Mexicky tyden
Nekolik dnu pote, co v mexickem Mazatlanu ocitl se kanadsky
turista v prestrelce mezi gangy a skoncil v nemocnici
s prustrelem nohy, nasedli jsme do autobusu, presedli na
Sea Bus a z nej pak na Canada Line (metro) a za tri a pul
dolaru pro zenu i pro me po sedmdesati minutach stali na letisti
ve fronte k prepazce spolecnosti Air Transat.
Vyleteli jsme a doleteli (do Puerto Vallarty) presne na cas. V tomto
meste jsme byli naposledy pred osmnacti lety. Je tam dnes nove,
velike letiste temer nepodobne tomu, ktere jsme znali. Zavazadla
se na pasu objevila brzy a jejich prohlidka probehla hladce.
Nastup do moderniho autokaru asi v jednu hodinu ranni. Ridic
to pekne praskal noci a dost uzkou silnici. Sedeli jsme v prvni
rade a tak jsem videl, ze bych v tu chvili na jeho miste
sedet nechtel. Ac byl uz pozdni cas, potkavali jsme radu velikych
kamionu. Ani jednou nas ridic nepouzil dalkova svetla.
Resort Decameron Los Cocos se naleza v miste Rincon
de Guayabitos, v oblasti Nayarit, je dost rozlehly, ale nabizejici
(nastesti) jen 240 pokoju. Je v typicky mexickem slohu, s budovami
zaricimi pastelovymi barvami. Zachoval si svou davnejsi podobu
dodnes, coz se muze projevit tim, ze v zadnem z bazenu
nejsou bary u kterych povetsine pupkati turiste nalejvaji si do
svych pander mexicke pivo a mixovane napoje.
Rano po prijezdu informoval nas mladik jmenem Vincent o nabidkach
a moznostech. Perfektni anglictina, energie, usmevy, gestikulace.
Pristi den jsem se ho optal odkud pochazi. Rekl, ze z Quebeku
... a hned mi bylo vsechno jasne.
Jeho sdeleni, ze v recepci lze vymenit kanadske dolary za
pessos (1:11.20), ale ze US dolary nejsou pro vymenu vitany (v
recepci take byl na informacni tabuli kurz jen pro CAD), mne prekvapilo.
Jaka to zmena oproti minulosti dosti nedavne! Ponekud me rozladil
tento dalsi mini-anti-amerikanismus a patral jsem po duvodu. Bylo
mi sdeleno, ze to je diky v posledni dobe rozbujele cinnosti
gangu, ktere uzivaji jen americkych penez, coz jsem zcela nepochopil.
Ilegalni imigrace z Mexika pusobi Spojenym statum nejeden
problem ekonomicky, socialni ci politicky. Neni mi zcela jasne,
proc jakakoli opatreni jak temto neblahym dusledkum zamezit, nachazi
takovy odpor u prislusnych hodnostaru.
Z takovych mist jako je treba tento resort Decameron
Mexicane ovsem neprchaji. Tyto resorty, ac navstevnik muze se
nekdy citit zvlastne, kdyz se projde blizkou chudou vesnici, vznikly
vetsinou z americkeho nebo zapadoevropskeho kapitalu. Proc
mexicka vlada neni schopna vytvorit lepsi podminky pro zivot i
tech velmi mnoha ostatnich, mimo turisticke oblasti zijicich obcanu.
To je otazka pro politika nebo ekonoma a ja nejsem ani jednim
ani druhym.
Ze zcela pochopitelnych duvodu se stal velice rozsirenym a popularnim
onen zpusob all inclusive, za jednu cenu doprava na misto,
ubytovani, kvalitni jidlo, rozmanite piti co hrdlo raci a navic
lecjaka zabava. Nebot, kdyz jeden vezme tohle vsechno v uvahu,
zjisti, ze jednotlive a dle sveho vyberu by totez neporidil. Me
pak fascinuje ta nabizena hojnost a myslim, ze i jakost.
Na havajskych ostrovech tento system neexistuje a myslim, ze z pochopitelnych
duvodu. Tam poridit podobnou nabidku jako v Mexiku je asi
zhola nemozne. Tamnejsi nabizene ceny byly by nepochybne znacne
vyssi a tudiz konkurence sotva schopne.
