NA OKRAJ
Setkani v Torontskem Staru
Nemyslim, ze se nekdy setkaly. Pravdepodobne jedna o druhe vubec
nevedely. Ale v Torontskem Staru z 8. kvetna 2010 je najdete v
sekci umrti vedle sebe. Nejdrive ctete jmeno Jindry Reichlove
(nar. 4.unora 1919, zemrela 5. kvetna 2010). A hned za ni jmeno
Anne Rezek (zemrela 3. kvetna 2010 ve veku 96 let). Nekrology
prineseme priste.
***
Po sedesati peti letech
Nepamatuji se vubec, jake jsme meli pocasi onen kveten pred 65
lety. Ale v mem podvedomi se uhnizdila predstava, ze v tech rannych
kvetnovych dnech, kdy skoncila valka, nebe bylo nezvykle vysoke
a do siroka rozklenute, ve dne svitilo uhrancivou modri a v noci
po nem plula pohadkova lod vytepana do podoby grose z nejcistsiho
zlata. Ale hned tady jsem svoji predstavivost chytil pri lzi:
v tech dnech se totiz po zemi potuloval znacny pocet zbehu z porazene
nemecke armady a vsude, hlavne na venkove, obcane tvorili ozbrojene
skupiny (nemam poneti, kde jsme vzali zbrane), ktere v noci hlidaly
vjezdy a vchody do svych vesnic a braly to hrozne vazne. A ja
sel na rande do sousedni vesnice a kdyz jsem se po pulnoci vracel
(a tady jsme u te lzi) nic nesvitilo na nebi ani na zemi, tma
jako v pytli a mne moji strazni druhove malem zastrelili.
Byly to dny nadseni, kdy se krasne snilo o neohranicenych moznostech
a kdy jsme se, alespon na chvili, milovali. Pamatuji se na navrat
prezidenta Benese a v hlave se mi honi Seifertovy verse (asi trochu
jinak, nez je napsal):
"Kdyz jste jel mostem, ktery mame radi, v privalu slavy hucel
vody spad. A reka nelze. Jeji rec je jina a je v ni vernost zeme
odveka. Tak vita matka ztraceneho syna, ktery se stastne vraci
z daleka. I achaty se v kapli rozprsely, ja jsem je videl, ja
znam jejich trpyt. Vsak slzy stesti, tekouci v te chvili, jsou
vzacnejsi: to plakal stestim lid."
Edvard Benes... Benes je jednim ze dvou lidi, jejichz osudy se
v me mysli zvlast vyrazne prolinaji s osudem jejich zeme. Neslozil
mu poklonu pouze Seifert (udelal to jeste jednou, v zari 1948,
po Benesove smrti, v basni, ktera zacina: "Mesici revy, mesici
brazd, mesici zamzene sedi. Znovu a znovu budem si klast otazku
bez odpovedi..." Masaryk o nem rekl: "Bez Benese bychom
republiku nemeli." Churchill o nem mluvi jako o "zralem
evropskem statniku, vzdycky vernem sve rodne zemi", Kanadska
historicka Margaret MacMillan v nedavne historii "Pariz 1919"
pise s respektem o jeho praci pro Ceskoslovensko. Vycita se mu,
ze mel mindraky, ktere v nem vyvolavaly zarlivost a mstivost:
jeden z duvodu, proc jel v roce 1943 (pres varovani Churchilla,
Edena a jinych) do Moskvy bylo odmitave chovani zapadnich politiku
po rozparcelovani CSR v Mnichove; proc nedovolil, aby byla po
valce obnovena agrarni strana (agrarnici pro nej nehlasovali -
ale myslim, ze mel i jiny, legitimnejsi duvod: po jeho soudu vyspela
demokracie nemuze byt zalozena na stavovskych stranach); byl prilis
levicove socialisticky (dekrety atd.), vzdal Ceskoslovensko bez
boje nejdriv Hitlerovi a pak Stalinovi. Mnohe z techto vytek jsou
alespon castecne obhajitelne, zvlast kdyz nevezmeme v uvahu rozlozeni
politickych sil ve svete a pravdepodobne nasledky faktickeho vyhlaseni
valky nejdrive Hitlerovi a pak Stalinovi. Ale mne nejde o obhajobu
Benese (ja jsem se nikdy nesmiril s tim, ze nechal protektoratniho
prezidenta Hachu zemrit ve vezeni). Zminuji se o nem hlavne pro
paralelnost jeho osobni tragedie a tragedie jeho naroda, v unoru
a hlavne po unoru 1948, ktera tak brutalne pohrbila nadeje onoho
kvetnoveho maje pred 65 lety.
