Vylet na jih
Pred casem jsem se docetl, ze Jim Pattison, snad nejbohatsi
obcan nasi provincie BC, zakoupil v Palm Springs veledum
Franka Sinatry. Nepochybne i s pianem, nebot nehraje jenom
na trubku, ale i na tento kralovsky nastroj. Muzi typu pana Pattisona
si samozrejme mohou takove transakce dovolit, na rozdil od moji
malickosti.
Nejednou jsem se zamyslel nad tim, zda kazdy clovek mohl by se
stat tak bohatym jako tento muz, Jim Pattison. (A neni zdaleka
nejbohatsi na stupnici bohatych jedincu). Dospel jsem k presvedceni,
ze to nemuze dokazat kazdy. Ze k tomu je nepochybne zapotrebi
rady vlastnosti, schopnosti a jisteho naturelu, coz neni dano
kazdemu.
Ale k veci. Kdyz jsem se vcelku nahodne dozvedel o tomto
nakupu Sinatrovy residence, napadlo me, ze to misto, Palm Springs
v Kalifornii, bych mozna mel navstivit. Je tam teplo a pak,
ti uspesni lide asi vedi, kam se vrtnout, kde je pekne. A uz po
nekolik let v blizkem okoli Palm Springs, sest mesicu v roce
travi nase dobra pritelkyne. A moc se ji to libi.
Tak jsme si tam zaleteli. Bohuzel, jak se rychle ukazalo, nas
pobyt byl az trestuhodne kratky vzhledem k tomu, co to misto
nabizi!
Palm Springs je nez jedno z mist, ktere se naleza v dlouhem
udoli mezi horskymi masivy. Dalsi jsou Cathedral City, Thousand
Palms, Palm Desert, Indian Wells (tam kde se hraji spickove profesionalni
tenisove turnaje), Indio, Coachella, na severu pak Desert Springs.
Z nedostatku casu tato mista jsme nestacili navstivit. Co
jsme ale stacili navstivit a uvidet, stacilo nam dokonale k uzasu
a spokojenosti.
Spolecnost pronajimajici vozidla, kterou jsme pouzili (Enterprise)
je jedina, kde vas musi k zaparkovanemu vozu, ktery si chcete
vypujcit, zavest firemni minibus. Z toho mista jsme pak vyjeli
malym, prijemnym vozem americke znacky Chevy Aveo.
Ac v Palm Springs je nespocet dobrych hotelu i motelu, Best
Western Las Brisas mohu vrele doporucit. Naleza se v samem
downtownu, ale pobyt tam je tichy a nicim neruseny. Ne
prave maly komplex v mexickem stylu, jenz velmi lahodi memu oku.
Bazen, virivy bazenek a nekolik prijemnych zakouti, kde je mozno
popit kavu, vypit lahodnou lihovinu, dat si lehky obed. Areal
ma tri kridla, pokoje lemovane jsou balustradou z niz je videt
do hornateho okoli. Personal je, alespon v dobe naseho pobytu
byl, prijemny a ochotny. Navic doslo k jakesi kratkodobe poruse
v registraci telefonnich hovoru, takze jsme mohli jedno odpoledne
a vecer telefonovat kamkoli zcela zdarma. Poucil nas o tom velmi
mily recepcni, nepochybne prislusnik tech, kteri ke spokojenosti
nepotrebuji nezne pohlavi a jak sdelila ona zminena pritelkyne,
ten mily a ochotny recepcni neni zdaleka jedinym teto sexualni
orientace v Palm Springs.
Ubytovali jsme se a vysli si na orientacni prohlidku downtownu,
v jehoz srdci se nas hotel naleza. Misto malinko pripomina mesta
mexicka, ovsem na vyssi urovni a v dokonalem poradku. Ulice jsou
k sobe kolme a tu jsem si uvedomil, v cem je, alespon dle meho
nazoru, puvab evropskych mest. Je to vyuziti krivky. Die Kurve.
A mirneho zvlneni terenu. Ma-li mestecko ulice se zatackami
a tu a tam kopecek, je o jeho puvab postarano!
V Palm Springs se o puvab staraji horske masivy mestecko (a ona
zminena dalsi) obklopujici.
Druhy den po snidani jsme vyjeli do Indian Canyons, atrakci
neprilis vzdalene od mista naseho pobytu. Cena za vstup do arealu
je sest americkych dolaru a sotva kdy si jeden muze tak libovat,
jakou to nadheru za ten peniz muze videt.
Vydali jsme se na prohlidku jedne z nich, Andreas Canyonu.
