Navrat na hlavni stranu

Modernost ma znacne stiny, nevidim uz dobre filmy
Od utleho detstvi jsem byl chtivy kinar a filmovy divak, jako asi kazdy pred invazi televize. Tatinek mne vodil na nedelni odpoledni predstaveni pro deti do kina Odeon a cestou z kina jsme o filmu mluvili; hlavne tatinek mi vysvetloval a objasnoval a sam zajiste pohadky miloval. Pres cestu od skoly Na zamosti bylo kino Oko, kam jsme chodili jako skolaci (bez tatinka) a po kine jsme sedavali v parku, a prozivali v detailech znovu, co jsme videli. Kino Oko bylo prvni v Ostrave vybavene sirokym platnem a na film Svet ticha od Cocteaua nikdy nezapomenu.
V sedesatych a sedmdesatych letech, kdyz uz televize byla v kazde domacnosti, ale za koukani nestala, jsme chodili kazde utery do kina Vesmir a po kine do kavarny U Waldemara debatovat co jsme videli a casto byla debata mnohem delsi, casto i zajimavejsi nez film.
Dnes, co to povidam, poslednich 20 let, chodi filmy ke mne domu: nejdriv na video paskach, pak DVD discich a poslednich par let stahovanim z internetu.. Jsem od natury sberatel; nasbiral jsem za tech 20 let svoji milovanou filmoteku, skoro 300 filmu - rad je nazyvam filmove nugaty; kdyz nemam atraktivni novotu, prohlizim s potesenim skvosty, co mam. Videt film znova nepovazuji za vadu, ale za vyhodu. Popravde do sbirky ukladam jen takovy film, ktery mam v umyslu a touhu videt znova.
Nevim, proc se jeden film libi a druhy ne a vzdal jsem se to vypatrat; etablovanych kritiku a recenzi moc nedbam - mockrat mne zklamali, primo ranili ve veci filmoveho vkusu i smyslu. Priznavam, ze etablovane pilire klasickeho filmu, jako je Obcan Kane, Zlodej kol a Svetla velkomesta mne k smrti nudi, i kdyz jsou v prvni desitce vsech zebricku nejlepsich filmu. Ale to podstatne je, ze mne furt zajima se divat na film, i kdyz ne na stribrne platno, ale veliky monitor, ktery mi Eva koupila k Vanocum.
V puli kvetna prisly k me pozornosti dva filmy ve stejny den: italsko-francouzky Svedena a opustena z roku 1964 v ceskem zneni a nemecky vitez Oscara z 2007 Zivoty tech druhych.
Oba mne zajimaly, a hodili jsme si minci, ktery shledneme prvni (a rychle, protoze Zdenek uz kvilel, ze to chce taky videt co nejdriv). Vyhral film stary, Svedena a opustena, a Eva, ktera si radeji necha filmy ode mne vypravet, se uvolila ztratit pul druhe hodiny ziranim na film.
Film Svedena a opustena je drama z vyrobny rezisera Pietro Germi (taky zfilmoval skvost Rozvod po italsku 1961) odehravajici se na Sicilii. Pribeh, i kdyz ne prekvapivy, se odehrava v rodine draveho podnikatele, otce ctyr dcer a syna Ascalona. Napadnik starsi Matildy vyuzije ospalou siestu v dome pana Ascalone a nasilim svede (a zaroven oplodni) mladsi sestru Agnese, hranou krasnou Sandirelli. Sidlo v pytli neutaji ani Sicilani a zbytek filmu popisuje obratne machinace otce Ascalone, jak vybrat Matylde noveho zenicha, a donutit Peppina ke snatku s Agnese. Serie situaci, jak se Ascalonovy plany hrouti a nove alternativy reseni rysuji, je casto humorna, vesmes smutna. Zdarilo se najit Matylde noveho snoubence, ale nedari se prinutit Peppina, aby pojal krasnou Agnese za manzelku, protoze uz neni panna. Ironie spociva v argumentaci Peppina, ze kdyz Agnese neodolala jemu, a dala se svest!, nebude dobra manzelka.
Machinace otce Ascalona, ktery taji, ze Agnese je svedena. Uniky Peppina vedou k organizaci unosu Agnese, a unos vede prece jen k snatku. Ve chvili nabozenske slavnosti cili procesi na namesti, donuceny Peppino prijizdi autem s pomocniky, aby unesli Agnese pred divactvem, otec Ascalone prihlizi za zaclonkou cukrarny, matka vede sve ctyri dcery a pomocnici maji vtahnout Agnese do auta a unest ji do naruce Peppina. V nastalem zmatku unosci uchopi Matyldu s umyslem zatahnout ji do auta, Peppino z auta krici "Tu druhou!" a otec Ascalone taktez rve "Tu druhou!" a unosci pohodi Matyldu na dlazbu a uchopi Agnese a pred ocima mestanu shromazdenych na namesti auto odjizdi s unosci i unesenou. Nebudu psat, jak toto drama skonci, to se musi videt, ale film je nezapomenutelny.
