Nejsou volby jako volby
Evangelicky duchovni a jeden z mluvcich Charty 77 Milos Rejchrt
pri tricatem vyroci smrti dr. Frantiska Kriegla rekl, ze nevi,
jestli clovek muze byt hrdy na ceskou minulost a vzpomnel na udalost
z 16. rijna 1969, kdy ve Snemovne lidu zaznela tato slova: "Kdo
souhlasi, aby poslanecke funkce byl zprosten poslanec MUDr. Frantisek
Kriegel, CSc., necht zvedne ruku! Dekuji. Kdo je proti? Nikdo.
Zdrzel se nekdo hlasovani? Nikdo, navrh byl prijat jednomyslne."
Frantisek Kriegel se spolu se sesti dalsimi statecnymi provinil
tim, ze "vystupovali v ruznych organech Federalniho shromazdeni
zpusobem, ktery jasne ukazoval, ze nerespektuji zavery ustredniho
vyboru Komunisticke strany Ceskoslovenska () Uvedeni poslanci
odmitaji politickou linii Komunisticke strany Ceskoslovenska a
neuznavaji jeji vedouci ulohu."
Odmitl jsem nedavno odpovedet na anketni otazku, zda jsem hrdy
na sve cesstvi. Nemam rad samo slovo "hrdost" a ve spojeni
s jakoukoli narodnosti mi zni zvlast podezrele. A navic, jak mohu
byt hrdym Cechem, kdyz napr. pri ostudnem hlasovani ve Snemovne
lidu 16. rijna 1969 ani jedna ruka nezustala dole? Pritom Frantisek
Kriegel necelych ctrnact mesicu predtim navodne predvedl, ze je
mozne vzeprit se natlaku, nezvednout ruku, nepodepsat, co bylo
napsano jak to sam vystihl "hlavnemi del a samopalu".
Za svou statecnost byl statecny Cechoslovak Kriegel od zbabelych
Cechu a Cesek (Slovaky a Slovenky v teto veci prenechavam jejich
slovenskemu ohodnoceni) vyobcovan ze sboru zastupcu lidu. (Protestant
3/2010)
Pripominam tuto udalost, protoze je pred volbami a tehdejsi zastupci
lidu byli rovnez zvoleni. I kdyz ono to nebylo tak jednoduche.
Po roce 1968, kdyz jsem vstoupil do zivota se totiz volby nejakou
dobu nekonaly.
Vlastne jsem jeste nikdy v Cechach nevolil a tak temer v penzijnim
veku bych tam mohl letos volit poprve, protoze se tam letos chystam.
Poprve jsem mohl "volit" jiz 26. nebo 27. listopadu
1971. Temto volbam predchazela neuveritelna hysterie. Nas znamy
Uli, patrici k nemecke levici a ktery studoval v Praze rikal:
"Moje zeme ma v techto zpusobech bohate zkusenosti!"
Pred volbami jsme se dovedeli z Rudeho prava, ze byl z Ceskoslovenska
vyhosten. Duvodem bylo, ze psal nekde na zed kridou NEVOLTE. V
zapeti nam zavreli farare Jaromira Duse ve Vrsovicich a spolu
s nim i kuratora Jana Novaka a filosofa Ladislava Hejdanka. Nasly
se u nich letaky, aby se nevolilo.
A co lid? Lid se jednoduse podelal. Pry volilo 99,78 % obcanu.
Skutecne neni duvod byt hrdy na svou minulost. Osobne musim priznat,
ze v tomto cisle nejak nefiguruji. Zrovna jsem se prestehoval,
na starem bydlisti me rodice odhlasili a na novem jsem jeste nebyl
prihlasen. Skutecnosti je, ze jsem asi nebyl jediny. Mnozi obcane
pouzili tuto alibistickou obezlicku a rezim to tak nejak toleroval.
Normalizace pokracovala dal a dalsi volby byly 22. a 23. rijna
1976. To jiz jsem byl zrizencem v nemocnici Na Frantisku a kdyz
jsem prisel po nocni v sobotu domu a usnul spankem pracujicich,
probudil mne zvonek. Za dvermi stali dva usmevavi panove a zeptali
se mne jestli jsem to ja. Vedel jsem kolik uhodilo a tak jsem
nerekl, ze ja nejsem ja, ale priznal jsem svou totoznost.
