Navrat na hlavni stranu

V Praze zemrel vyznamny klavirista Antonin Kubalek
Praha-ctk-Klavirista a pedagog Antonin Kubalek zemrel v Praze 18. ledna nahle ve veku 75 let. CTK o tom za rodinu zesnuleho informoval hudebni publicista a dramaturg Prazskeho jara Antonin Matzner. "Datum pohrbu a dalsi informace rodina zatim nesdelila," uvedl.
Kubalek, absolvent profesora Frantiska Maxiana na prazske Akademii muzickych umeni, se narodil 8. listopadu 1935 v Libkovicich u Duchcova. Hudebnik povazovany za nejtalentovanejsiho klaviristu sve generace odesel na podzim 1968 do exilu do Kanady, kde jako solista vystupoval mimo jine s Karlem Ancerlem a torontskym symfonickym orchestrem. Premieroval dila Lubose Fisera, Milana Kymlicky, Jana Dumka, Frantiska Vrany a rady kanadskych skladatelu. Pusobil take jako pedagog na torontske konzervatori a univerzite.
Kubalek venoval soustavnou pozornost ceske hudbe a natocil radu nahravek s klavirnimi skladbami Smetany, Dvoraka, Janacka a Josefa Suka. Jeho prvni zahranicni album se sonatami brnenskeho rodaka Ericha Wolfganga Korngolda vzniklo na doporuceni legendarniho Glenna Goulda v jeho rezii a produkci. Za mimoradny vykon pri solovem recitalu na Prazskem jaru v roce 2002 a dlouhodobou propagaci ceske hudby v zahranici byl odmenen vyrocni cenou Ceske hudebni rady.
Hre na klavir se venoval od svych 11 let, zvitezil na narodni soutezi umeleckych skol a byl ocenen na Mezinarodni klavirni soutezi George Enescu v Bukuresti.
V zacatku 60. let byl zamestnan jako ucitel na Lidovych skolach umeni v Kamenici nad Lipou a Msenu u Melnika. Ceskou republiku po emigraci opet navstivil v roce 1991, kdy zahajil cyklus klavirnich recitalu koncertem ve Smetanove sini v Praze. V roce 1996 vystoupil na recitalu v prazskem Rudolfinu a v roce 2003 zalozil Mezinarodni klavirni kurzy Antonina Kubalka ve Zlatych Horach.
***
Tak znelo strucne oznameni CTK. Ve zprave se nic nerika o tom, ze Tonda byl skvely clovek a vypravec, ktery dokazal svymi historkami bavit spolecnost. Mel krasny vztah s lidmi, kteri se snazili vyjadrit svuj vnitrni zivot kumstem. At jiz to bylo v hudbe nebo ve vytvarnem umeni. Pred lety moje manzelka Maria udelala dva jeho portrety a diky tomu se prohloubilo nase pratelstvi. Na podzim roku 2009 jsme se potkali u svateho Vaclava pri vystave o hudebnim skladateli Jaroslavu Jezkovi. Nejak jsme se dohodli, ze se musime do Vanoc sejit a pochopitelne to nevyslo. Silvestra jsme zavrhli, ale Tonda mel jiny napad, co takhle kdybyste prisli na kachynku na Novy rok. Tento plan jsme realizovali.
Antoninova pochoutka se zelim byla skvela a tehdy behem jeho vypraveni se zrodil napad zachytit jeho vzpominky na papir. K memu prekvapeni se Antoninovi tento napad zamlouval. V breznu a dubnu jsme natocili serii rozhovoru, z nichz prvni tri byly v lonskem rocniku Satellitu v cislech 5, 8 a 10.
V dubnu jsem odjel do Prahy ja, v cervenci Antonin. Byl nadsen, ze jeho dcera Karolina bude studovat v Praze. V Praze se libilo i jeho manzelce Pat. Kdyz jsme se v rijnu potkali, tak jsme spolu vyrazili na pochuzku po uradech. Po tomto zpestreni jsme zasli do Deminky na obed a Antonin tentokrat pripojil historku o kritikovi z Globe and Mail, ktery prisel kdysi na jeho koncert a nejaka Antoninova kamaradka sedela za nim. Takze Antonin mel pribeh z prvni ruky. Jakmile zaznely prvni tony klaviru, kritik usnul a spokojene spinkal jako male detatko. Jen obcas se probudil a udelal si poznamku. Pak se zase odebral do rise snu. To trvalo behem celeho koncertu. Druhy den vysla v Globu kritika, ktera nevyznela tak spatne. Kritik ho docela zhodnotil kladne. Vadila mu pouze jedna vec, ze klavirista byl misty prilis hlasity. "Asi jsem ho nekolikrat probudil," dodal s usmevem Antonin.
