Geozvesti
V povedomi naroda a hlavne snad diky spisovateli Eduardu Bassovi
se spojuji maringotky s cirkusem. Ja sam jsem mel prilezitost
zit temer tri roky v maringotce. Bohuzel ne s cirkusem, ale s
vrtnymi soupravami. Nejprve jsme hledali v severovychodnich Cechach
pobliz Lomnice nad Popelkou vodu, pak v okoli Zatce a Slaneho
uhli.
Nepanovali zde jako v dobach Petra Bezruce uhlobaroni, ale generalni
reditel Kropik. Mysticka postava, ktera sidlila nekde v Praze
- Holesovicich. Do tech jsem se dostal sluzebne pouze dvakrat.
Po prve, kdyz jsem se zaprodal narodnimu podniku Geoindustria.
Po druhe, kdyz jsem se z vazalskych sluzeb chtel vykoupit, coz
bylo mnohem tezsi, protoze byla sestimesicni nebo dokonce devitimesicni
vypovedni lhuta. Vyhodou pobytu v maringotce bylo, ze se pracovalo
bud od pondeli pouze do ctvrtka anebo sedm dni a pak bylo sedm
dni volna v nepretrzitem provozu, dvanact hodin denne. Pouze na
Vanoce se vrty zazimovaly, maringotky zamkly a vrtni delnici se
rozjeli vetsinou domu na Slovensko pod stromecek.
Na lehkych soupravach se pracovalo pouze na zemi. Na tezkych musel
byt jeden na vezi a ten rozsroubovaval vrtne tyce a rovnal je
do stojanku. Kdyz byla zima, jako ted v Ontariu, tak to v polich
na vezi pekne foukalo a za hodinu byl clovek radne promrzly. Presto
byl o praci nahore relativne velky zajem oproti sesroubovavani
tyci dole. Jak rekl kolega Cesilko jednou v diskusi, kdo pujde
nahoru: "Hele, ja taky radeji mrznu nez makam."
Kdyz se vrtalo, tak jeden stal u masiny a vrtal a tri zbyvajici
meli volno. V noci se to vyuzivalo ke kratkodobemu spanku na skrini
v mansarde ci cetbe. Ve dne jsme si meli vymyslet pracovni cinnost.
Jeden den prerovnat trubky z jedne hromady na druhou. Druhy den
je prenest na puvodni misto. Pohoda vydrzela az do okamziku nez
se rozlehla zprava, ze prijede Kropik.
Kazdy vrt mel v premobilni dobe svou vysilacku, kterou jsem nikdy
nevidel v provozu. Ale pro tuto udalost bylo toto zarizeni, ktere
naposledy zrejme pouzili partyzani za druhe svetove valky, uvedeno
v provoz, aby se opet sledoval nepritel. Z vysilacky se ozvalo
cas od casu hlaseni: "Kropik byl na dvojce!" "Kropik
je ted prave na sestce!" Nikdo pri tom nevedel, ktery vrt
je oznacen jako dvojka a ktery jako sestka a nas vrt jakoby unikal
jeho pozornosti. Kolegove jiz asi po seste prehodili tyce z jedne
hromady na druhou. Pot se z nich jen lil. Pri prvnim prehazovani
jsem jim pomohl. Pri druhem jsem mel pocit, ze jsou mne urcena
biblicka slova z knihy Kazatel: Marnost nad marnost. Po
chvili dustojneho premysleni jsem na palouku, ktery se nachazel
pobliz vrtne soupravy usnul.
Najednou mne probudilo ticho, do ktereho hrimal hulvatsky hlas,
jako kdyz se nekdo hada na stavbe o kolecko cementu: "Za
to valeni vas tu neplatime." Bylo mne jasne, ze patri samotnemu
generalisimovi vrtu. Vedel jsem, ze nesmim ztratit lidskou dustojnost.
Zvolna jsem se protahl a pomalu dosel k osobe, ktera byla pred
infarktem a abych ji jeste vice nerozrusil, zcela klidne jsem
ji poklepal na rameno a vysvetlil: "Za malo penez, malo muziky,
pane rediteli, malo muziky!" Pravda, trochu jsem se zastydel
za jakousi intelektualni nepoctivost. Prace na vrtech totiz nebyla
zas tak spatne placena, i kdyz tento vyrok mne stal premie, ktere
nebyly zas tak male. Kazdopadne reditel Kropik se jiz na nasem
vrtu nikdy neobjevil a ja jsem se s nim setkal uz jen na strankach
zavodniho casopisu Geozvesti.
V nem, krome vysledku podnikove fotbalove jedenactky ve sportovni
casti, ci ruznych urazu v cerne kronice, bylo jednou i interview
s generalnim reditelem n.p. Geoindustria soudruhem Kropikem. Najednou
se z neho vyklubal ekonomicky odbornik, primo narodohospodar.
V jeho odpovedich se to hemzilo slovy jako efektivnost, racionalizace,
produktivita, technologie, obmena strojoveho parku
Geozvesti k nam prichazely v igelitovych pytliccich spolu s vyplatou.
Podle toho jsem poznal, ze se jedna o reditele zavodu, pro ktery
jsem pracoval.
A od te doby vim, ze kdyz posloucham politiky, kteri hovori podobnym
esperantem, ze jsou to moji politici, tak jako pan Kropik byl
mym reditelem v n. p. Geoindustria. Vazim si jich a mam k nim
stejnou uctu jako tehdy ke svemu nejvyssimu sefovi.
Ales Brezina