Modernost ma znacne stiny,
nevidim uz dobre filmy
Od utleho detstvi jsem byl chtivy kinar a filmovy divak, jako
asi kazdy pred invazi televize. Tatinek mne vodil na nedelni odpoledni
predstaveni pro deti do kina Odeon a cestou z kina jsme
o filmu mluvili; hlavne tatinek mi vysvetloval a objasnoval a
sam zajiste pohadky miloval. Pres cestu od skoly Na zamosti
bylo kino Oko, kam jsme chodili jako skolaci (bez tatinka)
a po kine jsme sedavali v parku, a prozivali v detailech znovu,
co jsme videli. Kino Oko bylo prvni v Ostrave vybavene
sirokym platnem a na film Svet ticha od Cocteaua nikdy
nezapomenu.
V sedesatych a sedmdesatych letech, kdyz uz televize byla v kazde
domacnosti, ale za koukani nestala, jsme chodili kazde utery do
kina Vesmir a po kine do kavarny U Waldemara debatovat
co jsme videli a casto byla debata mnohem delsi, casto i zajimavejsi
nez film.
Dnes, co to povidam, poslednich 20 let, chodi filmy ke mne domu:
nejdriv na video paskach, pak DVD discich a poslednich par let
stahovanim z internetu.. Jsem od natury sberatel; nasbiral jsem
za tech 20 let svoji milovanou filmoteku, skoro 300 filmu - rad
je nazyvam filmove nugaty; kdyz nemam atraktivni novotu, prohlizim
s potesenim skvosty, co mam. Videt film znova nepovazuji za vadu,
ale za vyhodu. Popravde do sbirky ukladam jen takovy film, ktery
mam v umyslu a touhu videt znova.
Nevim, proc se jeden film libi a druhy ne a vzdal jsem se to vypatrat;
etablovanych kritiku a recenzi moc nedbam - mockrat mne zklamali,
primo ranili ve veci filmoveho vkusu i smyslu. Priznavam, ze etablovane
pilire klasickeho filmu, jako je Obcan Kane, Zlodej kol
a Svetla velkomesta mne k smrti nudi, i kdyz jsou v prvni
desitce vsech zebricku nejlepsich filmu. Ale to podstatne je,
ze mne furt zajima se divat na film, i kdyz ne na stribrne platno,
ale veliky monitor, ktery mi Eva koupila k Vanocum.
V puli kvetna prisly k me pozornosti dva filmy ve stejny den:
italsko-francouzky Svedena a opustena z roku 1964
v ceskem zneni a nemecky vitez Oscara z 2007 Zivoty tech druhych.
Oba mne zajimaly, a hodili jsme si minci, ktery shledneme prvni
(a rychle, protoze Zdenek uz kvilel, ze to chce taky videt co
nejdriv). Vyhral film stary, Svedena a opustena, a Eva,
ktera si radeji necha filmy ode mne vypravet, se uvolila ztratit
pul druhe hodiny ziranim na film.
Film Svedena a opustena je drama z vyrobny rezisera Pietro
Germi (taky zfilmoval skvost Rozvod po italsku 1961) odehravajici
se na Sicilii. Pribeh, i kdyz ne prekvapivy, se odehrava v rodine
draveho podnikatele, otce ctyr dcer a syna Ascalona. Napadnik
starsi Matildy vyuzije ospalou siestu v dome pana Ascalone a nasilim
svede (a zaroven oplodni) mladsi sestru Agnese, hranou krasnou
Sandirelli. Sidlo v pytli neutaji ani Sicilani a zbytek filmu
popisuje obratne machinace otce Ascalone, jak vybrat Matylde noveho
zenicha, a donutit Peppina ke snatku s Agnese. Serie situaci,
jak se Ascalonovy plany hrouti a nove alternativy reseni rysuji,
je casto humorna, vesmes smutna. Zdarilo se najit Matylde noveho
snoubence, ale nedari se prinutit Peppina, aby pojal krasnou Agnese
za manzelku, protoze uz neni panna. Ironie spociva v argumentaci
Peppina, ze kdyz Agnese neodolala jemu, a dala se svest!, nebude
dobra manzelka.
