Na zdravi se pije, at se
dlouho zije!
Ceska media maji ohromnou zalibu v polopravdach, panice a v sebemrskacstvi.
V Cechach obcan hlavu nepozvedava - jsa bez ustani karan a porovnavan
s jinymi narody; pred mesicem byli Cesi medialne vyhlaseni za
nejvetsi zlodeje, predtim vineni z prvotridni korupcnosti a ted
dostali medialni stribrnou medaili v soutezi svetovych alkoholiku.
Pramalo ceska verejnost vzdoruje vsevedoucim hlupakum a terapeutum
nudne zivotospravy:
Lidovky, 21. unora 2011: Nejen v hokeji Cesi porazeji Rusko.
Podle udaju z nejnovejsi zpravy Svetove zdravotnicke organizace
(WHO) vypije kazdy dospely obcan Ceska 16,45 litru alkoholu, coz
radi republiku na druhe misto v celkovem svetovem zebricku. Alkohol
pritom zabiji na celem svete rocne na 2,5 milionu lidi. Vetsina
z nich zemre v dusledku nehod zpusobenych alkoholem.
Ctenar se chveje nad tim cislem 2,5 milionu zhusta neveda,
ze na celem svete rocne umira 70 milionu lidi z rozmanitych pricin
a o par milionu vice nez 70 milionu pribude novorozencu; svetova
populace se v prubehu roku 2011 prekuli pres 7 miliard. Je nas
na te Zemekulicce trikrat vic nez bylo lidi v roce 1950.
Nasi pra-pra-predkove pili alkohol drive nez zacali psat hieroglyfy
na papyrus a vyryvat klinove vzkazy na hlinene tabulky. Archeologove
tvrdi, ze sotva pradavny clovek vynalezl nadobu z hliny,
uz kdesi zkyslo ovoce a vznikl prvni opojny napoj - vino. Piti
alkoholu je starsi nez zapsana civilizace a jestli alkohol civilizaci
pomohl ci uskodil ponecham jinym na doktorskou praci. Jedno je
jasne, ze cokoliv se slavilo, tam se pil alkohol. Nepobizim nikoho
k piti alkoholu. Tak jako netreba pobizet lidi k sexu - coz oboji
prijde samo na cloveka, at to rodice a spolecnost chteji ci ne;
proste to oboji patri k lidskemu zivotu jako noc ke dni ci sul
k masu. Problem s alkoholem neni alkohol, ale fakt, ze ne kazdy
umi pit, tak jako ne kazdy umi soulozit; malery z vadneho sexu
jsou mene zavazne pro spolecnost nez neblahe popijeni a ozralstvi.
Namisto zvedani pohorsenych korouhvi do valky s alkoholem, pokousim
se rozdelit pijaky na ty, kterym popijeni alkoholu svedci, a ty,
kterym piti nesvedci, cini je protivnymi, ba hovady. Vychazim
z toho, ze v pripitku svatebcanum se nepije mineralka. Na zdravi
noveho clovicka, novorozencum pripiji otcove a znami alkoholem
proudem. To se proste patri a slusi. Na pohrbu zemreleho se zpravidla
neboztik nezapiji vodou a narozeniny, vyroci a jubilea malokdo
slavi se sklenici mleka v ruce.
Tato tradice slavit vyznamne dny v zivote pitim alkoholu je prastara,
a napadat tuto tradici je marne jako kritizovat kosmicky poradek
obihani planet kolem Slunce. Konzumace alkoholu uvolnuje bytostne
zabrany; milenec otvira lahev vina, aby zlomil pochyby sve milovane;
nemluvove se rozpovidaji po par sklinkach ostre o vecech, ktere
ve strizlivosti utajuji; pijak se alkoholem uvolnuje, lide kolem
vypadaji milejsi a svet hezci. "Alkohol rozvazuje jazyk,"
rika stare ceske prislovi.
