Nejde jen o Obratniky (Raka
a Kozoroha)
Jako spiritualni priklad stoji
mezi nejvetsimi muzi naseho veku.
(Karl Shapiro, vyznamny americky basnik)
Letos v cervnu tomu bude tricet let od umrti spisovatele,
ktereho mel Karl Shapiro na mysli.
Henry Valentine Miller neni casto jmenovan mezi nejvyznamnejsimi
americkymi spisovateli naseho veku. Takova hodnoceni pochazi z
per a hlav literarnich kritiku a odborniku, vetsinou veci znalych.
Pravdepodobne. Ja se samozrejme za takoveho odbornika nepokladam,
ale presto si myslim, ze tento autor je mnohdy ponekud nespravne
chapan a jeho vyznam nedocenen. Je mu pricitano vyznamne misto
mezi spisovateli, kteri se svym dilem, poznamenanym sexualitou
ci obscenitou, dostali ve znamost ctenarum ci po prestalych potizich
s cenzurou, na literarni vysluni.
A to je, myslim velike nedorozumeni, hodnoceni ponekud pokulhavajici
jednostrannosti nahledu. Nebot H. Miller neni jen autorem knih,
ktere jej vynesly na obeznou drahu jako tzv. kontroverzniho
autora. Tyto knihy naopak tvori obsahem jen bezmala nepatrnou
cast jeho bohate tvorby.
Dovoluji si poznamenat, ze krome knihy Sunday After War
(Nedele po valce) snad vsechny jeho dalsi knihy jsem cetl a dokonce
je i mam. Mohu tedy rict, ze snad trochu vim, o cem pisu.
Dle meho nazoru H. Miller se smele radi vedle autory jako Joyce
nebo Celine ci basnik Whitman a dalsi, vedle nichz ale uvaden
mnohdy neni.
Co ja povazuji na jeho knihach za nejcennejsi, je jakasi opravdovost,
verohodnost, ac nekdy to snad muze byt i jenom jim vytvoreny
dojem. A nekdy si treba na jedne strance i protireci. Ale to jsou
jen, dle meho nazoru, male zavady na jeho zcela ojedinelem dile,
kde sex (to slovo se mi nikdy nelibilo) je chudickou Popelkou
mezi zavaznymi myslenkami, sdelovanymi navic zajimavym, vpravde
originalnim zpusobem. Mnohdy je to text pripominajici poezii v
proze, pripadne dila impresionistu.
Je to autor, ktery ctenare (tedy me rozhodne), s obdivuhodnou
snadnosti dostava mezi postavy svych knih. Po jeho bok, nebot
prevazne jde v nich o autora sameho. Jeho kritika Ameriky jeho
casu (a do jiste miry i mych casu) mi nejednou pripada, snad vlivem
zkusenosti s jinou velmoci, Sovetskym svazem, az mnohdy velmi
prisna, ale dnes, po mnoha letech zivota na americkem kontinente
musim mu dat ve velmi mnohem za pravdu.
Napadlo me jednou, jak by asi byl H. Miller hodnocen, kdyby nenapsal
ty knihy, kde je zminka o telesnem obcovani mezi muzem a zenou.
To by me skutecne moc zajimalo! Jak by pak kritik mohl
vychazet jen z knih jako Air Conditioned Nightmare, Remember
to Remember, Black Spring, Big Sur and the Oranges of Hieronymus
Bosch, Cosmological Eye, The Colossus of Maroussi (snad jedna
z nejlepsich knih napsana o Recku) Wisdom of the Heart, The
Books in My Life, Reflections, Letters to My Friends, Stand Still
Like the Hummingbird, The Time of the Assassins, Just Wild About
Harry, The Smile at the Foot of the Ladder?
Muze-li autor napsat tak citlivou skicu jako je tato The
Smile at the Foot of the Ladder, pribeh starnouciho klauna,
ktery, v zastoupeni za onemocneleho kolegu, v dobe, kdy sam uz
jako klaun nevystupoval, ale chtel tomuto mene schopnemu kolegovi
pomoci ke slave, pak si snad ctenar uvedomi ono zkreslujici
hodnoceni Henryho Millera jen jako spisovatele, ktery prolomil
barieru psani o sexu ... jak je klasifikovan napr. v Almanachu
2000, Strucne Encyklopedii a patrne i jinych ucenych zdrojich
pro ctenarovo pouceni.
Nase prvni Ceskoslovenska republika vyznacovala se nemalou znalosti
dobre literatury. O tom jsem se mohl sam presvedcit. Kontroverzni
dila Joyceho Odyssea a Millerova Obratniku raka
vysla cesky na sklonku tricatych let. Milleruv Obratnik
v roce 1938 jako prvni v cizim jazyce, krome francouzskeho vydani.
Dodnes si pamatuji ten ctenarsky zazitek, kdyz jsem obe knihy,
vypujcene jen na legitimaci v Univerzitni knihovne, hltal
s vetsim zaujetim nez vztahy matematicke a fyzikalni, ktere mne
ale take nadherne fascinovaly
Vladimir Cicha - Vancouver