Tri (vlastne) ctyri statecni:
Josef Hynek, Josef Svaton, (Frantisek Tesar) Karel Wolf
Nikdy jsem si nebyl jist, do jake miry jsem panem sveho zivota
a v jakem rozsahu je muj zivot proste vyslednici sil vetsinou
mimo moji kontrolu (volba rodicu, vzhled, schopnosti, zdravi).
Ackoliv vsechno, co delame, je ovlivneno okolnostmi mimo nas,
jsou rozhodnuti, ktera jsou vyrazne projevem naseho nejbytostnejsiho
ja. Na priklad prihlasit se do armady na pocatku nebo uprostred
valky. Znam v nasem zuzujicim se okruhu uz jenom nekolik muzu,
kteri takove rozhodnuti udelali. Trem z nich, Josefu Hynkovi,
Josefu Svatonovi a Karlu Wolfovi, bylo zacatkem ledna predano
generalnim konzulem CR v Torontu, Richardem Krpacem, vyznamenani,
Zasluzny kriz ministra obrany CR III. stupne. Predpokladam, ze
Frantisku Tesarovi toto vyznamenani bylo udeleno jiz drive - jestlize
ne, doufam, ze se tak stane. Rozhodne si je zaslouzi.
Kdo mel prilezitost se s nimi setkat, vi, jak nadherni lide jsou
tato hrstka poslednich mohykanu. Uvedu je v poradi, v jakem jim
bylo vyznamenani predano (a Frantiska Tesare, kteremu pri teto
prilezitosti udeleno nebylo, si necham nakonec).
Josef Svaton se narodil 29. brezna 1914 ve Veselicku; absolvoval
realku v Novem Meste n. M. Zacatkem roku 1934 dobrovolne nastoupil
vojenskou sluzbu, vystudoval Vojenskou akademii v Hranicich a
v hodnosti porucika byl v roce 1937 pridelen ke 12. p. pluku M.
R. Stefanika v Komarne. Zacatkem roku 1938 byl odeslan do opevneni
v jihozapadnich Cechach, po demobilizaci se vratil k svemu pluku
t. c. v Banske Bystrici a po obsazeni nemeckou armadou byl v
breznu 1938 propusten z vojenske sluzby. Tehoz roku odesel za
hranice a vstoupil do nove se tvorici cs. armady ve Francii, s
jejimz zbytkem byl evakuovan do Anglie. V poslednich dvou letech
valky se jako velitel roty zucastnil boju u Dunkerque. V kvetnu
1945 se vratil do vlasti se svoji zenou Elsie, Anglicankou, s
kterou se poznal, kdyz slouzila v namorni sluzbe pro zeny. V roce
1949 komunisticky rezim dovolil Elsii navstevu rodicu v Anglii,
kam se take podarilo poslat dcerku Anicku. Josef Svaton brzy nato
sam prekrocil hranice a dostal se do Anglie. V roce 1956 se cela
rodina prestehovala do Kanady, kde na Josefa Svatone cekalo v
Ontariu zamestnani na farme. Za cas si koupili vlastni farmu a
Josef Svaton dostal praci v letecke spolecnosti de Havilland.
Po propusteni v roce 1959 byl prijat jako statistik na vyzkumne
stanici ministerstva statnich lesu a statku. Podporoval Narodni
radu zen v USA, Krestanskou akademii v Rime a dosud je clenem
Ceskoslovenske obce legionarske v Anglii. V devadesatych letech
byl povysen na plukovnika. Na otazku cemu pricitaji, ze po sedmdesati
letech manzelstvi maji tak krasny vztah, odpovedela pani Svatonova:
"Slibili jsme to nejen sobe, ale i Bohu." V jednom okamziku
se Josef Svaton rozplakal: kdyz vzpominal, jak videl po okupaci
nemecke jednotky vyvazet ceskoslovenske zbrane do Nemecka. Na
ten okamzik nezapomenu. Uz proto ne, ze mi pripomnel, jak jsem
rval bezmocnym vztekem, kdyz jsem se 15. brezna 1939 dival na
nacistickou armadu, ktera pochodovala hlavni ulici starobyleho
mesta Slaneho...
