Navrat na hlavni stranu

Josef Abrham

Ztraty, vzpominani, hledani, setkavani, nachazeni a Odchazeni
Co navstevniky nejvice laka, a co se jim zda nejhezci na festivalu, je jeho atmosfera. Lide se zde setkavaji poprve, ale i po letech, nekteri sem jezdi kazdym rokem. Meni se temata i lide ze zahranici, zatimco ti, kteri se o festival staraji se temer nemeni.
Ve stredu rano se mne zde na festivalu Finale podarilo rozlustit jednu zahadu z minuleho cisla. K podivnym spojenim, ktera jsou okolo nas patrilo i letecke spojeni mezi Florencii a Temesvarem v Rumunsku. Prave v atmosfere, ktera vladne na festivalu, kdy se potkavaji lide z ruznych koutu sveta, jsem pri snidani potkal profesora Constantina Parvulesca z Temesvaru. Pochopitelne jsem se zminil o svem zazitku a on mne vysvetlil, ze v Temesvaru je nejvetsi italska komunita v Rumunsku. Hlavne pry mladsi a starsi generace. Italove se sem bud jezdi zenit nebo uzivat si penzi. Takze v tomto meste zije krome Rumunu, Madaru, Slovaku a Srbu i hodne Italu a pak, ze v Evrope neni multikulturalismus a ze se mu zde nedari. Ve skutecnosti, kdyz je neco bez konfliktu, tak se o tom nevi.

Nesvatbov
Plzensky festival probiha temer soubezne s torontskym Hot Doc, festivalem dokumentarnich filmu a nejednou se stane, ze prave tam jsou i nektere dokumenty, ktere jsou v Plzni. Malokdy se vsak podari, aby si dokument ziskal takove jmeno jako dokument Eriky Hnikove Nesvatbov (Matachmaking Mayor). Pribeh se odehrava na vychodnim Slovensku v obci Zemplinske Hamre. Sverazny starosta zavedl v obci az vojensky poradek, ale zaroven ziskal pomerne dost penez z fondu EU, takze obec prosperuje. Ma krasnou vyasfaltovanou silnici, bazen, lidi maji pekna staveni. Vsude je cisto, pokud nekde lezi odpadky, starosta nevaha a sam je odklidi. Pouziva mistni rozhlas, v kterem se, podobne jako kapitan letadla,ozve slovy: "Vas starosta k vam hovori" Jednu vec vsak nemuze ovlivnit a to, ze mu vesnice vymira. Vymysli proto ruzne aktivity, jak situaci zmenit. Akce vsak pripominaji manevry a nejak to nefunguje. Nefunguje ani ekonomicka stimulace, kdy nabizi za kazde narozene dite odmenu, ale starosta se nevzdava a pokracuje ve svych hlasenich a motivacnich baliccich. (Film pobezi v Torontu v Innis Town Hall Theatre 3. kvetna 2011 v 21:30 a v TIFF Bell Lightbox 4 ve 14:00). Film dostal na festivalu cenu Dagmar Taborske, ktera je dotovana cenou 60 000 korun.

Katka


Presnym opakem poklidneho venkova, kde se nerodi deti, je film Heleny Trestikove Katka, ktery se odehrava v Praze. Jedna se o sberny dokument. Reziserka sleduje nekolik let narkomanku, ktera si stale namlouva, ze z toho muze uniknout. Jeji velkou sanci je tehotenstvi a narozeni dcery. Situaci vsak nezvladne. O dite prijde a situace je stale beznadejnejsi a beznadejnejsi. Z atraktivni zeny se stava lidska troska.
Problematikou drog se zabyva i film Tomase Rehorka Piko. Opet otresny dokument o vysokoskolakovi Pavlu Gregorovi, ktery jako chemik varil v osmdesatych letech pervitin. Nyni pracuje s mladymi narkomany. Temer z dvou set lidi zavislych na drogach dnes zije snad jen deset, jednim z nich je zpevak skupiny Vitacit Dan Horyna, pro neho melo velky vyznam setkani s budhismem. Film se prolina s halucinacnimi vyjevy. Jestlize film Piko je zajimavy a stoji za povsimnuti, pak druhy Rehorkuv film cerstve novy Czech made, ktery uvadel festival a byl pribehem vexlaka, kteremu jde vzdy o to vydelat penize, mne nenadchl, ale zrejme se libil mladsi generaci, coz mozna stoji za zamysleni. Studentum na festivalu se libila originalita nametu i provedeni. Uspesnemu reziserovi je teprve triadvacet let a je to jeho svet, ktery neni spoutan minulosti. V zaveru filmu je nekolikavterinove setkani vexlaka s bezdomovcem, ktereho hraje Vaclav Havel. Tomu dava starou bankovku a rika: "Diky za samet pane Havel!" A bezdomovec Havel mu odpovida: "Jste moc hodny, ale ja to opravdu nepotrebuji!"

