Mladen Vranic, chorvatsky
vedec v ceskoslovenskem kontextu
Tento pozoruhodny pribeh zacal vlastne uz v roce 1921, kdy rizeni
J.J.R. MacLeodem Frederick G. Banting a Charles H. Best izolovali
ze slinivky brisni hormon, pozdeji nazvany insulin a nasli zpusob,
jak insulin pouzit v lecbe cukrovky. Collip, hostujici kanadsky
profesor, insulin procistil, aby mohl byt dan pacientum trpicim
cukrovkou. Za tento objev byla v roce 1923 Bantingovi a MacLeodovi
udelena Nobelova cena v oboru lekarstvi a fyziologie. Banting
zahynul v roce 1941 pri havarii letadla, jimz letel - na lekarske
valecne misi - do Anglie. Ten rok se Best, ktery do te doby zastaval
misto mimoradneho reditele Connaught Laboratories (kde o nekolik
roku pozdeji - prvni, velmi neprima spojitost nadhozena v titulku
- krajanka Miluska Perinova pracovala jako technicka na Salkove
vakcine proti obrne) stal reditelem Banting and Best oddeleni
lekarskeho vyzkumu na Torontske Univerzite. Nekteri clenove Bestovy
rodiny trpeli depresemi a opomenuti C. H. Besta pri udeleni Nobelovy
ceny bylo mozna jednou z pricin zachvatu tezke deprese, jimiz
pozdeji trpel.
V roce Bantingovy tragicke smrti bylo Mladenu Vranicovi jedenact
let. 12 dni pred jeho narozeninami se vlady v Chorvatsku s pomoci
nemeckych nacistu zmocnili fasiste (Ustasi), coz pro Mladena -
vzhledem k jeho rasovemu puvodu - eventualne znamenalo smrt bez
soudu. Mladen si pozdeji uvedomil, ze to by byl osud podobny osudu
hrdiny v romanu velkeho ceskeho spisovatele Franze Kafky, Proces.
Mladenovi i jeho rodine se podarilo uprchnout, nejaky cas stravili
v italskem koncentracnim taboru a nakonec nasli bezpeci v italskem
meste Taranto (podobnost ciste nahodna?), ktere jiz bylo v rukou
spojencu.
Mladen se narodil v Zahrebu 3. dubna 1930, promoval (MUDr.) na
Zahrebske Univerzite v roce 1955, a tamtez obdrzel vedecky doktorat
(D.Sc.) o sedm let pozdeji. Jeden rok slouzil ve zdravotni sluzbe
v komunisticke jugoslavske armade. Tehdy cetba slavneho ceskeho
romanu Dobry vojak Svejk mu pomohla vyrovnat se s vnejsi
nesmyslnosti sve dvojite role "lekare a vojaka". V Ceskoslovensku
ho o nekolik roku predbehli Anna a Otakar Sirekovi, kteri graduovali
na lekarske fakulte Slovenske Univerzity v Bratislave v roce 1946.
Anna (tehdy se jeste nejmenovala Sirekova) a Otakar spolu zapolili
o prvenstvi cele gymnazium i potom na lekarske fakulte a obycejne
se o prvenstvi podelili... A take se do sebe zamilovali. V Ceskoslovensku
bylo zvykem, ze univerzitni studenti, kteri skoncili studia se
Summa Cum Laude dostali od prezidenta republiky zlate hodinky.
Dekan bratislavske pravnicke fakulty Anne a Otakarovi poradil,
ze podle rimskeho prava muz a zena jedno jsou a kdyz se vezmou
pred promoci a skonci oba se Summa Cum Laude, dostanou
prezidentske hodinky oba. (A tak se take stalo.) Po promoci oba
odjeli na postgradualni studia do Stockholmu. A tam je zastihl
unor 1948. Do Ceskoslovenska se nevratili. Jedne z Otakarovych
vydanych praci (v anglictine) si v Torontu povsiml profesor Best
a nabidl mu misto v Best and Banting Institute in Toronto.
Otakar prijal. Do Institutu ho v roce 1974 nasledovala Anna (ktera
prvni leta v Kanade pracovala v Hospital for Sick Children).
Oba meli krasne kariery, dostalo se jim rady vyznamenani a byli
jedinou manzelskou dvojici, ktera byla v Torontskem deniku Star
zarazena do serie Superstars of Science.
Mladen Vranic mezitim zacal v Zahrebu svoji vlastni skvelou karieru.
V polovine sedesatych let se zucastnil vedecke konference o cukrovce
v Zeneve. Stejne konference se zucastnila i Anna Sirekova z Toronta.
Mladen si pral studovat jako post-doktoralni asistent v Torontu,
svetovem stredisku vyzkumu cukrovky. Bohuzel v te dobe v Torontu
nebylo volne misto a Anne trvalo par mesicu, nez presvedcila Besta,
aby Mladena pozval do Toronta. Za komunistickeho rezimu Mladen
mohl odejit do Toronta, ale jeho zena a dite musely zustat v Jugoslavii.
