Richard Krpac odchazi z
Toronta
Vecer v divadle Mysteriously Yours
Koncem cervna ukoncil sve ctyrlete torontske pusobeni prvni generalni
konzul Ceske republiky v Torontu, Richard Krpac. Udelal v Kanade
obrovskou praci, vcetne toho, jak uz jsme napsali, ze privedl
do okruhu kanadskych Cechu radu vysoce uspesnych krajanu,
kteri stali mimo krajanskou obec. Pametihodna je jeho akce v Hart
Housu Torontske univerzity Praha glamorozni, v niz
spojil hokej, kanadske indianske deti a ceske modelky. Dlouho
budeme vzpominat na vecer 29. kvetna v divadle Mysteriously
Yours, kde kdysi slavilo uspechy Nove divadlo s mladym
Adou Tomanem a ne uz docela mladistvym Ferdou Culikem, o nemz
kritik Globe and Mail napsal, ze patri mezi nejlepsi herce
v Kanade. Byl to vecer, na nemz jsme vzdali hold Josefu Skvoreckemu
promitanim filmu Rytmus v patach, inspirovaneho jeho pribehem
Mala prazska Mata Hari, ktery Skvorecky pozdeji zpracoval
jako scenar; vecer, na kterem - po promitnuti filmu - zpivali
hvezdy filmu, kteri, spolu s dzezovym pianistou Emilem Viklickym
prijeli z Prahy, aby Josefu Skvoreckemu podekovali za inspiraci,
a v Torontu se k nim pripojili, spolu s prave hostujici dzezovou
zpevackou Evou Emingerovou, torontska zpevacka LenkaNovakova,
fletnista Milan Brunner a houslista Jan Hanka. Josef Skvorecky
a jeho manzelka Zdena Skvorecka-Salivarova, ktera je sama uspesnou
autorkou a inspiratorkou nejvyznamnejsiho exiloveho nakladatelstvi,
Sixty-eight Publishers, se casti koncertu zucastnili a dostalo
se jim kralovskeho prijeti.
Ale vzdavali jsme hold i cloveku, ktery vecer zorganizoval, Richardu
Krpacovi. A nejen za zorganizovani tohoto vecera, ale desitek
jinych akci, vcetne masivni propagace ceskeho piva. A i o tom
uz jsme psali, jak na tomto pamatnem veceru Emil Viklicky Richarda
Krpace pozval k mikrofonu a vyzval ho, aby zpival. A Richard zazpival
dve pisnicky: Where Wild Roses Grow a starou irskou I'm
A Man You Don't Meet Everyday. A kdyz dozpival, meli jsme
vsichni mokre oci, vcetne Richarda. Vecera se zucastnilo deset
diplomatu, vcetne americkeho a svedskeho, a slovenskeho cestneho
konzula Michaela Martinceka.
***
Nataceni dvanacti profilu
A pak se pustil do dalsi akce, ktera se mozna ukaze mimoradne
dulezitou: nechal zdigitalizovat televizni zen nejen torontskych
(mel jsem cest se zne zucastnit s Milo Kubikem), ale i kitchenerskych,
ale predevsim udelal projekt About Life With, televizni
profily dvanacti krajanu. Nataceni se konalo v tomto poradi:
Josef Cermak (pokusny kralik), George Brady, Karel Velan, Milan
Kroupa, Josef Skala, Vladimir Pucholt, Paul Wilson, Joe Schlesinger,
Hana Gartner, George Heller, Sonja Bata, Josef Skvorecky (s Josefem
Skvoreckym nebyl udelan rozhovor, ale byly natoceny rozhovory
s jeho kolegy a prateli). Richard Krpac je muz mnoha talentu a
mimoradne odvahy: ackoliv - pokud vim - zadny film predtim nevytvoril,
nasel si spolupracovniky, kteri za sebou maji kus dobre televizni
prace: Zuzana Hahnova (Eduska Ottova, Hlasy ve zdech),
kameraman Igor Resovsky (na Slovensku i v Toronte), kameraman
Brandon Hahn, a pustil se do toho s elanem sobe vlastnim. Serie
(a pravdepodobne kazdy profil) bude uveden nejak takto: "Pro
ty z nas, kteri vyrustali v Masarykove republice a milovali ji
skoro detskou laskou, odchod z nasi rodne zeme po komunistickem
puci byl vyhnanim z raje. Prvni leta v exilu jsme citili stesk
po domove ne nepodobny Ovidiovu po vyhosteni z Rima, stesk tak
kostizerny, ze nejeden z nas, kteri odesli bez rodiny, zaslechl
lakani siren smrti. Ale zivot skoro vzdycky zvitezil nad smrti
a my jsme se nakonec pustili do sarvatky o svuj osud. Chci verit,
ze jeji vysledek ani nasi rodne zemi, ani lidskemu spolecenstvi
hanbu neudelal."