Letos po novem roce jsem dostal e-mail, ze se Antonin podrobil operaci mozku. Zavolal jsem mu tedy do nemocnice Na Homolce a vzal to Antonin, ktery byl plny optimismu. Operace se podarila, nyni bude nasledovat rehabilitace, mozna ze bude opet hrat a tento tyden jde domu. "A do novin dej, ze zpravy o me smrti jsou ponekud prehnane" dodal s typickym kubalkovskym humorem.
Jenze v utery mi volala jeho manzelka Pat, ze Antonina postihl cestou z nemocnice infarkt a jeho stav je vazny Tonda mel vlastne pravdu, zivot cloveka nekonci v okamziku, kdy se mu zastavi srdce, ale jsou zde veci, ktere zustavaji. To nemyslim pouze hmatatelne veci jako nahravky, cedecka, gramofonove desky, ale i veci neviditelne: vzpominky, vztah k lidem, k rodine. To, co jako pedagog natloukl do hlavy svym studentum. To, co je nezmeritelne, neco, cemu se po staleti rikalo duse
A my se muzeme zastavit, zaposlouchat se do jeho hudby, podelit se o vzpominku na nej. Ja osobne mohu splnit svuj dluh, ktery mam a pokracovat v jeho vypraveni, ktere jsem zachytil na magnetofon na jare roku 2010
Ales Brezina
***---

Z naseho lonskeho rozhovoru
Po prestehovani z Newmarketu bydleli Kubalkovi v Parkdale, protoze jim to pripominalo trosku Evropu. Antonin mel rad prave ty male obchudky, domy, ale hlavne si tuto oblast oblibil po prichodu do Kanady, kdy zde bydlel. Nejprve to bylo na Niagara St., potom bydlel s rodinou pobliz High Parku. Tehdy to byla skutecne Evropa. Zilo tam hodne Ukrajincu a Polaku. On sam bydlel u nejakeho Cecha. Znovu jsem se vratil k vypraveni z lonskeho dubna.
AK: Tenhle dum nasla Pat. Libilo se nam, ze je to blizko mestske dopravy, a neni daleko k ceskemu reznikovi, coz je velmi dulezite. V dome je misto pro piano a pri tom to neni na hlavni ulici. Zaroven cena domu byla dobra.
ABE: A jak snasela Karolina prestehovani do Toronta?
AK:
Musela dokoncit zakladni skolu zde a mela i etnicke konflikty, ktere jsou bezne v teto oblasti. Bylo to vsak pouze jeden rok a kdyz zacala chodit do Umelecke skoly v Rosedale, tak tam jsou jine problemy, alkohol a drogy. Tomu vsak zatim odolava.
ABE: Jak dlouho jste bydleli v Newmarketu?
AK
: Deset let. Pred tim nez jsme se vzali s Pat, tak jsem bydlel pobliz Bathurst a Lakeshore, zatimco rodice Pat bydleli ve Scarborough, kde jsme spolu bydleli po svatbe. Rodice vsak prisli s tim, ze se dum musi prodat. Na stesti Pat mela pronajaty dum v Newmarketu, tak jsme ho mohli "odnajmout" a nastehovat se tam. Ze zacatku to bylo pekne. Byl to krasny odpocinek po mnoha letech bydleni v Torontu, ale bylo pri tom prilis mnoho cestovani. Trikrat az ctyrikrat tydne na autobus a presedat na Finch Ave., abych se dostal do skoly. Pat musela take cestovat a Karolina mela soukrome hodiny v Toronte na housle. Po case jsme se rozhodli, ze dum v Newmarketu prodame a ze koupime neco v Toronte.
V Newmarketu se mi libilo. Neni to male mesto a jsou tam i pekne hospudky. My jsme bydleli primo v meste. Maji tam hudebni festival, souteze pro mlade hudebniky. Je to docela kulturni mesto. Maji divadlo pro 500 lidi, ale kdyz se proda 150 listku, tak je to uspech. Karolina vsak z toho byla smutna, kdyz se musela prestehovat. Asi rok trvalo, nez se premistila i mentalne. Mela tam sve kamaradky. Rada se tam vraci. Pat tam jezdila na kole, ale ted v Torontu uz kolo ani nema.
