Navrat na hlavni
stranu
Tunisky Jan Palach meni beh
dejin
Mlady Tunisan Mohamed Bouazizi nemohl najit zamestnani. Opatril
si stanek a prodaval ovoce. Bez povoleni. Policie mu to zakazala
a jeden z policistu ho udajne uderil do tvare. Mohamed se zacatkem
roku 2011 rozhodl zemrit. Jednou z nejbolestnejsich smrti, smrti,
k niz byli odsuzovani kaciri: upalenim. Jako pred lety v Praze
Jan Palach. Mnozi se domnivaji, ze jiskra z plamene, ktery ukoncil
jeho lidske putovani, zapalila pochoden protestu meniciho tvar
arabskeho sveta: Alzir (kde Mohameda nasledoval ve smrti upalenim
Mohsen Bouterfit), Egypt, Jemen, Jordan, Syrie Hlavne Egypt. Nejlidnatejsi
zeme arabskeho sveta, s nejvetsim poctem nezamestnanych na svete,
zeme, kde 40 % obyvatelstva preziva za dva dolary denne, zeme
s prastarou kulturou a pyramidami, ktere nam dodnes berou dech.
Za co demonstruji? V arabskem svete vseobecne proti nasilnemu
potlacovani protestu proti nezamestnanosti a popreni politickych
svobod. V Egypte se protest zjednodusil do trech slov (trochu
nasilne prelozenych do cestiny): Mubarak musi jit. Hosni Mubarak
je prezidentem teto starobyle zeme uz skoro tricet let. Od doby,
kdy v USA Ronald Reagan, jeden z nejpopularnejsich americkych
prezidentu, slouzil svuj prvni prezidentsky termin. Rozdil mezi
Reaganem a Mubarakem je zdanlive nevelky: Reagan byl zvoleny volici
a po 4 letech se musel o svuj urad znovu prat a vystavit se kritice
spoluobcanu, kteri neveri, ze kdokoliv ma pravo byt jejich mluvcim
bez jejich souhlasu. Mubarak (jako vetsina jeho kolegu v arabskem
svete, ale nejen v arabskem) naproti tomu je toho nazoru (i kdyz
rika neco jineho, jako treba, ze on vzdycky pecoval a vzdycky
bude pecovat o chude), ze na volby neveri a kdyz tak jen takove,
ktere zarucuji jeho zvoleni (trikrat byl jedinym kandidatem, po
ctvrte pripustil dalsiho kandidata, ale hned po volbach ho dal
zavrit). 1. unora 2011 Egyptane protestoval jiz osmy den. Statisice
v Kahire, desetitisice v Alexandrii i jinde (jednou byl pocet
protestujicich uvaden jako 6 milionu, objektivnejsi pozorovatele
mluvi o 2 milionech). Zastoupeny byly vsecky vrstvy: chudi z zebrackych
ctvrti, stoupenci Islamskeho bratrstva (ktere vzniklo v dvacatych
letech minuleho stoleti jako hlas odporu proti britskemu imperialismu),
zamozni obcane, podnikatele, intelektualove, starsi lide, ale
hodne mladych (znacna cast egyptskeho obyvatelstva je mladsi dvaceti
peti let). Pocet mrtvych je udavan neco pres 300. Rada obchodu
byla vykradena a demolovana; budova Mubarakovy politicke strany
byla vyrabovana a zapalena; byly zniceny nenahraditelne pamatky,
ale nektere byly prestehovany. Pachatele byli chyceni - civilisty...
