Koncert na pamet Patrisky
ze Slaneho
V nedeli 28. listopadu 2010 dr. Milos Krajny do letosni serie
svych Nocturnes in the City zaradil koncert, sponzorovany pozustalosti
a rodinou Patrisky ze Slaneho, Vlasty Scheybalove, rozene Provaznikove.
O Vlaste vysel jak v Satellitu, tak v CzechFolks
clanek pred nekolika mesici. A tak dnes jenom nekolik dat: narodila
se v r. 1928 ve Slanem a tam take v r. 2009 zemrela. Stravila
se svym manzelem Frantiskem a synem stejneho jmena radu let v
Torontu. Dnes vsichni spi v rodinne hrobce na kouzelnem hrbituvku
v ontarijskem Boltonu. Osud - na pohled - ne nepodobny osudu mnoha
ceskych ci slovenskych rodin. Az na to, ze zivot Scheybalovy rodiny
byl tragicky predznamenan. A take proto, ze Vlasta po sobe zanechala
nezvykle hlubokou stopu.
Jednak napsala kouzelnou knihu (sve pritelkyni, Milene Zofkove,
o ni rekla, ze to bylo to nejlepsi, co v zivote udelala) vzpominek
na detstvi, Patriska ze Slaneho aneb Cert si prece nekdy
schrupnul (vysla v nakladatelstvi Atelier IM v Luhacovicich,
kde take nedavno vysla jedinecna sokolska kronika Jana Waldaufa
pod preskromnym titulem Male dejiny velke myslenky). A
take proto, ze jak za sveho zivota, tak ve sve posledni vuli bohate
pamatovala na ucely a instituce v Ceske republice, ale hlavne
v Torontu. V Ceske republice to byl predevsim dar Zoologicke zahrade
v Praze. V Torontu jeste za sveho zivota zalozila v Robarts
Library (University of Toronto) oddeleni ve jmenu sveho syna,
Franka Josefa Scheybala, shromazdujici knihy o Ceskoslovensku
a Ceske republice vydane kdekoliv, ktera uz ma pres 20 000 vytisku.
(Koncertu 28. listopadu se zucastnilo nekolik zastupcu Robarts
Library, vcetne Chief Librarian Carole Moore).
Posledni vuli a dovetky (interpretovanymi v umluve mezi dedici,
pripravene advokatni kancelari, specializujici se na tento obor
prava), vedle rady mensich daru (mezi nimi i Masarykovu ustavu
a kostelu sv. Vaclava), Vlasta Scheybalova pamatovala vetsimi
castkami na tyto organizace: Appleby College Foundation; St.
Ann's Roman Catholic Church; the Heart and Stroke Foundation
of Ontario; the Schizophrenia Society of Ontario; Covenant House;
the Canadian National Institute for the Blind, Southlake Regional
Health Centre Newmarket; Toronto General & Western Hospital
Foundation; the Princess Margaret Hospital Foundation; Holy Family
Roman Catholic Church, Bolton, Ontario; Laurel Hill Cemetery,
Bolton, Ontario; Mount Carmel Spiritual Centre, Niagara Falls,
Ontario; Ontario Nature; Plan Canada; Missionaries of Charity;
World Wildlife Fund Canada; Robarts Library (the legacy to be
used for the Frank J. Scheybal Czech Collection). Tato umluva
musi byt schvalena nejen dedici, ale take soudem.
Vskutku viditelna stopa. Zena, ktera ji po sobe zanechava, malem
neprezila detstvi. V rannem mladi (jak uz jsme se zminili v predeslem
clanku, ale ta episoda je tak rozkosna, ze stoji za opakovani)
onemocnela zaskrtem a malem umrela. Ale nevzdala se. "Nevzdala
jsem se," zaseptam si. "Ani tenkrat. Ani ted. Dobra
kmotricka mi to rekla spravne. 'Narodila jsi se jako stastna holka'
...Brzy budu zpatky se vsemi, ktere mam rada. Zase budu hladit
zviratka, vonet ke kytickam, behat lesem a dychat pryskyrici.