Odcházení


Vaclav Havel se tak stava, jak kdosi poznamenal, nejvetsim hercem nejmensich roli. Tuto ulohu splnil i ve svem vlastnim filmu Odchazeni. Jestlize pro mne bylo smutne videt Havla, jak se promenuje z autora eseje Moc bezmocnych v bezmocneho politika, ktereho si mnozi budou spis pamatovat ne jako hrdinu sametove revoluce, ale jako autora prosluleho vyroku o humanitarnim bombardovani, pak jeho film Odchazeni je skvely. Jako kdyby se dokazal opet podivat sam na sebe s filosofickou reflexi. Pribeh odejiteho kanclere (Josef Abrham), ktery marne vzdoruje mladsimu nastupujicimu ambicioznimu, sebevedomemu politikovi Kleinovi (Jaroslav Dusek). Zatimco jako kancler se zda byt osviceny, jeho heslo STAT JE TU PRO LIDI je mottem jeho politickeho zivota, v okamziku vykoreneni a ztraty popularity mizi i jeho identita. Jeho slaby vzdor se projevuje v metamorfozach. Chvili si chce uzivat, vzapeti je z neho fasista musollinovskeho typu, nakonec je vsak ochoten stat se ponizenym sluhou noveho vladce. Dej se odehrava prakticky na jedinem miste. V zaveru je zaber na vodu, z ktere se vynori Vaclav Havel a oznami divakum, ze si mohou zapnout mobilni telefony. Jak jsem se dovedel po predstaveni od Josefa Abrhama, nejednalo se o trik, ale Havel skutecne do toho bazenu v saku vlezl, pouze mu museli vodu ohrat. Dojem z filmu, byl umocnen prave i setkanim s touto legendou. S pokorou Josef Abrham rika, ze Odchazeni, kdykoliv ho vidi, stale k nemu nove hovori a objevuje v nem nove veci.
Naposledy jsem videl Josefa Abrhama ve filmu Jana Hrebejka Kraska v nesnazich, vloni mne Hrebejk velmi mile prekvapil s Kawasakiho ruzi a letos mel v Plzni dokonce dva filmy. V uvodu to byla Nevinnost. Drama detskeho doktora, ktery je nezletilou pacientkou lzive obvinen ze sexualniho obtezovani. Duvera vlastni manzelky, o kterou se muze oprit, pokora s jakou toto ponizeni prijima, ale i skutecnost, ze neni tak nevinny a nove obvineni, pripomina antickou tragedii. Dukazy, ktere vypadaji jasne, mohou byt vylhane, ale pravdiva skutecnost nemusi byt tak vzdalena od nepravdive. Vina se nevypari a jako u Dostojevskeho prichazi trest. Nebudu spekulovat, o tom jestli je spravedlivy nebo kruty. To by bylo az na druhy dil filmu, ale pak by se z toho stal americky televizni serial.

Nevinnost


Druhy Hrebejkuv film je zaznamem stejnojmenne opery meho jmenovce Alese Breziny Zitra se bude Autor pouzil dokumenty z procesu s Miladou Horakovou z roku 1950. Reziser predstaveni Jiri Nekvasil pouzil serii zrcadel, takze pritomni jsou soucasti tohoto hruzneho divadla. Jan Hrebejk chtel puvodne tyto zabery pouzit pro film Kawasakiho ruze. Zpevacka v hlavni roli Sona Cervena byla shodou okolnosti i predsedkyni mezinarodni poroty letosniho 24. rocniku Festivalu finale.

Brezinove
Pro zajimavost jsme se dohodli se svym jmenovcem, ze v roce 2013 by se mohl uskutecnit sjezd vsech nositelu tohoto jmena. Pry nas je uz v Praze ctrnact, ale doufam, ze se nam podari zkontaktovat i slavneho kouzelnika ze severnich Cech.
Lesnik Brezina se vsak objevuje i ve filmu Juraje Herze Habermanuv mlyn, ktery je situovan do let 1937-1945. Film zrejme nenajde pochopeni u sirsi ceske nebo nemecke verejnosti. Odehrava se v okoli Jihlavy, kde je zamozny nemecky majitel mlyna Haberman. Jeho ceska zena vyrostla jako sirotek v klastere. Protoze je dobrou katolickou, malokdo tusi, ze ma zidovskeho otce, ktereho vsak nepoznala. Haberman zamestnava, jak Nemce, tak Cechy. Po valce, kterou preziji, se oba stanou obeti divokeho odsunu. Karel Roden dostal za svuj vykon oceneni sirsi verejnosti v internetovem hlasovani. Trochu vadilo, ze vzhledem vypadal jako postava z let sedmdesatych ci osmdesatych, nikoliv jako z let ctyricatych.