ABE: Jak jste se vlastne seznamili?
AK:
Pat studovala u mne, ale zaroven ma rada kone. Vystudovala anglickou literaturu. Z ceske literatury jsem ji dal Capka. Svejka zatim ne. Karolina take hodne cte. Hrozne se ji libil Brady, Hancin kufrik. To ji oslovilo. Pat se mi libila od okamziku, jak vstoupila do ucebny. Bylo ji jedenadvacet a mne bylo pres ctyricet. Rikal jsem si - dej si pokoj, jsi starej dedek. Kdyz udelala tu zaverecnou zkousku z klaviru, tak si koupila kone a mela ho nekde na farme u Newmarketu. Musela jezdit kazdy den ze Scarborough do Newmarketu kvuli nemu. Pri tom mela problemy s ruznymi alergiemi. Nevideli jsme se deset let.
Pat se po deseti letech rozhodla pokracovat v studiu klaviru a tak prisla na konzervator a vyhledala mne. Ja jsem tam mel byt, ale pochopitelne jsem tam nebyl.
Sedel jsem naproti v donut shopu a najednou prijde mlada pekna zenska a sedne si vedle mne a zepta se, jestli ji znam. Konecne jsem si vzpomnel, ale zapomnel jsem jeji jmeno. To ji nevadilo, aby se zeptala, jestli bych ji vzal zpatky jako studentku. Tehdy jsem ji to nerekl, ale pomyslel jsem si: "Holka, tebe budu ucit i spanelsky!"
Asi tyden po tom jsem mel koncert v Orilii. Delal jsem ze sebe blbeho a zeptal jsem se ji, jestli nevi, jak se clovek dostane do Orilie. Ona reagovala tak, jak jsem pocital: "Ale ja vas tam odvezu!" A skutecne me tam odvezla. Pozval jsem ji za to k sobe na panaka a uz ten den neodesla. Druhy den sla ucit, tak jsem ji tam poslal kytici. Nasledovalo pozvani k ni do Newmarketu, do jejiho baracku, kde jsem se ji otazal a to ji porad pripominam. Byla to pouze hypoteticka otazka: "Vzala by sis mne?" Pat odpovedela: "Ano."
Vzapeti jsem sedel v porote Canadian Music Competition a projel jsem celou Kanadu od Victorie, pres Vancouver, Calgary, Saskatoon, Reginu, Winnipeg az do St. John's na Newfoundlandu. Kdyz jsem byl v Edmontonu, tak jsem ji koupil prsten a zavolal jsem ji, protoze jsem chtel oficialne pozadat o ruku. Pat se me zeptala: "Hadej, co jsem dnes delala ja?" "Co?" "Sla jsem si ke krejcimu nechat usit svatebni saty." Odpovedel jsem, ze otazka neznela, jestli si me vezme, ale jestli by si me vzala. To jsem se ptal v breznu a v cervenci 1993 jsme se brali a nasledovala svatebni cesta do Prahy a uz to jelo jak na dratku. V prosinci 1994 prisla na svet Karolina, to bylo prave dite. Zadny hrisny prestupek.
***---
ABE: Oficialni zivotopis uvadi, ze pochazis z Libkovic. V Libkovicich byl take kriminal, tak jsem je poznal ja, ale dnes snad uz ani tato vesnice neexistuje
AK:
Narodil jsem se skutecne v Libkovicich, ale byl jsem tam pouze dvakrat v zivote. Kdyz jsem se narodil a bydleli jsme tam asi tri nedele, nez jsme se odstehovali pryc. Po druhe jsem tam byl v roce 1991, kdyz jsem prijel do Prahy a starosta Libkovic pan Brichacek vyhledal v matrikach dum, kde to bylo a zavedl me tam. Lidi, kteri tam bydleli byli z toho vydeseni, kdyz starosta zaklepal a oznamil jim, ze jsem se tam narodil.
