Navrat na hlavni stranu

Mladen Vranic, chorvatsky vedec v ceskoslovenskem kontextu
Tento pozoruhodny pribeh zacal vlastne uz v roce 1921, kdy rizeni J.J.R. MacLeodem Frederick G. Banting a Charles H. Best izolovali ze slinivky brisni hormon, pozdeji nazvany insulin a nasli zpusob, jak insulin pouzit v lecbe cukrovky. Collip, hostujici kanadsky profesor, insulin procistil, aby mohl byt dan pacientum trpicim cukrovkou. Za tento objev byla v roce 1923 Bantingovi a MacLeodovi udelena Nobelova cena v oboru lekarstvi a fyziologie. Banting zahynul v roce 1941 pri havarii letadla, jimz letel - na lekarske valecne misi - do Anglie. Ten rok se Best, ktery do te doby zastaval misto mimoradneho reditele Connaught Laboratories (kde o nekolik roku pozdeji - prvni, velmi neprima spojitost nadhozena v titulku - krajanka Miluska Perinova pracovala jako technicka na Salkove vakcine proti obrne) stal reditelem Banting and Best oddeleni lekarskeho vyzkumu na Torontske Univerzite. Nekteri clenove Bestovy rodiny trpeli depresemi a opomenuti C. H. Besta pri udeleni Nobelovy ceny bylo mozna jednou z pricin zachvatu tezke deprese, jimiz pozdeji trpel.
V roce Bantingovy tragicke smrti bylo Mladenu Vranicovi jedenact let. 12 dni pred jeho narozeninami se vlady v Chorvatsku s pomoci nemeckych nacistu zmocnili fasiste (Ustasi), coz pro Mladena - vzhledem k jeho rasovemu puvodu - eventualne znamenalo smrt bez soudu. Mladen si pozdeji uvedomil, ze to by byl osud podobny osudu hrdiny v romanu velkeho ceskeho spisovatele Franze Kafky, Proces. Mladenovi i jeho rodine se podarilo uprchnout, nejaky cas stravili v italskem koncentracnim taboru a nakonec nasli bezpeci v italskem meste Taranto (podobnost ciste nahodna?), ktere jiz bylo v rukou spojencu.
Mladen se narodil v Zahrebu 3. dubna 1930, promoval (MUDr.) na Zahrebske Univerzite v roce 1955, a tamtez obdrzel vedecky doktorat (D.Sc.) o sedm let pozdeji. Jeden rok slouzil ve zdravotni sluzbe v komunisticke jugoslavske armade. Tehdy cetba slavneho ceskeho romanu Dobry vojak Svejk mu pomohla vyrovnat se s vnejsi nesmyslnosti sve dvojite role "lekare a vojaka". V Ceskoslovensku ho o nekolik roku predbehli Anna a Otakar Sirekovi, kteri graduovali na lekarske fakulte Slovenske Univerzity v Bratislave v roce 1946. Anna (tehdy se jeste nejmenovala Sirekova) a Otakar spolu zapolili o prvenstvi cele gymnazium i potom na lekarske fakulte a obycejne se o prvenstvi podelili... A take se do sebe zamilovali. V Ceskoslovensku bylo zvykem, ze univerzitni studenti, kteri skoncili studia se Summa Cum Laude dostali od prezidenta republiky zlate hodinky. Dekan bratislavske pravnicke fakulty Anne a Otakarovi poradil, ze podle rimskeho prava muz a zena jedno jsou a kdyz se vezmou pred promoci a skonci oba se Summa Cum Laude, dostanou prezidentske hodinky oba. (A tak se take stalo.) Po promoci oba odjeli na postgradualni studia do Stockholmu. A tam je zastihl unor 1948. Do Ceskoslovenska se nevratili. Jedne z Otakarovych vydanych praci (v anglictine) si v Torontu povsiml profesor Best a nabidl mu misto v Best and Banting Institute in Toronto. Otakar prijal. Do Institutu ho v roce 1974 nasledovala Anna (ktera prvni leta v Kanade pracovala v Hospital for Sick Children). Oba meli krasne kariery, dostalo se jim rady vyznamenani a byli jedinou manzelskou dvojici, ktera byla v Torontskem deniku Star zarazena do serie Superstars of Science.
Mladen Vranic mezitim zacal v Zahrebu svoji vlastni skvelou karieru. V polovine sedesatych let se zucastnil vedecke konference o cukrovce v Zeneve. Stejne konference se zucastnila i Anna Sirekova z Toronta. Mladen si pral studovat jako post-doktoralni asistent v Torontu, svetovem stredisku vyzkumu cukrovky. Bohuzel v te dobe v Torontu nebylo volne misto a Anne trvalo par mesicu, nez presvedcila Besta, aby Mladena pozval do Toronta. Za komunistickeho rezimu Mladen mohl odejit do Toronta, ale jeho zena a dite musely zustat v Jugoslavii. Povoleni odejit dostaly teprve po intervenci chorvatskeho ministerskeho predsedy, Savky