Dalsi vecer jsem lakal Evu na novy film Zivoty tech druhych, ale Eva odmitla, ze ma dost divani.
Zivoty techt druhych natocil reziser Florian Henckel v 2006 a predvadi praci vysetrovatelu Stasi a celkovou atmosferu strachu a neduvery v NDR na pocatku osmdesatych let. Film detailne popisuje praci vysetrovatelu a bezvychodnou situaci vysetrovanych, kteri nemaji proti systemu Stasi zadnou sanci ani nadeji. Ustredni postavou je uspesny spisovatel a rezimni basnik Georg Dryman; jeho novou hru a premieru prijde shlednout ministr kultury Hampf; hlavni roli v nove hre hraje krasna Christa Maria Sieland, ktera zaroven zije s basnikem Drymanem.
Ministr Hampf uprel krhave oko, a je jasne, ze ministr Hampf vypada a bude se chovat jako bidak, a zjevnymi machinacemi nastoli situaci, ze herecku Sieland znasilni ve sve limuzine.
Zdrchana Sieland se vraci domu, basnik vidi a pochopi, ale co muze udelat, kdyz zfackovat komunistickeho ministra neprichazi v uvahu bez rizika ztraty vseho, mozna i zivota. Ministr Hampf vsak nalezl vyssi formu zalibeni v herecce a zainteresuje plukovnika Stasi na zlikvidovani basnika a soka formou elektronickeho odposlouchavani basnikova bytu, coz patri k nejzajimavejsi a velmi ilustrujici casti filmu o zhovadilosti pomeru v NDR.
Agent Wienner nasazeny na 'odhaleni' a likvidaci basnika/milence dotycne herecky sedi v podkrovi cinzaku, obklopeny baterii elektronickych pristroju a zkouma intimni zivot basnika a herecky; postupne naleza sympatie ke dvema nestastnikum a neoznamuje svemu nadrizenemu, ze basnik Dryman je vskutku zaangazovan do podvratne cinnosti proti NDR - chystaji pro Der Spiegel zpravu o vysoke sebevrazednosti v NDR. Nadrizeny Wienera dostane napad, nasadi na Wienera dalsiho agenta, ktery vzapeti odhali spiknuti s clankem, herecka je podrobena brutalnimu vyslechu a prozradi skrys, kde je uschovan psaci stroj. Film vrcholi scenou, kdy agenti Stasi najdou psaci stroj, pritomna herecka v zoufalstvi a v zupanu vybehne z cinzaku primo pod nakladak a umira v naruci herce pod dohledem bidackeho plukovnika i pochopu a vysetrovani basnika je na pokyn plukovnika Stasi ukonceno, kdyz herecka je mrtva.
Film ziskal Oscara za zahranicni film v 2007. Ja bych mu toho Oscara nedal a do sve filmoteky jsem ho nezaradil, protoze mne nijak neuchvatil k dalsimu shlednuti.
Zdenek prichvatal pro disky a sel se divat; on umi shlednout vic nez jeden film denne, ba to i obhajuje - takovy divacky maraton, a to ja nedokazu a nikdy jsem nedelal.
Sesli jsme se dnes v kavarne Books&Beans a Zdenek na mne uderil otazkou, co je tem dvema filmum spolecne? Mlcel jsem, a Zdenek vykriknul: "Oba jsou o svedeni a opusteni!" Co blaznis, chtel jsem rict, ale zdrzel jsem se a Zdenek pokracoval: "Agnese byla svedena a za svou chvili slabosti ztrestana sicilskou tradici, podle ktere musi byt do snatku panna. Basnik a herecka byli svedeni rezimem k privilegovanemu zivotu a oba pykali za svou chvili slabosti, ze se lotrovske totalite poddali a pres svou vynikajicnost nepochopili, ze kdo si hraje s ohnem bude upalen..." "Rozdil je podstatny v tom," rekl jsem vahave, "ze sicilska tradice nedotceneho panenstvi se vyvijela jako soucast sicilanske kultury, zatimco rezimni svadeni spocivajici v nacismu a komunismu byla jen kratoulinka epizoda v tom tristnim dvacatem stoleti a oboji zanikly." "To ano," rekl Zdenek, "ale v obou lezi hrdinka pred autem a pred ocima tupeho davu."
Pravil jsem: "Myslis, ze film Zivoty tech druhych vydrzi v pameti divaku dva roky?" "Ani napad!" vykriknul Zdenek vasnive, "ten film je sice jako dokument zajimavy, ale jako film nikoliv." "A film Svedena a opustena?" "Tak to je film klasicky, svym tematem vecny a provedenim krasny; vsimnul sis te bajecne hudby?" "To vis, ze ano, film ozvucil mistr Carlo Rustichelli, ktery taky ozvucil Rozvod po italsku a dalsich 250 italskych filmu," a zapiskal jsem slabe prvni takty serenady, kterou Peppino zpival pred domem rodiny Ascalene, nez tatik vypalil brokovnici z okna do vzduchu, aby serenadnika poplasil, ale nezabil.