ABE: Uklidnili se, kdyz zjistili, ze nepozadujes zadne restituce
AK:
Helikopterou mne ukazali krajinu a to byl pohled na mesicni krajinu. Povrchove doly, sileny A Havel to nezastavil Nikdo nezastavil zbourani vesnice, o ktere jsou prvni zminky v roce 1186. A oni ji zbourali kvuli par kbelikum uhli
ABE: V Libkovicich byl nejen komunisticky kriminal, ale pred tim za valky i nemecky koncentrak. Kdyz jsem tam byl, tak tam byla jeste pametni deska. Bylo to vsak pri silnici, mimo vesnici
AK:
Asi od ctyr let jsem zil v Brezankach u Duchcova, ktere zanikly v roce 1970. V historickych pramenech se objevuji poprve v roce 1207. Zil jsem tam u otcovych rodicu a moje matka byla za valky nasazena do Nemecka pracovat v tovarne, protoze ta oblast byly Sudety. Otec s matkou se nikdy nevzali a matka mu nemohla prijit na jmeno, ale nevim, co se mezi nimi stalo. Muj otec byl ve Wehrmachtu. Nekdy pocatkem valky prisel dedeckovi telegram, ze je otec nezvestny. Jako dnes to vidim, kdyz sebou placl o zem. Po case prisel lodni kufr s pradlem od krve a pak se zjistilo, ze si vzal behem valky nejakou Nemku, ktera si v jeho nepritomnosti nabrnkla nejakeho chlapa z posty. Otec ji posilal penize, ale tam byl tehdy valutovy zakon a ona ho udala. Proto byl dedecek presvedcen, ze ho zastrelili. Po valce, kdyz se matka vratila, jsem ji nepoznal. Stal jsem na kanapi v kuchyni a babicka mne oblekala, kdyz dedecek prisel s nejakou zenskou a rekl: "Tvoje maminka se vratila a ja nevedel, co to maminka znamena."
Nevim, jestli to bylo nestesti nebo jestli to bylo naplanovane, ja mel strasne rad kone. Vzdycky jsem chtel byt sedlakem. Moje teta, sestra meho otce, se vdavala a stehovali se zebrinakem s konmi do vedlejsi vesnice a ja jsem si vyzebral, ze s nimi pojedu a ze budu sedet na kozliku a drzet oprate a ze mne za vesnici vysadi a ja pujdu zpatky. Tak mne vysadili a jdu zpatky a tam vidim nejake milence, jak vychazeji z pangejtu. Tak jsem chtel zjistit, co tam delali. Sebehl jsem tedy dolu, nevim, co bych tam mohl videt. Byla tam hromada pancerovych pesti. Tak jsem vzal jednu do rukou a zacal jsem si s tim hrat a vystrelil jsem to do tech ostatnich. Nevedel jsem, ze z toho vyleti plamen. To bylo, proc se mi v kvetnu 1945 stal ten uraz. Odvezli mne do nemocnice a z ni jsem sel k mame do Horan, coz je take pobliz Mostu. To je zajimave, ze Libkovice, Brezanky, Horany, to je vsechno v prdeli kvuli posranymu uhli.
Kdyby nebylo par znamych, tak tam nemam proc jezdit. Chodil jsem tam do skoly, ale problem byl v tom, ze jsem v petactyricatym nemluvil vubec cesky. Prvni ctyri roky jsem chodil pouze do nemeckych skol. V tech Horanech jsem mel potize videt na tabuli a nejaky ucitel poradil me mamince, ze je na Hradcanech ten slepecky ustav, to uz jsem vypravel.
ABE: Priste udelame Kanadu
AK:
Priste budeme delat, co bude
V tomto okamziku jsme vypraveni pred rokem v dubnu 2010 prerusili. Kanadska Odysea Antonina Kubalka zustala a asi na vzdycky zustane pro mne bilym mistem. Presto jsem rad, ze jsme s timto projektem zacali, i kdyz asi neni v lidskych silach ho skoncit. Antonin Kubalek odnesl s sebou sve tajemstvi tak jako kazdy clovek odnasi s sebou ten svuj uzlicek na konci sveho zivota.
Ales Brezina 22. 1. 2011.
***---
Vzpominka z Cech
K umrti Antonina Kubalka jsme dostali celou radu e-mailu. Za vsechny vybirame e-mail Jarmily Pohlove, ktera v minulosti pasala o Kubalkovych klavirnich kursech.

Po kratke, ale tezke nemoci se navzdy uzavrela zivotni pout jednoho z nejvyznamnejsich pianistu 20. stoleti Antonina Kubalka.