Zase zacnu cvicit v Sokole, ucit se ve skole a bruslit cim dal
tim lip. Ceka na mne strasne moc krasy, uceni a radosti. Ale
napred se na to na vsechno musim poradne vyspat."
Nezacalo to dobre. Moji vinou. V den koncertu jsem mel byt pred
vchodem do kostela v 16:30 (mel jsem na starosti vic nez tricet
listku) a dobelhal jsem se tam chvili pred patou. Duvod: starecka
liknavost a neuteseny stav torontske dopravy. Shromazdeny zastup
byl pripraven me zlyncovat. Nastesti od sveho umyslu opustil.
Moc se omlouvam. Koncert, v nemz vystoupili predni cesky pianista
Boris Krajny a varhanice Dagmar Kopecka, jez pred lety sklizela
potlesk na Prazskem jaru, byl uveden dr. Krajnym a zivotopisnou
skicou Vlastina zivota, kterou prednesla Josifka Ticha. Vlastni
koncert zahajil Boris Krajny, ktery se proslavil snad predevsim
svoji interpretaci dila Mozartova a Chopinova, skladbou Johanna
Sebastiana Bacha, Lieber Jesu, wir sind hier... Dagmar
Kopecka, ktera byla ve vyberu skladeb (ale rozhodne ne v superlativnim
prednesu skladeb, ktere zvolila), omezena kvalitou varhan, zvolila
Fantasia in G minor Jana Krtitele Kuchare a skladbu Cantilene
and Prelude Gabriela Pierneho. Boris Krajny prvni polovinu
koncertu uzavrel Vlastinymi oblibenymi klasickymi melodiemi, ktere
podle reakce posluchacu byly oblibenymi klasickymi melodiemi i
vetsiny z nich. Mne nejvic (jako vzdycky) chytila za srdce rozmarne
posmutnela Humoreska. V druhe polovine koncertu jsme slyseli
Borise Krajneho v sesti skladbach od ctyr ruznych skladatelu:
v Beethovenove Sonate in C minor, op.13, Patetique (nemyslim,
ze jsem ji nekdy slysel hrat lepe); v Chopinove Balade in A
flat major,op.47, a Polonaise in A major, op.53; ve
dvou Smetanovych polkach, Polka in A minor a Polka in
F major; a v Toccate Klementa Slavickeho. A ukazal
se mistrem vsech. Tento koncert - stejne jako Krajneho lonsky
koncert s Felixem Slovackem - je, alespon pro mne, zajimavy spojenim
nastroju: letos to byl klavir a varhany. Podle ohlasu posluchacu
(vcetne skupiny z Torontske univerzity) to byl koncert, na ktery
budeme dlouho vzpominat. Snad i proto - ale to se mi asi zdalo
- ze v atmosfere vecera zaznivalo echo tragickeho, ale i vitezneho
zivota Vlasty Scheybalove a jeji rodiny.
Porad vecera byl filmovan torontskou filmovou skupinou Markety
Resovske (s kameramanem Igorem Resovskym). Tato skupina v pondeli
po koncerte filmovala v knihovne Torontske univerzity, Robarts
Library, rozhovor s vedouci knihovny Carole Moore, o Vlaste
Scheybalove a sekci knihovny, nesouci jmeno Vlastina syna a navstivila
i seminarni sin na nejvyssim poschodi knihovny, rovnez nazvane
po Franku Josefu Scheybalovi, kde je umistena fotografie Vlasty
Scheybalove, nemylim-li se s prezidentem Vaclavem Klausem, ktery
knihovnu F. J. Scheybala symbolicky otevrel. Patriska ze Slaneho
cestovala daleko ze sveho rodneho mesta. A neztratila se.
Josef Cermak