Tunisky Jan Palach meni
beh dejin (II.)
Pet dni po napsani clanku o tuniskem Palachovi (I.) zacatkem unora,
ktery vysel v minulem cisle Satellitu, jeden z torontskych deniku
uverejnil na prvni strance clanek Egypt bude explodovat a
druhy Vladar zustava u moci. My jsem napsali: Mubarak
mi pripada jako krotitel drave zvere, kterou drazdi bicikem presvedceni,
ze ji dokaze zvladnout. Bud si neuvedomuje nebo je mu jedno, ze
kazdym cinem rozdmychava nenavist mas proti sobe. Je v tom riziko.
Tunisky diktator musel nakonec utikat, aby si zachranil zivot.
S Mubarakem to nakonec dopadlo podobne.
Take jsme napsali: Nemam poneti, jak tato zalezitost skonci.
Doufam, ze egyptska armada, ktera ma uzke styky s americkou, Mubarakovi
doporuci, ze je cas odejit Zrejme doporucila.
Take jsme napsali: Spojene staty a predevsim prezident Obama
a jeho ministryne zahranici Hillary Clintonova tanci na diplomatickem
provaze nepohodlny tanec. Muzeme-li soudit podle vysledku
a hodnoceni lidi jako je George Soros, tancili ho uspesne. A na
kritiku politickych souperu, ze Obama cekal prilis dlouho, nez
vyrazne zasahl, odpovedel jeden novinar, ze Reaganovi trvalo tri
roky nez vystrnadil filipinskeho diktatora Markose a Clintonovi
nekolik mesicu nez se zbavil jineho dozivotniho potentata, zatimco
Obamovi pouze devet dni, aby se zbavil Mubaraka. Samozrejme, ze
kazdy pripad je jiny, ale neco na tom je.
Dva z diktatoru odesli, ale arabsky svet jich ma celou radu, ale
kazdy je jiny a navzajem se od sebe lisi. Lisi se hlavne svou
dulezitosti a rozsahem naftovych poli. Ve vetsine zemi zatim demonstrace
probihali pokojne, obzvlaste v Egypte - dojalo mne, kdyz jedna
mlada zena zacala uklizet namesti a na otazku, proc to dela, odpovedela:
"Protoze je to moje zeme." A rovnez mne dojalo, kdyz
policiste v Kahire, prestali prijimat uplatky.
V Maname v Bahrainu, pokojne demonstrujici obcane, mladi lide
donutili tanky, aby vyklidily pole. Jeden z protestujicich to
krasne rekl: "Kvetiny zvitezily nad zbranemi."
Vsude byly obeti. Nejvic zatim v Libyji. K dnesnimu dni 21. unora
2011, Gaddafiho lidi a policie, castecne naverbovana po cele Africe,
zatim postrileli 240 protestujicich, a Gaddaffiho syn hrozi obcanskou
valkou. Nad dalsimi zememi je hrozba bouri: Irak, Iran, Alzir,
Jemen, Sudan
Nemam dar proroctvi, nevim, jak tento zapas skonci, ale vitezstvi
svobody je teprve zacatek, kazdodenniho zapasu o preziti. Jen
mne napadlo, ze mozna to, co se deje v arabskem svete, je jedna
z poslednich bitev se stredovekem, s dozivotnimi absolutnimi vladci
do nichz muzeme zapocitat i Stalina a Hitlera a onoho zvlastniho
tvora Kim-Cong-ila, ktery vladne v severni Koreji.
Lide v Egypte, Libyji, Tunisu nahle v sobe objevili touhu po svobode
a pravo na ni a odvahu se za svobodu prat a umirat.
Necht je jim pozehnana!
Josef Cermak