Velky patek a Velikonocni
nedele
Tento tyden jsem dostal parte. Prislo e-mailem. Z detstvi se pamatuji
na ty okamziky, kdy se otevrela postovni schranka a tam byla bud
cerne zaramovana obalka nebo jen slozeny papir s cernym rameckem.
Pokud se jednalo o nekoho obzvlaste blizkeho, predchazel smutnou
zpravu telegram.
V e-mailu se jednalo o cloveka, ktereho jsem vlastne moc neznal,
ktery byl temer o dvacet let mladsi, takze jsme spolu nevyrustali.
Matne si pamatuji na devce, ktera nemohla chodit a tak ji Jiri
Tretera odnesl v naruci na vyuku do nedelni skoly. Pozdeji, kdyz
jsem se vratil z exilu do Cech si pamatuji na slecnu pohybujici
se neobycejne bystre na berlich jako kdyby ji nevadilo jeji postizeni.
Co bylo podstatne, mel jsem vzdy pocit, ze se zajima o to, co
je dulezite, o veci duchovni. Zkratka nabozenske podniky byly
to nejdulezitejsi. Jako kdyby prinasela v teto nenormalni dobe,
kdy neni na nic cas, ten spravny rozmer a venovala cas vecem,
ktere jsou podstatne. V dobe, kdy je pro nas vsude daleko, nemela
problem vzdalenosti prekonavat.
Pisu o tom proto, ze jsou zde pred nami dva svatky, kdy si pripominame
smrt a vzkriseni Velky patek a Velikonocni nedele. Svatky, kterym
venovala rada hudebnich velikanu sve pasije. O kolobehu zivota
a smrti vypravi i Bohuslav Martinu v Otvirani studanek.
Koncem osmdesatych let mel mit Karel Kryl na Velky patek koncert
na Masaryktownu. Byl z toho mirne rozpacity. Nakonec cele dilema
vyresil tak, ze prvni polovinu hral jenom vazne veci a pokud mozno
s velikonocni tematikou jako Zapreni Petrovo. V druhe casti
pak oznamil, ze vse nekonci smrti, ale ze po smrti nasleduje vzkriseni
a pak bez problemu zahral to, co by jinak asi hrat na Velky patek
nechtel.
Pripomenme si i Armstronguv Pohreb v New Orleansu. Prvni
cast je ponura a temna. A pak jako kdyz bicem praskne a kapela
jde z pohrbu, zacne hrat vesele a zivot jde dal.
Co je tedy na Velikonocich jedinecne a v cem by se melo krestanstvi
lisit od ostatnich nabozenstvi? Jednak v tom, ze smrt nelze oddelit
od vzkriseni. Bolest od radosti. Smich od slz. Jedno bez druheho
je bud deprese nebo kyc. Pomyslna sire mezi temito poly je hloubka
zivota. Anglicky teolog John Arthur Thomas Robinson (1919-1983)
v knizce Cestne o Bohu hovori o Bohu jako o HLUBINE, Boha
ztotoznuje s LASKOU. Cesky filosof Ladislav Hejdanek klade duraz
na PRAVDU.
Problem sveta, ve kterem zijeme je v tom, ze jsme bombardovani
denne reklamou a ruznymi ideologiemi, ze vlastne tato sire zivota,
ci lepe receno hloubka ci hlubina je nezadouci.
Laska je nahrazovana virtualnimi vztahy pres pocitac. Misto pravdy
je dulezita sila a uspech.
V posledni dobe se hovori hodne o "tunelovani", jako
kdyby to byl ciste cesky problem. Ve skutecnosti k tunelovani
pojmu krestanstvi dochazi jiz v roce 313 Milanskym ediktem cisare
Konstantina. Krestanstvi bylo nahrazeno ideologii, nenasili nasilim.
Tunelovani pojmu pokracuje dejinami a jen cas od casu se nekdo
pokusi vratit k tomu, co jednotlive pojmy, ci jednotliva uceni
puvodne znamenaly. Pocatkem dvanacteho stoleti to byl Giovanni
Battista Bernardone (1181?-1226) znamy jako Frantisek z Assisi,
ktery kladl duraz na chudobu. Jan Hus (1371?-1415) je znamy jako
stoupenec pravdy, Jan Amos Komensky (1592-1670) dava prednost
vzdelani a moudrosti a Petr Chelcicky a Lev Nikolajevic Tolstoj
(1828-1910) byli radikalnimi stoupenci nenasili. Dnesni spolecnost
vsak nevi, co s temito ucenci a tak je na jednu stranu cti, ale
zaroven pred nimi varuje: Chudoba neni resenim. Pravdu nemuzeme
zamenovat s fanatismem. Jedinec nemuze obsahnout veskerou moudrost,
ma se spolehnout na internet, sprava veci verejnych ma byt sverena
do rukou politiku. Havlova moc bezmocnych se nahrazuje
moci mocnych. A nenasili je vytlacovano z politiky do osobni
sfery ci do vychovy deti.
Krestanstvi vychazi z zidovske tradice a mnoho z myslenek, ktere
se nachazeji v Novem zakone jsou i ve Starem. Jsou myslitele,
kteri se nehlasili a nehlasi ke krestanstvi, ale tyto myslenky
pak dale rozvinuli. Jednim z mych oblibenych spisovatelu je treba
existencialista Albert Camus.
Jestli mi neco fascinuje na krestanstvi, tak je to prave to, ze
neuprednostnuje silne a uspesne, ale zastava se slabych a bezmocnych
a dava jim misto ve spolecnosti. Neklade duraz na kvantitu, ale
na kvalitu. Kvalitu jakousi vnitrni, kterou my nedokazeme definovat.
Tato kvalita se pak prenasi jaksi zvlastni cestou od nekoho na
nekoho. Toto nepostrehnutelne, presto existuje a jeji nositele
nejsou celebrity, ale mohou to byt lide prosti, invalidi, ti kteri
se nedoziji vysokeho stari. Tito lide nemuseji vytvorit zadne
umelecke dilo, nemuseji napsat zadnou knihu, ale jsou soli zeme.
A neni vse tak spatne, kdyz vidim, ze se chodniky prizpusobuji
vozickarum a ve vytahu se ozyva zvukove hlaseni pro slepce.
Ulohou umelcu, spisovatelu a novinaru je predavat dal sdeleni,
ze laska, pravda a veci, ktere maji srdce maji vyznam a bez nich
ze spolecnost zahyne. Predavat dal toto tajemne sdeleni o lidske
dusi. Pokud tohle poselstvi zmizi, pak prichazi skutecna smrt.
Jestlize se nekdo chce v teto zemi pobavit, mel by chodit na pohrby.
Recnici se predhaneji ve veselych historkach ze zivota neboztiku.
Vsichni se vetsinou smeji. Velky patek vsak vypravi o necem jinem,
o dramatu Jezisova boje se smrti a take o nadeji, ktera je v jejim
premozeni. Parte, ktere mi prislo e-mailem bylo barevne. I z nej
jsem mel pocit nadeje. Nadeje, kterou si pripominame o Velikonocich.
Ales Brezina