Machinace otce Ascalona, ktery taji, ze Agnese je svedena. Uniky
Peppina vedou k organizaci unosu Agnese, a unos vede prece jen
k snatku. Ve chvili nabozenske slavnosti cili procesi na namesti,
donuceny Peppino prijizdi autem s pomocniky, aby unesli Agnese
pred divactvem, otec Ascalone prihlizi za zaclonkou cukrarny,
matka vede sve ctyri dcery a pomocnici maji vtahnout Agnese do
auta a unest ji do naruce Peppina. V nastalem zmatku unosci uchopi
Matyldu s umyslem zatahnout ji do auta, Peppino z auta krici "Tu
druhou!" a otec Ascalone taktez rve "Tu druhou!"
a unosci pohodi Matyldu na dlazbu a uchopi Agnese a pred ocima
mestanu shromazdenych na namesti auto odjizdi s unosci i unesenou.
Nebudu psat, jak toto drama skonci, to se musi videt, ale film
je nezapomenutelny.
Dalsi vecer jsem lakal Evu na novy film Zivoty tech druhych,
ale Eva odmitla, ze ma dost divani.
Zivoty techt druhych natocil reziser Florian Henckel v
2006 a predvadi praci vysetrovatelu Stasi a celkovou atmosferu
strachu a neduvery v NDR na pocatku osmdesatych let. Film detailne
popisuje praci vysetrovatelu a bezvychodnou situaci vysetrovanych,
kteri nemaji proti systemu Stasi zadnou sanci ani nadeji. Ustredni
postavou je uspesny spisovatel a rezimni basnik Georg Dryman;
jeho novou hru a premieru prijde shlednout ministr kultury Hampf;
hlavni roli v nove hre hraje krasna Christa Maria Sieland, ktera
zaroven zije s basnikem Drymanem.
Ministr Hampf uprel krhave oko, a je jasne, ze ministr Hampf vypada
a bude se chovat jako bidak, a zjevnymi machinacemi nastoli situaci,
ze herecku Sieland znasilni ve sve limuzine.
Zdrchana Sieland se vraci domu, basnik vidi a pochopi, ale co
muze udelat, kdyz zfackovat komunistickeho ministra neprichazi
v uvahu bez rizika ztraty vseho, mozna i zivota. Ministr Hampf
vsak nalezl vyssi formu zalibeni v herecce a zainteresuje plukovnika
Stasi na zlikvidovani basnika a soka formou elektronickeho odposlouchavani
basnikova bytu, coz patri k nejzajimavejsi a velmi ilustrujici
casti filmu o zhovadilosti pomeru v NDR.
Agent Wienner nasazeny na 'odhaleni' a likvidaci basnika/milence
dotycne herecky sedi v podkrovi cinzaku, obklopeny baterii elektronickych
pristroju a zkouma intimni zivot basnika a herecky; postupne naleza
sympatie ke dvema nestastnikum a neoznamuje svemu nadrizenemu,
ze basnik Dryman je vskutku zaangazovan do podvratne cinnosti
proti NDR - chystaji pro Der Spiegel zpravu o vysoke sebevrazednosti
v NDR. Nadrizeny Wienera dostane napad, nasadi na Wienera dalsiho
agenta, ktery vzapeti odhali spiknuti s clankem, herecka je podrobena
brutalnimu vyslechu a prozradi skrys, kde je uschovan psaci stroj.
Film vrcholi scenou, kdy agenti Stasi najdou psaci stroj, pritomna
herecka v zoufalstvi a v zupanu vybehne z cinzaku primo pod nakladak
a umira v naruci herce pod dohledem bidackeho plukovnika i pochopu
a vysetrovani basnika je na pokyn plukovnika Stasi ukonceno, kdyz
herecka je mrtva.
