Stary magnetofon, Lenka
Filipova a kralovny krasy
Kdyz jsem se po letech v exilu vratil domu, nalezl
jsem ve skrini stary magnetofon Sonet B4. Nandal jsem do nej kotouce
a kupodivu, on jeste hral. A tak jsem si mohl znovu poslechnout
pisnicky z druhe poloviny sedesatych let. Pravda, kvalita nahravek
behem tech let utrpela, ale stale ty pisnicky mely dusi. Krome
Beatles, Stones a Animals, zde byly i skladby, ktere nahrali francouzsky
zpevaci Salvatore Adamo, Michel Polnareff a dnes jiz zapomenuty,
o neco starsi, francouzsky Dylan Hugues Aufrey.
Na tuto generaci nejak neprimo navazuje ceska zpevacka Lenka Filipova,
a snad proto byl nevsednim zazitkem Valentinsky bal v Mississauze,
kde v uvodu zpivala. A nejen to: hrala na kytaru, vlastne na nekolik
kytar.
Jeji virtuozita na tento nastroj pripomnela Stepana Raka, ktereho
jsme meli moznost videt v Torontu pocatkem osmdesatych let. O
tom, ze se neboji experimentovat svedci skutecnost, ze zpiva i
v obtizne keltstine.
Skoda jen, ze koncert byl relativne kratky, protoze na programu
bylo i predstavovani finalistek o titul ceske a slovenske kralovny
krasy. Mezi tim vystoupila kapela Muzika na rohu Jiriho
Grosmana se zpevackami Lenkou Novakovou a Marii Frankovou. Vecer
konferovali Marka Rajna a Bohdan Turok.
Lenka Filipova vsak oslavila toho vecera i sve narozeniny, ke
kterym dostala obrovsky dort. Presto zbyl i kratky cas na rozhovor.
Zkratka i behem vecera vse zvladala s profesionalni jistotou.
Musim priznat, ze jsem Lenku videl naposledy pred 47 lety ve Vladivostocke
ulici v Praze. Nebyl jsem totiz zdaleka nejlepsim zakem jeji maminky,
ale matne se pamatuji, ze za ni jednou prisla do skoly a take
si pamatuji, ze sestra meho spoluzaka Frantiska Faltynka si vzala
jejiho stryce. Frantisek Faltynek se kamsi ztratil a nikdy se
neobjevi ani na pravidelnych setkanich 9 A a tak jsem chtel vedet
mimo jine, jestli o nem neco nevi. Nevedela, zato kdyz prisla
rec na stryce Vladu, tak se ji rozzarily oci, protoze ji ucil
hrat na kytaru. Tu meli doma, protoze jeji maminka ucila ve zminene
skole, vedle stadionu Slavie, take hudebni vychovu.
Kytara byla u nich doma a nikdo ji nemusel do niceho nutit. Ke
kytare, na kterou hrala maminka i tatinek, se doma take hodne
zpivalo. Jejim vzorem byla Marta Kubisova, s kterou se videla
jiz parkrat pred revoluci a hlavne vzpomina na setkani po revoluci
ve studiu u Zdenka Rytire, jehoz texty casto zpiva. Priznava,
ze na ni mel velky vliv folk; zna vsechny pisnicky Joan Baezove
a Boba Dylana. Diky jim a Beatles se zacala ucit anglicky, coz
byl jeji prvni jazyk, kteremu se ucila od treti tridy, i kdyz
je znama spise jako frankofonni zpevacka, ale oba jazyky ma moc
rada. Z Kanadanu miluje Leonarda Cohena a Joni Mitchell. Byla
unesena z Cohenova koncertu v Praze. Jejich pisnicky vsak nezpiva,
protoze jsou to basnici, kteri stavi na textu a tezko kdo umi
udelat podobny text v cestine. Snad jen Zdenek Rytir a ten, kdyby
neco takoveho udelal, tak by to stalo za pokus.
Behem kratkeho rozhovoru jsem se zeptal, jestli je neco, co ji
zde v Kanade prekvapilo.
"Byla jsem tu vloni na prazdninach, kdyz se pripravovalo
tohle turne. Citila jsem se zde jako doma. Je to prestupni stanice
mezi Evropou a Amerikou. Pripada mi, ze je tu klid. Pred sedmatriceti
lety jsem byla v Kanade s Brnenskym rozhlasovym orchestrem lidovych
nastroju, ktery vedl Bohous Smekal se solovymi zpevaky Jozkou
Cernym a Jarmilou Sulakovou. V zivote jsem mela nekolik stastnych
okamziku. Jednim z nich bylo, kdyz jsem ve ctrnacti letech vyhrala
celostatni soutez vsech hudebnich skol se skladbou Na dobru
noc. V porote sedel Zdenek Blaha, ktery hral na dudy a byl
redaktorem plzenskeho rozhlasu. Ten me pozadal, abych tuto skladbu
natocila v plzenskem rozhlase. Jela jsem tam s maminkou v patnacti
vlakem. Zazpivala jsem ji a zeptala jsem se, jestli si mohu zazpivat
ve studiu. Mela jsem v repertoaru pisnicky Marty Kubisove, od
Salvatora Adama Inch'Allah, krasny politicky slagr. Slysela
jsem poprve pres mikrofon svuj hlas. Byla jsem tim fascinovana.
Nic se vsak nestalo. Dostala jsem pasku a jeli jsme zase vlakem
domu.
Udelala jsem zkousku na konzervator. Byla jsem ve druhem rocniku
a najednou telefon a volal mi prave Bohous Smekal, ktery byl umeleckym
reditelem BROLNu, ze slysel od Zdenka Blahy ty nahravky a umluvil
reditele Tausingra, aby mne uvolnili na tri mesice ze skoly a
jela jsem s nimi na turne z New Yorku po cele Americe a Kanade.
Bylo mi sedmnact let a to jsem zde byla poprve. A pak jsem se
sem nedostala az pred nedavnem."
Adamovu pisnicku Inch'Allah si pamatuji velice dobre a
tak jsem se zeptal, jestli ji ovlivnili i dalsi zpevaci jako Hugues
Aufray nebo Michel Polnareff
"Hugues je muj milacek, my jsme se potkali, on zije v Americe,
ma krasne nazory na zivot. Delali jsme spolu dohromady predstaveni
v Divadle sansonu v Brne. Michel Polnareff ma velice zvlastni
a originalni pristup ke zpivani. I ten se mi velmi libil."
Na konec naseho setkani jsme vyslovili oba prani, ze bychom se
radi jeste jednou setkali. Tentokrat ale ne v Mississauze, ale
primo v Torontu.
A to bylo i moje prani, aby se priste takovy podnik konal v Torontu;
nerad totiz na takovy bal ci koncert jezdim autem. Pokud by bylo
leto, tak bych jel treba na kole i do Kitcheneru, ale v zime,
je nutne nasadit ctyri gumy a to ma sve nevyhody.
Ales Brezina
Lenka Filipova oslavila xx. narozeniny 14. února a dostala sladky dort.