Pod mecem Damoklovym
Zasl jsem jak jeden ci dva dosti vysoce postaveni pracovnici,
ktere jsem povazoval za solidni, mohou saskovat u plachet papiru
na stojanu, carajice na ne vyplody prednasejiciho velesefa, graficky
znazornujice blaboly dochazejici z Ottawy, ktere by se daly jednoduse
a s plnym opodstatnenim, vyjadrit vetou: Vazeni spoluzamestnanci,
je na case, abychom pracovali plodne a pilne, alespon s petasedmdesati
procent! Zkusme to!
Teprve pak, na dalsim shromazdeni, pokud by se projevilo zlepseni,
mely by se podavat kolace a kava zdarma. Ty se ale podavaly pokazde.
Zajimave prace ubyvalo, nebot vedeni se rozhodlo posilat projekty
do soukromeho sektoru. Po vlastni zkusenosti s veznici v Edmontonu,
kde otopny system byl dilem velmi sofistikovane firmy, jez dopustila
se velmi zavaznych chyb v navrhu a problem se mi, snad pomoci
bozi nebo stesti, podarilo vyresit, upadl jsem v apatii a kdyz
jsem nemel nic kloudneho na praci, venoval jsem se, ve chvilich
nejkrajnejsi nudy, svoji grafomanii. Ve snaze zaznamenat beh veci
tak, jak jsem je prozival a videl.
Predstaveny puvodem Japonec pracujici v kukani vedle me, nekdy
me pri takove cinnosti pristihl (zapisoval jsem do sesitu, ktery
mu byl okamzite podezrely a probudil jeho tuseni, ze nejde o zalezitosti
naseho zamestnavatele). Nerekl skoro nic, ale vedel jsem, ze je
asi zle. Pak jednou pravil: - My, zamestnanci mame jedinou moznost.
Drzet krok a delat, co se od nas zada a nebo si najit jine misto.-
Mel pravdu. Jenom nerekl, ze to, co se od nas v posledni dobe
pozaduje, neni nic nez nelogicnost a zbytecna administrativa.
A rekl jsem: "Masao, tohle nemyslis vazne! Ja mam opravdu
svoji praci rad, ale o to min nesmyslnou, nelogickou byrokracii,
podivne zmeny tak casto pozadovane, a to at pochazeji od Prime
Ministra a nebo od kralovny!"
Usmal se orientalnim zpusobem a nerekl nic.
V naplni moji pace se nic nezmenilo a tak jsem se misto grafomanie
zacal venovat studiu pracovni smlouvy. Sotek naseptavajici mi
konec meho snazeni, vznasel se jako dzin nad texty tech pojednani.
Zacal jsem se venovat vypoctum rodinne financni situace. S ohledem
na budoucnost. Misto abych si cetl v pokladnici svetove literatury,
venoval jsem s zpravam dodavanym bankou nebo dvema, kde jsme meli
ulozeno neco penez. Znovu jsem si pripomnel ten svuj husarsky
kousek kdy jsem po ukonceni pomeru v Dominnion Construction Ltd.
investoval 5 tisic dolaru na nejriskantnejsim typu burzy (Commodity
Futures), spolu se vzrusenim, ktery mi ten krok pusobil.
Ten rok uz nedoslo ke spolecnemu obedu s Masaem, na ktere me
v minulosti zval. Nicmene, ve federalnim konglomeratu nemusel
jsem se nijak bat jeho pomsty, navzdory tomu, ze na mou primluvu
pred casem nedbal a nechal propustit puvodem slovenskeho krajana
a schopneho kreslice, ktery pro nas oba pracoval.
Reorganizace stridala reorganizaci, projekty se nadale predavaly
do soukromeho sektoru a tak jsem s choti v puli unora v roce
1992 odjel do Mexika.
Balada ne z hadru, ale ze slunce, oceanu a prijemne atmosfery.
Zadne povinnosti, vylet lodi na plaz jeste peknejsi nez v Puerto
Vallarte. Seznameni s doktorem mediciny z Utahu, vlastnikem obydli
typu time share. Tenis hraje chabe, ale je to moc mily
a pratelsky chlapik. A jeho zena je nemene mila. On umi spanelsky
a diky tomu ziskavame k pronajmu Jeepa bez cekani. Jedeme
do okoli, az na jakysi vybezek zvany Punta. Do jeepa nanosil
lekar basu coca-coly. Kdyz jsem cestou zlikvidoval lahev zdraveho
cerveneho vina, optal se, zda nemam obavy o sve zdravi, o jeho
coca-colach jsem pomlcel.
Na tom vybezku je mala rybarska vesnice, klid a pelikani sedi
na rybarskych barkach jako pozorni svedkove deni kolem, ac se
tu vlastne nic nedeje, coz je dobre. Nadherne je to misto.
Cestou zpet jsme se zastavili na jinem miste, stejne nadhernem.
Krasna, belostna plaz, na ni malinkaty podnik kde lze koupit vybornou
smazenou rybu, pivo i vino.
"Well, here is my card, you can call me anytime," pravil
lekar, kdyz jsme se videli naposled.
Po navratu zavolal si me sef Lloyd.
"Situace se opet ponekud zmenila. Muzes ale jeste pusobit
v programu Work Force Adjustment, jestli chces. V tom pripade
poletis do Winnipegu, pomoct s nahradou chladiciho zarizeni temi,
ktera pouzivaji ovzdusi mene skodlivych freonu," pravil.
"Prima, Winnipeg je moje druha domovina," rekl jsem.
Za par dnu jsem pristal na winnipezskem letisti. Taxikem jsem
jel k hotelu Winnipeg Inn, nalezajicim se na krizovatce
hlavnich ulic. A tu jsem si vzpomnel na kratickou basen, kterou
jsem jednou napsal:
Nepoznal Kanadu
kdo v puli unora
zachumlan po bradu
v kozichu z buvola
na hube jinovatku
nepresel krizovatku
Main Street a Portage Avenue
Vladimir Cicha - Vancouver