Letani s Ikarem
To bylo - jak pravi recke bajeslovi (neni "bajeslovi"
daleko hezci slovo nez mytologie?) - tak: recky vynalezce Daidalos
zabil v zachvatu zavisti sveho ucednika Talose a utekl z Recka
na Kretu, kde na prikaz krale Minose postavil slavny labyrint.
Ale kdyz chtel Kretu opustit, Minos odmitl dat svoleni. Ale to
neznal Daidala! Ten pro sebe a syna Ikara zhotovil z vosku a
z ptacich per kridla. Nez vzletli, Daidalos Ikara poucil, ze se
nesmi prilis priblizit slunci, aby se mu neroztek' vosk. Ale radte
lidem, kteri jsou posedli nejakou touhou, treba jen touhou riskovat!
Radte mladsimu Billu Clintonovi, aby se vyhybal Monice Samille
Lewinske; nebo ne uz tak docela mlademu Pierre Sevignymu, aby
utikal pred Gerdou Munsingerovou; nebo Dominiquovi Strauss-Kahnovi,
aby nechal na pokoji uklizecku, ktera pred par dny prisla uklidit
jeho prepychovou suitu (3000 dolaru za noc) v New Yorku... Neposlechli
by. Neposlechl ani Ikaros. Priblizil se nebezpecne k slunci, vosk
se roztavil, kridla se rozpadla a Ikaros padal a ponevadz tehdy
jeste nebyly padaky, padal stale rychleji k zemi. A zabil se.
Jeho tatinkovi se podarilo pristat na Sicilii.
Ikaruv osud je casto spojovan s osudem jine hvezdy reckeho bajeslovi,
Faethona. Ten zase chtel mit jistotu, ze jeho maminka nelhala,
kdyz se chlubila, ze ho mela s bohem slunce, Heliem. Helios byl
velkorysy: dovolil Faethonovi, aby se projel v slunecnim kocaru.
Jenze Faethon to moc neumel a malem zpusobil, ze shorela planeta
zeme. A to vrchni buh Zeus nemoh' dovolit a praskl do Faethona
bleskem...
Ikaros a Faethon jsou obvykle davani za priklad hubris, ci zklamane
ctizadosti a oba inspirovali nejvetsi z anglickych mistru slova,
vcetne Chaucera, Shakespeara a Miltona.
Moderni Ikarove a Faethoni neriskuji ani tak sve zivoty, jako
sve kariery a nekdy svoji svobodu, a nevabi je ani tak cestovni
ruch, jako touha po moci, bohatstvi nebo sexualnim dobrodruzstvi.
Na rozdil od Ikara a Faethona, kteri riskovali jen sve zivoty,
jejich moderni nastupci (zvlast ti, jimz se zalibilo v moci, hazarduji
s zivoty statisicu a milionu druhych). A i ti, kteri vosk svych
kridel vystavuji slunci ve jmenu touhy po chvilkovem vlastnictvi
urcite zeny (nebo treba i muze) temer vzdycky zrani (vedle sebe)
i sve nejblizsi (jako na priklad demokraticky prezidentsky kandidat
v poslednich volbach, John Edwards). Zda se, ze vysoce riskantnim
dobrodruzstvim holduji vetsinou muzi. Zeny se zdaji byt praktictejsi,
ale mozna se to o nich jen nevi. Jinak si myslim, ze - ackoliv
se tyhle veci vedi jen o relativne malo lidech - alespon jednou
v zivote kazdy z nas citi neodolatelnou pritazlivost nicive blizkosti
slunce, alespon jednou v zivote se za svadivym svetelkem do mocalu
pusti skoro kazdy z nas. Proste alespon jednou za zivot skoro
kazdy z nas veri, ze mu osud prichystal neco zazracne pekneho,
ze jsme nasli rozkos, na jakou maji pravo jen bozi, ze jsme vytvorili
nesmrtelne dilo, ze stojime na pokraji zavratneho uspechu. A my
riskneme, ze si spalime kridla. Jak jinak si vysvetlime pribeh
Sevignyho, Clintonuv, Strausse-Kahna? (A desitek jinych jako italsky
ministersky predseda Silvio Berlusconi nebo byvaly guverner statu
New York?)
Pierre Sevigny (plnym jmenem Joseph Pierre Albert Sevigny) se
narodil do rodiny pozdejsiho predsedy kanadskeho parlamentu. Zucastnil
se Druhe svetove valky v Evrope. V bitve na Ryne ztratil nohu.
Za statecnost v boji o Kopec 262 byl pocten nejvyssim polskym
vyznamenanim; byl nositelem francouzskeho Croix de Guerre
a belgickeho vyznamenani stejneho jmena. Byl zvolen do kanadskeho
parlamentu a jmenovan mimoradnym ministrem obrany v Diefenbakerove
vlade. Navic vynikal impozantnim zjevem (v mladi s nim delali
fotograficke zkousky v Hollywoodu). Zdalo by se, ze jestli nekdo
nemusel zachazet za bludnym svetylkem do bazin, byl to Pierre
Sevigny. A take ho z toho nikdo nepodezrival. Nebo skoro nikdo.