Muj oblibeny alkoholik je Jack London; ten pil od mladi alkohol
jako ta prislovecna duha pije vodu; tri roky pred svou casnou
smrti napsal knizku Demon alkohol, ve ktere lici sve radosti
a zalosti s alkoholem a rika, ze miloval lidi nejvice v opilosti;
strizlivemu se mu lidi protivili svou malosti i hlouposti, ale
v opilosti jim promijel vsechny vady. London napsal 40 knih, umrel
ve ctyriceti letech a jeste po skoro stovce let od jeho smrti
se znalci hadaji, jestli umrel na selhani ledvin ci spachal sebevrazdu.
Jestli by London bez alkoholu obohatil literaturu o 40 knih, z
toho polovina je nesmrtelna, je zajimava otazka. Osobne si myslim,
ze alkohol Londona pozvedl ke hvezdam, viz jeho skvostnou knihu
Tulak po hvezdach. Jack London zemrel tri roky pred uzakonenim
prohibice v roce 1919. Tento zakon zakazoval vyrobu a pozivani
alkoholu v USA; kazdy zna pribeh gangstera Al Capone a slavnou
prohibicni veselohru Nekdo to rad horke. Ale mene je znamo,
ze v roce 1933, kdy prohibice skoncila, bylo v USA trikrat vice
tajnych vycepu, putyk a krcem nez v roce 1919, kdy prohibice zacala.
A to je zajiste prvotridni priklad toho, jaky je Demon alkohol
mocny pan.
Muj dedecek byl vzorny pijak: cim vice pil, tim byl veselejsi,
zpival hlasem jako Saljapin, stahoval lidi do kruhu sve druznosti
a byl pohostinny za hranice rozumnosti. Nikdy jsem ho nevidel
opileho, nikdy nebyl vulgarni a vzdy vedel, kdy ma dost; anebo
babicka to vedela a rekla 'Hubertku, uz mas dost' a dedecek sel
spat. Zil zdrav 80 let; jeho zivot ukoncil nakladak, ktery ho
srazil z kola, kdyz dedecek jel do lesa u Ostravy sbirat ostruziny
na vino. Dedecek nikdy nemel po pijatice rano kocovinu a pokud
mel, nikdy se o tom nezminil; vstaval z postele za usvitu, vzdy
mel plne ruce prace. Ale to nejdulezitejsi - nikdy nepil sam,
leda ve spolecnosti. A mohl pit sam, protoze vino vyrabel sam
z jablek, z rybizu a ostruzin; delani vina byla jeho starecka
kratochvile a vyrobil nekolik hektolitru rok co rok. A v rodinnem
dome, ktery dedecek opatroval a sdilel s rodinami svych dvou dcer,
se zalevala vinem kazda rodinna udalost, kazda ukoncena prace
kolem ci uvnitr chalupy. A protoze nas pod jednou strechou zilo
deset a prace kolem domu nikdy nekoncila, pilo se vino u nas doma
bez ustani.
Dedeckova nejoblibenejsi anekdota. kterou casto rikal, byla tato:
Cesti novinari se vydali do Gruzie hledat nejstarsiho Gruzince.
Pred jurtou sedel starec s vousama az na zem, a hned se reporter
ptal, jak je stary - 92 let! A jak zil svuj dlouhy zivot? Starik
oznamil, jak cely zivot alkohol nepil a sexu nedbal a zil cudne.
"A to jste nejstarsi obcan v okresu?" optal se reporter.
"Ale kdez, zvolal starik, muj bracha je o sest roku starsi..."
"A mohl bych s nim mluvit?"
"No, jestli se vam podari brachu probudit; lezi ve stodole
ozraly s nejakou behnou..."
Jako Ostravak z oboru hornictvi mam s alkoholem rozsahle zkusenosti;
kazda pivni parta se skladala z lidi, kteri umeli pit a ti, co
neumeli a alkohol nesnaseli byli zapuzeni, protoze kazili pijackou
zabavu. Netreba rikat, ze nejlepsi historky se vypravely kolem
ubryndaneho stolu v hospode, a dodnes to povazuji za lepsi zabavu
nez zirani na televizi.