Mubarak se chova jako clovek na drogach (ostatne moc je jedna
z nejsilnejsich drog). Je tezke se jich vzdat. Egyptsky prezident
neni vyjimkou: dela vsecko, aby oddalil okamzik, kdy se za nim
zavrou dvere prezidentskeho palace. Ve sve reci 1. unora 2011
slibil, ze v pristich prezidentskych volbach (v zari) nebude kandidovat
(je mu 82 let), ale nezavazal - jak bylo ocekavano - podobnym
slibem i sveho syna (neco jako - podobne jako v Severni Koreji
- naslednika trunu). To ucinil az o par dnu pozdeji. Slibil, ze
bude podporovat zmenu ustavy a reformy a prechod k nove vlade
- pod svym vedenim. Planuje tedy zustat az do zari, tedy dalsich
skoro osm mesicu. Vetsina tech, kteri protestuji v ulicich Kahiry
a Alexandrie zadaji, aby odesel okamzite. 2. unora se do ulic
nahrnuli stoupenci Mubaraka, mnozi zamestnanci jeho rezimu, nekteri
pravdepodobne placeni Mubarakovym rezimem, vybaveni zbranemi a
Molotovovymi koktejly a dochazi k sarvatkam, do nichz drive nebo
pozdeji pravdepodobne zasahne armada. Mubarak mi pripada jako
krotitel drave zvere, kterou drazdi bicikem v presvedceni, ze
ji dokaze zvladnout. Bud si neuvedomuje nebo je mu jedno, ze kazdym
svym arogantnim cinem rozdmychava nenavist mas proti sobe. Je
v tom riziko: tunisky diktator nakonec musel utikat, aby si zachranil
zivot.
Spojene staty - a predevsim prezident Barack Obama a jeho ministryne
zahranicnich veci, Hillary Clinton - tanci na diplomatickem provaze
nepohodlny tanec. President Obama reagoval v televizi na Mubarakuv
projev kratce po jeho vysilani: s uspokojenim prijal Mubarakovo
prohlaseni, ze v pristich prezidentskych volbach nebude kandidovat,
zduraznil, ze reformy musi zacit okamzite, ze USA a Egypt sdili
mnohe hodnoty, ale sve dejiny si muze psat jen egyptsky narod.
Jeho rec, stejne jako projevy jinych predstavitelu demokratickych
zemi, byla formulovana s ohledem na roli, kterou Mubarak poslednich
tricet let hral jako spojenec USA pri vytvareni podminek pro mirove
zacleneni Izraele do arabskeho prostredi, na nebezpeci opakovani
iranskeho vyvoje po padu posledniho saha, na reakci vudcu ostatnich
arabskych zemi, kteri jsou stejne zranitelni jako Mubarak a kterym
by se prilis brutalni vyhozeni Mubaraka ze sedla mohlo jevit verolomnosti,
na miliony barelu nafty, ktere proudi pres Egypt dalkovym naftovodem
nebo jsou odvazeny ze Suezu nekolika tisici lodi denne...
Nemam poneti, jak tato zalezitost skonci. Doufam, ze egyptska
armada, ktera ma uzke styky s americkou armadou, a rocne dostava
1,3 miliardy dolaru od americke vlady, Mubarakovi doporuci, ze
je cas odejit. Kdyby byval pred mesicem v televizi prohlasil,
ze v pristich volbach nebude kandidovat, mohl odejit se cti. Za
tyden uz ji mnoho nezbude. Mozna vubec zadna. Na cem zalezi je,
ze kazdy den, o ktery prodlouzi svuj pobyt v prezidentskem urade,
mrzaci zivoty svych spoluobcanu. Chtel bych verit, ze zrychlujici
se tep dejin (revoluce, ktera vypukla v Tunisu pred dvema ci tremi
tydny, zdanlive nikym neorganizovana, bez recnickych tribun a
plamennych hecovani mas, s pomoci hlavne socialnich medii preskakuje
z jedne arabske zeme na druhou s rychlosti jeste vcera neuveritelnou),
ktere zacaly clovekem v jeskyni a prodiraly se perejemi nenavisti
a mocenskych choutek jedincu, rodu a kmenu, mordovani ve jmenu
naroda, vlasti, naftovych poli, ci viry v jednoho nebo druheho
boha, nas zavede do pokojnych vod zitrku, hodnych toho, co je
v nas nejlepsiho. Ale mozna, ze tohle vsechno je jen sneni starnouciho
srdce, ktere se snazi najit smysl v padeni traticich se dni.
Josef Cermak