Navrat na hlavni stranu

Kam asi clovek speje, kdyz v zivote nedospeje
Vzdelavaci system ma vyucovaci stupinky, rika se jim tridy, ktere zak musi preklenout, aby ze zakladni skoly postoupil na stredni stupen a stal se studentem. Student - slovo z latiny, znamenajici zaujateho, pilneho cloveka, ktery miri k maturite, zkousce dospelosti. Ma-li na to, jde po maturite na vysokou a neni duvodu, aby se vracel na stredni ci zakladni skolu, aby si doplnil diry, ktere se snad ve studiu vysoke skoly projevi.
Skolstvi je prastary a vymakany system; uz Sinuhet, ten egyptsky lekar pred tri a pul tisici let, postupoval v romanu ve skoleni na lekare jako se to dela dnes.
Lidsky zivot je rozmanitejsi nez skolstvi, a za zdolavani stupinku v zivote nedostavame diplomy. Urcity duvod nehodnotit zivotni postup je ten, ze v zivote se neda propadnout a opakovat tridu.
Zdenek tvrdi, ze nekteri, a opravil se, mnozi by se propadli az do materske skolky.
Ten uvod o skolstvi jsem zapsal jak to Zdenek rikal a mne se to libilo, protoze mi po tom uvodu precetl vetu z ceskeho tisku, ktera mne pobavila a jeho rozzurila a tu vetu prepisuji doslovne: Nejsem vyznavacem dila Karla Marxe, i kdyz myslim, ze ten fousaty chlapik zadny tulpas nebyl.
"Co ty na to?" oboril se na mne Zdenek, a ja pokrcil rameny a rekl "Zjevne autor nemysli..."
"Ale mysli," hneval se Zdenek, "vzdy to sam pise jako myslenku, a ze mysli..."
"Nemysli," rekl jsem definitivne, "protoze to pise, aby Ti zvedl tlak a rozlil zluc, a povedlo se."
"Ty mne s tou Tvou shovivavosti k lidem stves," rekl Zdenek a ja odpovedel, ze nemam cas ani chut se obirat s kazdou blaznivinou, ktere lidi pisou a neobjasnuji, proc to tak pisou.
Zdenek je bojovnik od kosti a nikdy neprevzal pravidlo meho dedecka: "Cim vic clovek mlati cepem do sracky - tim vic je postrikany a sam smrdi." Znova jsem to zopakoval.
To ale Zdenkovi neslo pod fousy a napadl mne zprima otazkou: "Jak ty jsi na tom s Marxem?" Uchechtl jsem se: "Asi jako s pubertou, nerad na to vzpominam a uz to ani nebude!" "Vysvetlit!" zavelel Zdenek, a ja neochotne rekl, ze jsem nasaval marxismus-leninismus na stredni i na vysoke skole a cim dele jsem ho nasaval - tim mi pripadal blbejsi a pak jsem emigroval z marxisticko-leninskeho nebicka do suroveho kapitalismu a vsecky ty blbiny zapomnel a delal kapitalismus, tak nejak ze vzdoru, co mne ucili a bylo mi to na pendrek.
Zdenek se zasklebil, jako lide, kteri cestuji po stejne ceste a znaji kazdy zakrut i hrbol a tim sklebem mi naznacoval, ze si jeste ty citaty a poucky z Marxe pamatuje.
Ale moje osobni zkusenost s marxismem neni zajimava; zajimavejsi je, ze sestina sveta se pokousela marxismus promenit v nebicko a za 70 let zkouseni to opustili jako slepou cestu lemovanou miliony individualnich ponicenych osudu, zmarenych nadeji a polamanych slibu.
"Chapej Zdenku, mne je marxismus lhostejny jako alchymie, ktera slibovala udelat zlato ze sutru."
Zdenek roztrhl tiskovinu s predmetnym citatem napul, pulky slozil a roztrhl je napul a zmackal do chuchvalce a dobrou trefou hodil do odpadkoveho kose. Otrel si dlane o kalhoty a rekl: "Aby mi ta spina nezustala na rukou podle filozoficke vety tveho dedecka."
"Muzu Ti prinest jeste jedno kafe?" rekl jsem na usmirenou z te marxisticke nepohody.
U pultu s kafem se mne majitel kavarny Books&Beans polohlasem optal, jestli jsme se uz usmirili? "Coze?" delal jsem udiveneho, a Matt rekl, ze Zdenek dvakrat zvysil hlas a ja rekl, ze to nebylo ze zlosti, ale ze Zdenek je velice vasnivy clovek, kdyz ho strasidlo blbosti obchazi.
Pochopitelne Matt nezna vetu, ze strasidlo revoluce obchazi Evropu, a ja mu to nevysvetloval.
Zdenek uz mel na stolku zadni stranku Globe&Mail a rekl, ze to Jihoamericani ve fotbalu Evropanum natiraji a delali jsme prognozy, kdo vyhraje, coz si netroufam zapsat.
Sedeli jsme na terase, slunicko svitilo, vetrik delal mraky od vychodu a mozna prijde bourka.
Ross Firla - Sudbury

 

Navrat na hlavni stranu