Nejveselejsi historku mam v zasobe o ceste z flamu za svitani.
V nalade, jak se stavu opivneni rikalo, jsme s kumpanem
Lojkaskem prisli k mlekarne, pred kterou staly prave dovezene
konve mleka; Lojkasek, o hlavu vetsi nez ja, dostal chut na mleko,
ale piti mleka z petadvacetilitrove konve je ukol nadlidsky. Lojkasek
si hodil konev plnou mleka na silna ramena a stoupali jsme rozjareni
pres Most Pionyru nahoru na Slezskou, kde jsem mel nad
stadionem Bazaly podnajem ve vilce. Jak jsem rekl, svitalo, a
do bytu jsme vesli chtivi mleka jako kojenci a nalili si z konve
do hrnku. V konvi vsak nebylo mleko, ale kakao.
Popili jsme tedy nekolik hrnku studeneho kakaa a zalehli k zdrimnuti.
Probudil nas prudky prujem. Byla sobota, slunce svitilo do oken
a napadlo mne, ze nenecham kakao zkysnout; naplnil jsem dva dzbanky,
nasedl na kolo a dovezl litry kakaa svemu priteli Svatovi; Svata
si myslil, ze jsem se zblaznil, ale kdyz jsem mu rekl, co jsme
s Lojkaskem provedli, i on sedl na kolo, a zavezli jsme tri dzbanky
kakaa Honzikovi, a pak Frantovi a jeste tri litry Jirkovi Cadanovi.
Cestou zpatky jsme koupili tucet cerstvych rohliku, vzbudili Lojkaska
a bohatyrsky posnidali. V konvi zbyvalo aspon deset litru kakaa
a vzpomnel jsem si, ze muj dedecek mluvil o takove hlinikove konvi,
jak by se mu hodila: sleval by do konce husty spodek z demizonu
po kysani vina a palil by z toho lavorovici po domacku.
Chopili jsme se poloprazdne konve a sli k domu mych rodicu, asi
puldruheho kilometru. Cestou Lojkasek prohlasil, ze ta plna konev
plus opilost byla snadne neseni, ale ted je to tezke jak naklad
cihel. Dedecek byl na zahrade, a kdyz nas uvital s tou nadhernou
konvi, odmitl kakao a prinesl lahev domaciho vina, aby nas pohostil.
Hostil nas dalsimi lahvemi na zahrade az do vecera.
Ta konev pak slouzila dedeckovi na pripravu lavorovice mnoho let.
Pouceni z teto historky bylo, ze opily clovek muze hory prenaset
a Lojkasek, kdyz tuto historku vypravel, mnohokrat v Metropolce
u piva, rikal, ze by klidne unesl ty konve dve, jednu na kazdem
rameni.
V emigraci jsem pak ztratil pijacky natisk; jednak jsem nemel
kamarady, se kterymi bych nasaval, a jednak jsem setril na dum,
coz by mne v Ostrave nikdy nenapadlo. Tak ted mame dum, ja ztratil
pijackou formu, a kdyz jsem v devadesatych letech prijel do Ostravy
a v houfu svych starych kamaradu cucal vodku s dzusem anebo prileval
do brandy vodu, sborove mi rikali: "Oni te v te Kanade uplne
zkazili." Nezkazili, rikam si, vzdyt muj stryc Ruda, alkoholik,
umrel v 60 letech a jeho syn a muj bratranec se upil k smrti ve
veku 53 let. Oni dva totiz neumeli pit a neumeli se bavit.
Kdyz prijeli moji rodice na pul roku do Sudbury, kupovali jsme
pro ne vino v soudku po dvaadvaceti litrech. A takovy soudek nam
vystacil na dva tydny. Rodice rikali, ze pijou vinko na zdravi
a dobre traveni. A slouzilo jim to bajecne; oba zili ve zdravi
a pohode pres 80 let. Pit se musi umet a mnozi Cesi to umi; a
zit se taky musi umet.
Rosta Firla