Josef Hynek se narodil 12.dubna 1915 na ceske Volyni; od roku
1925 zil s rodinou na Slovensku, kde zustal i po jejim odjezdu
do Kanady v roce 1937. V tom roce maturoval na bratislavskem gymnaziu
a v CSR zustal, aby pomohl branit svou vlast. Zacal u protileteckych
kanonyru v Praze, nasledoval Josefov, Uzhorod a Olomouc. Koncem
ledna 1939 emigroval do Kanady, kde se ozenil. V roku 1941 se
hlasil do cs. armady v Anglii, ale protoze zenate s detmi z Kanady
do Anglie neposilali, slouzil jako instruktor ve vycvikovych strediscich
kanadske armady. V roce 1999 byl rozkazem ministra obrany CR povysen
na plukovnika ve vysluzbe.
Po rozdeleni Ceskoslovenska pozadal o ceske obcanstvi. Bylo mu
sdeleno, ze na zaklade predlozenych dokumentu je nejspis slovenskym
obcanem.
V pozdejsich letech na sebe upozornil svym mistrnym popisem cs.
legii v prvni svetove valce: "Stoji za zminku, ze ceskoslovenske
armady prvni svetove valky, slozene z Cechu, kteri 300 let byli
pod vladou habsburske dynastie rakousko-uherskeho imperia, a Slovaku,
kteri po tisic roku zili pod botou madarskych lordu, byly schopny
organizovat - mimo uzemi sve zeme - armadu, ktera pochodovala
pres ruske imperium, plavila se Tichym, Atlantickym a Indickym
oceanem, Vychodocinskym a Stredozemnim morem, presunula se pres
U.S.A. a Kanadu - vykon, jakym se nemuze pochlubit armada zadneho
jineho naroda."
Nejmladsim z vyznamenanych je Karel Wolf, ktery se narodil v Praze
27. srpna 1920. Mel zajimavy zivot a dosud je ve vyborne kondici.
V dubnu 1939 se prihlasil jako dobrovolnik do Ceskoslovenske armady
ve Francii, kde byla schvalena francouzskou vladou po vypuknuti
valky. V cervnu 1940 byla evakuovana do Anglie, kde Karel Wolf
(nyni plukovnik ve vysluzbe) byl nejaky cas clenem ochranky prezidenta
Benese a spolupracovnikem deniku ceskoslovenskeho vojska Nase
noviny, ktery vychazel kazdy den v tydnu (celkem vyslo 1747
cisel), a humoristickeho casopisu "Kaktus", kde byl
clenem odboru, ktery naslouchal rozhlasovym vysilanim skoro z
poloviny sveta. Slouzil u 1. cs. obrnene armady nejdrive v Anglii,
a pozdeji ve Francii u Dunkerque. Valku ukoncil na Plzensku v
kvetnu 1945 a 7. cervence byl demobilizovan.
Po valce dokoncil vysokoskolska studia a stal se inzenyrem. Zacatkem
padesatych let se dostal do Anglie a posleze do Kanady, kde se
vyborne uplatnil. Je nositelem ceskoslovenskeho valecneho krize
a medaile za chrabrost.
Nevyznamenaneho (pri teto prilezitosti) Frantiska Tesare jsem
si nechal nakonec, ackoliv v teto skupine je druhy nejstarsi;
jen o nekolik mesicu mladsi nez Josef Svaton. Narodil se 2. prosince
1914 v Nedakonicich u Uherskeho Hradiste, vyucil se v kolonialnim
obchodu, v roce 1934 nastoupil u Batu, v roce 1938 byl vyslan
do Nigerie (pozdeji krasne popsal reakci maminky: "Kdyz jsem
ji ukazal na mape Afriku a potom Nigerii, zalomila rukama a hned
se krizovala" - jak neuveritelne se svet zmenil za jeho zivota...).
