo tak snadne. 13. zari poslalo cirkevni
vedeni do sboru dopis, ktery byl predcitan z kazatelen 19. zari
1976. Bylo v nem jasne stanovisko, ze problemy ve spolecnosti
se musi resit. Proti pokusum zesmesnit Brüsewitze jako sevce
(vyucil se puvodne obuvnikem) se postavili dokonce i clenove strany
(SED). Podle jejich nazoru znamenalo toto zesmesnovani urazku
pracujiciho cloveka. V zari 1976 protestovalo tricet signataru
v dopise adresovanem Erichu Honeckerovi. Mnozi byli zatceni.
Menilo se klima v cele spolecnosti. Hebe Kohlbrugge vypravi o
manzelich, kteri byli cleny strany a hajili partajni doktrinu.
Pani Erika onemocnela v te dobe rakovinou. Pred smrti sdelila
sve holandske partnerce: "Vsecko je to podfuk, samej podfuk,
nic nez zdani."
Stale ve vzduchu visela otazka, kterou vyslovil Oskar Brüsewitz
svym verejnym sebeupalenim, totiz otazka natlaku ve vecech svedomi.
Proc ma mladez rikat a psat neco, cemu neveri.
Ke skutecnemu konfliktu doslo, kdyz vychodonemecka vlada zavedla
povinnou branou vychovu, vcetne strelby, i pro devcata. Jiz v
roce 1979 doslo ke stretu mezi cirkvi, ktera se distancovala od
mirove politiky SED (Jednotne demokraticke strany Nemecka).
Cirkev zvolila heslo Frieden schaffen ohne Waffen - Mir
beze zbrani. Byla v tom jina identita, naprosto odlisna od
stranicke. Behem techto diskusnich shromazdeni cirkev organizovala
zvoneni zvonu. Krome toho se v obou nemeckych statech konala jednotna
modlitba za mir a drzela se minuta ticha.
V tento okamzik se rezim jeste nerozhodl zakrocit. K tomu doslo
az tehdy, kdyz mladez zacala nosit nasivku z proroka Michease
(3; 4): Prekuji mece na radlice. Uprostred nasivky byl
obrazek plastiky sochare Vucetice, kterou daroval Chruscov v roce
1959 OSN na znameni mirovych zameru Sovetskeho svazu. Mnoho mladych
lidi kvuli svemu postoji ztratilo sanci studovat a nekteri byli
vylouceni ze skoly.
17. ledna 1988 se konala velka povolena demonstrace na pripominku
Rosy Luxemburgove a Olofa Palmeho. Na plakatu byl vyrok Luxemburgove:
Svoboda je vzdy jen svoboda tech, kteri maji jiny nazor. Policie
tvrde zasahla. Mlade lidi zkopala, zmlatila a zatykala. Nekteri
z nich byli odsunuti do Zapadniho Nemecka. Kuriozni byla nabidka
jedne z vudcich postav akce: "Muzes si vybrat, bud studium
v Anglii nebo osm let ve vezeni."
Od 12. do 15. unora 1988 se konala v Drazdanech velka ekumenicka
konference Za spravedlnost, mir a zachovani stvoreni. Cenzura
zakazala publikovat svedectvi z konference. V srpnu 1989 zacal
exodus pres Madarsko a pres zapadonemecke velvyslanectvi v Praze.
V kostelech se kona stale vice shromazdeni. Kdyz lide vychazeji
z kostela se svickami, tisice lidi se k vychazejicim pripojuji.
Nikdo nevi, jestli zasahne policie nebo armada. Policie skutecne
zasahuje v Berline, Drazdanech, Halle a dalsich mistech. Ale kostely
se znovu zaplnuji. V Suhlu se seslo pri bohosluzbach dva tisice
lidi. Prestoze hrozilo nebezpeci, ze se bude strilet, lide se
znovu a znovu schazeji. Pozdeji vyslo najevo, ze pet minut pred
koncem bohosluzeb v Lipsku, prisel prikaz, "nestrilet".
Za par dnu na to padla Berlinska zed.
Jak je mozne, ze tato Holandanka zna tak dokonale pomery ve vychodnim
Nemecku a ve vychodni Evrope vubec? V mladi se dostala do rodiny
Johna Churchilla, jako opatrovnice. John Churchill, narozdil od
sveho stryce Winstona Churchilla, obdivoval Nemecko a to primelo
Hebe, aby se do Nemecka vypravila. Na vlastni oci videla nastup
Hitlera. Sama o tom vypravi: "V seminari cirkevni sluzby
pro zeny v Berline jsem uz ziskala zkusenosti s nacistickym
Nemeckem. V Burckardtove dome se take museli bolestne rozhodovat.
