Trochu o nasili a nenasili
Muj synovec castokrat argumentuje slovy: "Nejsme
v roce devatenact set sedesat tri!" Ma pravdu. A dodejme:
Bohuzel! Sedesata leta jsou pro vetsinu nas starsich necim, co
symbolizuje obdobi nadeje a bezstarostnosti, ktere kazila snad
jen vietnamska valka. Radostna hudba Beatles nebo Mamas and Papas
kontrastovala s provokativnimi Stones a Who a mezi nimi se nachazel
melancholicky Eric Burdon a Animals. Do sveta folku vpluli Bob
Dylan a Leonard Cohen. Svuj protest proti svetu nasili sdelovala
Joan Baez. V Praze se najednou objevila divadla Malych forem.
V kine se mohlo chodit na ceske filmy, ktere patrily k nejlepsim
na svete. To se neda rici o dnesku, kdy poprve v historii Torontskeho
filmoveho festivalu zde nebude uveden ani jeden cesky film, i
kdyz prave letos se na plzenskem festivalu Finale objevilo
hned nekolik dobrych filmu jako treba Kawasakiho ruze od
Jana Hrebejka. Kde se stala chyba, zatim nevim.
Mozna je to tim, ze se zmenila doba a filmy, ktere hovori o hlubsich
vecech nikoho nezajimaji. Jednou z charakteristik tohoto obdobi
byla otazka nasili ve spolecnosti. Mluvili o nem francouzsti sansonieri
stejne jako Jiri Suchy, kvetinove deti, hippies a beatnici.
Jenze prisel rok 1968 a s nim prislo nejen ceske vystrizliveni.
U nas prevladla myslenka, ze komunisticky rezim je svinstvo, ale
ze se proti tomu neda nic delat a prosty lid zacal budovat sve
chalupy, chaloupky a chaticky, protoze do sveta se jezdit stejnak
nemohlo.
Jenze prisel rok 1989 a ono to bez jedineho vystrelu prasklo.
Vse se stalo nenasilnou, primo pokojnou cestou. Nastala doba tunelovani,
nekomu se podarilo vytunelovat ceskou namorni flotilu, jinym Barrandov,
nekterym Sokol, jinym treba i nejakou tu mensi cirkev.
Nyni jsme svedky tunelovani dejin. A tak misto nenasili dostavame
jine hrdiny. Dovidame se, ze proti komunismu se melo bojovat se
zbrani v ruce a pokud nepadl ani jeden vystrel, tak to nebyl zadny
odboj. Jsem rad, ze v minulem cisle Josef Cermak znovu otevrel
otazku bratri Masinu a Milana Paumera. Prekvapilo mne, kdyz CSSK
udelilo teto trojici Masarykovu cenu. Nakonec to je veci Sdruzeni,
co dela a pokud to probehne demokratickou cestou, musim uznat,
ze jsem v mensine a nebylo by to poprve. Jenze jsem byl na posledni
schuzi vykonneho vyboru sdruzeni pred zminenym kongresem a o udeleni
ceny ani slovo. Pak jsem odjel do Prahy a tam jsem se dovedel
z televize o tomto oceneni. Bez jakekoliv diskuse se vyresil jeden
ze zakladnich etickych problemu.
A tak se mozna behem doby dovime, ze to byla jedina skupina, ktera
vlastne proti komunismu bojovala. Nedavno mi jeden muj pritel
rekl: "Oni totiz Masinovi znepokojuji vsechny ty Cechacky,
kteri uklizeli ten svuj kostelicek a povazovali to za odboj."
Odpovedel jsem mu, ze k tomu bylo zapotrebi mozna vice odvahy
nez k prostrileni se na Zapad.
Skutecnou odvahou je totiz stat za svou pravdou, jak rika jeden
spiritual a, pouziji-li Havlova vyrazu, tak je zapotrebi existencialniho
ruceni.