Je to prochazka zhruba dva a pul kilometru, ale jeden se ocita
v krajine doslova mysticke. Pod horskymi masivy s vrstevnicemi
kamene ulozenymi v jednom jedinem smeru a uhlu, jez se tyci nad
udolim, proteka potucek z jehoz vlahy vzpinaji se palmy. Dle informaci
tam dodanych, existuje jich v tom miste 150 druhu. My jich ale
rozeznali jenom nekolik. (To neni neduvera k informaci znalcu,
ale pripominka nasi nevedomosti).
K dokonalosti zazitku pak prispela Priroda jasnou oblohou
a teplotou 22 °C. Absolutne idealni podminky k takove prijemne
a nevelike ture.
Neni to ale jenom tato oblast; nekolik malo mil od tohoto mista
rozklada se dalsi pozoruhodnost, Palm Canyon s nekolika
moznymi vychazkami neuveritelnou krajinou. Vybrali jsme si Victor
Trail a tak se nam naskytla podivana shora do hlubokeho udoli
a pak, po sestupu, pohled zdola a pochod uzkym palmovym hajem
mezi horskymi masivy, kde jeden by mel mit s sebou alespon pet
filmu a nebo aparat digitalni. Ten ja ale nemam, coby clovek konzervativni.
(Na vyhody a nevyhody digitalnich fotoaparatu mam svuj nazor).
K dokonalemu ukonceni nasi prohlidky byl kraticky hovor s rangerem
te oblasti. Opaleny fesak fascinoval moji zenu a ja ocenil jeho
vlidne a pratelske chovani.
Rekl jsem: "Je to tady neuveritelne krasne!" "Ja
vim a proto jsem tady," pravil ten mily clovek v uniforme
strazcu prirodnich pokladu Ameriky.
Kdyz jsme se po navratu ponorovali v hotelovem komplexu do bazenu
plaveckeho a stridave do bazenku viriveho, byli jsme tam zcela
sami. Nad nami temnela se obloha a na ni stribrne zaril mesic.
Nebyl v uplnku, ale i tak byl nadherny. S pozitkem jsem usrkaval
levne vino a dival se na temnou oblohu srpkem mesice prizdobenou.
Blizici se podzim hladinu bazenu ozdobil spadlymi listky z okolnich
stromu. Nijak mi nevadilo, ze je nikdo z hladiny bazenu neodstranil.
Vratili jsme se na pokoj. Pral jsem si nepoustet televizi, abychom
si pohodu nejak nenarusili. Zena souhlasila a jala se resit Sudoku.
Ja jsem si cetl dalsi z moudrych knih A. Rooneyho.
Den nato vyjeli jsme si do Joshua Tree National Parku.
Je to z Palm Springs asi 4O mil k prvnimu, vychodnimu vjezdu do
tohoto fantastickeho, ohromneho arealu prirodnich pozoruhodnosti.
Ponekud mne prekvapilo, jak odbocka do vehlasneho parku je chabe
znacena; tak, ze hlaska se vam objevi skoro mili predem, ale tam,
kde treba odbocit, je nez cedulka Park Blvd. (Jak chteji
moji mili Americane vyhrat valku v Iraku, kratce a zcela nevhodne
me napadlo).
Nicmene, vjeli jsme do parku, zaplatili pozadovanou castku (15
dolaru US za vozidlo) a ujizdeli do jeho nitra. Kolem dokonale
asfaltky rozklada se po obou stranach rovina zdobena nespoctem
kaktusu a hlavne pak onech Joshua trees. A pribyva seskupeni
ohromnych balvanu k dokonalosti omletych casem, drzicich pri sobe
mnohdy v neuveritelnych, z fyzikalniho hlediska nazirano, pozoruhodnych
pozicich.
Absolutnim skvostem pro me byla prochazka mistem zvanem Hidden
Valley. Okruh vede nadherou, na jakou sotva lze zapomenout.
Jejim vrcholem je misto, ktere vzdalene muze pripominat recky
amphitheater, ale misto sedadel je kotlina obklopena hojnou divotvornosti
oblych balvanu spocivajicich na sobe do pozoruhodne vyse. V uzasu
prochazite se melkym udolim mezi muziky i muzi rozkosnych kaktusu
a vyssich stromu Joshua. Slunce svitilo a prijemna teplota onech
22 °C jen umocnovala absolutni prijemnost prochazky.
Ale takovych kras je v parku v ruznych obdobach nespocet. Za navstevu
stoji misto Keys View 5185 ft (1581m) nad morem, z nehoz
se naskytne podivana do celeho udoli; v dali muzete spatrit i
velikou plochu solneho jezera.
(Pojednou me napadlo, jak cilevedomost muze promenit k nepoznani
zivot cloveka z rakouskeho kulturisty a herce ve filmech, ktere
nemohu vystat, Arnolda Schwarzenegera, je hlava tohoto velikeho,
prirodou tak stedre obdareneho statu Kalifornie!)