Kdo by si pomyslel, ze se jeho srdce zastavi prave v Praze, srdci Evropy a hlavnim meste jeho rodne zeme. Kanadsky statni obcan se do stare vlasti "prestehoval" spolecne s manzelkou Patricii, aby jejich talentovana patnactileta dcera mohla nastoupit studium Hudebni fakulty Akademie muzickych umeni v Praze. Osud tomu chtel, aby ve sve rodne zemi take skonal.
Rodak z dnes neexistujicich Libkovic u Duchcova, jemuz strepina z nahodne nalezeneho granatu vazne poranila zrak, se s hudbou setkal na klasterni skole a to az v jedenacti letech! Jeho zrakovy handicap vyvazilo nesmirne nadani a takrka zazracna pamet, ktere ho po sesti letech studia hry na klavir vynesly na koncertni podium, na nemz v jeho podani zaznelo dilo Vitezslava Novaka. Tento skladatel zustal spolu s Leosem Janackem, a zejmena Josefem Sukem, umelcovou celozivotni laskou.
Po absolutoriu prazske konzervatore se stal posluchacem Akademie muzickych umeni ve tride slavneho ceskeho klaviristy Frantiska Maxiana. Tehdy jiz vystupoval po cele zemi i vychodnim bloku a zucastnil se take Mezinarodni souteze George Enesca v Bukuresti. Jako jediny Cech se probojoval do finale, kde byl ocenen cestnym diplomem. Akademii bohuzel neukoncil, protoze byl vyhozen, neb odmital navstevovat hodiny politicke ekonomie. Presto byl v roce 1961 jmenovan profesorem na prazske konzervatori a zaroven uspesne pokracoval v koncertni cinnosti.
Jako jeden z mala umelcu byl schopen pro kazde vystoupeni nabidnout jiny repertoar a timto pravidlem se ridil bezmala deset let.
Kdyz prisla nabidka od Supraphonu ke spolupraci, povazoval Antonin Kubalek za svou moralni cest prezentovat predevsim skladby svych soucasniku. Na vyslem albu, venovanem soucasne ceske klavirni tvorbe, se podilel spolu s dalsimi vyznamnymi osobnostmi ­ Viktorii Svihlikovou a Ivanem Moravcem.
Vyznamnym predelem v jeho zivote byl rok 1968, kdy se rozhodl pro emigraci. S odvolanim na rozhovor, ktery poskytl Dite Hradecke (Lidove noviny 22. 5. 2002), nebylo jeho rozhodnuti k opusteni vlasti motivovano vpadem ruskych vojsk. Citil vsak, ze se zde nemuze prosadit a navic mu jeho tehdejsi manzelka dala ultimatum: "Bud pujdes se mnou, nebo jdu sama".
A tak se bez jakekoliv znalosti ciziho jazyka ocitl daleko od domova. Najednou pocitil touhu se vratit, ale jak, kdyz nemel uz zadne penize. A navic mu chybelo to podstatne, cim by si mohl prostredky na dalsi zivot vydelat ­ klavir.
Nastesti mu pomohl legendarni sef Ceske filharmonie Karel Ancerl. Diky jeho primluve Kubalek mohl poridit prvni rozhlasove nahravky, koncertne vystupovat a znovu vybudovat svou karieru. Debutoval ve slavne Town Hall v  roce 1970, kde se predstavil coby solovy pianista. V nasledujicich letech spolupracoval s Kanadskou rozhlasovou spolecnosti (CBC) a jako solista s Torontskym symfonickym orchestrem.
Jeho nekompromisni pristup k interpretaci, podlozeny presvedcivym hudebnim citenim a vrelym lyrismem, stejne jako prosazovani skladeb malo znamych a take novych del ceskych i kanadskych autoru, udelal dojem na sverazneho kanadskeho klaviristu Glenna Goulda, ktery si Kubalka velmi povazoval. (Nezridka mu volaval v noci, aby za nim okamzite prijel a poslechl si jeho novou nahravku, jeho nazor pro neho zrejme hodne znamenal). Glenn Gould ho v jeho nelehkych zacatcich podporil take financne a dokonce s nim spolupracoval na nahravce Korngoldovy klavirni sonaty, a to poprve a naposled v netradicni roli producenta.