Napriklad se o svatcich vyvesovaly vlajky: vlajka s hakovym krizem
byla symbolem nacionalniho socialismu. Mohla vlajka s hakovym
krizem vlat na budove, v niz zaznivalo jmeno Jezise Krista? Ctyrem
z nas se zdalo, ze to tak nejde. Vysplhaly jsme nahoru a vlajku
sundaly. Velke zdeseni ve vedeni seminare. Nebyli to zadni naciste
nebo Nemecti krestane, ale nevyvesovat vlajku by znamenalo
konec seminare a - coz bylo jeste daleko horsi - konec prace s
devcaty, ktera probihala v teze budove a byla uzce spojena se
seminarem. Nezlobili se na nas, ale vlajka na strese zas rychle
zavlala. (Narozdil od 25. unora 1971, kdy se vedeni Komenskeho
evangelicke bohoslovecke fakulty v Praze rozhodlo dva studenty
za stejny precin vyloucit. I tam vlajky opet rychle zavlaly. Pozn.
autora)
Bylo to spravne? Smi se, musi se rezimu trosku ustupovat kvuli
krestanske praci s mladezi? Je to otazka, kterou jsme si tim ci
onim zpusobem kladli state znovu: smime zabranit necemu velmi
zlemu tim, ze podame prst, potom dva a potom celou ruku? Smi se
to...?" (str. 13).
Tesne pred vypuknutim valky byla Hebe vyhostena z Nemecka. V Holandsku
se okamzite zapojila do odbojove prace. Hned na zacatku valky
to byla akce, pri ktere se letaky upozornovalo na nemoralnost
prohlaseni o arijskem puvodu. Nasledovala ilegalni cesta s belgickym
pasem do Svycarska. Pri druhe ilegalni ceste pres Spanelsko do
Anglie byla chycena, ale vymluvila se, ze jela za snoubencem do
Svycarska, coz ji vyneslo pouze "deset mesicu" v koncentracnim
tabore v Ravensbrücku. Po propusteni nemohla nikoho ze svych
spolupracovniku v Nemecku ani v Holandsku nalezt, protoze byli
vsichni v ilegalite. Dockala se konce valky.
Ale jako Holandanka nemuze do vychodniho Nemecka. Pozdejsi spolkovy
prezident Gustav Heinemann ji sezene nemeckou obcanku. Diky tomu
pusobi nejakou dobu po valce ve vychodnim Nemecku. Se svou sestrou
Hannou navstivi nekolikrat Iran, kde se Hanna stara o slepe deti.
Pak se pres Krestanskou mirovou konferenci dostane do Ceskoslovenska,
kde utece z hotelu a necekane navstivi sbor v Jindrichove Hradci.
Tato zkusenost z prelomu sedesatych a sedmdesatych let ji vede
k tomu, ze zaklada program, kdy holandsti studenti odjizdeji do
vychodni Evropy studovat teologii. Krome Ceskoslovenska jezdi
do Rumunska (Sedmihradska), Madarska i Polska. V osmdesatych
letech posila holandske profesory, kteri prednaseji po bytech
v Ceskoslovensku. Tam vsak nemuze, protoze v roce 1975 z nej byla
vyhostena a vraci se tam az po listopadu 1989, kdy dostava cestny
doktorat Karlovy Univerzity. Dalsi cestny doktorat dostava od
univerzity v rumunske Cluji.
Za necelych sto let se toho da skutecne stihnout hodne, obzvlaste,
kdyz 2x2=5. A nekdy velke veci zacinaji i tam, kde je historie
neobjevi. 13. srpna 1961 se zacala stavba Berlinske zdi. 18. srpna
1976 se diky farari Oskaru Brüsewitzovi zacala jeji demontaz.
Mozna, ze vse zacalo o neco drive a mozna, ze Berlinska zed trva
dodnes. Ve vychodnim a zapadnim Berline ziji jini lide s ruznou
minulosti a s ruznymi navyky. Jsou stale rozdeleni. Hebbe Kohlbrugge
cely zivot zasvetila tomu, aby tomu tak nebylo.
Ales Brezina