Povoleni odejit dostaly teprve po intervenci chorvatskeho ministerskeho
predsedy, Savky Daplevic´e, ktery navstevoval salon krasy
Mladenovy matky. V Torontu Mladen akademicky Olympus slezal junacky:
v roce 1965 byl na Torontske Univerzite jmenovan docentem (a v
roce 1972 profesorem) fyziologie (dekansky urad zastaval od roku
1991 do roku 1995), v roce 1973 se stal clenem Institutu lekarskych
ved, v roce 1977 clenem oddeleni endokrinologie a metabolismu
v Toronto General Hospital, v roce 1978 profesorem mediciny
na Torontske Univerzite, v letech 1981 - 93 predsedal v Banting
and Best Diabetic Centre na U of T vyboru pro narodni a mezinarodni
vztahy, zastaval vudci mista v rade organizaci (vcetne C. H.
Best Foundation), organizoval (a casto ridil) radu narodnich
i mezinarodnich sympozii, mezi nimi v roce 1977 prvni globalni
konferenci o vztahu mezi telesnym pohybem a cukrovkou; a v roce
1996, pri prilezitosti 75. vyroci objeveni inzulinu, U of T/Carolinska/Joslin
Center - Harvard Symposium o perspektivach ve vyzkumu cukrovky.
Prof. Vranic je autorem 280 publikaci, redigoval nebo spoluredigoval
spisy o jednani 9 vedeckych konferenci a byl citovan na 9000 mistech.
Profesor Vranic (O.OC,MD,DSc, FRSC,FRCP (C), FCAHS, dnes Profesor
Emeritus of Physiology and Medicine na U of T je nositelem tolika
poct a vyznamenani, ze se jeho medaile, ceny a uznani musi skromne
tisnit na dvou stenach jeho kancelare na U of T. Najdete mezi
nimi cestny doktorat mediciny z Karolinska Institute Medical
Faculty (1992); Banting Medal (1991) - Dr. Vranic je jediny
Kanadan, kteremu byl kdy udelena; Albert Renold Award (2005),
American Diabetes Association; Canadian Diabetes Association
Inaugural Life-Time Achievement Award (2007), Mizuno Award
(Japonsko). Je clenem of The Board of Japanese Sportology,
byl pocten Symposiem for a Lifetime of Scientific Achievements...
Jeho snad nejvyznamnejsimi kanadskymi uznanimi jsou laureat Kanadske
lekarske haly slavy a Rad Ontaria (Order of Ontario).
Je hostujicim profesorem na Zahrebske a Stockholmske Univerzite,
prednasel na univerzitach v Nara a Osaka v Japonsku, Ottawe a
Montrealu v Kanade, v Oxfordu, New Yorku, Seattle, Atlante, Stockholmu.
A take na Univerzite Jizni Karoliny - v lektoratu R. Kroce.
A tim se dostavame k poslednimu propojeni kariery Dr. Vranice
s Cechoslovaky: Raymond "Ray" Albert Kroc, ktery v roce
1954 prevzal maly podnik, McDonald Corporation, a vybudoval ho
v nejvetsi 'fast food' konglomerat na svete (a byl zarazen Time
Magazinem mezi 100 nejdulezitejsich lidi 20. stoleti) byl ceskeho
puvodu - jeho rodice se do USA prestehovali z vesnice Stupno u
Plzne. V mladsich letech (hlavne behem sveho prvniho manzelstvi
- byl zenat trikrat, a jeho druha zena byla sekretarkou John Wayna)
vyznamne podporoval vyzkum nejen cukrovky, ale i revmatismu. Jeho
bratr pracoval vedecky. Mezi medailemi a fotografiemi na stene
Vranicovy pracovny je fotografie skupiny vedcu v oboru cukrovky
(vcetne bratra R. Kroce) na rodinnem ranci v Kalifornii. Coz byla
prvni konference o vztahu mezi cvicenim a cukrovkou. Organizoval
ji profesor Vranic. Tato konference a dalsi, ktere nasledovaly
prinesly dukazy, ze cviceni a zdrava strava nejen pomohou, ale
mohou uplne zabranit onemocneni cukrovkou. A profesor Vranic nedavno
objevil, ze - paradoxne - tlak (stress) zpusobuje zhorseni cukrovky,
ale prizpusobeni se opakovanemu tlaku muze onemocneni cukrovkou
zabranit.
Ale ani to vlastne neni posledni propojeni zivota prof. Vranice
s ceskoslovenskou komunitou: loni ceska televize v Torontu, Nova
vize, uvedla na stanici OMNI dokumentarni film o Dr. Mladenu Vranicovi.
Ted uz jen zbyva pozvani k prednasce na Karlove univerzite v Praze
a Komenskeho univerzite v Bratislave. A to by bylo krasne uzavreni
kruhu pro muze, ktery - jak rika - od mladi miloval hudbu ceskych
skladatelu Dvoraka, Smetany a v soucasnosti Janackovy opery, shledaval
fantastickym, ze mohl poslouchat v Torontu slovanskou hudbu v
podani Karla Ancerleho; muze, ktery s Milanem Kunderou sdili myslenky
o vztahu imigrantu k jejich rodne zemi...
Josef Cermak