Navrat na hlavni stranu

NA OKRAJ
Setkani v Torontskem Staru

Nemyslim, ze se nekdy setkaly. Pravdepodobne jedna o druhe vubec nevedely. Ale v Torontskem Staru z 8. kvetna 2010 je najdete v sekci umrti vedle sebe. Nejdrive ctete jmeno Jindry Reichlove (nar. 4.unora 1919, zemrela 5. kvetna 2010). A hned za ni jmeno Anne Rezek (zemrela 3. kvetna 2010 ve veku 96 let). Nekrology prineseme priste.
***
Po sedesati peti letech
Nepamatuji se vubec, jake jsme meli pocasi onen kveten pred 65 lety. Ale v mem podvedomi se uhnizdila predstava, ze v tech rannych kvetnovych dnech, kdy skoncila valka, nebe bylo nezvykle vysoke a do siroka rozklenute, ve dne svitilo uhrancivou modri a v noci po nem plula pohadkova lod vytepana do podoby grose z nejcistsiho zlata. Ale hned tady jsem svoji predstavivost chytil pri lzi: v tech dnech se totiz po zemi potuloval znacny pocet zbehu z porazene nemecke armady a vsude, hlavne na venkove, obcane tvorili ozbrojene skupiny (nemam poneti, kde jsme vzali zbrane), ktere v noci hlidaly vjezdy a vchody do svych vesnic a braly to hrozne vazne. A ja sel na rande do sousedni vesnice a kdyz jsem se po pulnoci vracel (a tady jsme u te lzi) nic nesvitilo na nebi ani na zemi, tma jako v pytli a mne moji strazni druhove malem zastrelili.
Byly to dny nadseni, kdy se krasne snilo o neohranicenych moznostech a kdy jsme se, alespon na chvili, milovali. Pamatuji se na navrat prezidenta Benese a v hlave se mi honi Seifertovy verse (asi trochu jinak, nez je napsal):
"Kdyz jste jel mostem, ktery mame radi, v privalu slavy hucel vody spad. A reka nelze. Jeji rec je jina a je v ni vernost zeme odveka. Tak vita matka ztraceneho syna, ktery se stastne vraci z daleka. I achaty se v kapli rozprsely, ja jsem je videl, ja znam jejich trpyt. Vsak slzy stesti, tekouci v te chvili, jsou vzacnejsi: to plakal stestim lid."
Edvard Benes... Benes je jednim ze dvou lidi, jejichz osudy se v me mysli zvlast vyrazne prolinaji s osudem jejich zeme. Neslozil mu poklonu pouze Seifert (udelal to jeste jednou, v zari 1948, po Benesove smrti, v basni, ktera zacina: "Mesici revy, mesici brazd, mesici zamzene sedi. Znovu a znovu budem si klast otazku bez odpovedi..." Masaryk o nem rekl: "Bez Benese bychom republiku nemeli." Churchill o nem mluvi jako o "zralem evropskem statniku, vzdycky vernem sve rodne zemi", Kanadska historicka Margaret MacMillan v nedavne historii "Pariz 1919" pise s respektem o jeho praci pro Ceskoslovensko. Vycita se mu, ze mel mindraky, ktere v nem vyvolavaly zarlivost a mstivost: jeden z duvodu, proc jel v roce 1943 (pres varovani Churchilla, Edena a jinych) do Moskvy bylo odmitave chovani zapadnich politiku po rozparcelovani CSR v Mnichove; proc nedovolil, aby byla po valce obnovena agrarni strana (agrarnici pro nej nehlasovali - ale myslim, ze mel i jiny, legitimnejsi duvod: po jeho soudu vyspela demokracie nemuze byt zalozena na stavovskych stranach); byl prilis levicove socialisticky (dekrety atd.), vzdal Ceskoslovensko bez boje nejdriv Hitlerovi a pak Stalinovi. Mnohe z techto vytek jsou alespon castecne obhajitelne, zvlast kdyz nevezmeme v uvahu rozlozeni politickych sil ve svete a pravdepodobne nasledky faktickeho vyhlaseni valky nejdrive Hitlerovi a pak Stalinovi. Ale mne nejde o obhajobu Benese (ja jsem se nikdy nesmiril s tim, ze nechal protektoratniho prezidenta Hachu zemrit ve vezeni). Zminuji se o nem hlavne pro paralelnost jeho osobni tragedie a tragedie jeho naroda, v unoru a hlavne po unoru 1948, ktera tak brutalne pohrbila nadeje onoho kvetnoveho maje pred 65 lety.