***
Udeleni ceny Jana Masaryka na Ceskem
a Slovenskem dnu
Sobota 25. cervna (jak to ma posledni cervnova sobota ve zvyku)
se moc prijemne netvarila. Ale (alespon na Masaryktownu) neprselo.
Odpoledni program obohatil Richard Krpac udelenim ceny Jana Masaryka
ctyrem slovenskym a ctyrem ceskym krajanum (viz stat: 63 Ceskoslovensky
- Cesky a Slovensky - den).
***
Predani Zasluzneho krize Frantisku Tesarovi
Ani tim Richardova prace neskoncila. 27. cervna 2011 predal Zasluzny
kriz ministra narodni obrany CR sestadevadesatiletemu batovci
a legionari (bojoval u Dunkerque) Frantisku Tesarovi. Frantisek
Tesar byl ve znamenite forme, v slavnostni uniforme, ozdobene
vsemi vyznamenanimi, vcetne toho od mesta Dunkerque. Obradu se
zucastnil jeho syn, dale Frantisek Jecmen (MMI) a Josef Cermak
(Sokol). Dohodli jsme se, ze pri oslave jeho stych narozenin
nam pan Tesar prozradi, jestli si prida dalsich deset let. Obdivuhodny
muz, podivuhodny zivot...
***
Louceni na pokracovani
A v case mezi udelovanim cen a medaili, balenim a dokoncovanim
prace na konzulatu se Richard loucil s prateli v diplomaticke
i krajanske komunite. V krajanske komunite jeden jiste z nejpeknejsich
vecirku Richardovi ve svem elegantnim domove pripravila 27. cervna
pani Hana Martinkova. O hostinu se postaral Tom Kral z Prague
Fine Food Emporium, o hudbu George Grosman a Josef Musil, zpivala
Lenka Novakova a ke konci vecera s ni zpival oslavenec. Oslav
se zucastnila Richardova zena Virginia, nekolik krajanu, jejichz
portret Richard prave dokoncil (Joe Schlesinger, George Brady,
George Heller), predstavitele krajanskych organizaci a spolecni
pratele. Kouzelny vecirek.
2. cervence vecer Richard odletel. Behem tech 4 roku, co mezi
nami zil a pracoval, se zaslouzil zcela mimoradnym zpusobem o
dobrou povest zeme, kterou zastupuje, ziskal ji i sobe pratele
na Torontske univerzite i v sirsi kanadske komunite vubec. Mezi
krajany - navzdory jednomu nebo dvema incidentum - prispel k vytvoreni
atmosfery snasenlivosti a tvorive spoluprace. Ziskal si pratelstvi
zastupu lidi. Nekteri z nich - vcetne nekolika, jichz si zvlaste
vazil, opustili Kanadu pred nim: Eduska Ottova, Blanka Rohnova,
Pavel Kral... Vim, jak tezce jejich odchod nesl. Povazuji si za
cest, ze jsem ho poznal.
***
63. Ceskoslovensky (Cesky a Slovensky)
den na Masaryktownu
Pocasi a zahajeni
Ceskoslovenske (a pozdeji Ceske a Slovenske) dny se na Masaryktownu
konavaly v nedeli a pocasi se, pokud si vzpominam pravdive, chovalo
tak, jak jsme od nej meli pravo ocekavat. Prelozeni naseho vyznamneho
dne na sobotu se bohum pocasi nejak nelibilo a zacali nas pravidelne
kropit. Letosni rok zrejme nebyl vyjimkou, i kdyz nad Masaryktownem
samotnym se sice potulovaly tmave mraky, ale neprselo. Prselo
kolem dokola a to jiste melo vliv na odpoledni ucast divaku. Letosni
porad se prilis nelisil od poradu minulych roku: pred obedem mse
a az do poloviny odpoledne fotbalovy turnaj, pak obed v restauraci
Praha (znamenity), po obede pruvod k pomniku, polozeni
vencu za MMI a Sokol, hymny. Pak se mikrofon (v ruce konferenciera
Jana Smida) premistil pod restauraci. Po projevech ministryne
ontarijske vlady, mistniho poslance, cestneho slovenskeho konzula
Michaela Martinceka a mestske radni, padlo hodne obdivnych slov
o odchazejicim generalnim konzulovi Richardu Krpacovi, ktery
jeste zdaleka (jak dosvedcuje predchozi text) nebyl pripraven
odejit. Pronesl projev v dokonale anglictine, ve kterem vzpomenul
sveho prvniho oficialniho projevu, kdy prisel oblecen v uboru
hrace kopane a byv z hriste pozvan k mikrofonu, prisel v sortkach
a i jinak nepatricne obleceny. A jak usmevne vzpominal, poradne
to od nekolika krajanek sliznul. A tak tentokrat prisel obleceny
jak se slusi a patri.
