Dopis A. Voticke
Dalsi slova uznani a diku patri opet nasi nestarnouci seniorce
pani A. Voticke (96), ktera ve snaze pomoci zachranit nas montrealsky
konzulat minule sehnala 51 podpisu pod nasi petici a nyni napsala
nasledujici dopis Predsedovi Senatu MUDr. Premyslu Sobotkovi a
kopie Predsedovi vlady a ministrovi MZV.
Predseda senatu parlamentu CR
V Montrealu 11.brezna 2010
Vazeny pane predsedo senatu,
obracim se na Vas s laskavou prosbou o Vasi pomoc pro zachovani
ceskeho konzulatu v Montrealu. Jsem snad nejstarsi zijici Ceska
v Montrealu, od naseho prichodu 4. dubna 1948 (je mi 96 let) uplynulo
jiz 62 let. Nas konzulat byl vzdy pro nas (i pro Kanadu) historicky
monument, ktery v roce 1938 zachranil byvaly konzul Dr. Pavlasek
pred Nemci, a Kanada pak byla prvni zeme ktera uznala Benesovu
vladu v Londyne. Konzulat zastupoval Ceskoslovensko a nyni Ceskou
republiku jiz 90 let. Je smutne, ze konzulat byl schopen odolat
a prezit Hitlera, a ted neodola setreni svobodne Ceske republiky.
Je hanbou a velice smutne, ze si setreni Vasi vlady a ministerstva
vybralo prave nas konzulat, ktery nic nestoji protoze patri statu.
Protoze jsem byla cely zivot velka vlastenka, tak jsem se vzdy
rada zucastnovala vsech koncertu, prednasek, promitani filmu a
vystav, ktere konzulat poradal, a byla jsem hrda s cim se muzeme
chlubit a ukazat svetu. To jiz take tady v Montrealu ocenil i
cely svet na Expu 67. I kdyz jsem jiz odkazana na odvezeni, protoze
mi uz vloni neobnovili ridicsky prukaz, tak se stale rada zucastnuji
vsech akci. Proto jsem rada podepsala nasi Petici na zachranu
konzulatu a sehnala jeste dalsich 50 podpisu. Sama vice delat
nemohu a proto se obracim o pomoc k Vam.
Ve svem zivote jsem zazila mnoho horkosti, a nechci aby mne na
sklonku zivota potkala dalsi - zavreni naseho konzulatu. O svych
zivotnich utrapach jsem vloni napsala knihu v anglictine "Clinging
to life" (ktera vysla take doma pod nazvem "Zachranena
v sanghajskem ghettu").
Vyrustala jsem v Brandyse nad Labem, a muj tatinek byl velky vlastenec
a ctitel Masaryka. Dal nam do vinku vlastenectvi a narodni hrdost,
a vzdy nas ucil ze v prvni rade jsme Cesi, a teprve ve druhe rade
je nase zidovska vira. Nase rodina utekla pred Hitlerem do Ciny,
kde jsme pak byli 3 1/2 roku internovani Japonci v koncentracnim
lagru v Sanghaji, kde nas bylo 18 tisic. I kdyz Hitler chtel aby
nas Japonci dali do plynovych komor, tak Japonci to neudelali
a zachranili nam tak zivoty. Tatinek tam zemrel na sklonku valky
v nemocnici a tak jsme se s maminkou vratili z Ciny domu 1. zari
1946. Hned po unorovem puci jsme zase museli utikat, tentokrate
do Kanady, kde ziji jiz 62 let.
Vazeny pane predsedo, snazne Vas prosim ve jmenu nasi i dalsich
generaci, pomozte nam zachranit nas konzulat v Montrealu. Doufam
ve Vasi pomoc a srdecne Vam mnohokrate dekuji.
S uctou
Anna Marie (Anka) Voticka
***
PIETNI ROZLOUCENI S KONZULATEM
Nepodari-li se nam zachranit nas montrealsky konzulat, zveme vsechny
krajany na vzdani holdu nasemu konzulatu za 90 let sluzby vlasti
a pietni rozlouceni na chodniku pred konzulatem ve stredu 31.
brezna 2010 v 16 hodin. Za zpevu ceske a slovenske hymny vzdame
tez hold nasi vlajce, ktera bude po 90 letech stazena asi o 16
hodine. (Pozn: Podari-li se nam konzulat zachranit tak to oslavime
na vecirku uvnitr 29.3. od 18-20 hodin, ktery se bude konat tak
jako tak, zatim jako vecirek na rozloucenou).
Lada Krivanek