Vim, ze to neni vetsinovy nazor, ale prekvapilo me, kolik
mel pozitivnich ohlasu prave clanek Josefa Cermaka, ktery byl
rovnez uverejnen v internetovem vydani CzechFolks.com Plus:
Bretislav Kotyza: Jsem vnitrne potesen zavery Vaseho
clanku Prezidentske zastaveni u pateho prikazani. Jsem z
tech, co zustali doma na sve hroude a dekuji zde timto vsem "krajankum",
ze svuj odchod z tehdejsi Ceskoslovenske republiky uskutecnili
jen na vlastni nebezpeci. Bez pospineni si vlastniho svedomi vrazdou
cloveka. Vrazda zustava vzdy jen vrazdou. Zajem spolecnosti o
toto tema, vcetne rozdilnosti nazoru na vinu ci nevinu akteru,
svedci o hlubokem povedomi naroda o zakladech krestanske moralky.
Vyhnuli jsme se rovnez, jak doufam i do budoucna, nejcernejsi
udalosti v dejinach kazdeho naroda: Obcanske valce.
Barbara Semenov: Jednim slovem BRAVO za tento clanek.
Osobne jsem se dlouho s touto zalezitosti potykala, protoze se
stoprocentne ztotoznuji s nazorem pana Cermaka, ale nikdy jsem
nemela odvahu tento nazor verejne vyslovit vzhledem k tomu, ze
by se znacne casti ctenaru pravdepodobne nelibil. Dovolim si toto
odvazne a vyznamne zamysleni Josefa Cermaka otisknout v ramci
spoluprace s redakci CzechFolks PLUS ve svem casopise Cechoaustralan.
Vladimir Vondracek: Vazeny pane doktore Cermaku patrim
k tem, kteri jsou uz velmi dlouho co se tyce tohoto tematu na
vahach. (Neni divu, i kdyz astrologii odmitam, jsem narozen v
tomto znameni!) Hodnoceni tohoto pribehu povazuji za jedno z nejvetsich
moralnich dilemat a Vy jste ho temer vyresil! Po precteni tohoto
skveleho clanku se vahy vyklonily vyrazne na stranu Vaseho hodnoceni.
Ale malicky cervicek pochybnosti bohuzel stale hloda Ach
"zivot je jeden z nejslozitejsich!"
Jan Waldauf: "Dr. J. Cermakovi se podarilo v clanku
vyjadrit a logicky zduvodnit pochybnosti, ktere mnozi meli pri
navrzich na udeleni cen a vyznamenani Masinove skupine. Nedokazali
jsme je vsak tak presvedcive zduvodnit, jak se to podarilo v clanku
J. Cermaka. Doufam, ze si hodne lidi clanek precte a nad veci
se zamysli. Myslim take, ze clanek napsal prave vcas, kdy se po
smrti Milana Paumera opet podavaji navrhy na vyznamenani skupiny
prezidentem republiky."
Alena Martinu: "Vcera jsem se nahodou podivala na
Satellite a nasla jsem tam vas clanek o bratrech Masinech a Paumerovi.
Moc se mi libil, je skvele napsany. Je to presne to, co si ja
take myslim a co jsem se snazila pred temi dvema lety rict ve
svych komentarich pro Novy domov. (Ja to ovsem delala velmi neobratne.)
V kazdem pripade vam dekuji; moc jste me potesil!"
Marie Zieglerova: "Velmi si vazim dr. Cermaka a povazuji
za cest, ze se mohu svoji troskou prace podilet na uprave a zverejneni
jeho textu. Vazim si jeho erudice vychazejici z zivotnich zkusenosti,
dukladne znalosti problemu v cele jeho siri a hloubce, i logickeho
zduvodneni dusledku, ktere vede ctenare k pozornemu vnimani argumentu.
Priznavam, ze jsem sice problem "Masinu" povrchne znala
a vedome jejich pocinani neschvalovala, ale teprve tento clanek
dr. Cermaka mi poskytl dostatecne padne srovnani toho, ze kdyz
dva delaji totez, nikdy to neni totez. A zamrazi me pri predstave,
ze by se panu Paumerovi pripletlo do cesty dite, ktere, cituji:
"Melo by proste smulu" Asi je naivni moje presvedceni,
ze by pro budoucnost planety stacilo, aby cloveci populace zila
podle deseti jednoduchych primocarych prikazani nezabijes nepokrades
nesesmilnis Proc by to neslo u lidi, kdyz vsechny ostatni zivocisne
druhy dokazi dodrzovat dana pravidla smecky, rodu, roje?! A mame
vubec pravo sami sebe povazovat za "homo sapiens"?!"