Vaclav Havel... Muj problem je (a je to muj problem). ze Vaclavu
Havlovi nerozumim. Hlavne asi proto, ze patrim k jine generaci,
vyrustal jsem v jinem prostredi a slouzil jinym bohum. Asi pro
mne navzdy zustane kafkovskou postavou. Hvezda sametove revoluce
a polistopadovy prezident je mi sympaticky rozpetim svych zajmu:
literatura, esejisticke buricstvi, politika, protestni muzika.
Je mi sympaticky i svou virou v cloveka a nepochybuji, ze chtel
stavet lepsi svet. Je mi lito, ze nesl (a dosud nese) nemale bremeno
bolesti. Ale potom uz stojim pred otaznikem. Co napriklad znamena
jeho mravni imperativ "Laska musi zvitezit nad zlem"
V prve rade, co je laska? Udelam-li neco pro vlastni uspokojeni
(zvlast jestli soucasne nekoho zranim), je to akt lasky? Je to
akt lasky vitezici nad zlem?
Mnozi z nas maji problem s Havlovym postojem ke komunismu I ti,
kteri chapou, ze politik nemuze ignorovat skutecnost, ze behem
40 roku komunistickeho rezimu vic nez sedm milionu cs. obcanu
bylo cleny komunisticke strany, nechapou, ze v Havlove skale hodnot
neni misto pro spravedlnost. Nebo alespon odsouzeni. Neni dnesni
stav ceske spolecnosti - alespon castecne -plodem filozofie, ze
"u nas se komuniste pronasledovat nebudou"? Pronasledovat?
Kdo cetl zapis Havlova tajemnika o Havlove jednani s komunistickymi
vudci koncem roku 1989, snadno dojde k zaveru, ze i slovo "sametova"
je prilis tvrdym vyrazem pro popis one podivne revoluce.
Nevim, co historikove jednou napisi o poslednich dnech Ceskoslovenska.
Mozna, ze budou obdivovat, ze nepadl jediny vystrel, ze narod
nevyhodil penize na referendum, ze vlastne nebyla na jedne ani
druhe strane jedina slusnejsi demonstrace. Ale mozna, ze ne. Mozna,
ze seberou svedectvi svedku (mozna si zajedou i do markhamske
katedraly), a s podivem usoudi, ze v tom rozchodu bylo neco neuveritelne
smutneho: ze se narod (nebo chcete-li dva narody) tak lehce a
skoro otravene vzdal neceho, co s takovymi obetmi a s takovou
laskou vytvorily nedavne generace. Bude to jejich soud i nad Havlem?
***---
Joseph Drapell - 70
Narodil se v Humpolci 13. brezna 1940, na coz jsem byl dutklive
upozornen, ze je sedmdesatnikem. Samozrejme ve vybornem stavu -
coz se ostatne od sedmdesatniku a dokonce i osmdesatniku dnes
ocekava. Ale ono nejde ani tak o to, kolik je panu Drapellovi
roku jako o to, ze je vyznacnym malirem, jak mi rikaji ti, kteri
tomu rozumeji. Ja mam obrazy rad, jako vsecko, cim se clovek pokousi
pretvorit skutecnost kolem sebe do vznesenejsi podoby. Ale to
samozrejme ze mne nedela znalce a o vecech, jimz moc nerozumim,
pisu dost zdrahave a pokud mozno s pomoci lidi, kteri o tech vecech
vi daleko vic nez ja.
Joseph Drapell a Evino jablko
Na pana Drapella (vlastne na malirstvi) jsem se rozbeh' (ackoliv
moje behani je uz hodne klopytave) velkym obloukem. Vzpomnel
jsem si, ze jsem nedavno cetl o malirstvi zajimave povidani
v anglickem prekladu Kunderovy knihy Nesmrtelnost . Hrdina knihy,
Rubens, ktery chtel byt malirem, se sve ctizadosti vzda,
pak se k ni chce vratit, ale zjisti, ze navrat k umeni je
nemozny (preklad): "Jako student si predstavoval, ze vsichni
maliri na svete jdou stejnou cestou; kralovskou cestou, ktera
vedla od gotickych maliru k velkym italskym renezancnim mistrum,
a dal k holandskym malirum a k Delacroixovi, od Delacroix k Manetovi,
od Maneta k Monetovi, od Bonnarda k Matissovi, od Cezanna k Picassovi.