Oba jsme se tomu chechtali, a byl jsem rad, ze si ve veci divani na filmy tak hezky rozumime.
Ross Firla - Sudbury
***---
K volbam
Nebudu se o to prit, co se v Cesku bude dit

Vzbudil mne telefon v noci po volbach; cislice na hodinkach byla 4 a venku tma. Zvedl jsem sluchatko a nez jsem mohl steknout "Kolik je hodin?" ozval se hlas: "V Praze je 10," slysel jsem a vedel, ze muj dbaly informator si nedela srandu.
"Nasel jsem ti nejstastnejsiho cloveka po volbach," rekl, o coz jsem ho o par dni driv zadal.
"Je to Necas?" kriknul jsem do telefonu zcela probuzen a bdely.
"Nikoliv," rekl hlas, "je to Eduard Janota, odstupujici ministr financi urednicke vlady."
Mlcel jsem a hlas pokracoval: "Videl jsem jeho usmev v koute salu, a jak je to clovek nepristupny, byl pristupny a kdyz jsem se optal, proc se usmiva rekl, ze kdybych byl v jeho botach ministra financi, vedel bych."
"Byl filozoficky?" optal jsem se, a hlas rekl, "Spis sarkasticky a rikal, co si myslel." "Co rikal?" popichoval jsem hlas a hlas rekl, jestli mam pripravenou tuzku a papir? Mel jsem a hlas citoval Janotu: 'Ceske finance jsou v trablu." "A pro to jsi mne vzbudil?" "Chtel jsem byt sarkasticky, kdyz Janota byl sarkasticky taky."
'Poslouchej a pis si, umravnil me hlas, ve schvalenem rozpoctu na 2010 jsou prijmy vlady 1.022.000.000.000 Kc, pis si to v cislech, protoze v cestine to jsou biliony a v anglictine triliony korun, a rozpoctove vydaje vlady jsou 1.185.000.000.000, coz dela deficit cili schodek vladniho rozpoctu 183.000.000.000. Zapsal sis to?' Zapsal, rekl jsem, a hned jsem z hlavy spocital, ze to je schodek pres 15%, a krikl jsem: "To neni mozne!"
"Nejen, ze to je mozne, pokracoval hlas, ale do toho rozpoctu proti Janotovi levice vnutila dalsich 12 miliard na upravu platu statnich zamestnancu a zvysila dotace do zemedelstvi.." To neni mozne, opakoval jsem znova, a hlas rekl: "To jsou cisla od ministra odstupujici vlady, ktery se snazil vnutit usporny balicek do rozpoctu, ale nebyl slysen a byl prehlasovan levici." Nerad jsem zkoprnely, ale konsternovan jsem byl, a spitnul jsem: "Vi toto Necas a spol.?" "Bodejt by ne," rekl hlas, "vi to ti nahore, ze se zije na dluh a vi to vic jak pulka naroda, to si nemusis psat, ale tajemstvi to neni." To jsou cisla jako v Recku, rekl jsem, a hlas rekl: "Ale mame sanci nedopadnout jako Recko!" "Jaka je ta sance?" zamumlal jsem, a hlas rekl, ze Janota rekl, ze Necas rekl, ze to bude jednoduchy a brutalni rez do stavajiciho financovani na knizku. Mlcel jsem, a hlas pokracoval: "Hned po ustaveni vlady dostane verejnost dve petky." "Petky? Jako ze neprospivali?" byl jsem zase sarkasticky.
"Nikoliv petky na vysvedceni, ale petky do rozpoctu: prvni petka bude znamenat snizeni veskerych vladnich vydaju o 5% ve vsech vladnich organech, ministerstvech a zmrazeni verejnych vydaju."
"Ojojoj," zakvilel jsem do telefonu, "a co ta druha petka?" "Je to zvyseni veskerych prijmu a poplatku o 5%, vcetne dani z prijmu i ze zisku?" "A pak hned padne vlada," rekl jsem prorocky. "Nikoliv," rekl hlas, "protoze Necas a spol. maji sanci toto provest."
"Jakou?" optal jsem se, a predal sluchatko na druhe ucho, kdyz to prvni uz mne svedilo.
"Necas je pro nas politicka panna. A o kazde panne pred svatebni noci je otazka dvoji D." "Dvoji D? Co to znamena?" "Hochu," rekl hlas, "ty neznas to zakladni, jestli panna bude v posteli Demon ci Drevo." "Demon ci drevo," opakoval jsem a do hlasu zacaly sumy a chrasteni v kybernetickem prostoru mezi Prahou a Sudbury a podekoval jsem hlasu, a hlas byl rad, ze mne velice rozrusil. Venku svitalo a otevrenym oknem cvrlikaly ptaci hlasy a polozil jsem prsty na klavesnici, abych tu rozmluvu zapsal, nez se mi vypari z hlavy a cisla ztrati nejakou tu nulu.
Ale to dvoji D urcite nezapomenu; vzdyt to se tyka skoro kazdeho, koho znam.
Ross Firla - Sudbury

Navrat na hlavni stranu