***
Predani ceny Jana Masaryka
A potom predal cenu Jana Masaryka. Letos ji obdrzeli:
George Heller, podnikatel a byvaly CEO Hudson Bay Company; Olga
Turokova, clenka krajanskeho kulturniho deni; Pavol Dzacko a Richard
Stilicha, zakladatele produkcni spolecnosti Canada SK Entertainment;
farar Ladislav Petr Kozak; prof. Pavel Jelen, vyznamny clen cesko-slovenske
komunity v Edmontonu; a Milan Kroupa, podnikatel mj.
Edenvale Aerodome a podporovatel krajanskeho zivota; a dodatecne
z minuleho roku prevzal svoji cenu dr. Milos Krajny. Za nepritomne
prijali cenu jejich pratele, na priklad za farare Ladislava P.
Kozaka, Josef Cermak. Ze slovenskeho podekovani pana farare,
ktere Cermak precetl s chatrnym prizvukem a jeste horsi vyslovnosti
(doufam, ze mi to moji slovensti pratele odpusti), ale statecnou
slovenstinou, citujeme:
S pokorou pred HOSPODINOM a pred Vami tu pritomnymi na Ceskoslovenskom
dni rad a s uprimnym podakovanim prijimam: Pametni stribrnou medaily
Jana Masaryka. Vedomy si vysokeho oznacenia, ktore menom osoby
statnika Jana Masaryka toto ocenenie dostalo a dostava... Dnes
si uvedomujem zaroven aj vsetkych, ktori tuto poctu predo mnou
uz prijali. Vyrazne postavy nasho krajanskeho zivota a medzi nimi
mnoho mojich blizskych priatelov... Nech Pan pozehna vsetkych
na tomto nasom Ceskoslovenskom dni, nech rosa zehnani zostupi
na Cechov a Slovakov v jednote lasky a Nebies pokoja. Bratovi
a panovi Richardu Krpacovi, generalnemu konzulovi a jemu najblizsim
prajem hojnost Bozich pozehnani v ich rodinom zivote na novom
mieste a na cestach sluzobnosti Ceskej republike. Dakujem, Vas
farar Ladislav P. Kozak.
***
Sokolske vystoupeni
Sokolove v Torontu a Kitcheneru zahajili timto vystoupenim oslavy
steho vyroci zalozeni Sokola v Kanade.
Prvni vystoupily zeny. Ale to neni uplna pravda. Vystoupili s
nimi i dva statecni muzi. Oba z oblasti Kitchener - Waterloo
- Guelph: George Karger a Standa Stanek a tim zachranili cest
sokolskeho muzstvi. Skladba, kterou cvicili, jsme cvicili na sletu
v Torontu v roce 2004 a v mysli se mi v zavejich zapomenuti kmitla
vzpominka, krehka a skoro nezna na ten cas. A pak se Ivo Syptak,
ktery stal vedle mne, rozpomenul: "To si pamatuji, to bych
moh' cvicit s nimi.." Ivo urcite. Ja uz ne... V prvni rade
cvicily Hana Juraskova, Wendy Malysakova a Anna Janousova, ktera
prostna nacvicovala, a take je v roce 2002 slozila (hudbu upravil
skladatel Milan Dvorak) a ja si uvedomil rozdil mezi radovym Sokolem
jako jsem ja a Sokoly jako Jan Waldauf, Anna Janousova a Ivo Syptak,
ale i Hana Juraskova, Jana Otrubova, Standa Stanek...Oni se Sokoly
nejak narodili, ja se jen prizenil, oni jsou sokolskymi tvurci,
ja jen sokolik, ktery se dost tezce naucil prostna, ale miloval
slety a jejich uhrancivou atmosferu, byl mu blizky anticky opar
a ceska podstata sokolstvi. A uvedomil jsem si, jak jsem sve
bratry a sestry, kteri prede mnou na Ceskem a Slovenskem dnu na
Masaryktownu cvicili, obdivoval a jak jsem hrdy, ze patrim k
teto nadherne skupine lidi, ktera si vytkla jedno z nejvznesenejsich
hesel: "Ni zisk, ni slavu".