Ti maliri nepochodovali po teto ceste jako vojaci, kazdy sel svym
smerem, ale co objevil, slouzilo jako inspirace tem druhym a vsichni
vedeli, ze razi cestu do neznameho, meli spolecny cil, ktery je
vsechny spojoval. A potom najednou ta cesta zmizela... Cesta zmizela,
ale v dusich maliru zustala ve forme nevycerpatelne touhy "jit
dopredu". Ale kde je "dopredu", jestlize cesta
neexistuje? Snazili se odlisovat jeden od druheho a kazdy z nich
objevoval neco jineho, ale ve vsech pripadech to byl objev uz
objeveny... Jednou (Rubens) navstivil newyorske Muzeum moderniho
umeni. Na prvnim poschodi videl Matisse, Braqua, Miro, Daliho,
a Ernsta, a byl stastny. Tahy stetce na malirskem platne vyjadrovaly bujny
pozitek. Skutecnost byla velkolepe zhanobena jako zena
znasilnena faunem, nebo se s malirem prala jako byk s toreadorem.
Ale na druhem poschodi (a mezi obema poschodimi jako by tekla
reka smrti), urcenem soudobemu umeni, se citil jako na pousti:
nikde ani stopa po temperamentnich tazich stetce na malirskem
platne; ani stopa pozitku, byk i toreador zmizeli. Krajne pesimisticky
pohled na soudobe, a zrejme i budouci adepty malirskeho umeni..."
Na stesti nic - jak se v mych neodbornych kruzich rika - se neji tak
horke, jak se to uvari. Proc by malirstvi (a nic jineho?)
melo koncit? Proc si Kunderuv hrdina mysli, ze
vi, co bude zitra? Nemyslim, ze s nim mnoho maliru souhlasi. Jednim
z tech, kteri asi nesouhlasi, je nas sedmdesatnik.
Jak jsme se zminili, Joseph Drapell se narodil v roce 1940 v Humpolci,
v roce 1966 emigroval do Halifaxu, studoval na Cranbrook Academy
v Michiganu, presidlil do Toronta, ktere se stalo jeho domovem.
V mladi byl ovlivnen stylem (zvanym artificialismus) dvou
ceskych surrealistu zijicich ve Francii, Toyen (roz. Marie Cerminova)
a Jindricha Styrskeho. Z Toronta nemel daleko na Georgian Bay,
oblast, ktera mu (jako jinym malirum, vcetne Group of
Seven) ucarovala. Ve stejne dobe zdokonalil, pod vlivem
Morrise Louise, vlastni techniku nanaseni barvy sirokym nastrojem,
pripevnenym k pohyblive konstrukci. Tuto techniku pouzil
pri malovani obrazu Great Spirit, jez jsou razeny,
stejne jako Island Pictures mezi nejuspesnejsi malirske
pokusy zachytit dusi zeme. V polovine osmdesatych let spolu
s dalsimi deseti kanadskymi a americkymi maliri vytvoril
volnou skupinu the New New Painters, jmeno, ktere
si zvolili jako mirne ironickou odpoved na opetovne volani
po novosti v malirstvi. (Kritika prisla s volanim
po novosti jeste pred vydanim Nesmrtelnosti,
ale Kunderuv hrdina sel dal a - jak jsme videli - novost
v malirstvi prakticky vyloucil).
Skupina vystavovala v Bruselu, Denveru, New Yorku, Nice, Parizi,
Seoulu, Stuttgartu a jinde Drapell mel v devadesatych letech minuleho
stoleti radu samostatnych vystav v Evrope a USA. Nejvetsi vystavu
skupiny usporadala v roce 2002 Narodni galerie v Praze, ktera
rovnez vydala rozsahly katalog a od kazdeho clena skupiny koupila
obrazy, vcetne Drapellovych. (Mimochodem, Narodni galerie
v Praze se take muze pochlubit nejrozsahlejsi sbirkou obrazu Frantiska
Kupky). Drapell galerii daroval radu obrazu, vcetne gigantickych
(skoro tri metry vysokych a vic nez sest metru sirokych), ktere
nazval Four Seasons. O Podzimu jsem si nekde
precetl, ze ackoliv jde o abstraktni dilo, obraz "naznacuje
virici rytmus vetru, deste a pliskanice, dokonce i hvezdnych soustav..."
Mne Drapellovy obrazy daleko vic pripominaji obrazy, ktere - jak
jsme si v druhem odstavci precetli - Kunderuv hrdina obdivoval
na prvnim poschodi Muzea moderniho umeni nez obrazy na poschodi
druhem. I o Drapellovych obrazech lze rici, ze "tahy jeho
stetce na malirskem platne vyjadruji bujny pozitek, skutecnost
je velkolepe zhanobena "(to slovo bych asi neuzil) "jako
zena znasilnena faunem, nebo se s malirem prala jako byk s toreadorem".
Ale tim vlastne popiram tezi Kunderova hrdiny,
ze malirstvi uz nic noveho netvori...