Daplevic´e, ktery navstevoval salon krasy Mladenovy matky. V Torontu Mladen akademicky Olympus slezal junacky: v roce 1965 byl na Torontske Univerzite jmenovan docentem (a v roce 1972 profesorem) fyziologie (dekansky urad zastaval od roku 1991 do roku 1995), v roce 1973 se stal clenem Institutu lekarskych ved, v roce 1977 clenem oddeleni endokrinologie a metabolismu v Toronto General Hospital, v roce 1978 profesorem mediciny na Torontske Univerzite, v letech 1981 - 93 predsedal v Banting and Best Diabetic Centre na U of T vyboru pro narodni a mezinarodni vztahy, zastaval vudci mista v rade organizaci (vcetne C. H. Best Foundation), organizoval (a casto ridil) radu narodnich i mezinarodnich sympozii, mezi nimi v roce 1977 prvni globalni konferenci o vztahu mezi telesnym pohybem a cukrovkou; a v roce 1996, pri prilezitosti 75. vyroci objeveni inzulinu, U of T/Carolinska/Joslin Center - Harvard Symposium o perspektivach ve vyzkumu cukrovky. Prof. Vranic je autorem 280 publikaci, redigoval nebo spoluredigoval spisy o jednani 9 vedeckych konferenci a byl citovan na 9000 mistech.
Profesor Vranic (O.OC,MD,DSc, FRSC,FRCP (C), FCAHS, dnes Profesor Emeritus of Physiology and Medicine na U of T je nositelem tolika poct a vyznamenani, ze se jeho medaile, ceny a uznani musi skromne tisnit na dvou stenach jeho kancelare na U of T. Najdete mezi nimi cestny doktorat mediciny z Karolinska Institute Medical Faculty (1992); Banting Medal (1991) - Dr. Vranic je jediny Kanadan, kteremu byl kdy udelena; Albert Renold Award (2005), American Diabetes Association; Canadian Diabetes Association Inaugural Life-Time Achievement Award (2007), Mizuno Award (Japonsko). Je clenem of The Board of Japanese Sportology, byl pocten Symposiem for a Lifetime of Scientific Achievements... Jeho snad nejvyznamnejsimi kanadskymi uznanimi jsou laureat Kanadske lekarske haly slavy a Rad Ontaria (Order of Ontario). Je hostujicim profesorem na Zahrebske a Stockholmske Univerzite, prednasel na univerzitach v Nara a Osaka v Japonsku, Ottawe a Montrealu v Kanade, v Oxfordu, New Yorku, Seattle, Atlante, Stockholmu. A take na Univerzite Jizni Karoliny - v lektoratu R. Kroce.
A tim se dostavame k poslednimu propojeni kariery Dr. Vranice s Cechoslovaky: Raymond "Ray" Albert Kroc, ktery v roce 1954 prevzal maly podnik, McDonald Corporation, a vybudoval ho v nejvetsi 'fast food' konglomerat na svete (a byl zarazen Time Magazinem mezi 100 nejdulezitejsich lidi 20. stoleti) byl ceskeho puvodu - jeho rodice se do USA prestehovali z vesnice Stupno u Plzne. V mladsich letech (hlavne behem sveho prvniho manzelstvi - byl zenat trikrat, a jeho druha zena byla sekretarkou John Wayna) vyznamne podporoval vyzkum nejen cukrovky, ale i revmatismu. Jeho bratr pracoval vedecky. Mezi medailemi a fotografiemi na stene Vranicovy pracovny je fotografie skupiny vedcu v oboru cukrovky (vcetne bratra R. Kroce) na rodinnem ranci v Kalifornii. Coz byla prvni konference o vztahu mezi cvicenim a cukrovkou. Organizoval ji profesor Vranic. Tato konference a dalsi, ktere nasledovaly prinesly dukazy, ze cviceni a zdrava strava nejen pomohou, ale mohou uplne zabranit onemocneni cukrovkou. A profesor Vranic nedavno objevil, ze - paradoxne - tlak (stress) zpusobuje zhorseni cukrovky, ale prizpusobeni se opakovanemu tlaku muze onemocneni cukrovkou zabranit.
Ale ani to vlastne neni posledni propojeni zivota prof. Vranice s ceskoslovenskou komunitou: loni ceska televize v Torontu, Nova vize, uvedla na stanici OMNI dokumentarni film o Dr. Mladenu Vranicovi. Ted uz jen zbyva pozvani k prednasce na Karlove univerzite v Praze a Komenskeho univerzite v Bratislave. A to by bylo krasne uzavreni kruhu pro muze, ktery - jak rika - od mladi miloval hudbu ceskych skladatelu Dvoraka, Smetany a v soucasnosti Janackovy opery, shledaval fantastickym, ze mohl poslouchat v Torontu slovanskou hudbu v podani Karla Ancerleho; muze, ktery s Milanem Kunderou sdili myslenky o vztahu imigrantu k jejich rodne zemi...
Josef Cermak

 

Navrat na hlavni stranu