Po zenach cvicili zaci a pak dorostenci, a vsichni byli nadherni,
vsichni davali, co meli a jejich cvicitele a cvicitelky (Mary
Anne Knibe, Wendy Malysakova, Robert Tmej, Ivo Syptak st., a Ivan
Curilla; s pomocniky Markem Syptakem, Nicole Syptak a Timothy
Takaczem) museli citit ten nejvzacnejsi z pocitu lidske radosti,
kdyz davame sebe bez ocekavani zisku ci slavy.
Nakonec slovenska tanecni skupina Rozmaryn z Detroitu zatancila
nekolik tancu. Byli vynikajici, tvare plne usmevu, virici kroje,
hrave melodie... jsme jim vdecni, ze s nami prisli oslavit 63.
Cesky a Slovensky den na Masaryktownu. Kdyz jsme k veceru odjizdeli,
nebe se vycasilo, a zastupy mladych (mozna hlavne mladsich) lidi
se zacaly sjizdet na taborak.
Pres pocasi, ktere se sotva da nazvat ukazkovym, se 63. Cesky
a Slovensky den na Masaryktownu vydaril. Nejvetsi zasluhu
vedle ucinkujicich maji manzele Jecmenovi:
Frantisek Jecmen, predseda MMI se postaral o vynikajici vzhled
tohoto sperku ceskeho a slovenskeho majetku ve svete, a jeho pani
Iva o organizaci a hladky prubeh dne.
***
Na shledanou v srpnu na letnich sokolskych hrach na Masaryktownu
a 9.rijna na oslave stych narozenin Sokola ve Sparwood
***---
Vitame noveho generalniho konzula CR
v Torontu, pana Vladimira Rumla
Myslim, ze podle soudu velke vetsiny torontskych (a nejen torontskych)
Cechu, generalni konzul Ceske republiky v Toronte pan Richard
Krpac byl vynikajicim reprezentantem sve zeme. Podle toho, co
jsem nasel o jeho nastupci, panu Vladimiru Rumlovi, dovolim si
ocekavat, ze Toronto ma opet stesti; ze pan Ruml je sice odlisnou
osobnosti nez pan Richard Krpac, ale osobnosti stejne silnou a
nadto zkusenejsi (je o vic nez desetileti starsi). Co mi na nem
imponuje snad nejvic je jeho naprosto cista politicka minulost.
Posudte sami:
Narodil se v roce 1951. Jeho otec za valky slouzil v britske armade,
coz byl dostatecny duvod, aby se na univerzitu dostal az po padu
komunistickeho rezimu (pan Ruml rezim nazval despotismem), behem
ktereho pracoval jako skladnik a elektrikar. Promoval v politicke
vede a rovnez ma ekonomicke vzdelani.
V roce 1990 byl v parlamentnich volbach kandidatem Obcanskeho
fora za prazsky kraj a zastaval misto provizorniho ustredniho
reditele Demokraticke iniciativy. V roce 1992 vstoupil do sluzeb
cs. ministerstva vnitra jako reditel kabinetu zastupce ministra,
od roku 1994 do roku 1998 byl reditelem bezpecnosti v ministerstvu
zahranicnich veci. V roce 1998 presel do Belgie, kde zastaval
urad diplomata pro bezpecnostni zalezitosti pri ceske misi v NATO.
Od roku 2004 do roku 2008 ridil ceske velvyslanectvi v Belorusku
a po navratu do Prahy byl jmenovan velvyslancem "at large"
pro kontraterorizmus.
Pan Ruml je zenat a otcem tri deti. Doufam, ze se jim vsem bude
v Torontu libit a ze se panu Rumlovi s nami bude dobre pracovat.
Josef Cermak