Obrazy - pokud se dohodnete s panem Drapellem (www.drapell.com)
- muzete shlednout v Muzeu Novych novych maliru.
***---
Slovenska mlada scena hraje komedie Radosinskeho naivniho
divadla
Slovenska mlada scena ma tu velkou vyhodu, ze sva predstaveni
muze hrat skoro kdekoliv. Protoze nic nepredstira - nebo naopak
ponevadz predstira nemozne-(ma velky vzor v Radosinskem naivnim
divadle), nepotrebuje ani zvlastni prostredi, ani nakladne kulisy,
ani nejmodernejsi osvetleni. Co ale potrebuje - a v tom smeru
je neuprosne - jsou herci, kteri sve role znaji na jednicku. A
chytry text.
Koncem dubna a zacatkem kvetna se nam Slovenska mlada scena
predvedla v sale kostela sv. Vaclava v Torontu. Je tam velmi prijemne
prostredi, ale male jeviste se sotva hodi na honosne divadelni
produkce. Ale to mladym slovenskym divadelnikum vubec nevadilo.
Ono, jak se zda, jim celkem vubec nic nevadi. Se vsim si dovedou
poradit. Jak si divadlo poradilo s predstavenim u sv. Vaclava?
Genialne: scenare si vypujcilo (slovensky vyraz je daleko romantictejsi:
"zapozicanie") od Radosinskeho naivniho divadla, kostymy
(nektere¨) od Noveho ceskeho divadla a neco od Barbary Sherriffove,
Jan Kosiba jim pomohl s propagaci, Adriana Soudek delala koordinaci,
Mila Benda pomahala se vsim a Nova vize pomohla s reklamou. A
pekna radka dalsich lidi prispela jinak a vsichni si zaslouzi
podekovani.
Protoze Satellite nema neomezeny prostor, mohu se zminit
o scenarich a technickych sluzbach jen skoro pokradmu. Ale nemohu
opomenout rezisera (a mnoho jineho) Viktora Matejkovice, Bohdana
Zatovkanuka (hudba a svetla), Lado Soudka (fotografie a propagace)
a L.E. Lifestyles Catering (vyborne vari).
V prvni polovine programu jsme se znamenite bavili hrou "Alzbeta
Hrozna alebo Krw story", jejimz autorem - stejne jako autorem
druhe hry "Lod' Svet" je Stanislav Stepka. Alzbetu Bathoryovou
hral (ano hral - ve scenarich pana Stepka je mozne vsecko) Martin
Dancovsky. Byl - jako cele obsazeni - vyborny. Grofku Deboru
Bathoryovou hrala (suverenne) pro zmenu zena, Zuzana Borovjakova,
s niz jsem mel poteseni si zahrat v Novem divadle, stejne jako
s predstavitelem (ano predstavitelem) kvetouci divciny Marisky
Partaky, Romanem Kozakem (ten se vyzna - se mnou hral opilce),
- a konecne i s brilantnim Viktorem Matejkovicem, ktery zosobnil
Ficka. Mariana Supekova - Gregorik se vydovadela v roli Ilony
Jo, Doru Sentesovou zahrala Zuzana Matejkovicova a dovadivou smrt
Robert Schwarz. O cem to bylo? To dost dobre nevim, ale vsichni
jsme se vyborne bavili.
Druha cast vecera byla venovana jeste vyssi spolecnosti nez nejaka
grofka. Setkali jsme se s naslednikem trunu Frantiskem Ferdinandem
(myslim, ze to byl naslednik d'Este nebo tak nejak) v podani -
tentokrat hral muzskeho - Romana Kozaka, s Natasou Tolstou (hrala
ji nenapodobitelne - skoda, ze nehrala Lva Nikolajovice - Mariana
Supekova-Gregorik), Kapitana hral Martin Dancovsky (ten, co byl
tak vybornou Alzbetou Bathoryovou v Alzbete Hrozne), Polu Negri
(ano, slavnou Polu Negri!) hrala Zuzana Mihalkova (a Pola Negri
by se sama nemohla zahrat lip!), Zuzana Borovjakova spolecensky
spadla z grofky v Alzbete Hrozne na nejakou Alici, ale herecky
to zvladla stejne uspesne. No a Stefana Banice (a to byl uplny
amalgam postav) hral nezapomenutelne (ackoliv mne uz se ted dari
zapomenout vsechno) Viktor Matejkovic.
Tesim se na pristi predstaveni Slovenske mlade sceny - se scenarem
zapozicanym (zminil jsem se, ze se mi to slovo libi?) Radosinskym
naivnim divadlem.
Josef Cermak