Kdyz odchazi kapela
aneb posledni ze ctyr musketyru
Na prelomu sedesatych a sedmdesatych let vydala bratislavska skupina
Prudy krasnou desku s nezapomenutelnymi pisnickami jako Balada
o smutnom Janovi, kdy si mladenec Jan mohl vybrat mezi starou,
vsedni a plesnivou pravdou a mladou, krasnou a vabivou lzi. Mezi
nimi byla i nikoliv smutna, zaroven vsak nostalgicka Ked odchadza
kapela.
Torontske Nove divadlo uvedlo Hubacovu hru s podobnym
nazvem Stara dobra kapelu, pokud vim dvakrat. Naposledy
pred vanocemi v roce 2001.
Ctyri hlavni postavy v inscenaci byly: Jiri Benda, Bohous Maca,
Tomas Masek a Pavel Kral. Ctyri skveli herci, ctyri osobnosti.
Kazdy z nich byl necim zvlastni, odlisny. Nechci zde tvrdit, ze
byli kamaradi, vysedavali po hospodach a travili spolu volny cas.
Nebyla to legendarni parta brusice Karhana. Na tolik nevidim pod
poklicku Noveho divadla, abych tyhle veci posoudil a tvrdil
neco, co neni pravda. Miluji spis drama nez veselohry a vim, ze
mnohdy za hotovym predstavenim bylo i napeti a nervozita, coz
me prave fascinuje. Nejednou se stalo, ze nektery z teto ctverice
hercu z nejakeho duvodu nemohl hrat a jiny se behem par dnu naucil
jeho roli a zvladl to tak, ze nikdo nepoznal, to ze puvodne mel
hrat neco jineho. Byla to skupina skvelych individualit, ktera
dominovala hlavne v postculikovske dobe, kdy se zdalo, ze v divadlu
bude nenahraditelne vakuum. My, co jsme nebyli primo aktivni v
Novem divadle, jsme meli stesti, ze jsme zde tuto ctverici meli.
Nerad pouzivam nesekularnich vyrazu, ale byl to Bozi dar pro torontskou
emigraci. Vzdyt nevim, jestli maji neco podobneho nekde jinde,
kde je ceska ci slovenska komunita mozna i pocetnejsi. Treba ve
Vidni, v Mnichove, v Parizi ci Londyne.
Prvni z teto ctverice odesel ve veku 62 let pred ctyrmi roky
7. unora 2007 Jiri Benda. V rijnu tehoz roku neocekavane Bohous
Maca. Shodou okolnosti jsem si na telefonnim zaznamniku tento
tyden prehraval nesmazane vzkazy, ktere sahaly az do lonskeho
leta. Predposledni z nich byl z cervence od Pavla Krale, ze umrel
Tomas Masek. A 6. unora 2011 temer na den po Jirim Bendovi Pavel
Kral, dvanact dnu pred 74. narozeninami.
Pokud si vzpominam, naposledy jsme spolu hovorili pred vanocemi
v roce 2009 a Pavel Kral recitoval uryvek z basne Prosinec
od Karla Siktance.
Kdyz vecer skoncil, tak sam od sebe mi knizku pujcil se slovy,
abych s vracenim nespechal. V knizce je venovani od Karla Siktance
z 22. cervence 2003. Vzal jsem si ji s sebou do Italie a hlavne
v letadle jsem ji cetl a asi misto meho nekrologu, je lepsi bylo
lepsi, kdyz zde zazni slova jeho oblibeneho basnika, ktera jsou
venovana tomuto mesici.
Ales Brezina