Habermanuv mlyn
Jeste dal do prvni svetove valky nas privede groteska Hlava-ruce-srdce. Herecce Klare Knabelove zemre za zahadnych okolnosti jeji snoubenec, plukovnik Haukwitz. Zjisti se, ze chybi jeho hlava, ruka a srdce. Nekdo je ukradl k okultistickym ucelum. Dej se odehrava na poklidne Morave. Valka je bez valky, laska je bez lasky a ani magie nefunguje. V zaveru projizdi mercedes mezi vetrnymi mlyny v Rakousku. Ma to byt jedna z tech dalsich nefungujicich absurdit?
Absurditou normalizace se zabyvala rada filmu a dokumentu. Letosni Finale bylo venovano tem, kteri na dobu Normalizace doplatili zakazem tvorby a presto tvorili. O Janu Prochazkovi, jeho dcerach Lence a Ive a vnucce Marii byla sekce Saga rodu Prochazku. Filmari Stanislavu Milotovi a herecce Vlaste Chramostove patrila pocta firme MiChr. Stalo se jiz tradici, ze Dominik Centrum pripravi pro festival jednu knihu s DVD. Tentokrat manzele Lukesovi pripravili S firmou MICHR Licht ist sicher! Knihu uvedl svou predmluvou Vaclav Havel a muzeme zde nalezt radu prispevku jejich pratel.

Z natacení filmu Obcansky prukaz


Je velice tezke postrehnout dobu normalizace pro lidi, kteri ji neprozili. Jinak tuhle dobu proziva Jaroslav Hutka a jinak ti, kteri byli o par let mladsi. Je tezke postihnout dobu, kdy nam brali psaci stroje, kdy do nas hustili z rozhlasove stanice Hvezda kazdych dvacet minut goeblsovky, kdy jsme ze zahranicniho rozhlasu poslouchali trihodinove hudebni odpoledne s Honzou Doubou, Rozinou Jadrnou-Pokornou a Ludem Dvorskym z New Yorku, ktere pozdeji doplnil Karel Kryl a presto si myslim- na rozdil od Jaroslava Hutky, ktery byl rovnez na festivalu, ze film Obcansky prukaz neco o te dobe vypovida. Vzdyt kolik kluku z naseho okoli z odporu k vojne se nechalo zavrit to blazince, jini pachali sebevrazdu. Kolik rodin se pokusilo o utek pres Jugoslavii a kolika z nich se to nepodarilo. Tohle byla take normalizace. Ucitele, kteri drti svou kolegyni jen kvuli tomu, ze je normalni. Zmlaceni priznivcu Plastiku, pobliz Budejovic. To je vse historickou skutecnosti.
Poctivou snahu dobrat se toho, co se v dobe Normalizace skutecne stalo jsem vsak hlavne videl ve filmu Jana Wolfa (*1985) Normalis. Jestli neco odpovida tvorbe undergroundu, pak je to tento film, ktery byl porizen za 60 000 Kc, bez jakekoliv dotace. A jestlize v Obcanskem prukazu se mohu s Jardou Hutkou hadat, jestli to tak bylo ci nebylo, pak v tomto filmu jsem zachytil pouze nepresne detaily (jako poznavaci znacky u aut). Pri tom autor tuto dobu neprozil, ale snazil se ji rekonstruovat podle dobovych materialu a vypraveni maminky, ci babicky. Film trva 134 minut (pouze Obcansky prukaz byl o tri minuty delsi) a Jan Wolf na nem pracoval nekolik let. Pokud bych za Satellite mel moznost nekomu udelit cenu na tomto festivalu, pak by to byl prave tento film.

Nosovice
Zahajil jsem dokumentem, ktery ziskal cenu Dagmar Taborske Nesvatbov, cenu Vaclava Taborskeho ziskal Vit Klusak s filmem Vse pro dobro sveta a Nosovic. Honosna automobilka Hyundai postavi na severni Morave fabriku. Oblast misto zeli ted produkuje automobily a kdosi ze zemedelcu si povzdechl: "Poprve mi pole sebrali po osmactyricatem komunisti, po druhe kapitalisti. Rozdil je pouze v tom, ze jsem dostal penize, ale o ty mne nikdy neslo."
Nejaky kriticky hlas? Jiste byly zde i spatne filmy. Prekvapilo me, ze studentska porota vybrala film o sexualnich uchylkach, o sadomasochismu Nebe - peklo. Dale me prekvapilo, ze Lednacci byly dva. A jednoho z nich dostal a zaroven jej i studentska porota ocenila - kresleny film Kuky se vraci. Je to jako kdyz v soutezi figuralni tvorby zvitezi abstrakce. Druhy film Osmdesat dopisu Vaclava Kadrnky jsem bohuzel nevidel, ale ma se promitat v kinech a tak si doplnim znalosti. Dovolim si kritiku vystoupeni moderatora Ondreje Havelky pri zaverecnem veceru, ktery neustale utracel cas upozornovanim, ze neni mnoho casu. Festival byl jakymsi doprovodem jeho koncertu, nikoliv naopak. O filmech a cenach evidentne nic nevedel a take zvuk v kinech nebyl z nejkvalitnejsich.
Ale kde jinde muze clovek potkavat herce, rezisery a producenty, promluvit si s nimi a behem tydne a videt temer vse, co se zde natocilo za posledni rok. Vsak Vaclav Taborsky sedel od rana do vecera v DVD kabine a shledl toho mnohem vic nez ja, ale on o tom nemusi psat jako ja. Pry si vsak dela poznamky, takze mozna jeste od nej o festivalu neco uslysime.
Ales Brezina - Plzen

Navrat na hlavni stranu