Uneseni tim, co jsme doposud videli, rozhodli jsme se pak vyjet
z nej druhou branou. A tak jsme jeste navstivili dalsi pozoruhodna
mista: Ryan Mountain, ac na tu uz jsme z nedostatku casu
nevystoupili, ale z casti cesty doprali jsme si pohled na onu
az neskutecnou krajinu kolem, zase jinou, nez je videt z Keys
View.
Za zastavku veru stoji misto Jumbo Rocks, ktere, nemohl
jsem si pomoci, nejak mi pripominalo biblickou krajinu, alespon
jak jsem si ji v duchu predstavoval, ale zadna z onech mystickych
postav se neobjevila.
Napad vratit se do Palm Springs jizni stranou jsme zavrhli diky
dlouhe ceste a tak jsme se se rozhodli pro uziti druheho vyjezdu/prijezdu
do toho fenomenalniho parku
Stalo to za to. Objevili jsme dva nadherne stanove tabory (Belle
a White Tank). Ackoli moje stanovaci era uz vicemene skoncila,
sem bych si mozna na par dnu jeste zajel.
Stihli jsme projet druhou severni branou par minut pred jejim
uzavrenim a po dalnici c. 62 ujizdeli jsme zpet k Palm Springs.
Zacalo se stmivat a svetla mesta v dali byla stale vyraznejsi.
Vecer jsem uplavali par bazenu coby jedini jeho navstevnici, z
horkeho viriveho bazenku hledeli jsme k temne obloze prizdobene
nekolika zlatymi teckami a litovali, ze uz nam k pobytu zbyva
jen jeden den.
Na zaver nasi kraticke navstevy zbyvala jeste jedna pozoruhodnost:
Palm Springs Aerial Tramway. Je to sveho druhu (cesta vzhuru
i dolu zvolna rotujici kabinou) nejvetsi lanovka. Vyveze vas do
nadhery ohromneho Mt. San Jacinto Parku (jeho rozloha je
14,000 akru, nabizi 54 mil tur i mista na prespani pod stanem).
Muzete tam nahore, ve vysi 2600 metru nad morem konat i kratke
spaciry s nadhernymmi vyhledy hluboko do udoli. Jak popravde sdeluje
prospect, je to jakobyste podnikli vylet z Mexika na Aljasku
jen v nekolika minutach!
Mate-li chvilku a zajem, lze tam nahore shlednout zajimavy
film o budovani teto pozoruhodnosti. (Dokonalost zazitku nasi
navstevy mirne narusil jen lehky opar, ktery se projevil i na
fotografiich prohlizenych po navratu).
Byl ctvrtek a v tento den konaji se pravidelne na ulici Palm
Canyon vecerni trhy. Je to celkem zajimava podivana v delce
nejmene jedne mile. Stanky nabizeji pochutiny, obrazy, plastiky,
textilie, vyrobky umelcu, na nekolika mistech mensi kombo, na
jinem tanecni orchestr studentu. Pravda, nabizene veci se dost
opakuji a cele aktivite ponekud chybi zivejsi atmosfera. Snad
je to tim, ze lihovinu lze zakoupit jen v nekolika malo stabilnich
podnicich na obou stranach ulice. Zadny burcak primo na
miste jak pri podobnych prilezitostech prodavaji treba na Namesti
miru v Praze.
Takze nakonec jsme koupili par malickosti pro vnoucka, syna a
jeho zenu v jednom ze stalych obchodu na chodniku.
Druhy den, jakobych tusil mensi zadrhel, vyjeli jsme pujcenym
automobilem na letiste drive nez nutno. Byl to ale dobry napad.
Spolecnost Enterprise, jak uz sdeleno, jako jedina
ma sve stanoviste jinde nez tesne u letiste a na lokalnich mapach
o tom neni valna a prehledna zminka. A nebo jsem se spatne na
ni dival.
Dojeli jsme ale vcas a nase letadlo melo dvacet minut zpozdeni.
Za zminku jeste stoji, dle meho nazoru, letiste v Palm Spings.
Neni velike, ale bajecne resene; v hale, nez vejdete ke sve
prislusne odletove brane, muzete posedet pod prosklenym stropem,
k nemuz se pozvedaji dve mohutne palmy.
Vznesli se sice se zpozdenim, ale hladce a na kratickou chvili
naskytl se nam jeste pohled do udoli a na horske masivy jej obklopujici.
A v tu chvili jsem si pral, aby se mi navrat do tohoto mista
co nejdrive podarilo opakovat...
Vladimir Cicha-Vancouver