Vaclav Havel... Muj problem je (a je to muj problem). ze Vaclavu Havlovi nerozumim. Hlavne asi proto, ze patrim k jine generaci, vyrustal jsem v jinem prostredi a slouzil jinym bohum. Asi pro mne navzdy zustane kafkovskou postavou. Hvezda sametove revoluce a polistopadovy prezident je mi sympaticky rozpetim svych zajmu: literatura, esejisticke buricstvi, politika, protestni muzika. Je mi sympaticky i svou virou v cloveka a nepochybuji, ze chtel stavet lepsi svet. Je mi lito, ze nesl (a dosud nese) nemale bremeno bolesti. Ale potom uz stojim pred otaznikem. Co napriklad znamena jeho mravni imperativ "Laska musi zvitezit nad zlem" V prve rade, co je laska? Udelam-li neco pro vlastni uspokojeni (zvlast jestli soucasne nekoho zranim), je to akt lasky? Je to akt lasky vitezici nad zlem?
Mnozi z nas maji problem s Havlovym postojem ke komunismu I ti, kteri chapou, ze politik nemuze ignorovat skutecnost, ze behem 40 roku komunistickeho rezimu vic nez sedm milionu cs. obcanu bylo cleny komunisticke strany, nechapou, ze v Havlove skale hodnot neni misto pro spravedlnost. Nebo alespon odsouzeni. Neni dnesni stav ceske spolecnosti - alespon castecne -plodem filozofie, ze "u nas se komuniste pronasledovat nebudou"? Pronasledovat? Kdo cetl zapis Havlova tajemnika o Havlove jednani s komunistickymi vudci koncem roku 1989, snadno dojde k zaveru, ze i slovo "sametova" je prilis tvrdym vyrazem pro popis one podivne revoluce.
Nevim, co historikove jednou napisi o poslednich dnech Ceskoslovenska. Mozna, ze budou obdivovat, ze nepadl jediny vystrel, ze narod nevyhodil penize na referendum, ze vlastne nebyla na jedne ani druhe strane jedina slusnejsi demonstrace. Ale mozna, ze ne. Mozna, ze seberou svedectvi svedku (mozna si zajedou i do markhamske katedraly), a s podivem usoudi, ze v tom rozchodu bylo neco neuveritelne smutneho: ze se narod (nebo chcete-li dva narody) tak lehce a skoro otravene vzdal neceho, co s takovymi obetmi a s takovou laskou vytvorily nedavne generace. Bude to jejich soud i nad Havlem?
***---
Joseph Drapell - 70
Narodil se v Humpolci 13. brezna 1940, na coz jsem byl dutklive upozornen, ze je sedmdesatnikem. Samozrejme ve vybornem stavu - coz se ostatne od sedmdesatniku a dokonce i osmdesatniku dnes ocekava. Ale ono nejde ani tak o to, kolik je panu Drapellovi roku jako o to, ze je vyznacnym malirem, jak mi rikaji ti, kteri tomu rozumeji. Ja mam obrazy rad, jako vsecko, cim se clovek pokousi pretvorit skutecnost kolem sebe do vznesenejsi podoby. Ale to samozrejme ze mne nedela znalce a o vecech, jimz moc nerozumim, pisu dost zdrahave a pokud mozno s pomoci lidi, kteri o tech vecech vi daleko vic nez ja.

Joseph Drapell a Evino jablko


Na pana Drapella (vlastne na malirstvi) jsem se rozbeh' (ackoliv moje behani je uz hodne klopytave) velkym obloukem. Vzpomnel jsem si, ze jsem nedavno cetl o malirstvi zajimave povidani v anglickem prekladu Kunderovy knihy Nesmrtelnost . Hrdina knihy, Rubens, ktery chtel byt malirem, se sve ctizadosti vzda,  pak se k ni chce vratit, ale zjisti, ze navrat k umeni je nemozny (preklad): "Jako student si predstavoval, ze vsichni maliri na svete jdou stejnou cestou; kralovskou cestou, ktera vedla od gotickych maliru k velkym italskym renezancnim mistrum, a dal k holandskym malirum a k Delacroixovi, od Delacroix k Manetovi, od Maneta k Monetovi, od Bonnarda k Matissovi, od Cezanna k Picassovi. Ti maliri nepochodovali po teto ceste jako vojaci, kazdy sel svym smerem, ale co objevil, slouzilo jako inspirace tem druhym a vsichni vedeli, ze razi cestu do neznameho, meli spolecny cil, ktery je vsechny spojoval. A potom najednou ta cesta zmizela... Cesta zmizela, ale v dusich maliru zustala ve forme nevycerpatelne touhy "jit dopredu". Ale kde je "dopredu", jestlize cesta neexistuje? Snazili se odlisovat jeden od druheho a kazdy z nich objevoval neco jineho, ale ve vsech pripadech to byl objev uz objeveny... Jednou (Rubens) navstivil newyorske Muzeum moderniho umeni. Na prvnim poschodi videl Matisse, Braqua, Miro, Daliho, a Ernsta, a byl stastny. Tahy stetce na malirskem platne vyjadrovaly bujny pozitek. Skutecnost byla velkolepe zhanobena  jako zena znasilnena faunem, nebo se s malirem prala jako byk s toreadorem. Ale na druhem poschodi (a mezi obema poschodimi jako by tekla reka smrti), urcenem soudobemu umeni, se citil jako na pousti: nikde ani stopa po temperamentnich tazich stetce na malirskem platne; ani stopa pozitku, byk i toreador zmizeli. Krajne pesimisticky pohled na soudobe, a zrejme i budouci adepty malirskeho umeni..."