Martin Priban: "Dekuji Vam za clanek, ktery je napsan
uprimnym jazykem. Vyjadruje hluboke zamysleni nad letitou skutecnosti
smrti lidi a moralnim aspektem samotneho zabiti. Pri hledani historickych
paralel je mozne spatrit i podobenstvi u sv Vaclava a jeho zabiti,
z ruky jeho bratra. Mzikove rozhodnuti bratra Boleslava a nebo
pripravena akce jak ukoncit vyjednavani slabeho bratra Jiste je,
ze z bratra Vaclava se stal svetec a patron naroda a bratr Boleslav
zustal v historicke sedi. Kazdy narod potrebuje sve hrdiny, jak
bylo v clanku napsano, to aby pristi generace si mohly pripomenout
sve koreny a nebo nachazet vzor pro nasledovani. Cim dele od udalosti
bude, tim rozostrenejsi muze byt fokus pozorovatele. Moralni hledisko
vsak zustava nemenne, tedy alespon pro nas narod."
Paterka (doslo e-mailem do Satellitu): "Cetl jsem,
ci ctu, zajimavy, ac dle mne tak trochu zamotany clanek pana Cermaka
o bratrech Masinech a Paumerovi. Ono je to slozitejsi. Bratri
Masinove dostali od prezidenta oceneni. A v dalsim vyvijeli protikomunistickou
cinnost. A dle nekterych nazoru, prispeli take dilem prislusnym
k likvidaci totalitniho rezimu. Jaka byla po valce a osmactyricatem
situace, asi kazdy dospely vi. Evropa (a nejen Evropa) rozdelena
mocnostmi dle jaltske konference, v te dobe spojenci. Byly skupiny,
ktere se skutecne snazily rezim snad svrhnout. Jiste. Ale melo
to nadeji na uspech? V te dobe po Unoru urcite ne.
Cili po r. 48 mohli odbojari narodu sdelovat, ze nesouhlasi se
stavem, ale to asi bylo vse, co mohli delat. Priklad dalsi. V
Plzni pri mene vypuklo povstani. Z oken radnice byly vyhazovany
busty komunistickych velikanu a dokonce milice odmitaly zakrocit
a tak byly poslany na utiseni vasni pohranicni jednotky. Ty ale
nemely sanci. No a nic. Ale mezi lidmi chodili prislusnici StB
a fotili a fotili a az se dav za dva tri dny rozesel, obchazeli
tito panove pracoviste a ukazovali fotky a negativy, jako ze hledaji
kamarada ci podobne.
Co tim chci rici? Stav po 48. byl obdobim strachu. Veskere akce
proti rezimu jenom zvysovali ostrazitost UV a nakonec se to zvrhlo
tak, ze clovek nevedel, kdo ho praskne. Vime, ze stacilo rici
treba v hospode vtip a i ten co ho slysel a nehlasil, mohl jit
sedet.
Bratri Masinove a jejich skupina na to sla jinak. Zarazeli zelezne
tyce do obili, tim se rozbijely samovazy, ruzne sekacky a uz zacinajici
kombajny; dale zapalovali stohy a snad i jeden kravin. Lide uz
toho meli dost, vedeli kdo to dela a ze na ne poslou VB. No, chlapci
museli pryc. Cely utek je trochu predelan do akcniho stylu, existuje
o tom celem i film . Jo, tam jsou jako skutecni ranari a znalci
boje. V realu ale podrizli prislusnika. No. Ten jako nemusel byt
zrovna verny stranik. Mozna ze kdyby Masinove rekli, ze hodlaji
utect, ze by jim i ten prislusnik jeste pomohl. Mozna ne. A valka,
podle vyroku spojenych mocnosti definitivne skoncila. Akce s pokladnikem,
je to ale loupez s vrazdou dohromady. A dle nazoru jinych: komunismus,
teda to, co to bylo, skoncil. Skoncil hlavne proto, ze uz ho nechteli
ani lide, ani samotni komuniste. Az na skupinu takovych tech kozenych
straniku."
Ales Brezina