Ackoliv toto vypraveni je o vojacich, v zivote Frantiska Tesare
dominoval jeho vztah k Svatave Kapounove, s niz vymenil jeden
dopis v roce 1939, pak prisla valka a Frantisek se prihlasil do
ceskoslovenske armady v Anglii. Takhle popisuje svoji vojenskou
karieru, ktera zacala absolvovanim parasutistickeho kurzu: "Sli
skakat, napred nekolik skoku z balonu a potom na letadla. Vse
dobre dopadlo, ani jeden zraneny, jen jeden ztratil hodinky, ale
ty jsme pak take nasli. Po vylodeni armad nas prestehovali do
Francie, kde jsme drzeli v sachu Nemce v obsazenem Dunkerque".
Dostal nekolik medaili, vcetne Pametni medaile udelene mestem
Dunkerque, Ceskoslovenske medaile za zasluhy II. stupne v uznani
vynikajicich cinu mimo boj (udelovaci listinu podepsal tehdejsi
prezident CSR Ludvik Svoboda), Pametni medaili k 55. vyroci konce
II. svetove valky (udelovaci dokument podepsal tehdejsi ministersky
predseda Milos Zeman). O svych vyznamenanich Frantisek Tesar rika:
" Mam jich asi sest, ale to nejsou zadne velke medaly, jako
Valecny kriz apod."
Myslim si, ze Frantisek Tesar za nejhrdinstejsi cin sveho zivota
povazuje dopis, ktery v cervnu 1947 poslal rodicum Svatavy: Predne
bych Vas chtel poprosit o prominuti, ze Vam pisi, aniz mne znate.
Jiste je Vam vsak znamo od Svatavy, ze pojede za mnou do Afriky,
aby se stala moji zenou. Jelikoz mi neni mozno pozadat o ruku
Vasi slecny Svatavy osobne, dovoluji si Vas pozadat touto nezvyklou
cestou a sice dopisem. Jiste je pro Vas velmi tezka vec dat dceru
nekomu, koho neznate a ktereho nezna osobne ani Vase dcera.
Presto Svataviny rodice svoleni dali, Svatava jela do Nigerie
(kde se musili rychle vzit, aby Svatavu nevypovedeli ze zeme,
a Frantisek a Svatava spolu zili v stastnem manzelstvi az do jeji
smrti pred nekolika malo lety...
Josef Cermak
***
Dopis
Vazeny pane redaktore,
jak jste si mozna vsiml, v poslednim cisle Satellitu byly uverejneny
dva citaty z reci prezidenta Obamy 12. ledna v Tucsonu, ktere
jsem Vam poslal ja. Ten druhy citat (na cem zalezi v prchave
vterine zivota na teto zemi je jak hluboce jsme milovali).
Pripomnelo mi to bibli a na zaver jsem vsednimi slovy (kdybychom
meli vsecko a lasku nemeli, nic bychom nemeli) parafrazoval
onu slavnou biblickou pasaz o lasce. Zapomnel jsem - dlouzici
se stiny nasich starnoucich dni prohlubuji a rozsiruji rybnicky
zapominani - ze vy jste studoval teologii a casto kazal. A tak
jste moji nevalnou parafrazi nahradil nadhernou a vecne svezi
biblickou pasazi, zacinajici: Bych jazyky lidskymi mluvil i
andelskymi, a lasky kdybych nemel... a tim muj prispevek vyrazne
obohatil. Jenomze zpusobem, ktery v pravni teorii je klasifikovan
jako nespravedlive obohaceni a kdybych mlcel, vychloubal
bych se cizim perim. Dekuji za pomoc a prosim o uverejneni tohoto
dopisu.
S pozdravem
Josef Cermak
***---
Jen bych dodal, ze jsem nekazal casto, ale pouze nekolikrat jako
student bohoslovi pred ctyriceti lety, a v posledni dobe tak trikrat,
ctyrikrat za rok v Ceskoslovenskem baptistickem kostele a slo
mi spis o to, aby citat byl presny.
Ales Brezina