Povidani nejen o case
(Laicka uvaha)
Kdesi jsem se docetl, ze kupr. Aristoteles byl naruzivy chodec
a na jeho vychazkach leccos jej napadlo, co jeste dnes povazujeme
za moudre a uzitecne. Take chodim na prochazky a leccos me napadne,
ale moje myslenky a napady mivaji jepici zivot. Ale nijak me to
neodrazuje od pokracovani ve zvyklosti.
Zacina se dalsi rok kolikaty uz asi presne od vseho konani, od
pocatku CASU?
Cas? Co je to vlastne tenhle cas? Blizenec vesmiru, fenomen stejne,
rekl bych, imaginarni jako odmocnina z minus jedne (i kdyz namitnete,
ze se da merit). Existuje v nas den po dni. Je dokonale vecny,
na rozdil od epochy, historickeho obdobi, toho ci onoho rezimu.
Vnimame ho na hodinovych rucickach, na strankach kalendare, promenami
dne do noci a naopak. Zrusme cas a nebude ani svet. A nebyla by
ani mudroslovi. Cas jsou penize Vseho do casu Cas promenuje nazor
snadneji nez rozum Cas vsechny rany zhoji Za cas uz si ani nevzpomeneme
a podobne.
Jen v case muze existovat nase pamet. Tvrdi se, ze clovek v teto
pameti uchovava radeji udalosti prijemne a radostne. Minulost,
pritomnost a budoucnost (ruzne podoby casu) nelze ale oddelit,
porusit jejich souvislost. Nekdy je zapomenuti na minulost mozna
i chvalyhodne; jedna-li se treba o odpusteni zrady kamarada v
davnejsi minulosti, ci bolestive odmitnuti zenou. Proste takova
soukroma zapomenuti.
Mne ale napada jak a proc mohlo v dlouhem case (ac jen zlomku
v porovnani k vecnosti) v jistych dobach, opet relativne vzato
nedavnych, dochazet k udalostem, cinum a zlocinum s dlouhodobymi
nasledky. A ptam se, jak jeste mohou nekteri, rekneme moji soucasnici,
na to co bylo soucasti onech casu, zapomenout a pamatovat si jen
to lepsi, i kdyz, priznam, leccos kladne v tech dobach bylo.
Jak si takhle za pochodu premitam, vynoruji se mi v pameti udalosti,
jejichz neblahe nasledky nepohltil cas, nevymazal z dejin, ale
snad jen z pameti tech, kterym nejak nerozumim. Tomu, s jakym
klidem zapominaji na nezmenitelna fakta a skutecnosti. A nebo
je dokonce omlouvaji a vysvetluji.
Ani ta nejsmutnejsi a nejdrastictejsi fakta nezbavila je viry
v uskutecneni a nastoleni komunismu. Tato jejich vira ma moc chapat
nevysvetlitelne, lidskosti se pricici a prece uskutecnene. V teto
opiove clone nauky v praxi uvedene do zivota mizi mnoho cinu,
udalosti, rozhodnuti, ktere miliony zcela nevinnych zbavily v
krajnim pripade zivota, v mene krajnim svobody. Vzaly jim cas,
mereny mnohdy desitkami let, v nichz mohli obohatit vedu, umeni,
proslavit svou rodnou zemi, vykonat mnoho prospesneho.
Nerikam tu nic noveho. Mym vrstevnikum je to vse dobre znamo.
Nekteri z nich, zijici dnes ve Winnipegu, Toronte ci Vancouveru
byli zbaveni na radu let moznosti zit svuj zivot plne kazdou hodinou,
kazdym rokem. V case neustale plynoucim.
Zapomenout a odpustit neni, dle meho nazoru, totez. A mozna,
ze kazdy z tech, kdoz se uchylili do naruce onoho casu, ktery
vsechny rany zhoji, mohli by si obcas pripomenout alespon nektere
skutecnosti, ktere je sice mozno vymazat z ucebnic, ale ne z historie.
A jak si kracim oblibenou pesinou kolem potoka gravitaci uvadeneho
do pohybu, mysli se mi roztaci jakesi leporelo pripominajici udalosti,
ktere v normalnich dobach lze povazovat za podivuhodne
a nepochopitelne i hruzne.
Nepozornost mocnych k dilu cloveka, ktery behem nekolika malo
let uskutecnil, co ve svem dile predlozil svetu, za niz miliony
zaplatily svymi zivoty jiny, dlouho oslavovany, mordoval sve
kolegy a sve spoluobcany po skonceni valky jen tri roky byl klid
v moji zemi a nastaly casy nad nimiz se zdravy rozum zastavoval,
nastala neuveritelna moc planych hesel, vyhruzek, zatykani, kradeni
majetku poctive ziskanych, vlada vsemocne strany vrazdici nevinne
i vinne ve svych vlastnich radach (ti ale byli zlocinci z jinych
duvodu, nez z jakych byli svou stranou obvineni!), justicni vrazdy,
strach a doba temna, vedci do dolu a udavajici domovnice, lez
kymkoli sdelena znamenajici pro jineho nekolik let kriminalu.
Jak jen to vsechno bylo mozne, ta zrudnost hesel a tlachani ve
jmenu vsemocne strany. Jak jen tohle se mohlo stat, jen neco pres
dekadu pote, co v Nemecku podobne si pocinal shora zmineny autor,
zneuznany malir s knirkem kolik inteligentnich lidi bylo jen
za svou inteligenci a vzdelani ze spolecnosti vyrazeno, bez ohledu
na to, jak ta tim utrpi. A co mne nejvic fascinuje nahla nenavist
zasahujici mista vzdelanosti, univerzity, samozvani vladci v radach
studentu zbavuji profesory jejich postu! Jaky to vykvet absurdity,
hlasany raj na zemi obehnane ostnatym dratem a straznimi vezemi,
zcela navzdory Deklaraci, kterou vlada te zeme, moji domoviny,
podepsala, jak jen je mozne, ze pripravovany raj, dokonalejsi
rad a spolecnost tolik lidi chce opustit? A statecni vojaci a
letci bojujici po boku zapadnich spojencu za svobodu, koncici
v kriminalech jiste, ne kazdeho postihl osud zapadnich letcu
nebo majitelu prosperujiciho hospodarstvi ci obcanstvu uzitecneho
obchodu, dilny ano, clovek si mohl zajit do tancirny a nebo poslouchat
zapadni stanici vysilajici jazz, jenze, to byl zivot dle hesla,
ze mene znamena casto vice v ponekud zvlastni interpretaci.
Ten vsemocny cas jako voda v rece nebo potoce svym plynutim omila
kameny, tak ta reka casu zbavuje nasi pamet citlivosti. Nabizi
nadeji, viru, ze podobne veci uz se nebudou opakovat. Snad. Nikdo
nevi. Ale ponechat to letite zlo pusobici v mnoha podobach v zapomenuti,
ba hledat pro nej omluvu a vysvetleni o to se na svych prochazkach
marne pokousim. Vysledkem je ale jenom uzas
Vladimir Cicha - Vancouver