Potom (1963) Sevigny rezignoval, Diefenbaker prohral volby. Sevigny
sel prednaset na univerzitu. A bylo ticho po pesine. Az v breznu
1966 (v dobe, kdy vlada Lester B. Pearsona schvalila americkou
nuklearni instalaci na Newfoundlandu) se John Diefenbaker (v te
dobe uz ne ministersky predseda, ale vudce opozice) zle rozkatil
(a nikdo se nedoved' rozkatit jako John Diefenbaker) na tehdejsiho
liberalniho ministra spravedlnosti, Luciena Cardina, ktereho nazval
"trpaslikem v satech obra" a ktereho obvinil, ze zmrvil
pripad postovniho urednika Victora George Spencera ve Vancouveru
(ktery byl chycen, jak provadi vyzvedacstvi pro sovetske vyslanectvi
v Kanade). A Cardin, aby odvedl pozornost od sveho pripadu, zasveholil
(rozhorleni politici po sobe pokrikuji jako pubertalni kluci):
"A co Munsinger?" A toho se chytli novinari a zacali
cuchat. A zjistili, ze Gerda Munsinger byla nemecka prostitutka
(a sovetska spionka - neodolatelna kombinace), ktera zila v Kanade
a o niz - zda se - oficialni kruhy sirily po roce 1961 povest,
ze umrela. Ale novinari zjistili, ze neumrela, ale byla deportovana
(v roce 1961) do Nemecka. A ted zacala invaze kanadskych novinaru
do Evropy: kdo najde Gerdu prvni? Vyhral to novinar slovenskeho
puvodu, Robert Reguly, o nemz jiny ikonisticky novinar a historik
(tentokrat ceskeho a take zidovskeho puvodu), Peter Newmann napsal,
ze byl nejvetsim kanadskym reporterem sve generace). A zjistily
se neuveritelne veci: Na priklad to, ze RCMP (Kralovska kanadska
jizdni - jako na konich - policie) Gerdu sledovala delsi dobu
a vedela, ze Gerda je velmi cila ve vladnich kruzich. Podezirala,
ze ji chodi navstevovat i ministri, ale nevedela kteri. Zavedli
v byte Gerdy odposlouchavaci zarizeni. A kdyz si jeji prislusnici
zaznamy prehravali, cas od casu zaslechli tupy uder, jako kdyz
kus dreva padne na podlahu. A osvitila je otazka: kdo v Diefenbakerove
vlade s sebou nosi neco jako kus dreva? A byli doma: samozrejme,
Watsone, ten uderny zvuk zpusobila noha Pierra Sevignyho, kdyz
ji pri priprave na milovani s Gerdou odkladal. (Mimo jine zjistili,
ze Pierre Sevigny Gerdu navstevoval uz od roku 1958 a dokonce
podepsal jeji zadost o kanadske obcanstvi). Trochu prekvapi, ze
John Diefenbaker Sevignyho nechal v uradu mimoradneho ministra
narodni obrany i pote, kdy se dozvedel o jeho stycich s Gerdou
Munsingerovou a kdyz Lester Pearson (tehdejsi vudce opozice) zadal
(v roce 1964) vysvetleni, Diefenbaker se odvolaval na Pearsonuv
smysl pro rytirskost. Skutecna zabava nastala, kdyz v parlamentni
debate v breznu 1966 padlo jmeno Gerdy Munsingerove. Hratky Sevignyho
s Munsingerovou (s pozadim studene valky) byly jedinym tematem,
o nemz parlament byl ochoten debatovat. Bylo to tak zle, ze bylo
nebezpeci, ze se vlada zhrouti. Zoufaly Pearson - ve snaze odvest
pozornost parlamentu od Gerdy - vyrukoval s explozivnim tematem:
debatou o trestu smrti. Lze tedy mozna argumentovat, ze jeho eventualni
zruseni je plodem afery Pierra Sevignyho s Gerdou. A snad jeste
neco jineho je teto afere mozno pricist k dobru: ze pozmenila,
jak to alespon videl novinar Charles Lynch, dojem Kanady jako
nudne, nevzrusive zeme a to mozna nejak vedlo k montrealskemu
Expo 67...
Bill Clinton byl nepochybne jednim z nejschopnejsich americkych
politiku. Zastaval prezidentsky urad od 20. ledna 1993 (byl prvne
zvolen necele dva roky po padu Sovetskeho svazu) do 20.ledna 2001.