Diky svym prvnim deskam, ktere nahraval pro spolecnosti Citadel, Genesis, Golden Crest, Melbourne, Island Records, CBC aj. si Kubalek ziskal mezinarodni vehlas a brzy zacal byt povazovan za jednoho z prednich severoamerickych pianistu. Proslavil se predevsim jako citlivy, poeticky klavirista, ktery se nikdy nenechal svest k povrchnim pozam virtuozu, ale vzdy mel na mysli skutecne hudebni hodnoty.
V devadesatych letech se Kubalek triumfalne vratil do vlasti. Bohuzel vzdy jen na kratky cas, nebot se zatim v Kanade natrvalo usadil. Jeho druhou zenou se stala profesorka anglicke literatury a absolventka kralovske konzervatore v Torontu Patricia Wotherspoon. Z druheho manzelstvi se narodila dcera Karolina, ktera pokracuje ve slepejich sveho otce.
Koncertni vystoupeni Antonina Kubalka v Cechach, se vyznacovala predevsim propagaci ceske hudby. V programech jeho recitalu, ale najdeme take dila dalsich skladatelu. Napriklad jeho oblibeneho Brahmse, za jehoz interpretaci si ziskal bezvyhradny obdiv publika a odborne kritiky. Vystupoval v Praze, v Mostu, v Duchcove, v Teplicich, v Ceskem Krumlove, v Bystrici pod Hostynem, ale take v  Jeseniku, Karlove Studance, v Priessnitzovych lecebnych laznich, ve Zlatych Horach a na Poutnim miste Panny Marie Pomocne. V roce 1994 byl clenem poroty na Smetanove soutezi v Hradci Kralove.
Ale opravdoveho zadostiucineni se dockal az v roce 2002, kdy vystoupil v Rudolfinu v ramci festivalu Prazske jaro. Za vykon na tomto recitalu, ale predevsim za celozivotni prinos ceske hudbe a jeji obetave propagaci v zahranici mu byla na podzim roku 2002 udelena Cena Ceske hudebni rady. Kubalek totiz dokazal v Americe prosadit nejen dila Janacka, Smetany, ci Dvoraka, ale i mene zname skladatele ceskeho klasicismu, jako Dusika, Myslivecka, Voriska atd.  Nasledoval tak prikladu Rudolfa Firkusneho. Rikal, ze nema ambice takova dila popularizovat, ale spise dat milovnikum hudby prilezitost si poslechnout a zaroven uvedomit, ze neexistuji pouze Chopinovy Polonezy nebo Lisztovy Uherske rapsodie. S jeho nazorem, ze Ceske tance Bedricha Smetany jsou na stejne urovni jak svou virtuozitou, tak melodickou a harmonickou strankou a predevsim muzikalitou, nelze nez souhlasit. Prirovnal je k mistrovsky vybrousenym drahokamum, bereme-li v uvahu, za jakych okolnosti byly vytvoreny.
Po padu zelezne opony byla pro Kubalka kazda navsteva Ceske republiky velkym svatkem, ale predevsim zdrojem inspirace. Tvrdil, ze kdyby nemel tak silne pouto k rodne zemi, k Praze a predevsim k mnoha kolegum a kdyby nebyla pratelstvi, ktera trvaji od skolnich let, nemel by mnoho duvodu se rok, co rok do sve rodne vlasti vracet.
Antonin Kubalek pusobil jako profesor na Kralovske konzervatori v Torontu, Glenn Gould Music School, a University of Toronto. Byl take prezidentem Fred Gaviller Memorial Fund a clenem Kapralova Society. Jeho temer dve desitky CD, ktere od roku 1988 nahraval pro spolecnost DORIAN, ziskaly radu oceneni v casopisech Fanfare, American Record Guide, CD Review, Gramophone Magazine aj. Vynikaji mezi nimi ceska dila (Smetanovy Ceske tance, Janacek, Dvorak, Suk, Novak, Martinu a dalsi), skladby Schumanna a Brahmse i komorni nahravky (Dvorakovy klavirni kvintety spolu s Lafayette String Quartett, kompletni houslove dilo A. Dvoraka a houslove sonaty Edvarda GriegaIvanem Zenatym ci pisne Schumanna a Brahmse s barytonistou Victorem Braunem). Dvakrat, za nahravky Smetany a Brahmse, byl nominovan na nejvyssi oceneni ­ Juno Award.
Cest jeho pamatce!
(V clanku mj. citovan Opus Musicum 1/2003 a rozhovor D. Hradecke z 22.5.2002)
Jarmila Pohlova
***

 

Navrat na hlavni stranu