Na stesti nic - jak se v mych neodbornych kruzich rika - se neji tak horke, jak se to uvari. Proc by malirstvi (a nic jineho?)  melo koncit?  Proc si Kunderuv hrdina mysli, ze vi, co bude zitra? Nemyslim, ze s nim mnoho maliru souhlasi. Jednim z tech, kteri asi nesouhlasi, je nas sedmdesatnik.
Jak jsme se zminili, Joseph Drapell se narodil v roce 1940 v Humpolci, v roce 1966 emigroval do Halifaxu, studoval na Cranbrook Academy v Michiganu, presidlil do Toronta, ktere se stalo jeho domovem. V mladi byl ovlivnen  stylem (zvanym artificialismus) dvou ceskych surrealistu zijicich ve Francii, Toyen (roz. Marie Cerminova) a Jindricha Styrskeho. Z Toronta nemel daleko na Georgian Bay, oblast, ktera mu (jako jinym malirum, vcetne Group of Seven) ucarovala.  Ve stejne dobe zdokonalil, pod vlivem  Morrise Louise, vlastni techniku nanaseni barvy sirokym nastrojem, pripevnenym k pohyblive konstrukci.  Tuto techniku pouzil pri malovani obrazu Great Spirit, jez jsou razeny,  stejne jako Island Pictures mezi nejuspesnejsi malirske pokusy zachytit dusi zeme. V polovine osmdesatych let spolu s dalsimi deseti kanadskymi a americkymi  maliri vytvoril volnou skupinu the New New Painters, jmeno, ktere si  zvolili jako mirne ironickou odpoved na opetovne volani po  novosti v malirstvi. (Kritika  prisla s volanim po novosti jeste pred vydanim Nesmrtelnosti, ale Kunderuv hrdina  sel dal a - jak jsme videli - novost v malirstvi prakticky vyloucil).  
Skupina vystavovala v Bruselu, Denveru, New Yorku, Nice, Parizi, Seoulu, Stuttgartu a jinde Drapell mel v devadesatych letech minuleho stoleti radu samostatnych vystav v Evrope a USA. Nejvetsi vystavu skupiny usporadala v roce 2002 Narodni galerie v Praze, ktera rovnez vydala rozsahly katalog a od kazdeho clena skupiny koupila obrazy, vcetne Drapellovych.  (Mimochodem, Narodni galerie v Praze se take muze pochlubit nejrozsahlejsi sbirkou obrazu Frantiska Kupky). Drapell galerii daroval radu obrazu, vcetne gigantickych (skoro tri metry vysokych a vic nez sest metru sirokych), ktere nazval Four Seasons. O Podzimu jsem si nekde precetl, ze ackoliv jde o abstraktni dilo, obraz "naznacuje virici rytmus vetru, deste a pliskanice, dokonce i hvezdnych soustav..." 
Mne Drapellovy obrazy daleko vic pripominaji obrazy, ktere - jak jsme si v druhem odstavci precetli - Kunderuv hrdina obdivoval na prvnim poschodi Muzea moderniho umeni nez obrazy na poschodi druhem. I o Drapellovych obrazech lze rici, ze "tahy jeho stetce na malirskem platne vyjadruji bujny pozitek, skutecnost je velkolepe zhanobena "(to slovo bych asi neuzil) "jako zena znasilnena faunem, nebo se s malirem prala jako byk s toreadorem". Ale tim  vlastne popiram  tezi Kunderova hrdiny, ze malirstvi uz nic noveho netvori...