Prochazkou typickou mexickou ulici vedouci z naseho resortu
dale, prekvapive cistou a uhlednou, bohatou na kramky (brandy
Don Pedro za posledni leta ponekud podrazilo) a restaurace, dosli
jsme k velmi zajimavemu, moderne a vkusne resenemu katolickemu
kostelu z roku 1984 a v tu chvili jsem si nadaval, ze
nemam s sebou fotoaparat. Na omluvu jen to, ze je tezky,
s teleobjektivem a nikoli lehky, digitalni.
Jen ve chvili pred odchodem na veceri podivali jsme se na tv
kanal CNN, sdelujici, ze je nejinformovanejsim ze vsech. Vysilani
je v anglictine, ale v delce povetsinou bidnych reklam
mocne pokulhava za tim, co mohu videt doma, kde je tech reklam
mnohem mene.
Stravili jsme nekolik dni na male plazi v Beach Club,
miste patricimu k Decameronu. Puvodne jsme meli odjet
na vzdalenejsi misto, ktere ale bylo nepohodnou k pobytu
v tuto chvili nezpusobile. Nicmene, misto dvaceti minut trvala
cesta na misto nahradni jen pet minut (autobusikem s kovovymi
sedadly, coz mohlo nekomu pripomenout pobyt v pracovnich
taborech nasi byvale domoviny).
V resortu, ktery je v blizkosti vesnice nebo mestecka,
nechybi chudi prodavaci. Po cely den chodi oveseni svym zbozim
sem a tam po plazi, nabizeji ho a setkavaji se vetsinou s odpovedmi:
"No, gracias, amigo." Jen diky malemu vnouckovi a jeste
mensi vnucce nakoupili jsme tri vyrobky. Kolik si asi vydelaji
tito prodejci za cely den, nabizejici zbozi, mnohdy pekne, mnohdy
i kvalitni, zajimave a hlavne pro zeny snad i lakave? Obcas me
napadlo koupit si neco, co vubec nepotrebuji, ale jen proto, abych
toho ci onoho obchodnika aspon na okamzik zbavil pocitu marnosti
jeho snazeni. (Zde si ctenar mozna pomysli, ze si vymyslim, ale
to je jeho vec). Co ale by mohl jeden udelat trebas s pekne
ve dreve vyvedenym ptakem s rozpjatymi kridly, kdyz pricestoval
jen nalehko a ta vec je krehka pro leteckou prepravu? Litoval
jsem starsiho cloveka, ktery kulhavym a pomalym krokem posouval
se po plazi ovesen nafukovacimi vyrobky a velikym slunecnikem,
mezi nimiz byl sotva videt ...
Jak nam bylo sdeleno personalem v hotelu, tak chladne pocasi
ve stejnem rocnim case nepamatovali uz dlouho. To mi ale nijak
presvedcive nepotvrdilo teorii globalniho oteplovani, nebot v posledni
dobe jsem shledal chabe predpovedi na dva tydny ... a jak tedy
mohu verit tem, kteri sdeluji, ze mnoho mest ztrati sve pobrezni
casti za dvacet nebo padesat let?
Vynalez disca je pro me zalezitost otravujici pobyt v resortech
jako je tento Decameron. Kdyz uz bych toleroval ten neuveritelne
monotonni, primitivni rytmus bez jedine stopy po melodii (zakladni
to slozka hudby, dle meho nazoru), pak ta desiva, s diskem
souvisejici hlasitost teto zabavy, je mi zcela nepochopitelnou
a protivnou.
Male prehlednuti v jizdnim radu Sea Busu jeste pred odletem
zpusobilo, ze jsme navrat zpet absolvovali zcasti v taxiku,
nebot byla nedele. Jeho operatorem byl ale zajimavy chlapik, prijemny
Kanadan komplikovaneho evropskeho puvodu, hovorny, a to, ze pri
nastupu slibil, ze vysolime dvacet dolaru a pak to bylo o pet
vic, mi nijak valne navadilo.
Kocka, kvuli ktere jsme museli pozadat pritelkyni, aby se o ni
postarala, vitala nas urputnym mnoukanim. Mne to poslouchat moc
nebavi, ale zena rekla, ze se zvire na nas zlobi za to, ze jsme
ji opustili na tak dlouho...
Vladimir Cicha - Vancouver