V roce 1994 podporoval "North American Free Trade Agreement",
zaslouzil se o uzakoneni reformy socialniho zabezpeceni, byl jednim
z prvnich politiku, kteri se snazili umoznit lesbickam a homosexualum
slouzit v americke armade, snazil se ukoncit konflikt v Jugoslavii,
Irsku a na Strednim vychode a trikrat se pokousel likvidovat Osamu
Bin Ladena. V roce 1995 prisla do Bileho domu Monica Samille Lewinsky.
Nejdrive pracovala jako neplacena letni sila, od prosince toho
roku jako placena zamestnankyne. Netrvalo dlouho a prezident Spojenych
statu a letni internistka se scuchli. V pripade prezidenta Clintona
to nebylo nic noveho: proste mel sklon k mimomanzelskym aferam.
V dobe, kdy byl arkansaskym guvernerem, mel dlouhy pomer se zpevackou
Genifer Flowers a kratke pozastaveni s Pamelou Jones, ktera ho
zalovala pro sexualni obtezovani. A jak to casto byva, pribehy
na sebe navazuji: jeho afera s Lewinskou vysla najevo v lednu
1998, v prubehu sporu s Pamelou Jones. Clinton nejdrive popiral,
ze mel jakykoliv nepristojny vztah "s tou zenskou".
A kdyz nezavisly advokat, Kenneth Starr, ziskal od Lewinske jeji
slavne modre saty se skvrnou Clintonova pohlavniho vymesku a
svedectvi Lewinske, ze ji Clinton do vaginy vsunul doutnikove
pouzdro, americky prezident argumentoval jednak tim, ze jeho
vztah nebyl nepristojny, ponevadz nebyl sexualni a nebyl sexualni,
ponevadz pravni definice sexu nezahrnuje oralni sex, a jednak
tim, ze sexualni vztah s ni nemel (ten vlastne mela Monica s nim),
ponevadz urcite akty byly pachany na nem a nikoliv jim.
Nakonec ale pripustil, ze mel k Lewinske nepristojny vztah. Ponevadz
pod prisahou o svem vztahu k Lewinske lhal, a ponevadz byl prezidentem
Spojenych statu, byl kongresem souzen pro krivou prisahu a obstrukci
spravedlnosti. Kongres ho shledal vinnym zlocinu krive prisahy,
ale senat ho viny zprostil (usvedceni vyzaduje 2/3 vetsinu). Monica
Lewinsky mela svuj moment globalni slavy 3. brezna 1999, kdy s
ni na ABC udelala interview Barbara Walters. Interview sledovalo
70 milionu Americanu. Clinton v r. 2001 z uradu odchazel jako
nejpopularnejsi americky prezident od konce druhe svetove valky.
Monica graduovala s titulem Master na London School of Economics.
Clinton ziskal globalni vehlas svoji charitativni cinnosti. Ale
rana, kterou svym zivotum zasadili svoji neelegantni aferou, dosud
mokva. V r. 1999 Lewinsky odmitla dat svuj autogram: "Jsem
znama pro neco ne prave pekneho, neco, za co se stydim".
Ve svem zivotopise "My life", ktery vysel v r. 2004,
se Clinton nezachoval zvlast rytirsky. Takhle se jeho popis jejich
afery jevi Monice: "Mohl to svou knizkou napravit. Ale neudelal
to. Upravuje historii. Ve sve knizce lze....Videl mne jako bufet
a proste nemohl odolat moucniku."
Treti pribeh, o kterem se chci zminit, je docela cerstvy a zatim
neprokazany. Udal se (pokud se udal, neco se urcite udalo) 9.
kvetna 2011. Dvaatricetileta pokojska v luxusnim hotelu Sofitel
v blizkosti Times Square obvinila prezidenta IMF (International
Monetary Fund - mnohem vyse se na zebricku svetove moci nemuzete
vysplhat), Dominiquea Strausse-Kahna, ze kdyz vstoupila do jeho
pokoje, o kterem se domnivala, ze nebyl obsazen, Strauss-Kahn
vysel z koupelny, nahy, a kdyz se pokousela utect, dohonil ji,
a zatahl do koupelny, kde ji sexualne napadl. Byl zatcen a obzalovan
pro pokus o znasilneni, sexualni obtezovani a kriminalni sexualni
akt. Byl propusten na svobodu po slozeni zaruky ve vysi jednoho
milionu dolaru. Ma podobny problem jako Bill Clinton: jeho reputace
v tomto odveti cinnosti neni dobra. Francouzska spisovatelka Banon
popsala, jak v roce 2002 Strauss-Kahn se ji udajne pri interview
pokousel svleknout (pouzila vymluvne prirovnani: choval se jako
"simpanz riji"); pred tremi roky byl reditelskou radou
IMF vysetrovan pro nepatricny vztah se zamestnankyni. Strauss-Kahn
zalezitost nazval "miskalkulaci", reditelska rada vztah
popsala jako "politovanihodny".
Josef Cermak