Kam asi clovek speje, kdyz
v zivote nedospeje
Vzdelavaci system ma vyucovaci stupinky, rika se jim tridy, ktere
zak musi preklenout, aby ze zakladni skoly postoupil na stredni
stupen a stal se studentem. Student - slovo z latiny, znamenajici
zaujateho, pilneho cloveka, ktery miri k maturite, zkousce dospelosti.
Ma-li na to, jde po maturite na vysokou a neni duvodu, aby se
vracel na stredni ci zakladni skolu, aby si doplnil diry, ktere
se snad ve studiu vysoke skoly projevi.
Skolstvi je prastary a vymakany system; uz Sinuhet, ten egyptsky
lekar pred tri a pul tisici let, postupoval v romanu ve skoleni
na lekare jako se to dela dnes.
Lidsky zivot je rozmanitejsi nez skolstvi, a za zdolavani stupinku
v zivote nedostavame diplomy. Urcity duvod nehodnotit zivotni
postup je ten, ze v zivote se neda propadnout a opakovat tridu.
Zdenek tvrdi, ze nekteri, a opravil se, mnozi by se propadli az
do materske skolky.
Ten uvod o skolstvi jsem zapsal jak to Zdenek rikal a mne se to
libilo, protoze mi po tom uvodu precetl vetu z ceskeho tisku,
ktera mne pobavila a jeho rozzurila a tu vetu prepisuji doslovne:
Nejsem vyznavacem dila Karla Marxe, i kdyz myslim, ze ten fousaty
chlapik zadny tulpas nebyl.
"Co ty na to?" oboril se na mne Zdenek, a ja pokrcil
rameny a rekl "Zjevne autor nemysli..."
"Ale mysli," hneval se Zdenek, "vzdy to sam pise
jako myslenku, a ze mysli..."
"Nemysli," rekl jsem definitivne, "protoze to pise,
aby Ti zvedl tlak a rozlil zluc, a povedlo se."
"Ty mne s tou Tvou shovivavosti k lidem stves," rekl
Zdenek a ja odpovedel, ze nemam cas ani chut se obirat s kazdou
blaznivinou, ktere lidi pisou a neobjasnuji, proc to tak pisou.
Zdenek je bojovnik od kosti a nikdy neprevzal pravidlo meho dedecka:
"Cim vic clovek mlati cepem do sracky - tim vic je postrikany
a sam smrdi." Znova jsem to zopakoval.
To ale Zdenkovi neslo pod fousy a napadl mne zprima otazkou: "Jak
ty jsi na tom s Marxem?" Uchechtl jsem se: "Asi jako
s pubertou, nerad na to vzpominam a uz to ani nebude!" "Vysvetlit!"
zavelel Zdenek, a ja neochotne rekl, ze jsem nasaval marxismus-leninismus
na stredni i na vysoke skole a cim dele jsem ho nasaval - tim
mi pripadal blbejsi a pak jsem emigroval z marxisticko-leninskeho
nebicka do suroveho kapitalismu a vsecky ty blbiny zapomnel a
delal kapitalismus, tak nejak ze vzdoru, co mne ucili a bylo mi
to na pendrek.
Zdenek se zasklebil, jako lide, kteri cestuji po stejne ceste
a znaji kazdy zakrut i hrbol a tim sklebem mi naznacoval, ze si
jeste ty citaty a poucky z Marxe pamatuje.
Ale moje osobni zkusenost s marxismem neni zajimava; zajimavejsi
je, ze sestina sveta se pokousela marxismus promenit v nebicko
a za 70 let zkouseni to opustili jako slepou cestu lemovanou miliony
individualnich ponicenych osudu, zmarenych nadeji a polamanych
slibu.
"Chapej Zdenku, mne je marxismus lhostejny jako alchymie,
ktera slibovala udelat zlato ze sutru."
Zdenek roztrhl tiskovinu s predmetnym citatem napul, pulky slozil
a roztrhl je napul a zmackal do chuchvalce a dobrou trefou hodil
do odpadkoveho kose. Otrel si dlane o kalhoty a rekl: "Aby
mi ta spina nezustala na rukou podle filozoficke vety tveho dedecka."
"Muzu Ti prinest jeste jedno kafe?" rekl jsem na usmirenou
z te marxisticke nepohody.
U pultu s kafem se mne majitel kavarny Books&Beans
polohlasem optal, jestli jsme se uz usmirili? "Coze?"
delal jsem udiveneho, a Matt rekl, ze Zdenek dvakrat zvysil hlas
a ja rekl, ze to nebylo ze zlosti, ale ze Zdenek je velice vasnivy
clovek, kdyz ho strasidlo blbosti obchazi.
Pochopitelne Matt nezna vetu, ze strasidlo revoluce obchazi Evropu,
a ja mu to nevysvetloval.
Zdenek uz mel na stolku zadni stranku Globe&Mail a rekl, ze
to Jihoamericani ve fotbalu Evropanum natiraji a delali jsme prognozy,
kdo vyhraje, coz si netroufam zapsat.
Sedeli jsme na terase, slunicko svitilo, vetrik delal mraky od
vychodu a mozna prijde bourka.
Ross Firla - Sudbury