 Obrazy - pokud se dohodnete s panem Drapellem (www.drapell.com) - muzete shlednout v Muzeu Novych novych maliru.
***---
Slovenska mlada scena hraje komedie Radosinskeho naivniho divadla
Slovenska mlada scena ma tu velkou vyhodu, ze sva predstaveni muze hrat skoro kdekoliv. Protoze nic nepredstira - nebo naopak ponevadz predstira nemozne-(ma velky vzor v Radosinskem naivnim divadle), nepotrebuje ani zvlastni prostredi, ani nakladne kulisy, ani nejmodernejsi osvetleni. Co ale potrebuje - a v tom smeru je neuprosne - jsou herci, kteri sve role znaji na jednicku. A chytry text.
Koncem dubna a zacatkem kvetna se nam Slovenska mlada scena predvedla v sale kostela sv. Vaclava v Torontu. Je tam velmi prijemne prostredi, ale male jeviste se sotva hodi na honosne divadelni produkce. Ale to mladym slovenskym divadelnikum vubec nevadilo. Ono, jak se zda, jim celkem vubec nic nevadi. Se vsim si dovedou poradit. Jak si divadlo poradilo s predstavenim u sv. Vaclava? Genialne: scenare si vypujcilo (slovensky vyraz je daleko romantictejsi: "zapozicanie") od Radosinskeho naivniho divadla, kostymy (nektere¨) od Noveho ceskeho divadla a neco od Barbary Sherriffove, Jan Kosiba jim pomohl s propagaci, Adriana Soudek delala koordinaci, Mila Benda pomahala se vsim a Nova vize pomohla s reklamou. A pekna radka dalsich lidi prispela jinak a vsichni si zaslouzi podekovani.
Protoze Satellite nema neomezeny prostor, mohu se zminit o scenarich a technickych sluzbach jen skoro pokradmu. Ale nemohu opomenout rezisera (a mnoho jineho) Viktora Matejkovice, Bohdana Zatovkanuka (hudba a svetla), Lado Soudka (fotografie a propagace) a L.E. Lifestyles Catering (vyborne vari).
V prvni polovine programu jsme se znamenite bavili hrou "Alzbeta Hrozna alebo Krw story", jejimz autorem - stejne jako autorem druhe hry "Lod' Svet" je Stanislav Stepka. Alzbetu Bathoryovou hral (ano hral - ve scenarich pana Stepka je mozne vsecko) Martin Dancovsky. Byl - jako cele obsazeni - vyborny. Grofku Deboru Bathoryovou hrala (suverenne) pro zmenu zena, Zuzana Borovjakova, s niz jsem mel poteseni si zahrat v Novem divadle, stejne jako s predstavitelem (ano predstavitelem) kvetouci divciny Marisky Partaky, Romanem Kozakem (ten se vyzna - se mnou hral opilce), - a konecne i s brilantnim Viktorem Matejkovicem, ktery zosobnil Ficka. Mariana Supekova - Gregorik se vydovadela v roli Ilony Jo, Doru Sentesovou zahrala Zuzana Matejkovicova a dovadivou smrt Robert Schwarz. O cem to bylo? To dost dobre nevim, ale vsichni jsme se vyborne bavili.
Druha cast vecera byla venovana jeste vyssi spolecnosti nez nejaka grofka. Setkali jsme se s naslednikem trunu Frantiskem Ferdinandem (myslim, ze to byl naslednik d'Este nebo tak nejak) v podani - tentokrat hral muzskeho - Romana Kozaka, s Natasou Tolstou (hrala ji nenapodobitelne - skoda, ze nehrala Lva Nikolajovice - Mariana Supekova-Gregorik), Kapitana hral Martin Dancovsky (ten, co byl tak vybornou Alzbetou Bathoryovou v Alzbete Hrozne), Polu Negri (ano, slavnou Polu Negri!) hrala Zuzana Mihalkova (a Pola Negri by se sama nemohla zahrat lip!), Zuzana Borovjakova spolecensky spadla z grofky v Alzbete Hrozne na nejakou Alici, ale herecky to zvladla stejne uspesne. No a Stefana Banice (a to byl uplny amalgam postav) hral nezapomenutelne (ackoliv mne uz se ted dari zapomenout vsechno) Viktor Matejkovic.
Tesim se na pristi predstaveni Slovenske mlade sceny - se scenarem zapozicanym (zminil jsem se, ze se mi to slovo libi?) Radosinskym naivnim divadlem.
Josef Cermak

Navrat na hlavni stranu