Starsi z nich se mne zeptal, jestli jsem si vsiml, ze jsou volby.
Mohl jsem ze sebe udelat blbeho, ze jsem to nepostrehl nebo naopak
odvazne rici, ze to za volby nepokladam. Misto toho jsem zvolil
stredni cestu: "Ja nevolim!"
"Hm," zachmuril se starsi z nich. Zatimco mladsi zacal
vykrikovat neco o obcanske povinnosti. Starsi ho okamzite umlcel
a dodal: "ale to byste k tomu musel mit nejaky duvod!"
V tento okamzik jsem se citil zaskocen pro zmenu ja a zacal jsem
sroubovat mozkove zavity, zatimco muz pokracoval: "to je
klukovina, klukovina. My mame treba osmdesatiletou babicku, ta
nemuze do schodu, ale k te urne se dobelha. Pak rekne: ,Vzali
jste mi zahradku,' jde za tu plentu a skrtne to tam. Ta ma k tomu
duvod, ale vy nemate. Ja vas nenutim, abyste hlasoval pro nas,
muzete i skrtnout, ale to byste k tomu musel mit duvod!"
Rozhodl jsem se pro protiutok: "Zavreli jste moje pratele
z Plastic People"
Muz se pousmal a odkryl karty: "Podivejte se ja jsem od bezpecnosti
a ja se mohu na tento pripad podivat!"
"Takze duvod mate, tak tam bezte a skrtnete to. Svuj nesouhlas
dejte najevo!" V ten okamzik, ac protestant, jsem se pomodlil
ke vsem svatym - estebak mne nuti, abych je nevolil! Jak jen z
teto situace vybrednout?
Jak jiz to byva v mem zivote, ma modlitba byla i tentokrat vyslysena,
protoze do ticha vstoupil muj protihrac: "To je tolstojovstina"
rekl s usmevem, jisty si jiz svym vitezstvim. Pripadal jsem si
jako volejbalista, ktery ocekava smrtelny smec v poslednim setu.
Misto toho to byla nepodarena nahravka, z ktere jsem mohl zalozit
postupny protiutok.
"Tolstoj," zvolal jsem "to je muj nejoblibenejsi
spisovatel!" Pomer sil se obratil. Mladsi stale mektal neco
o obcanske povinnosti, zatimco starsi rezignovane pohledl na vizitku
na dverich, aby se skutecne presvedcil, ze hovoril se mnou: "Tak
vy nevolite"
"Nevolim!" pravil jsem tentokrat jiz vitezne.
Muz hledel na vizitku a pak se zeptal: "A vas bratr Jeronym
Brezina, bydli tady? Take nevoli!"
V ten okamzik jsem mu zasadil pro zmenu smrtelny uder ja: "Jeronym
bydli a take nevoli!"
"Tak vam preji, aby vam ta statecnost vydrzela!"
Do jake miry to byla jizlivost, ci opravdove priznani porazky
ani po letech nejsem schopny rozsoudit. Mozna neco mezi tim.
Po par mesicich mne episoda s volbami byla pripomenuta u soudu,
kdyz cetli posudek z mista bydliste: Ma zaporny pomer k socialismu,
o cemz svedci skutecnost, ze se nezucastnil poslednich voleb.
Zaprotestoval jsem a tato veta ze soudnich protokolu zmizela.
Nyni jsou pred nami volby. Vadi mi rada veci asi nejvice petiprocentni
hranice a tak jsme byli svedky, ze diky tomu se objevuji strany
a zanikaji: ODA, DEU, letos mozna Zeleni, misto toho se objevi
TOP 09. Deje se tak ve jmenu stability. Jak jsme videli v minulem
obdobi i vlada zalozena pouze na velkych stranach, nemusi mit
dlouheho trvani, ale dulezite je, ze mohu volit podle sveho svedomi
nekoho, kdo je mi politicky a lidsky nejblizsi.
Nikdo mne nenuti volit takove lidi, kteri sedeli v Snemovne lidu
15. rijna 1969.
Ales Brezina