Ubreceny, ale mily CESKY
A SLOVENSKY DEN V KANADE
Byl tak ubreceny, ze vydavatel techto novin, ktery
verne navstevuje krajanske podniky a pise o nich v Satellitu,
se do Masaryktownu nedostal. Putuje totiz (pokud se da na kole
putovat) po Torontu na kole (nevim do jake miry z duvodu ekologickych
a do jake miry puzen instinkty sportovce). Proste to vzdal. Ja
jsem se tam dostal, protoze nejaka dobra duse mne tam vzala sebou
(Blanka Rohnova a manzele Jecmenovi). A slibil Alesi Brezinovi,
ze o tom napisi. Jenomze cas leti a kdyz se blizite stovce (uz
jenom 14 let), prakticky vsecky zaznamy o novych zazitcich v mozkovych
zavitech proste odleti s casem. Ale pamatuji se, ze lilo a lilo.
A mozna, ze ani tolik nelilo, ale ja si to tak jen pamatuji. A
take si pamatuji celkovy dojem: bylo to docela mile odpoledne.
Konalo se v restauraci za slusne ucasti (vzhledem k pocasi). Byli
tam soucasni i nekteri byvali funkcionari MMI, urcite (a to si
pamatuji), tam byli manzele Jecmenovi. A take dipolomaticti zastupci,
generalni konzul CR Richard Krpac a cestny konzul Slovenske republiky
v Torontu Michael Martincek. Na co se vyrazne pamatuji (a ja se
nekdy pamatuji i na veci, ktere se nestaly), jsou sokolske deti,
ktere tam cvicily, a ktere jsem videl na sokolskem festivalu v
kostele sv. Vaclava kratce predtim (a take jsem o tom psal). A
ty deti a jejich cvicitele si zaslouzi veliky potlesk. Jsem skoro
jisty, ze tam byla i skvela slovenska tanecni skupina. Pamatuji,
ze jsem obdivoval dokonalost jejich pohybu (a kdybych umel zavidet,
zavidel bych jim (ale tim si nejsem jisty - jednou to asi staci))
i jejich mladi. A jiste tam byl i Jiri Grossman - hudbu tohoto
skveleho muzikanta slysim vsude, kde se deje neco ceskeho - i
tam kde nahodou neni. Dekuji poradatelum teto udalosti (vim, kolik
to vezme planovani a prace) a omlouvam se vsem, ktere si moje
starobyla pamet nezaznamenala.
Josef Cermak