Film ziskal Oscara za zahranicni film v 2007. Ja bych mu toho
Oscara nedal a do sve filmoteky jsem ho nezaradil, protoze mne
nijak neuchvatil k dalsimu shlednuti.
Zdenek prichvatal pro disky a sel se divat; on umi shlednout vic
nez jeden film denne, ba to i obhajuje - takovy divacky maraton,
a to ja nedokazu a nikdy jsem nedelal.
Sesli jsme se dnes v kavarne Books&Beans a Zdenek na
mne uderil otazkou, co je tem dvema filmum spolecne? Mlcel jsem,
a Zdenek vykriknul: "Oba jsou o svedeni a opusteni!"
Co blaznis, chtel jsem rict, ale zdrzel jsem se a Zdenek pokracoval:
"Agnese byla svedena a za svou chvili slabosti ztrestana
sicilskou tradici, podle ktere musi byt do snatku panna. Basnik
a herecka byli svedeni rezimem k privilegovanemu zivotu a oba
pykali za svou chvili slabosti, ze se lotrovske totalite poddali
a pres svou vynikajicnost nepochopili, ze kdo si hraje s ohnem
bude upalen..." "Rozdil je podstatny v tom," rekl
jsem vahave, "ze sicilska tradice nedotceneho panenstvi se
vyvijela jako soucast sicilanske kultury, zatimco rezimni svadeni
spocivajici v nacismu a komunismu byla jen kratoulinka epizoda
v tom tristnim dvacatem stoleti a oboji zanikly." "To
ano," rekl Zdenek, "ale v obou lezi hrdinka pred autem
a pred ocima tupeho davu."
Pravil jsem: "Myslis, ze film Zivoty tech druhych
vydrzi v pameti divaku dva roky?" "Ani napad!"
vykriknul Zdenek vasnive, "ten film je sice jako dokument
zajimavy, ale jako film nikoliv." "A film Svedena
a opustena?" "Tak to je film klasicky, svym tematem
vecny a provedenim krasny; vsimnul sis te bajecne hudby?"
"To vis, ze ano, film ozvucil mistr Carlo Rustichelli, ktery
taky ozvucil Rozvod po italsku a dalsich 250 italskych
filmu," a zapiskal jsem slabe prvni takty serenady, kterou
Peppino zpival pred domem rodiny Ascalene, nez tatik vypalil brokovnici
z okna do vzduchu, aby serenadnika poplasil, ale nezabil.
Oba jsme se tomu chechtali, a byl jsem rad, ze si ve veci divani
na filmy tak hezky rozumime.
Ross Firla - Sudbury
***---
K volbam
Nebudu se o to prit, co se v Cesku bude dit
Vzbudil mne telefon v noci po volbach; cislice na hodinkach byla
4 a venku tma. Zvedl jsem sluchatko a nez jsem mohl steknout
"Kolik je hodin?" ozval se hlas: "V Praze je
10," slysel jsem a vedel, ze muj dbaly informator si nedela
srandu.
"Nasel jsem ti nejstastnejsiho cloveka po volbach,"
rekl, o coz jsem ho o par dni driv zadal.
"Je to Necas?" kriknul jsem do telefonu zcela probuzen
a bdely.
"Nikoliv," rekl hlas, "je to Eduard Janota, odstupujici
ministr financi urednicke vlady."
Mlcel jsem a hlas pokracoval: "Videl jsem jeho usmev v koute
salu, a jak je to clovek nepristupny, byl pristupny a kdyz jsem
se optal, proc se usmiva rekl, ze kdybych byl v jeho botach ministra
financi, vedel bych."
