Toulky za umenim
Tak si myslim, ze lidem starsim osmdesati let by melo byt zakazano
toulat se po velkomeste za umenim po seste hodine vecerni bez
pruvodce. Pres den to jeste jde. To jsem si potvrdil prvni letosni
cervnovou nedeli. Ten den jsem se jiz rano vypravil do slovenskeho
luteranskeho kostela sv. Pavla v Torontu, kde zacaly bohosluzby,
pak nabidli obcerstveni a po obcerstveni kulturni porad pripraveny
Klubem Martina Razusa, aranzovany kolem dramatizace casti
zivotopisne knihy Martina Razusa, v niz Martina Razusa (Romana
Vrbu) zpovidala Vera Kohoutova. Program rezirovala Olga Turokova,
v scenari jsem citil prinos Rev. Ladislava Kozaka, vynikajici
byly hudebni vlozky: Peter Weinwurm na harmoniku, varhanik Andrej
Pevny na varhany a Laco Kozak na fujaru. Jako vzdycky okouzlily
deti: Fryntovic devcata (zpevacky, tanecnice, recitatorky) a Stefania
Bartalosova.
Mel jsem trochu problem se zvukem (s vyjimkou Katariny Kozakove),
castecne proto, ze muj sluch uz neni tak citlivy jako byval a
castecne mozna proto, ze prednasejici nebyli zvykli na mikrofon,
ktery pouzivali. Po skonceni tohoto programu jsem se vypravil
do Mysteriously Yours Theatre na Hold Josefu Skvoreckemu
a take Richardu Krpacovi, o kterem pisi jinde. Ale to jsem
zvladl dost slusne.
Horsi to bylo o nekolik dnu pozdeji. To jsem rano vyrazil s pritelem
na Georgian Bay, kde jsme stravili pilny den a po navratu do
Toronta jsem se prevlekl a vyrazil na predstaveni hry Aldo Nicolaje,
Nebyla to pata, byla to devata, ktere do Toronta importovali
Nove divadlo v Toronte a Adolf Toman. Predstaveni se konalo v
Mysteriously Yours Theatre, v kterem kdysi slavili uspechy
Adolf Toman, Ferda Culik a soubor talentovanych, vetsinou mladych
lidi... Takze se Adolf Toman na chvili podival "domu".
To divadlo je od meho bytu par desitek kilometru. A ponevadz si
myslim, ze bych prostredi zemekoule mel ponicit co nejmene (ale
to mi nebrani, abych se vozil s jinymi), ale hlavne proto, ze
bych byl za volantem nebezpecnym, toulam se po svete bud pesky
nebo verejnymi dopravnimi prostredky (jsou dny, kdy navzdory sve
holubici povaze se o TTC vyjadruji znacne neuctive). Informace,
kterych se mi dostalo, mne poucily, ze mam vystoupit na stanici
podzemni drahy na St. Clairu a pak uz je to kousek. Tak jsem vystoupil
na St. Clair. Zdalo se mi divne, ze kde jsem vystoupil, cislo
na baraku bylo neco pres 1400 Yonge a ja vedel, ze divadlo je
na cisle 2026 Yonge. Ale takova byla moje vira v informatora,
ze jsem usoudil, ze cislovani domu nekde tisic cisel preskoci
a statecne jsem masiroval dal. Az jsem k cislu 2026 dosel. Se
znacnym zpozdenim a ponevadz jsem vstaval po seste rano, s jazykem
(kdybych ji mel) na veste, se skelnyma ocima a s usima ucpanyma
voskem. Pokladna uz byla zavrena, nekoho jsem vyburcoval a zaplatil
(a to mi majitelka divadla vratila, jako starobylemu clenu Noveho
divadla, prinesla mi vodu a vubec ke mne byla strasne laskava).
A ja se snazil vzit do deni na jevisti. Ale protoze jsem byl az
uplne vzadu a - jak jsem podotkl - utahany a polohluchy - moc
mi to neslo. Vnimal jsem prevazne vizualne a ton hlasu spis nez
slova. Pochopil jsem (a pozdeji vedomosti doplnil), ze slo o vice
mene shakespearovske tema, manzelka si najala milence, aby zavrazdil
jejiho manzela a kdyz se k tomu nemel, najala dalsiho atd. A skoncilo
to tak, ze manzel a milenec zabili ji a tesili se (homosexualni
motiv?) na intelektualni obcovani.
Hru pro prazske sceny reziroval Jiri Menzel a v Torontu v ni
vystoupili tri herci: Jana Svandova (v roli Evy), Rudolf Hrusinsky
(manzel Mario) a Josef Carda (milenec a - bude-li na to mit -
manzelovrah). Herecky na mne nejsilneji a nejprirozeneji pusobila
Jana Svandova (muj obdiv jen vzrostl, kdyz jsem se dozvedel,
ze jde o sedesatnici - jeji pohyby byly mladistve a projev zivelny).
Rudolf Hrusinsky a snad jeste vic Josef Carda na mne delali dojem
dobrych rutinovanych hercu, kteri hru dostatecne nestravili a
sve role spis hrali nez zili. Dost mozna, ze chyba byla ve mne:
vsechna predstaveni byla dobre navstivena a lidi se vyborne bavili.
Tesim se (i z docela sentimentalniho duvodu: nasi tu hrali divadlo
uz v tricatych letech a moje, uz skoro vymrela generace, pred
sedesati roky), ze na podzim v Torontu uvidime vlastni produkci
naseho Noveho divadla...
Ale nazpet k titulu clanku: prisel cas pomalu se vytracet do noci...
Josef Cermak