"Byl filozoficky?" optal jsem se, a hlas rekl, "Spis
sarkasticky a rikal, co si myslel." "Co rikal?"
popichoval jsem hlas a hlas rekl, jestli mam pripravenou tuzku
a papir? Mel jsem a hlas citoval Janotu: 'Ceske finance jsou
v trablu." "A pro to jsi mne vzbudil?" "Chtel
jsem byt sarkasticky, kdyz Janota byl sarkasticky taky."
'Poslouchej a pis si, umravnil me hlas, ve schvalenem rozpoctu
na 2010 jsou prijmy vlady 1.022.000.000.000 Kc, pis si to v cislech,
protoze v cestine to jsou biliony a v anglictine triliony korun,
a rozpoctove vydaje vlady jsou 1.185.000.000.000, coz dela deficit
cili schodek vladniho rozpoctu 183.000.000.000. Zapsal sis to?'
Zapsal, rekl jsem, a hned jsem z hlavy spocital, ze to je schodek
pres 15%, a krikl jsem: "To neni mozne!"
"Nejen, ze to je mozne, pokracoval hlas, ale do toho rozpoctu
proti Janotovi levice vnutila dalsich 12 miliard na upravu platu
statnich zamestnancu a zvysila dotace do zemedelstvi.."
To neni mozne, opakoval jsem znova, a hlas rekl: "To jsou
cisla od ministra odstupujici vlady, ktery se snazil vnutit usporny
balicek do rozpoctu, ale nebyl slysen a byl prehlasovan levici."
Nerad jsem zkoprnely, ale konsternovan jsem byl, a spitnul jsem:
"Vi toto Necas a spol.?" "Bodejt by ne,"
rekl hlas, "vi to ti nahore, ze se zije na dluh a vi to
vic jak pulka naroda, to si nemusis psat, ale tajemstvi to neni."
To jsou cisla jako v Recku, rekl jsem, a hlas rekl: "Ale
mame sanci nedopadnout jako Recko!" "Jaka je ta sance?"
zamumlal jsem, a hlas rekl, ze Janota rekl, ze Necas rekl, ze
to bude jednoduchy a brutalni rez do stavajiciho financovani na
knizku. Mlcel jsem, a hlas pokracoval: "Hned po ustaveni
vlady dostane verejnost dve petky." "Petky? Jako ze
neprospivali?" byl jsem zase sarkasticky.
"Nikoliv petky na vysvedceni, ale petky do rozpoctu: prvni
petka bude znamenat snizeni veskerych vladnich vydaju o 5% ve
vsech vladnich organech, ministerstvech a zmrazeni verejnych
vydaju."
"Ojojoj," zakvilel jsem do telefonu, "a co ta druha
petka?" "Je to zvyseni veskerych prijmu a poplatku o
5%, vcetne dani z prijmu i ze zisku?" "A pak hned padne
vlada," rekl jsem prorocky. "Nikoliv," rekl hlas,
"protoze Necas a spol. maji sanci toto provest."
"Jakou?" optal jsem se, a predal sluchatko na druhe
ucho, kdyz to prvni uz mne svedilo.
"Necas je pro nas politicka panna. A o kazde panne pred svatebni
noci je otazka dvoji D." "Dvoji D? Co to znamena?"
"Hochu," rekl hlas, "ty neznas to zakladni, jestli
panna bude v posteli Demon ci Drevo." "Demon ci drevo,"
opakoval jsem a do hlasu zacaly sumy a chrasteni v kybernetickem
prostoru mezi Prahou a Sudbury a podekoval jsem hlasu, a hlas
byl rad, ze mne velice rozrusil. Venku svitalo a otevrenym oknem
cvrlikaly ptaci hlasy a polozil jsem prsty na klavesnici, abych
tu rozmluvu zapsal, nez se mi vypari z hlavy a cisla ztrati nejakou
tu nulu.
Ale to dvoji D urcite nezapomenu; vzdyt to se tyka skoro kazdeho,
koho znam.
Ross Firla - Sudbury